čtvrtek, února 01, 2007

Právě dnes

Právě dnes je první den, druhého měsíce roku dvoutisícíhosedmého našeho letopočtu :). Zní to docela starobyle, když si to řeknete takhle. Jinak je to prostě první únor 2007.

Každopádně dnešek byl zase něčím neobyčejný. Začalo to opět v práci :). Dostala jsem totiž nový monitor - wow - LCD. Těšila jsem se na něho už půl roku, protože ten starý pořád zlobil. Musím uznat, že se mi od něj nechtělo. Ale nakonec jsem domů spěchala, protože jsme chtěli jet hledat další kešky.
Trochu jsme se zdrželi rozpravou s rodiči, ale nakonec jsme tu první s přehledem stihli ještě za světla, jak jsme chtěli.
Je to keš, na kterou si Štěpán dlouho brousil zuby. Trvalo mu 14 dní než dal dohromady čísla, ze kterých potom nechal v Perlu vypočítat možnosti konečných souřadnic. Vzhledem k tomu, že jich bylo několik, přistoupil na vylučovací metodu a tak nám zůstala prakticky jen jediná možnost kam jít. Myslím si, že na to, že objel jen 4 konečné jsme to zvládli s přehledem, teda spíše on a jeho notebook :).

Vřele doporučuji chodit na výlety na Bílou horu za světla. Cestičky jsou totiž oseté od našich čtyřnohých mazlíčků :), po kterých se majitelé neobtěžují uklízet :(. Takže opravdu pozor kam šlapete. Nám se naštěstí podařilo projít onu cestu voňavou nohou. Měli jsme ovšem namále, protože kolem nás při logování proběhlo nádherné černé štěně Labradora. Asta si samozřejmě chtěla hrát (páníček štěněte byl nějakou chvíli v nedohlednu) a tak spolu skákali zrovínka (vedle hovínka) v těch inkriminovaných místech...

Při logování si Štěpán uvědomil, že nemáme souřadnice 3 kešky, kterou jsme se dnes chystali ulovit a tak jsme přemýšleli jak to udělat. Vrátili jsme se, nasedli do auta a pro souřadnice jsme se vraceli po odlovení 2 kešky
Dýchla na nás více než jedno století stará minulost budovy, kterou jsme si se zájmem prohlédli (hrobka z roku 1856). Keš jsme nehledali dlouho, stačilo jen najít správné zákoutí toho pravého otvoru ve zdi :). Naštěstí okolo nikdo nechodil, takže jsme měli klid, jak na logování tak i následné opětovné schování kešky do jejího úkrytu.

Cestou z Komárova jsme se zastavili doma. Štěpán zjistil souřadnice, mezi tím se Asta málem zbláznila v autě, ale nakonec to zvládla :).

Procházky přes potemnělé Hády už známe, ale každá je svým způsobem zvláštní. Tuhle jsem třeba skoro celou protelefonovala a docela se divím, že jsem o něco nezakopla. Při finálovém hledání mezi stromy telefonoval i Štěpán :o). Nejdřív jsem si říkala, jak to dělají, že ten vysílač vydává takové pravidelné zvuky a nakonec jsem si uvědomila, že je to z mojí taštičky a že je to můj mobil, ha ha ha, to bude asi z přepracování...
Logování proběhlo v klidu, protože v tomto čase nečase se na Hádech asi nikdo neprochází. Výhodou byla docela jasná noc, díky které jsme se mohli vrátit bez světel až k autu. Štěpán mi ještě ukázal výhled na jasné noční Brno z okraje lomu.

Dnešní lov skončil a my jsme se patřičně utahaní, ale spokojení (Štěpán by byl víc, kdyby jsme odlovili ještě minimálně jednu, ale zítra je taky den) mohli vrátit domů.

Už se těšíme na hory, na lyžování, na běžky, ale hlavně na sněhové lovení. Smutná zpráva je (pro naše čtenáře), že další zápisky do našeho deníčku budeme moci udělat až se vrátíme z hor, protože nebudeme mít virtuální spojení se světem :(. Ale nesmutněte, dočkáte se :). My se vrátíme a všechno vám to povíme...

Žádné komentáře:

Okomentovat