neděle, prosince 28, 2008

Dárek od Jarka

Jarek Nohavica všem nachystal vánoční dárek: DVD z jeho zahraničního turné! Stáhněte si torrent a vypalte... Už to fičí.zdroj: www.nohavica.cz

čtvrtek, listopadu 27, 2008

Roastbeef

Poprvé v novém bytě, poprvé v nové kuchyni, poprvé na titanové pánvi, poprvé sama jen s přáteli a taťkou na telefonu, poprvé a rovnou pěkně z ostra.

S dostatečnými obavami (ne vždy se tento pokrm podaří udělat podle představ kuchaře) a mnohými dotazy jsem vyzkoušela udělat svůj první roastbeef. Konečný výsledek nemůžu posoudit sama, mě sice chutná, ale záleží na tom, jestli ho se mnou bude jíst i někdo jiný.

Celou dobu co jsme se snažili nastěhovat do bytu, jsem přemýšlela co udělat jako první slavnostní jídlo... V plánu byly pořádné bifteky. Jenže k těm by bylo lepší míti grilovací pánev... Při listování v receptech jsem narazila na rostbíf. Jednoduchost receptu mne oslovila natolik, že jsem už nepřemýšlela nad ničím jiným. Říkala jsem si, že není důvod to nezkusit a v případě, že se mi nepodaří odhadnout čas dopečení a moc to přeženu, budeme mít pečené maso s omáčkou...
roastbeef

O koupi masa se postaral taťka, nerada bych dopadla "jako sedláci u Chlumce" už při výběru masa a tak jsem tento úkol přenechala většímu odborníku na vaření.
Přikoupila jsem několik dalších pomocníků do kuchyně, abych měla jistotu, že tento hokus pokus dobře dopadne a s chutí se do toho pustila.

Během vaření se mi sbíhaly sliny jen s vůně a nemohla jsem se dočkat až bude mít maso dostatečnou teplotu k tomu, abych z něho nechytila nemoc šílených krav.

První nakrojení ještě bylo obzvláště krvavé, proto následovalo krátké dopečení. Mezi tím už se pekly brambory. Už chybí jen slavnostně prostřít a vychladit lahvinku dobrého vína...

Moc se těším, až budu zítra obědvat...

pátek, listopadu 21, 2008

Twitter na WM

Kdo nechce v terénu aktualizovat svůj Twitter status jen pomocí sms a kontrolovat ostatní přes web (což jsou určitě všichni :) ) určitě hledal nějakou alternativu. Existuje jich samozřejmě spousta. Placených i těch zdarma, pro všechny (ne)možné platformy.

Spíše náhodou jsem vybral PockeTwit pro Windows Mobile a pár týdnech používání jsem čím dál spokojenější. Hned na první pohled vás překvapí nezvyklé rozložení informací na obrazovce a ovládání. Na úvodní obrazovce totiž vidíte jen pár posledních twitů společně s avatary autorů. Žádne menu, žádné nabídky, žádná tlačítka. Jak se podívám na starší zprávy? Chytím obrazovku a posunu nahoru/dolů (pozici na stránce zobrazuje nenápadná ryska při pravém okraji). Jak nastavím svůj status? Chytím obrazovku a odsunu ji doprava; nalevo se totiž schovávají obecná nastevení a funkce. Jak odpovím na twit, jak ho dám do oblíbených? Nečekaně vyběru příspěvek se kterým chci pracovat, opět chytím obrazovku a odsunu ji doleva; tam je ukryta "kontextová" nabídka.

U poslední verze 0.52 se podstatně zrychlil start i ovládání aplikace. Nové verze jsou jednou za týden až dva.

čtvrtek, listopadu 20, 2008

Vyplatí se kupovat normální DVD?

Letos se mi v kinech líbilo několik českých filmů a rád bych je měl v domácí filmotéce. Dva z nich vyjdou na DVD na konci tohoto roku: ceny nejsou ani tak strašné, termíny se blíží, natěšení stoupá. Ale vyplatí se ještě vůbec kupovat klasická DVD? Za (relativní) chvilku vyjdou jako příloha časopisu P-r-d! za osminovou cenu... Jako příklad uvedu Vratné lahve, které budou k dostání v PNS na konci listopadu za 49Kč místo původních cirka 400Kč.

