Úterý ...

Měl to být pracovní den jako každý jiný, ale už od raná to bylo jinak.

Nejdřív jsem hlídala Haničku (1,5 roku). Je to takový malý andílek. Líbí se jí Asta, mám ji na pozadí monitoru a taky má ráda hodiny a hraní s balónem. Největší úspěch má vožení na kolečkové židli. Tentokrát ovšem vyhrálo bafaní do zrcadla :).

Po práci jsme vyrazili na nákupy a hledání keší. Museli jsme se zastavili u Štěpána doma: potřebovala jsem si vyzkoušet mamčiny běžky, jestli mi nejsou malé boty. Boty mi padly jako ulité a tak jsme mohli v klidu vyrazit na drobné nákupy.

Nejdřív jsme objížděli lístky čtyřlístku dálnice D1 a D2, abychom se ujistili, že si myslíme správné číslo "Z" a taky jsme potřebovali zjistit číslo "X" na dodatkové tabulce, která je na exitu Praha - Bratislava

• #63 - GC109PZ-Ctyrlistek # 1 - MC

Čísla jsme si zapsali a jeli jsme do obchodu. Nejdřív jsme se zastavili v Giga sportu, kde jsme chtěli pořídit návleky na běžky. Místo toho jsme koupili teplou čepici, rukavice, vosky na běžky a obal na lyže :).

Potom jsme přejeli do Hypernovy, kde jsme nakoupili drobnosti v podobě čajů atd., ale hlavně ty návleky. Dokonce přesně ty stejné, které má Štěpán. Pak jsme vyrazili hledat další keš

• #64 - GCZR09 - stoparska - brno / hitchhiking - brno - TC
  

Bylo to "dobrodrůžo" - já :) jsem se totiž zapomněla obléct. Vzala jsem si jenom vestu a tak mi nebylo 2x teplo. Naštěstí mě trochu zahřál adrenalin při lovení kešky. Už to vypadalo, že budeme muset vylézt na strom, obtížnost terénu je prý 4, ale zachránil to klacek při odebírání kešky z úkrytu a potom Štěpánova záda (teda vlastně ramena), když jsme ji schovávali.

V autě jsme vypočítali další souřadnice, které byli potřeba pro ulovení čtyřlístkové kešky. Souřadnice nás dovedli k jednomu mostu, kde bylo několik dopravních značek. Z té správné :) jsme do rovnice dosadili poslední číslo a vyrazili. Sice jsme mohli jet autem, jak jsme posléze zjistili, ale aspoň jsme se pořádně protáhli. Mikrokeš nebylo těžké najít. GPS nás dovedla přímo k ní. Stačilo zvednout hlavu a Štěpán ji měl :). Celou dobu jsme přemýšleli proč ještě někdo schovává mikro před finálovkou.... Po otevření nám to bylo hned jasné... Byly tam sice souřadnice napsané na pěkném červeném papíře, chráněném fólií, ale byly v jiné struktuře než dokáže přelouskat naše GPS. Nezbylo než se připojit na internet a nechat to převést.

Nové souřadnice jsme měli za chviličku, ale ani trochu se nám nelíbilo, kam nás to ten podivín, který tuto keš tvořil, vede. Zlé tušení se potvrdilo a ano, opravdu jsme přebíhali dálnici, sice jen pruh určený ke sjezdu, ale ani tak to není příjemný pocit. Souřadnice směřovali přímo pod most, který má jen šikmé vybetonované výztuže, po kterých boty docela kloužou. Navíc jsme se po cestě k němu pohybovali po mokrém trávníku, protože začalo poprchávat.

Po nějaké době se Štěpánovi podařilo keš objevit. U mě bylo zbytečné hledat, protože podezdívka mostu je tak vysoká, že bych na ni neviděla, ani kdybych mohla stát na špičkách. Odlovení kešky zůstalo na Štěpánovi. Já jsem počkala dole vedle dálničních svodidel. Zalogovali jsme a byli jsme rádi (já tedy určitě), že se ne moc špinaví a hlavně celí vracíme (podél dálnice a s přebíháním sjezdového pruhu) zpátky k autu. Pamatuji si, že v logbooku bylo něco o adrenalinu. Ten jsem tedy vůbec nepociťovala, jen jsem se moc těšila až budu ležet v teple a přítmí sauny a budu v klidu relaxovat. Večer jsme ještě museli vykoupat Astu, protože má chudák malá, nějakou vyrážku. Potom už hurá do postele zaspat ten netradiční pracovní den a nechat si zdát něco málo příjemných tradičních snů :).