Den 6. (II. část) 7. a 8. Washington
Díky drobnému pracovnímu zdržení jsme vyrazili o něco později než bylo původně v plánu, ale i tak jsme všechno stihli. Nejdřív řídil Štěpán, potom jsme šli dozadu a dopředu šel Michal (řidič) s Ledvou.
Cesta byla dlouhá, ale ubíhala dobře. Před Richmondem jsme viděli několik dálnic nad sebou. Bylo jich asi 5. To se u nás stát nemůže :). Sjeli jsme z dálnice a kochali jsme se místní architekturou rodinných domků, ale i těch velikých kancelářských budov.
Ulovili jsme jednu keš :). Moje první v Americe (byla to okapovka).
Potom jsme pokračovali dál v cestě směr Washington.
Ubytování jsme měli zaplacené v hotelu Washington Plaza (škoda, že nebylo tepleji, všichni bychom skočili do bazénu - přímo k tomu vybízel). Vybalili jsme si kufry a vyrazili na noční obchůzku města. Teplota už se pohybovala pod 10 °C, a tak to nebylo na žádné dlouhé procházky. Tedy mě to tak přišlo, ale Američani to mají asi nějak jinak. Běhali kolem nás jen v trenkách. Udělat to já, mám rychle doběhané. Podívali jsme se na White House a procházkou se vrátili zpět na hotel.
V sobotu ráno jsme posnídali a vydali jsme se na velký okruh městem. Ulice mají číslované a písmenkované, takže by se tam člověk neměl ani ztratit :). Pro jistotu jsme měli mapu (měli jsme tak přehled co všechno ještě chceme navštívit), navigaci i GPS (na hledání keší).
Dopoledne jsme chodili všichni společně. Až u budovy F.B.I. jsme se rozdělili. My jsme šli hledat kešky a kluci dál pokračovali v památkách.
Jedna z keší, velikosti nano, byla u Musea Madame Tussauds. Tady jsme se potkali s americkým kačerem. Přišel právě ve chvíli, kdy šel Štěpán keš zase schovat. Štěpán mu vysvětlil, kde přesně byla keš schovaná. Dali jsme mu Českou geominci a požádali ho o její umístění do nějaké americké keše. Štěpán si s ním ještě chvíli povídal a potom už hurá na oběd. Vyzkoušeli jsme jednu z jejich méně vyhlášených "občerstvoven". Trochu jsme se tam ohřáli, nasbírali energii a vydali jsme se na další památky a muzea (National Museum of Natural History, Smithsonian Institution, National Air and Space Museum, National Museum of the American Indian).
Cesta to byla dlouhá a studená. Na poslední chvíli jsme stihli i botanickou zahradu. Mají tam v makovicích nasypané koření. Po očichání si můžete zkontrolovat jestli jste ho poznali správně. Prošli jsme kolem Kapitolu, potom zpátky k Obelisku a podívat se na White House, tentokrát z druhé strany, té víc známé z filmů. Tady jsme málem ztratili krytku na objektiv. Naštěstí ležela nehybně na zemi a tak vše dobře dopadlo.
Na hotel jsme dorazili asi kolem půl sedmé. Po večeři jsme se natáhli a chvilku se prospali. Noční prohlídku města jsme absolvovali autem a pěšky (asi od půl desáté do jedné hodiny ranní). Autem jsme objeli větší část a zbytek obešli po svých. Byli jsme se podívat na Franklin Delano Roosevelt Memorial, Thomas Jefferson Memorial, World War II. Memorial, Declaration of Independence Memorial, Vietnams Veterans Memorial (u DoIM a VVM jsme odlovili kešky) a od Lincoln Memorial už jsme spěchali na hotel.
Na nedělní cestě do Durhamu jsme se zastavili na Theodore Roosevelt Island. Zde je také Theodore Roosevelt Memorial. Při procházce kolem ostrova jsme se podívali jak vypadají místní bažiny. Škoda, že bylo poněkud sucho. Spíš to vypadalo, jako vysychající rybník. Asi jde hlavně o to, co si kdo pod bažinou představuje. Myslela jsem si, že to bude vypadat skoro jako zem, jen když tam hodíte kámen, tak začne pomalu propadat, až se za ním zavře zem...