Nebo se pletu?

středa, listopadu 19, 2008

Nakupování v Hong Kongu

S nostalgickou vzpomínkou na loňský pobyt ve Státech jsem se Ježíšek rozhodl pořídit i letos dárky přes Amazon.com. Dopravu do ČR zajistí kolegové. Jenže co dělat když něco na Amazonu nemají, je to příliš drahé a nebo mají drahé poštovné? Ebay.com! Docela jsem byl překvapen nabídkou Worldwide Free Shipping, takže jsem se mohl vyhnout zneužívání kolegů a zboží si nechat poslat domů. V obou případech z Hong Kongu.

Oba balíčky došli bez problémů cirka po 14 dnech, vypadají nepoškozeně, jen krabičky byly lehce "opotřebeny" přepravou. Jeden z kolegů si sice stěžoval na cca 50% nedoručených zásilek, ale to nemůžu potvrdit.

úterý, listopadu 18, 2008

Ubuntu 8.10 Intrepid Ibex: špatné barvy ve videu, žádné zvuky, nefungující síť

Opět jenom pár poznámek, abych zase něco nezapomněl :)

Po upgrádu na poslední verzi Ubuntu (8.10 Intrepid Ibex) mi najednou nechtěla jet grafika: podle logů to vypadalo na problémy při zavádení fglrx. Pomohlo odinstalování a nová instalace. Pak pro změnu nejela síť, protože si nový Network Manager nerozumněl s interfaces. Stačilo buď NM vypnout nebo změnit v interfaces něco jako "iface eth1 inet dhcp" na "auto eth1" a bylo po problému. Obě chyby nechť nejsou připisovány Ubuntu, ale mojí zvědavosti, protože jsem na tomto stroji dříve poněkud více experimentovat s ovladači grafiky i nastavením sítě.

Na jiném stroji se vyskytl problém s videem a zvukem: zvuk po nějaké době přestal fungovat a video mělo velmi divné barvy (a la Hue efekt). Řešení bylo snadné.
sudo killall pulseaudio
sudo alsa force-reload
gstreamer-properties
  • pro zvuk nastavit ALSA
  • pro obraz X Windows (bez Xv)
Chyby budiž opět připsány na můj účet: opět jsem si "trošku" hrál :).

pátek, listopadu 14, 2008

Vánoce jsou tady!

Po skoro měsíci čekání (trvalo to jako celý rok!) máme net. Potvrdily se sice všechny noční můry, ale jede.

Po nastěhování na byt jsme zjistili že přípojku máme. Ale jen kabel uprostřed ložnice, kde nám k ničemu nebyl, protože počítač i televize je ve vedlejším pokoji. Kabel jsme tedy potřebovali prodloužit a to poměrně akutně: do ložnice měla přijít 3m široká skříň, takže přístup ke kabelu bude nemožný. V nějakém bau jsem koupil kabel i propojku a tajně jsem doufal, že to ničemu vadit nebude.

Instalatéři také tajně doufali, dokonce pochválili dopředný signál, ale ten zpětný se pořád nějak nedostavoval. No nic, propojka se musí vyměnit za jejich fajnovou F-spojku. Skříň bohužel odsunout nešla, takže jedna díra do zad, druhá díra do zad, třetí, čtvrtá, pátá... Spojka se vyměnila, ale zpětný signál pořád nic.

Prozkoumáním kabelu se zjistilo, že na chodbě je kabel X, k nové zásuvce vede (mnou položený) kabel Z, ale za skříní je nějaký kabel Y. Takže další spojka, kterou nějaký filuta schoval do zdi, takže nemohla ani tam, ani zpátky.

Nová díra z chodby (nad skříní), nový kabel, ale výsledek pořád stejný. Dlouhé minuty přemýšlení a zkoumání kabelů s podezřením na sabotáž či odposlech.

Důvod se nakonec našel a byl více než prostý: vadný modem. Díry ve skříni i ve zdi naštěstí nejsou vidět a net jede. Uff.

