středa, listopadu 07, 2007

Den 3. Narozeniny

crazy fire
Dopoledne jsem strávila povídáním s gratulanty a konečně jsem se odhodlala k tomu, že si uvařím kávu. Chuť jsem na ni měla už od pondělí. Na pokoji jsme měli dva pytlíky s kávou. Jeden na 4 šálky a druhý na 1 šálek kávy. Jen jsme neměli filtr do překapávače :(. Celá krabice filtrů se mi nechtěla kvůli jedné kávě kupovat a tak jsem použila kuchyňský ubrousek. Pytlík s kávou jsem roztrhla až potom, co jsem ubrousek umístila do překapávače.
Američani mají všechno nachystané k okamžitému použití, libují si v polotovarech atd., takže i káva může vypadat dost podobně. Mají ji nachystanou stejně jako čaj - v pytlíčku. Filtry nejsou vůbec potřeba. Výhodou je, že mají skoro na všem návod, jak danou věc použít.
Káva krásně voněla a překapávač kapal opravdu rychle. Než jsem se stihla otočit, byla káva hotová. Jeden malý, ale za to důležitý postřeh - když mají napsáno 1 cup, je to opravdu množství na jeden malý šálek. Chtěla jsem si udělat kávu větší, náš 1/4 litr, ale byla moc slabá. Takže příště si určitě udělám jen malinkou, ale za to pořádnou :).

Na oběd jsme šli s Jeffem do Crazy Fire. U dveří se nás ujala milá paní a zavedla nás ke stolu. Objednali jsme si pití a šli si vybrat jídlo. Opravdu tam toho mají hodně. Naštěstí tam byl Štěpán, takže jsem měla nápovědu, co je dobré si dát a co už raději ne. Nejdřív se vybírá maso různého druhu - vepřové, kuřecí, mořské potvůrky..., jako další je zelenina, pak přijdou oleje a sojové omáčky, následuje koření, nahoru se přidají nudle a kdo chce vezme si vajíčko či dvě.

S takto nachystaným jídlem se přejde k pultu, kde kuchař obsah misky vysype na obrovskou pánev a smaží a smaží. Občas se může stát, že máte jídlo obohaceno o přísady sousedova jídla, protože je jedna pánev pro všechny. Důležité je, si jídlo hlídat. Až je hotové, pomocník ho dá do misky, podívá se komu patří a zeptá se jestli hnědou nebo bílou rýži. Zpravidla si všichni brali hnědou.

Ve volném čase (během smažení jídla) si můžete číst důvody proč dát ránu do gongu, který visí u pultu, kde se připravuje jídlo. Mě se minimálně hodilo: Jste tu poprvé a Máte narozeniny, ale bylo toho mnohem víc.

Měla jsem co dělat, abych to všechno snědla, ale zvládla jsem to a tak nezůstalo ani jedno zrníčko rýže. Vyzkoušela jsem si i tyčinky. Je to sranda, když už to máte skoro v puse a ono vám to zase spadne na talíř :). Naštěstí jsme mohli jíst i vidličkou, takže jsem ty poslední malé kousky nemusela jíst rukou.

Po obědě jeli kluci zpátky do práce a já potom na hotel. Protože se oběd protáhl nebylo už ani moc času na žádné procházky, takže jsem prohodila pár slov s taťkem na téma hovězí americké maso a vyrazila zpět na už zajetý okruh :). Už si to pamatuji, takže nemusím jezdit s navigací.

Večer jsme jeli do obchodu s outdoorovými potřebami - REi. Našli jsme tam všechno od jídla přes nádobí, oblečení až po stanování. Něco málo jsme si u koupili. Ve frontě na pokladnu jsme objevili botičky pro psy. Škoda, že s sebou nemáme Astu.

Protože už bylo hodně hodin, zbytek obchodů (southpoint), které mi chtěl Štěpán ukázat, jsme jen proběhli. Je jich opravdu hodně, takže si nejsem jistá, že je stihnu všechny obejít...

Žádné komentáře:

Okomentovat