Po cestě do National Air and Space Museum jsme si dali oběd v místním nákupním centru (údajně páté největší v US), kde jsme si ve StarBucks koupili nerezový hrníček na kávu. Nechali jsme si do něho hned udělat kávu (peprmintovou). Byla skvělá.
Asi dvě hodiny jsme byli v Museu, je to jeho druhá větší budova (kousek od letiště, první je přímo ve městě na Mall). Nejdříve jsme vyrazili na věž. Je z ní vidět daleko do okolí a letadla se do vzduchu zvedají hned vedle věže. Také tam mají puštěnou o pár minut opožděnou navigaci letadel na přistání. Tato hala je větší než ta ve městě. Je zde samostatné oddělení vesmíru. To byla nádhera.
Objevili jsme tu i Vírník - letadlo s nosným rotorem, který se otáčí díky proudu vzduchu za letu. Dopředu se pohybuje díky vrtuli. Český plukovník Vojtěch Vala si ho sestavil, aby s ním mohl uprchnout za hranice. To se mu díky nepřízni počasí nepodařilo.
Z musea už jsme jeli rovnou do Durhamu. Cesta byla ještě dlouhá. Něco málo po deváté hodině jsme dorazili na hotel. Vybalili jsme a relaxovali po procestovaném víkendu.
Zajímavosti:
Hodně si tady potrpí na vlastenectví, takže skoro na každém domě (na každém něčím významném) visela Americká vlajka. Náš výlet jsme uskutečnili zrovna při oslavách 25. výročí veteránů.
Na pouličním osvětlení a stožárech s vlajkami mají sošku Orla (aby odháněl ostatní ptáky, kteří by tam chtěly ...). Viděli jsme i dům, kde měli lampy na plyn a opravdu v nich hořel oheň.
Hodně žen chodí neustále v ťapkách a běžci běhají v letním oblečení. Člověku bylo zima, už když se na ně podíval. Předpověď počasí hlásila na celý den necelých 9 °C.
Keše byli skoro všechny virtuálky a tak se hledali docela snadno :). Večer se nám podařilo dovršit prvních 500 keší.
Musím uznat, že když už postaví MEMORIAL, tak to opravdu stojí za podívání. Ve dne to má sice svoje kouzlo, ale nejvíce z nich dýchá historie, když se na ně díváte v noci. Však se sami můžete podívat a pokochat se aspoň na fotkách. Všechny pečlivě hlídá policie a rozestavěné cedulky žádají příchozí, aby se chovali tiše. Je to sice přirozené, ale mohl by se najít i takový, kdo by si tam chtěl vyzkoušet svoje hlasivky.
Zvláštní pohled se vám naskytne, když jdete po ulici, kde jsou samé rovné skleněné věžáky a mezi nimi je jeden opravdu členitý starý dům. Nikdo tady neřeší jestli se to k sobě hodí. Pokud je dost místa, prostě tam postaví nový moderní velký dům.
Semafory pro chodce fungují tak, že vám naskočí čas (cca 0-30 vteřin), během kterých máte přejít křižovatku a k tomu bliká panáček, který jde. Na posledních asi 10 vteřin se rozbliká rozevřená ruka. Ta tam zůstane, dokud se zase neobjeví panáček :).
Na dost místech mají zátarasy a u nich stojí policejní auta, která blikají. Pořád se o sebe dost bojí.
Při vstupu do muzea musíte projít vstupní kontrolou. Někde se musí sundat i pásek z kalhot :), ale ve většině stačilo ukázat tašku, že nenesete nic nebezpečného.
Restrooms (toalety) jsou v každém muzeu i občerstvení, jsou čisté a zdarma. Nemusíte tak mít obavy si odskočit.
Vstupné do většiny muzeí je zdarma, což značně šetří rodinný rozpočet.
Cesta byla dlouhá, ale ubíhala dobře. Před Richmondem jsme viděli několik dálnic nad sebou. Bylo jich asi 5. To se u nás stát nemůže :). Sjeli jsme z dálnice a kochali jsme se místní architekturou rodinných domků, ale i těch velikých kancelářských budov.