úterý, listopadu 11, 2008

Co sa stalo nové

Po delší době jsem se dostal na blogger. Skoro ho už nepoznávám ;). Na bytě pořád ještě nemáme net (včera se UPC smilovalo a přijdou nám ho nainstalovat už v pátek!), v práci se pracuje a připojení přes telefon mě nějak nebaví.

Novinek je ale každopádně hodně: máme přestěhovanou sedačku, televizi, počítač, pracovní stůl, novou postel, koupené zrcadlo a lustr (lampión) do ložnice (zatím nenamontované, protože ještě nevíme kam ho dát), vybavení koupelny, zapojenou pračku, ledničku, pekárnu i mikrovlnku, zatmelené spáry (pod parapetem v koupelně, okolo umyvadla, futra), bezpečností zámky, komplet vymalováno, zprovozněnou DVBT na TV (přes PCI tuner, takže počítač musí jet), AP (i když bez netu :) ), nový termostat, zapojené zásuvky v kuchyni, vysavač, toustovač a žehličku, namontované nové skříňky a poličku (snad nespadnou) a ... Je toho prostě moc.

Ve čtvrtek se s Martinem po roční pauze chystáme do Zlína na konferenci Databázový svět, v pátek s Lenkou vyrazíme na výlet (= přestěhovat 300kg kotel v Dolní Moravě). V sobotu buď budeme pokračovat ve výletování (směr Valašsko) nebo pojedeme (konečně) padákovat do Jihlavy.

Někdy potom snad už uspořádám fotky z přestavby bytu a jeho postupného osidlování.

pondělí, října 20, 2008

První noc v novém bytě

První noc v novém bytě
Co se ti asi zdálo?
První noc v novém bytě

Svíralas křížek z mědi
Až mě to polekalo
První noc v novém bytě

Já vím, že máme jen málo
jen stůl a v láhvi chvojí

A je to za námi. Včera v podvečer jsme převezli (prozatím) poslední část základní výbavy na byt, uklidili zem v ložnici, nafoukli matraci (pumpičkou od svatebního člunu), uprostřed "skladiště" si popřáli dobrou noc a vychutnali první noc v novém bytě.

Stůl co nás rozděluje
Zároveň nás spojí
Stůl co nás rozděluje
Zároveň nás spojí
První noc v novém bytě

Kromě spousty balíků a krabic nám dělala společnost skoro dostavěná skříň, stolek do obývacího pokoje a roztahané oblečení... Ideální společníci.

První noc v novém bytě
První noc v novém bytě
Jak mince ošoupaná
První noc v novém bytě

Blýskl se v okně měsíc
Blýskl se v okně měsíc
Padne lev nebo panna
První noc v novém bytě

Šance je vyrovnaná
A věru jenom dvojí

Ráno bylo jiné než obvykle. Muselo být jiné. Pokusil jsem si potichu najít oblečení, zachumlal jsem se do bundy a šel ven.

Buďto se rozdělíme
Nebo nás něco spojí
Buďto se rozdělíme
Nebo nás něco spojí
První noc v novém bytě

První noc v novém bytě
První noc v novém bytě
Plachá jak stádo klisen
První noc v novém bytě

Jen těm co nedýchají
Jen těm co nedýchají
Prý osud vyjeví se
První noc v novém bytě

Do košíku jsem přihodil nějaké pečivo, salám, sýry, máslo a samozřejmě koblížky. Doma dal rychle vařit čaj a šel budit Lenku.

Tehdy jsem zaslechl píseň
Z úst smrti na Orloji

Všechno vás rozděluje
Jen láska možná spojí
Všechno vás rozděluje
Jen láska možná spojí
Jen láska možná spojí

A ač mi to určitě nebudete věřit, tak tohle byla ta první písnička, která hrála po zapnutí rádia. Náhoda? Ať už to je jakkoli, tak od včerejška působíme na nové adrese. Nebo se o to aspoň pokoušíme. Tuto sobotu asi proběhne další etapa stěhování a budeme rádi za pomoc. Bude to rychlovka: sedačka, televize a skříňka pod ni, stůl, počítač...

pátek, října 17, 2008

Jak se kvalitně postarat o zákazníka

Jednou z mála věcí která nám chyběla k alespoň provizornímu bydlení, byl nějaký vařič. Troubu i plyn. desku máme objednánu, ale ty jsou bohužel určeny k zabudování, takže je nebudeme moci používat dokud nebude linka. A tak jsme se rozhodli přednostně pořídit mikrovlnnou troubu.

