středa, listopadu 07, 2007

Den 4. Ptáčci

Den jsme zahájili společnou snídaní. Potom jsem si šla ještě lehnout. Původně to bylo jen na chvilku, ale po druhé jsem se probudila až v deset. To už byla ranní námraza pryč.

Přečetla jsem si maily, zkontrolovala maso připravené na odpoledne a vyrazila jsem na krátkou procházku spojenou s nahlédnutím do obchodu.

Štěpán mezi tím vyrazil na důležitý pracovní oběd. Do Steak House, taky bych si dala líbit. Uvidíme se až večer a doufám, že pokoj bude vonět jídlem :).

Včera večer mi Štěpán ukazoval půjčovnu s auty, která je jen kousek od hotelu. Protože to nejsou auta ledajaká, nedalo mi to a vyrazila jsem udělat pár fotek. Svezla by se v nich většina lidí, ale vím 100 %, že jedna osoba, ale i dvě by neodolaly největším krasavcům.
autíčka, geocaching (kanál)

Když jsem přišla na parkoviště napadlo mě, jestli se to vůbec v Americe může, fotit cizí auta... Počkala jsem až zmizí jeden muž, který se pohyboval na parkovišti a začala jsem fotit. Po cca dvou fotkách jsem za zády uslyšela angličtinu. Sebrala jsem všechny síly a odvahu, která mi dosud chyběla a snažila jsem se mu vysvětlit co to tam vlastně dělám. Řekl mi, proč si nepřejí, aby si někdo fotil jejich auta (stává se tady, že je potom fotografové vystavují na internetu jako svá vlastní). Řekla jsem, že mám sestřenici, které se limuzíny líbí a že bych jí ráda poslala fotky. Za chvíli přišel i druhý muž z půjčovny a tak jsme tam spolu "pomalu" diskutovali. Ten první mi řek, že se můžu podívat dovnitř. Samozřejmě jsem souhlasila. Mohla jsem si do nich i sednout a když jsem nastupovala, připadala jsem si, že lezu k Vaškovi do auta. Dostala jsem strach, že tam našlapu :).
Divili se, že taková americká auta u nás nejsou. Nabízel mi, že až přijedu příště můžu si auto půjčit :), po vysvětlení kolik beru měsíčně, mu došlo, že to nepůjde... Zasmáli jsme se, poděkovala jsem a vyrazila nakupovat.

Pořádně jsem se prošla, obchod jsem našla a tam co jsem potřebovala. U pokladny mě překvapil chlapík, který mi začal dávat nákup do tašek. Nejdřív jsem se lekla, ale potom mi došlo, že mi pomáhá. Dokonce po mě poklidil i košík :).

No a teď už k tomu, na co se těší u nás doma. Ano, vařila jsem. Ano, bylo to dobré. Štěpán to chtěl sníst hned, ale bylo toho opravdu dost tak na tři dny...
Původně jsem chtěla začít vařit dřív, ale odpolední procházka se trochu protáhla. Maso a všechno jsem začala chystat asi okolo čtvrté hodiny. Jídlo bylo na stole o půl osmé (to už voněl celý pokoj) se sklenkou Pinot noir 2006.
Stačilo jen koření z naloženého masa, jeden masox a vlastní vývar. Nic jiného jsem přidávat nemusela. Dneska budeme možná i nastavovat, protože je omáčka dost silná :). No prostě hovězí. Není vrcholem kulinářského umění, když kuchař uvaří a nemusí nic přidávat :)) ? Jsem ráda, že se mi to povedlo, což bude asi další impulz pro vaření. Děkuji Martině a taťkovi za poskytnuté rady :).
Možná, že to bylo tak dobré i proto, že jsem se lehce řízla do prstu, musela jsem totiž vyzkoušet, jak mi taťka nabrousil nůž...

Po večeři jsme vyrazili na rychlý nákup do Wal-martu. Potřebovala jsem něco obyčejného na sebe. Vyráželi jsme totiž na další lov speciální kanálovky. Má trvat 9 hodin. Teď už nám zbývá jen nějakých 6 :). Každopádně to byla úspěšná středa, protože to co kluci nenašli v neděli, se mi podařilo najít za chvilku. To nás posunulo o kus dál a hledání šlo jako po másle. Prošli jsme toho celkem dost, trubky se postupně zužovaly, takže jsme si u toho i zaposilovali.

Ve zbývající části večera jsme se podívali na další kousek Ratatouille.

Žádné komentáře:

Okomentovat