Ulovili jsme jednu keš :). Moje první v Americe (byla to okapovka).
Potom jsme pokračovali dál v cestě směr Washington.
Ubytování jsme měli zaplacené v hotelu Washington Plaza (škoda, že nebylo tepleji, všichni bychom skočili do bazénu - přímo k tomu vybízel). Vybalili jsme si kufry a vyrazili na noční obchůzku města. Teplota už se pohybovala pod 10 °C, a tak to nebylo na žádné dlouhé procházky. Tedy mě to tak přišlo, ale Američani to mají asi nějak jinak. Běhali kolem nás jen v trenkách. Udělat to já, mám rychle doběhané. Podívali jsme se na White House a procházkou se vrátili zpět na hotel.
 |
| washington |
V sobotu ráno jsme posnídali a vydali jsme se na velký okruh městem. Ulice mají číslované a písmenkované, takže by se tam člověk neměl ani ztratit :). Pro jistotu jsme měli mapu (měli jsme tak přehled co všechno ještě chceme navštívit), navigaci i GPS (na hledání keší).
Dopoledne jsme chodili všichni společně. Až u budovy F.B.I. jsme se rozdělili. My jsme šli hledat kešky a kluci dál pokračovali v památkách.
Jedna z keší, velikosti nano, byla u Musea Madame Tussauds. Tady jsme se potkali s americkým kačerem. Přišel právě ve chvíli, kdy šel Štěpán keš zase schovat. Štěpán mu vysvětlil, kde přesně byla keš schovaná. Dali jsme mu Českou geominci a požádali ho o její umístění do nějaké americké keše. Štěpán si s ním ještě chvíli povídal a potom už hurá na oběd. Vyzkoušeli jsme jednu z jejich méně vyhlášených "občerstvoven". Trochu jsme se tam ohřáli, nasbírali energii a vydali jsme se na další památky a muzea (National Museum of Natural History, Smithsonian Institution, National Air and Space Museum, National Museum of the American Indian).
Cesta to byla dlouhá a studená. Na poslední chvíli jsme stihli i botanickou zahradu. Mají tam v makovicích nasypané koření. Po očichání si můžete zkontrolovat jestli jste ho poznali správně. Prošli jsme kolem Kapitolu, potom zpátky k Obelisku a podívat se na White House, tentokrát z druhé strany, té víc známé z filmů. Tady jsme málem ztratili krytku na objektiv. Naštěstí ležela nehybně na zemi a tak vše dobře dopadlo.
Na hotel jsme dorazili asi kolem půl sedmé. Po večeři jsme se natáhli a chvilku se prospali. Noční prohlídku města jsme absolvovali autem a pěšky (asi od půl desáté do jedné hodiny ranní). Autem jsme objeli větší část a zbytek obešli po svých. Byli jsme se podívat na Franklin Delano Roosevelt Memorial, Thomas Jefferson Memorial, World War II. Memorial, Declaration of Independence Memorial, Vietnams Veterans Memorial (u DoIM a VVM jsme odlovili kešky) a od Lincoln Memorial už jsme spěchali na hotel.
Na nedělní cestě do Durhamu jsme se zastavili na Theodore Roosevelt Island. Zde je také Theodore Roosevelt Memorial. Při procházce kolem ostrova jsme se podívali jak vypadají místní bažiny. Škoda, že bylo poněkud sucho. Spíš to vypadalo, jako vysychající rybník. Asi jde hlavně o to, co si kdo pod bažinou představuje. Myslela jsem si, že to bude vypadat skoro jako zem, jen když tam hodíte kámen, tak začne pomalu propadat, až se za ním zavře zem...
Po cestě do National Air and Space Museum jsme si dali oběd v místním nákupním centru (údajně páté největší v US), kde jsme si ve StarBucks koupili nerezový hrníček na kávu. Nechali jsme si do něho hned udělat kávu (peprmintovou). Byla skvělá.