Lenka měla z práce dobré zkušenosti s Daewoo KOG 864H, takže jsme si ji také objednali a to i ze stejného obchodu (elektroland.cz). Mikrovlnka byla skladem, druhý den jsme ji vyzvedli a hned ten večer vyzkoušeli. Ale ať jsme zkoušeli co jsme zkoušeli: nepodařilo se nám ji přinutit připravit zakoupenou testovací pizzu. Trouba byla na boku lehce promáčklá, dvířka měla taky nějak nakřivo a to byl právě ten problém. Bez korektně zavřených dvířek trouba odmítla pracovat.

Ráno jsme volali na reklamační linku, vyslechli jsme si, že hovor může být hovor v rámci zkvalitňovaní služeb monitorován a že jsme první v pořadí. Poslechli jsme si tři písničky a znovu jsme byli ujištění o prvním místě. A potom ještě pětkrát. Vysedávat na normální, placené lince se nám nechtělo, takže jsme zavolali na zákaznickou linku. Člověk z reklamací tu dnes není, tak si máme poslat mail a on to hned v pondělí zařídí.

To tam není nikdo schopný se o reklamace postarat? A telefonní linka zvoní do prázdna? Tak se dělá bussines...

AKTUALIZACE: nedlouho po vydání článku (den po telefonátu na reklamační linku) se ozvali ze Světa elektra (elektroland.cz), že troubu můžeme dovézt na výměnu. Super!

čtvrtek, října 16, 2008

Laser Mouse Nevermore

Před prázdninami mi odešla moje malá myš k notebooku. Těžké bylo loučení, ale když při scrolování kolečkem dolů jede stránka třikrát dolů, jednou nahoru a jednou dolů?

A jaké myši teď vlastně frčí? Na bezdrátové hlodavce jsem si nikdy nezvykl, takže ty jsem zrovna vyřadil. Hmm, optika nebo poměrně nový laser - to bude určitě ten správný krok. Jak šeredně jsem se mýlil...

Myš sice vypadá prakticky stejně jako ta předchozí. Až na barvu a kabel, který má teď asi metr a půl. Proč dávat k malé, notebookové myši tak dlouhý kabel? První připojení k počítači a ... nic. Myš nesvítí, nejede. Druhá USB dírka a myš sice pořád nesvítí (to je vlastnost), ale už jede. Opětovné zapojení do předchozí zdířky a opět stejně překvapivé nic.

S notebookem jsem pracoval všude: na stole, v křesle, vlaku, posteli, letadle (řekněte wow!), autě, na přednáškách, v lese... Žádné speciální prostředí, prostě kde bylo potřeba. Položím úžasnou lejzrovou myš na sedačku a ejhle: myš místo přímoho pohybu po monitoru spíše tančí (nebo má záchvat). Takže bez podložky už asi ne...

Proč si tu vlastně stěžuji? Abych si připomněl, jak jsem se zklamal. A aby jste podobnou chybu neudělali taky. Když bych článek vydal tak před měsícem, tak jsem mohl zachránit alespoň Martina, který má úplně stejnou zkušenost...

středa, října 15, 2008

Tohle se nemělo stát

Podzim, mlha, melancholie, Psí vojáci a Garáže... To se nemělo stát.

úterý, října 14, 2008

A máme skříň

Včera jsme se jen tak, nevinně, vypravili do Ikea. Prodavačky nás tam málem už zdraví jménem, v poslední době jsme tam až moc často :). O skříni jsme měli jasnou představu a chybělo doladit jen pár drobností: samozřejmě těch nejdůležitějších. Z původní myšlenky dvou nezávislých skříní šíře 150cm jsme museli ustoupit, protože dva páry těchto dveře jsou o 8 tisíc dražší než jeden pár široký v součtu 300cm.

