Apríl

Včera nás teda pěkně dostali. Pěkně večer, když jsem si myslel, že bude klid a že už jsou všichni apríláři vyaprílovaní...

Sobotu a neděli jsme měli dost náročnou (o tom až příště), takže určitě znáte ten pocit utahání, kdy se už jenom těšíte domů. Přesně v tomto stavu jsme s Lenkou po splnění všech nedělních úkolů přijeli na benzínku ve Slatině. Už byla tma, těsně před osmou večer. Rutinně vezmu pistoli ze stojanu, otevřu nádrž a jenom sleduji naskakující částku. Zavřu, uklidím pistoli a společně odcházíme zaplatit. Ještě chvilku a už budeme po téměř dvou dnech doma.

Přichází pokladní, podívá se na počítač a říká: "Vy máte tu trojku, že? Tu naftu...". Chvíle nechápavého ticha. "Prosím? My měli natural." Načež pokladní se ještě jednou pořádně podívá, zakroutí hlavou a zopakuje, že máme naftu.

Asi si dovedete představit ten náhlý šok, pocit nespravedlivosti a chuť to všechno nějak vysvětlit a pokud možno vrátit do stavu před pěti minutami, což je samozřejmě nerealistické.


"No máte tady naftu za tři sta. To je ještě dobře že jsem vám to řekl a že jste nenastartovali, že?"

Už jsem se viděl s hadičkou, jak nasávám půl nádrže směsi naturálu a nafty.

Apríííííl! Myslel jsem, že mě odvezou...