Asi dvě hodiny jsme byli v Museu, je to jeho druhá větší budova (kousek od letiště, první je přímo ve městě na Mall). Nejdříve jsme vyrazili na věž. Je z ní vidět daleko do okolí a letadla se do vzduchu zvedají hned vedle věže. Také tam mají puštěnou o pár minut opožděnou navigaci letadel na přistání. Tato hala je větší než ta ve městě. Je zde samostatné oddělení vesmíru. To byla nádhera.
Objevili jsme tu i Vírník - letadlo s nosným rotorem, který se otáčí díky proudu vzduchu za letu. Dopředu se pohybuje díky vrtuli. Český plukovník Vojtěch Vala si ho sestavil, aby s ním mohl uprchnout za hranice. To se mu díky nepřízni počasí nepodařilo.
Z musea už jsme jeli rovnou do Durhamu. Cesta byla ještě dlouhá. Něco málo po deváté hodině jsme dorazili na hotel. Vybalili jsme a relaxovali po procestovaném víkendu.
Zajímavosti:
Hodně si tady potrpí na vlastenectví, takže skoro na každém domě (na každém něčím významném) visela Americká vlajka. Náš výlet jsme uskutečnili zrovna při oslavách 25. výročí veteránů.
Na pouličním osvětlení a stožárech s vlajkami mají sošku Orla (aby odháněl ostatní ptáky, kteří by tam chtěly ...). Viděli jsme i dům, kde měli lampy na plyn a opravdu v nich hořel oheň.
Hodně žen chodí neustále v ťapkách a běžci běhají v letním oblečení. Člověku bylo zima, už když se na ně podíval. Předpověď počasí hlásila na celý den necelých 9 °C.
Keše byli skoro všechny virtuálky a tak se hledali docela snadno :). Večer se nám podařilo dovršit prvních 500 keší.
Musím uznat, že když už postaví MEMORIAL, tak to opravdu stojí za podívání. Ve dne to má sice svoje kouzlo, ale nejvíce z nich dýchá historie, když se na ně díváte v noci. Však se sami můžete podívat a pokochat se aspoň na fotkách. Všechny pečlivě hlídá policie a rozestavěné cedulky žádají příchozí, aby se chovali tiše. Je to sice přirozené, ale mohl by se najít i takový, kdo by si tam chtěl vyzkoušet svoje hlasivky.
Zvláštní pohled se vám naskytne, když jdete po ulici, kde jsou samé rovné skleněné věžáky a mezi nimi je jeden opravdu členitý starý dům. Nikdo tady neřeší jestli se to k sobě hodí. Pokud je dost místa, prostě tam postaví nový moderní velký dům.
Semafory pro chodce fungují tak, že vám naskočí čas (cca 0-30 vteřin), během kterých máte přejít křižovatku a k tomu bliká panáček, který jde. Na posledních asi 10 vteřin se rozbliká rozevřená ruka. Ta tam zůstane, dokud se zase neobjeví panáček :).
Na dost místech mají zátarasy a u nich stojí policejní auta, která blikají. Pořád se o sebe dost bojí.
Při vstupu do muzea musíte projít vstupní kontrolou. Někde se musí sundat i pásek z kalhot :), ale ve většině stačilo ukázat tašku, že nenesete nic nebezpečného.
Restrooms (toalety) jsou v každém muzeu i občerstvení, jsou čisté a zdarma. Nemusíte tak mít obavy si odskočit.
Vstupné do většiny muzeí je zdarma, což značně šetří rodinný rozpočet.
- #489 - GCT7MA - AlleyCat - TM
- #490 - GCN21R - Scott Circle Webcam - WU
- #491 - GC135EK - WorkCache - TM
- #492 - GC8348 - General of the Armies - V
- #493 - GC834C - Expanse of Freedom - V
- #494 - GC8B0C - The Actor Really Did Break A Leg - V
- #495 - GC174VM - And the "stars" come out........... - TM
- #496 - GC6271 - An Englishman in DC - V
- #497 - GCD03B - The Summer House - V
- #498 - GC1600 - Forest Service Info Center - V
- #499 - GC11C2 - FDR Memorial - V
- #500 - GC77F7 - Well I declare.... - V
- #501 - GC25E1 - So We Will Remember Them - V
- #502 - GC99EE - My Lord's Island - V
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.