Mohli jsme mít pěkně stylovou ložnici: k zeleným stěnám mohla přijít zelená skříň. Jeden z argumentů, že na první spaní na bytě máme nachystané zelené krepové povlečení, neuspěl. Nakonec jsme tedy místo zelených dveří vzali mléčně bílé. Projekt s pracovním jménem "rybníček Brčálník" tedy nebyl realizován :).

Takže skříň bychom měli. Ale jak s ní domů :). Naštěstí pomohla specializovaná stěhovací firma "Kamarádi", která i přes pokročilou hodinu přispěchala na pomoc a okolo jedenácté byla zásilka na místě. Ještě jednou díky Martinovi a Mišákovi.

pondělí, října 13, 2008

Obklady v kuchyni

Po posledním víkendu jsme zase o kousek blíž bydlení: navzdory chybějícímu balíku kachliček jsme se vrhli na obkládání pracovního prostoru za linkou. Nakonec se ukázalo, že kachličky tak tak vyjdou a že bychom jen zbytečně vyhodili pět set za obklady velmi pravděpodobně v jiném odstínu. Takže jenom díky že ten kamion nestihli naskladnit.


Hned druhý den jsme obklady zaspárovali, zapojily krabice, které se budou natírat a provedli úklid všeho stavebního nepořádku. V týdnu se snad zastaví malíř a pak už se snad konečně budeme stěhovat...

neděle, října 05, 2008

Hrubá a fajnová

V pátek večer jsme (teda spíš taťka) konečně zasádrovali poslední krabici (tu větší nahoře vedle dveří), takže v sobotu mohla dojít řada na zedníka. A radost pohledět: za dvě hodinky v sobotu a o něco málo delší dobu v neděli byly omítky i podklady pod obklady (zajímavé spojení) hotové. V nejoptimističtějších snech jsme doufali, že by se za tento víkend daly stihnout i obklady, ale omítky by bohužel nestihly proschnout. Takže až za týden.







pondělí, září 29, 2008

Bytování

Po tomto víkendu jsme o malinkatý kousek blíž bydlení. V koupelně, ložnici a obývacím pokoji je už uklizeno po malování a v kuchyni by měly být v průběhu dneška či zítřka dokončeny základní rozvody elektřiny za linkou. Výsek spár a dír pro krabice proběhl už v sobotu.

O víkendu snad bude moci mistr zedník, který to všechno po nás zapraví a udělá obklady. Pro pana malíře už moc práce nebude a měl by to zvládnout rychle. Potom už nás čeká jen útrpné čekání na linku: včera jsme se dozvěděli, že dvířka pro linku námi zadanou v půlce prázdnin, byly objednány až minulý týden!? Takže slibovaný termín "do konce září" rozhodně nepřipadá v úvahu.Každopádně tak dlouho asi čekat nebudeme a po dokončení obkladů v kuchyni se začneme pomalu stěhovat.

pátek, září 26, 2008

Ten správný kočárek

Asi jsem konečně našel ten správný kočárek pro budoucího piškota: po dlouhých úvahách jestli tříkolka nebo čtyřkolka, terénní či městský apod. se objevil geekovský kočárek - Origami power folding stroller!



Něco málo parametrů:

  • stisknutím tlačítka se kočárek sám složí i rozloží
  • z 90% je vyroben z recyklovaných materiálů
  • elektrický systém se úplně nabije po cirka 100 metrech jízdy
  • obrysová světla
  • držák pití
A jak už někdo zmiňoval ve své před-recenzi: můžete říct svým potomkům, že tenhle kočáře požírá nehodné děti. O bezpečnostním mechanizmu vhodně pomlčte.

Kočárek by měl být dostupný v únoru za cenu přibližně $650 (11.000Kč).

pondělí, září 22, 2008

Jak se z chlapců stávají muži

Jistě vás (jako pozorné čtenáře) napadlo, jestli už bydlíme v našem bytě a případně jak to tam teď vypadá (tedy ono vás to určitě nezajímá, ale musím se, resp. nás, pochválit). Vzhledem k blížícímu se termínu dodání kuchyňské linky vypukl na bytě předminulý a minulý týden čilý ruch. Nejprve se šikovným plynařům podařilo protáhnout plyn až na zeď s budoucím sporákem, okenáři vyměnili zbývající tři okna za plastová a dokonce se podařilo vyčistit a zprovoznit náš kotel. Doteď by se ovšem nebylo čím chlubit, protože nic z toho jsme neudělali my. Všechno ale teprve začíná a pojďme se přehoupnout z týdne předminulého do týdne minulého.

