středa, června 06, 2007

Jak na klíště obecné (Ixodes ricinus)

Klíště obecné (Ixodes ricinus) je roztoč a pro lidskou populaci asi nejvýznamnější evropský ektoparazit. Díky změnám klimatu v posledních letech (teplé zimy a obecně výrazné oteplení) se stává extrémně hojným, dnes i v nadmořských výškách na 1000 m (dříve klíšťata nepřekračovala výškovou hranici 800 m).

V přírodě je jeho obvyklým stanovištěm travní porost a bylinná či nižší keřovitá vegetace (fakt na vás nespadne ze stromu) teplejších a vlhčích lokalit. V posledních letech jsou u nás klíšťata aktivní téměř celý rok (během letošní zimy prakticky nehibernovala a dala se „nachytat“ i o Vánocích) a všude, i ve městech jsou zcela běžná.

Klíšťata sají krev na plazech, ptácích a savcích a to ve všech svých vývojových stádiích (larvy, nymfy i dospělci). To co si většinou přinesete domů, jsou asi 1 mm velké nymfy, které nejsou tak nápadné. Dospělci jsou podstatně větší (samec 2 mm a samice 3-4 mm, po nasátí jako třešňová pecka) a poměrně snadno lokalizovatelní. Pokud po vás totiž polezou, díky své velikosti je již ucítíte a také uvidíte. Jsou také podstatně méně početní než nižší vývojová stádia...

„Navigace“ klíštěte na hostitele, tedy na geokačera - aneb proč si někdo přiveze domů z výletu 20 miláčků a někdo je klíšťátky nemilován...

Klíště je vybavené poměrně sofistikovanými receptory pro lokalizaci hostitele, jedním z nich je systém chemoreceptorů zvaný Hellerův orgán, který slouží k monitorování infochemikálií emitovaných hostitelem (jde o oxid uhličitý a složky potu jako jsou kyselina máselná atd.). Další receptory reagují na infračervené záření. Výsledkem je, že ti z nás, co se více potí, mají složení potu více „naladěno“ na systém klíštěte a navíc mají vyšší povrchovou teplotu těla, jsou pro klíště přímo ideálním cílem. Kdežto studenorukonohá děvčata jsou pro klíště něco jako stealth bombardér B-2 pro starý ruský radar. Já si z výprav pravidelně nosím desítky klíšťat, mladší dcera Eliška též a zbytek týmu se studenými ručkami je většinou nepostižen…

Obrana proti klíšťatům
Dobrý repelent s vysokým obsahem DEET (diethyltoluamidu) pomáhá alespoň částečně, vliv B vitamínu v krvi jako repelentu (kvasnice, B-komplex) není stále prokázán, byť údajně někomu pomáhá... Co se týče oblečení, světlé je lepší kvůli viditelnosti. Co se týče „nabalení“ do neproniknutelného obalu, moc rád to nemám, pokud jdu šortkách, vidím co mi leze po nohou a taky se v teplu tolik nepotím. Nejlepší je stálá kontrola povrchu těla a to především po návratu z venku. Klíšťata jsou s oblibou zalezlá na intimních místech, kde je jemnější kůže a dostatečné prokrvení. Často zůstávají na svlečeném oblečení a tak si je v klidu můžete „nasadit“ druhý den.

Klíště jako vektor virů a mikroorganismů
  • Virová encefalitida: sice je to svinstvo, ale dá se bez problémů očkovat. Vzhledem k tomu, čím se ve volném čase zabýváme, jde téměř o povinnost. Encefalitida je paradoxně nebezpečnější pro dospělé a starší lidi (průběh je horší než u dětí, často s celoživotními následky), u těch bych neváhal. U malých dětí je to trošku složitější, lékaři se přou zda očkovat či neočkovat…
  • Borrelióza (Lyma disease): podle mne mnohem větší problém, jde o baktérii ze skupiny spirochét. Jsou velmi odolné proti antibiotikům a průšvihem je, že je zde několik druhů a mnoho kmenů (Borrelia afzelii, Borrelia garinii, Borrelia burgdorferi, Borrelia valaisiana, Borrelia tanukii etc.). Některé z nich jsou opravdu velmi rezistentní k ATB, navíc nedochází po kousnutí klíštětem mnohdy k typickému zarudnutí okolní pokožky a tak první stadium infekce proběhne nepozorovaně, a ta další, obtížněji léčitelná mají tolik nespecifických projevů, že jste často léčeni na úplně něco jiného (projevy borreliózy jsou např. bolesti hlavy, kloubů, svalů; horečky, třesavka, únava…). V dalších stádiích napadají borrélie jiné orgány a konec je podobný jako u syfilis (paralýza, napadeni srdečního svalu, obrny…) - nakonec jsou to příbuzné potvory. Problém je i s diagnostikou, běžné testy na protilátky mnohdy vyjdou negativní, ale skutečnost je jiná a pomohou až sofistikovanější a dražší metody (PCR apod.).
Odstranění klíštěte
Nikdy klíště nezabíjejte chemicky (dušení olejem, insekticidy, jodisol…) či mechanicky když je přichycené. V okamžiku smrti vám vypustí obsah trávicích orgánů a slinných žláz do krevního řečiště a tím vás spolehlivě infikuje! Mechanicky ho odstraňte (pinzeta, jemné točení klíštětem pomocí bříška prstu etc.) a pak ranku vydesinfikujte. Jodisol je skutečně díky své pumprdenci nejlepší - holt starej dobrej jód. „Přetržení“ klíštěte, tj. hlavička v rance je proti tomu legrace, se kterou si organismus během krátké doby poradí. Důležité je právě odstranění přisáté potvory co nejdříve, prvních 10-24 hodin si klíště připravuje „sací“ místečko, pumpuje do vás různé enzymy a lokální anestetika či podobné legrácky ale většinou ne Borrelie.


Jak to tak vypadá, tak se v Evropě staly vektorem Borrelií i některé druhy krvesajícího hmyzu (muchničky, ovádi, bodalky…). Celá problematika není úplně jasná, zprávy si protiřečí, ale jde možná o velký epidemiologický průšvih, čímž je ale Borrelia v Evropě již teď...

Tento článek byl přetisknut s laskavým dovolením Dorcadion Teamu, který je vzhledem ke své práci odborníkem na toto téma. O klíšťatech jsem chtěl napsat sám, protože po pár prvních teplých měsících máme následující score:
  • já (Štěpán): 2 ks
  • Lenka: 1 ks
  • Asta: 2-3 ks (2 x čumák, 1 x záda)
  • Ferda: 1 ks (přímo na ohryzku; nechtějte vědět co to dá práce, mučit takhle koťě)
Jenom doplním, že v normální lékárně koupíte speciální kleštičky na klíšťata za 40 Kč a dezinfekci (doporučili mi Betadine, založené právě na jódu) cca za 50 Kč.

Žádné komentáře:

Okomentovat