úterý, listopadu 06, 2007

Den 1. Odlet a přílet

Balení a přípravám na cestu jsem se věnovala večer. Spát jsem šla asi okolo druhé
hodiny a před pátou už jsem zase vstávala.

Cesta autobusem byla v pohodě a utekla rychle. Na letišti jsme si vyzvedli letenky a šli jsme čekat k bráně, která nás dělila od letadla.

Byl to můj první let, a tak jsem si užívala i to, jak piloti zkoušeli jestli fungují klapky...

Dostali jsme povolení k odletu a tak se motory rozjeli na plné obrátky. Letadlo se lehce roztřáslo a se stoupající rychlostí se odlepilo od země. Nikdy nezapomenu jak se mezi mraky objevovala políčka a domečky. Krasné bylo, když mezi mraky svítilo slunce. Ze země vidíte jen malý kousek, ale tady nahoře je vidět daleko... Někde v dálce byla i duha.

Nad oceánem byly většinou mraky, ale nad Amerikou už zase bylo na co koukat. Jako na dlani jsem měla dvě velká golfová hřiště se všemi jejich greeny. O kus dál byl vidět lom, něco jako Hády, ale byl podle všeho o dost větší.
Domy byly nějakých 50 až 100 metrů od sebe a mezi nimi zelená travička, některé stály úplně osamoceně mezi lesy, ale to už byla sídla s bazény minimálně polovičními než byla šířka domu.

Jako poslední se ukázaly domy jeden vedle druhého na klikatících se ulicích. Jsou totiž zvyklí všechno dělat do zatáčky, ani pole nemají rovně, ale do oblouku. Na konci ulice jsou domy většinou dokola, takže se tam otočíte a jedete zpátky.

Na letišti ve Washingtonu jsme si vystáli frontu na imigračním. Stačilo jim, že jedu na prázdniny a pustili mě. Potom jsme našli kufry a doběhli do posledního letadla.

Měli jsme zpoždění, protože do prckoletu se kufry nakládají skoro ručně a tak to trvalo déle. Let byl rychlovka a díky zpoždění na nás Štěpán už nějakou chvilku čekal. Po velkém objetí, jsme vyzvedli kufry a jeli na hotel.

To bylo něco kolem sedmé hodiny večer. Po vybalení (Becherovka musela do ledničky :)) následovala krátká procházka po obchodech (odtud jsem poprvé řídila to jejich velké auto, kde si připadám jako vosa na bonbonu) a potom hůrá na letiště vyzvednout Zdenka. Pak už jsme zůstali na hotelu a povídali si až do noci, nebo vlastně do rána, protože jsme usnuli kolem půl sedmé ráno evropského času.

Žádné komentáře:

Okomentovat