V sobotu jsme odzbrojili prodavače ve specializovaném malířsko-natěračském obchodě: na první pohled pochopil že nejsme odborníci a silně se nám to snažil dát najevo. My jsme ovšem kontrovali tím, že jsme chtěli konkrétní odstín konkrétní barvy pro profíky (v drogérii ji vážně nekoupíte; žádný Balakryl ;) ) a byli jsme schopni hbitě odpovědět na všechny jeho otázky. Prakticky to stejné totiž chtěl pán-začátečník před námi a my jsme tak odposlouchali správné odpovědi (když se u tmelu ptá na kolik, tak to není plocha, ale hloubka!). V pondělí po hodech jsme s Lenčiným strýcem úspěšně v kuchyni přesunuli vodovodní potrubí a odpad. Hned ve středu jsme se do bytu vrátili s Mišákem, rozdělali muškát moravský, ředidlo a na dveřní rámy přišla vrstva základového nátěru, ke kterému jsme ve čtvrtek a v pátek přidali dvě vrstvy barvy (a láhev mullerky). Sobota byla ve znamení zdění: z ytongu jsem podle dír vyřezal chybějící kousky a maltou dozdil. Na řadu dokonce přišel i dlouho odkládaný práh mezi obývacím pokojem a ložnicí, na který díky jeho nerovnosti nešel namontovat práh. Dvě vrstvy podlahové stěrky vše spolehlivě srovnaly.

Museli jsme se také znovu zastavit pro další barvy. Stejný prodavač se nás opět pokoušel dostat. On: "Cože, dvě ředidla (výraz naprostého zděšení)??? Do téhle barvy maximálně 6% ředidla (výraz jste totálně blbí a vůbec tomu nerozumíte, to nejsou vodovky)!!!" - my (výraz naprostého zhnusení, že by to někdo mohl ředit víc; my to doopravdy věděli, přečetli jsme si návod; RTFM rulez!): "No to úplně maximálně, dyk pak je z toho břečka! My to máme na základovku (výraz pohoršení, že ho vůbec napadla možnost ředit to víc)..." Čímž jsme si opět získali jeho přízeň a respekt, takže nám dal 5% slevu :).

Ještě v neděli nastoupil na byt malíř a vrhl se na první dva pokoje a koupelnu. Strýc pomohl naplánovat elektřinu, která by měla přijít na řadu teď o víkendu.

A na závěr bonusová otázka: snažíme se vybrat pěkné zásuvky/vypínače a osvětlení pod linku. Máte nějaké tipy na dobré obchody? Co se světel týče, tak hlasické hobby markety silně zklamavy svými bílými plastovými odlitky. Celkem solidní se nám zatím zdá brněnský Ekolux...

A tady najdete fotky.

sobota, září 06, 2008

Emo Adolf

Po včerejším hodnotném rozhovoru s TÍM Radkem M. toto prostě musím postnout...

středa, září 03, 2008

"Brněnský drak"

Před pár dny se mi do rukou dostal recept, tak trochu netradiční a o to zajímavější. Jmenoval se "Slaný krokodýl". Pro nedostatek času se zkouškami a chystáním krojů, jsem se k jeho stvoření dostala až minulý týden.

V podstatě jde o základ v kynutém těstě a dovnitř schováte co máte rádi. Není nad to, když se podaří chutě dobře zkombinovat.

Těsto mi zamíchala a připravila naše stále "ještě nová dobrá" pekárna.
Při tvorbě těla mi těsto kynulo přímo pod rukama a protože jsem nešetřila nádivkou, stal se ze "Slaného krokodýla" "Brněnský drak". Když se dopekl, vypadal jako, když by se nafukoval ten pravý (podle pověsti) hasícím vápnem. Jen vybuchnout.

Příště ho ještě něčím posypu, aby bylo těsto chuťově výraznější, ale není to nutné (taťka pochválil chuť samotného těsta i tak:) ).

