pátek, července 06, 2007

Den 4. - Práce

Ráno jsme v poklidu odjeli do práce s tím, že se "pokusíme" pracovat. V uvozovkách kvůli tomu, že s Ondrou nemáme přístupové údaje do místní sítě. Dopoledne jsme tak strávili rozmluvou o tom, co by se mělo udělat, co o víkendu, jak mi automat sežral dolar a nedal žádné pití atd. Naši idylu podpořil i Alan, který se za námi pravidelně zastavuje. Shodli jsme se s ním na plánu přežít a dočkat se víkendu. Pohodu trošku narušil Rony, když nám přinesl CD s Ubuntu a dokumentací k serveru (železu) se kterým máme pracovat. Tím se mu podařilo vyřešit problém s přihlášením - live verze půjde nabootovat bez potřeby přistupovat k disku nebo do sítě, a můžeme si tak v klidu začít číst dokumentaci. Posléze se ukázalo, že se k ní už konečně dostaneme na net. Za tohoto stavu jsme odjížděli na oběd. Aleš chtěl do mexických Moe's, ale nenašli jsme je, takže jsme skončili v Greek Fiesta. V některých fast foodech je tu mimochodem Free refill - pokud si objednáte pití, tak při placení dostanete pouze pohárek a točíte si sami z blízkých automatů. Tolikrát kolikrát chcete. Platíte jen jednou. Po cestě zpátky jsme potkali dům na kolečkách:

Ale zpátky do práce: po obědě za námi přišla nějaká lady, kterou jsme viděli už v úterý a která je tuším nějak zapojená project managerování naší části. Šla zkontrolovat, jestli jsme se už přihlásili. Když zjistila že ještě ne, tak nám oznámila, že Rony už pro nás má hesla. IT oddělení vytvořilo rekord v rychlosti vytvoření účtu: 1 den! Den nezávislosti nepočítám... U některých (stálých) zaměstnanců trvalo vytvoření/rozšíření účtu 4 měsíce!

Tím nám začalo období práce. Rony rozdal první úkoly a už asi budeme muset pracovat :(.

Z práce jsme šli okolo páté a jeli jsme rovnou na hotel, odkud jsme večer vyrazili na nákupy (zase). Aleš s Ondrou si potřebovali koupit plavky a já nějaké boty na sport, protože nemám v čem jít do fitka. Kromě toho malého místního totiž máme volňásky i do nějakého velkého (včetně bazénu) kdesi dál. Uspěli jsme až ve třetím obchodu. Malá ukázka cen: plavky mezi $ 6 a $ 14, boty od $ 14 (záhy se rozpadnou) po $ 80. Samozřejmě jdou sehnat i dražší... Já si nakonec koupil Staters asi za $ 25.

Malou zajímavostí jsou automatické pokladny v některých obchodech. Přijdete ke speciální pokladně a postupně projíždíte čárové kódy přes snímač (případně vybíráte/vážíte ovoce a zeleninu). Vyberete způsob platby, zasunete kreditku nebo zasypete automat dostatečnou hotovostí (samozřejmě vrací). Ideální příležitost zbavit se v klidu centíků, které se těžko udávají (a kterých mám ještě pořád plnou peněženku).

Včera jsem ještě zapomněl zmínit prostřední odbočovací pruh, který jde čas od času potkat. Je to speciální pruh mezi oběma směry (např. 2 tam - odbočovací - 2 zpátky) a je značen žlutými čárami. Použijete ho v případě, že potřebujete mimo křižovatku odbočit doleva: prostě si do něj najedete a čekáte na volno z protisměru. Nezavazíte tak ostatním autům z vašeho směru, které pokračují rovně. Tento pruh používají oba dva směry dohromady, takže si musíte kontrolovat, kdo je v něm už najetý, případně kam odbočuje.

1 komentář:

  1. Anonymní04:53

    Jinak tomu pruhu se rika suicide lane.

    OdpovědětVymazat