Nádivka: pravé lesní žampióny s feferonkou, salám gothaj, pikantní klobáska, jarní cibulka, vajíčka - vše se opékalo na pánvi, abych nemusela draka moc dlouho péct.
Na vršek nádivky jsem přidala černé olivy, papriku a dva druhy sýru (eidam a nivu). Samozřejmě přišlo na své i nějaké to koření.

Po obědě zbyly jen drobky a myšlenka: upéct z jednoho těsta draky dva místo jednoho :).

Nová Picasa (aktualizováno)

Google v průběhu včerejška vylepšil Picasu. Na první pohled si všimnete nového vzhledu, ale přibyly i nové funkce. Z nich zní nejslibněji rozpoznávání obličejů (které si jednou pojmenujete a Gůgl je bude identifikovat na všech ostatních fotkách; už mi prochází alba, tak jsem zvědavý na výsledek). Dále potom přidávání fotek emailem, možnost licencovat fotky pod CC (Creative Commons) či nový desktopový klient (Picasa 3 (beta)) s podporou retušování a lepšího sdílení.

Aktualizováno o malou ukázku:
Tohle je mimochodem jediná chyba (zatím, jsem v desetině), která při detekci vznikla.

pátek, srpna 29, 2008

Černý čtvrtek brněnských kačerů

Není tomu tak dávno, kdy bylo v ČR aktivních 9000. keš (nejsou započítány archivované cache, celkový počet založených je tedy větší) a už se pomalu blížíme k devíti tisícům pěti stům. Na první pohled to může vypadat velmi slibně, protože čím více krabiček, tím více možností k lovení. Jenže ono tomu tak úplně není a včerejšek (a noc na něj) je toho jasným důkaz: v Brně a nejbližším okolí se z pěti nově vyklubaných keší tři ukázaly jako nelovitelné. Dvakrát špatné vzorce, jednou velmi špatné zaměření. U jedné se vzorec musel opravovat dvakrát a u druhé nešla ani po třetí (oprav bylo mážná ještě více) korekci najít druhá stage. Více jak tucet hledačů vy vám o tom mohl vyprávět.

foto by mr. toner

Když se podíváte na cache z tohoto a minulého týdne, tak to také ledasco napoví: nové cache se věnují tématům na které už cache existují, špatné úkryty, špatné listingy... Teď tu máme druhou cache, kde je potřeba zjistit údaj z konkretního vozu MHD, tři vykopané cache a jednu vyvrtanou do stromu, schoda tras multikeší, třetí (nebo čtvrtou?) cache věnovanou šalinám, univerzitní cache paralelní k těm, které už existují...

Uvidíme jak to bude vypadat dál, to povídání o kvalitě a kvantitě už doufám opakovat nemusím :). Aspoň jsme si MarkemL udělali pěkný večer ve dvou :). A díky Aničce za večeři!

pátek, srpna 22, 2008

Koupání Asty

Ukázka koupání našeho malého medvíděte. Naštěstí můžeme koupelnu vyklidit do až na staré kachličky, takže všechno může proběhnout ve vaně.

A po každém vykoupání je potřeba co? Pořádně se znovu zašpinit!

čtvrtek, srpna 21, 2008

Další útěk od O2

Máme tu další útěk od O2; ten první se podařil, tak co nás čeká teď?

Lenka měla poměrně dlouho starý tarif od O2. Byla s ním spokojená, protože současné úžasné tarify mu nemohly konkurovat. Jenže O2 si asi uvědomilo, že se mu tento tarif nevyplácí, uživatelé z něho dobrovolně neodejdou a tak ho Lence zrušilo: je starý, v nabídce dávno není, prodloužit nejde. Konec. No nic, vybereme jiný. Nabídka bublinkových tarifů není nikterak úžasná, takže asi půjdeme o dům dál. Nebudu to protahovat, vyhrál Tmo. Čtyři kroky a je hotovo.

Objednali jsme tedy přenesení čísla a co se nestalo: O2 začalo reagovat.

"OS: Je nam lito, ze chcete odejit. Zustante verni O2 a dame Vam mesicne 3000 volnych minut do vsech siti po cely rok. Pro vice informaci volejte *11. O2"

Večer jdeme na bublinkovou pobočku a uvidíme co nám k tomu řeknou. Že bych si také zkusmo zažádal o převedení? :)

středa, srpna 20, 2008

Ohře - no stress, jsou prázdniny

Po roční přestávce jsme se opět vydali na vodu, tentokrát další novou a tedy neznámou - Ohři. Organizování výpravy se ujala starší ze sester Petrasových a Kadeř, a už v době Avitekku se začala rýsovat 10 členná skupina rádoby vodáků :).

12. srpna jsme tedy v dopoledních hodinách vlakem vyrazili směr Kynšperk nad Ohří, s bleskovým přestupem v Praze. Tam se k nám také přidal Speedy, neznámý zadák Lucie P. V Kynšperku jsme převzali lodě, přikoupili nějaké tekutiny na zahřátí (Portské za 90Kč, počasí nám moc nepřálo a navíc nekup to) a vyrazili za občasných kapek z nebe po proudu do Šabiny, kempu o cca 7km dál. Při prvním usedání do Vydry a odrážení od břehu jsem opět začal vzpomínat co a jak, jaktože je ta loď tak nestabilní, proč jedeme na těžko, proč jen jsem bral kytaru a že tohle bez cvaknutí nedáme... Až do prvního kempu to naštěstí šlo bez problémů, žádná vodní překvapení a tak jsme mohli asi po hodině plavby začít stavět stany; těsně před deštěm.

Už během druhého dne jsme začali zjištovat "nedostatky" Ohře; my rozmlsánci z Vltavy. Šipek na hospody, občerstvení i kempy je tu spousta, ale málo které se nacházejí přímo u řeky. A choďte se občerstvovat 300-1500m od lodi (kterou by měl pořád někdo hlídat, protože se tu prý docela krade) do zařízení, které nemusí vařit, nemusí dávno existovat a také ho často ani nemůžete najít. Nu což, musíme se sami dopředu zásobit.

ohře
Na druhou noc jsme zastavili v kempu kousek za Loktem. Tak tak jsme vešli a to zrovna tohle tábořiště patří k těm větším. To je mimochodem další problém Ohře: kapacita. Do spousty kempů je potřeba dopředu volat a domlouvat si nocleh. Uvařili jsme si večeři a vyšlápli jsme si do Lokte. Při posezení v místní hospůdce vznikla myšlenka na kolektivní odlov keše na nějaké místní vyhlídce. Nahoru jsme se (všichni!) vyškrábali už pozdě za tmy a ke krabce jsme pokračovali jen s Lenkou a Kadeř. Nalezeno bylo po chvíli a dál to už asi nebudu rozebírat: takový solidní noční večírek :)...

Další den jsme stihli prohlídku hradu a pokračovali do Karlových Varů, kde jsme se naštěstí dopředu domluvili na přespání. Když jsme přiráželi ke břehu, tak se začalo čím dál víc zatahovat a tak jsme nakonec byli rádi, že jsme mohli využít vodácké ubytovny a spát na pokoji pro 14 lidí. Přes silnici byla Hypernova a o kousíček dál skromný Chinese restaurant, obdoba klasického vietnamského bistra se stoly. Ceny byly lidové, takže jsme ochutnali co jsme mohli a to včetně čajů. Velké oblíbě se těšila otočná prostřední část stolu, se kterou jsme udělali neskutečně mnoho pokusů. Ještě večer jsme vyrazili kolem muzea Jana Bechera do centra. O děvčata se zajímali nějací Rusové - prostě takové přátelské město.

Ráno už vytrvale pršelo, takže jsme rychle vyrazili na kolonádu uchutnávat místní prameny, ke vřídlu i do jeho podzemí. Volný den jsme završili návštěvou úžasného Rejoice shopu a hlavně ochutnávkou 13. pramene Karlových Varů - Becherovky.

Vlakem v osm přijeli Jane, Nika a Magda s Danem - posila na víkendovou plavbu. Celá naše flotila se tak mohla ráno (spíš před obědem) vydat dál po proudu. Nedoplula ovšem daleko. Záhy jsme tahali Dana s Magrou a Jiřího s Hankou z vody. Soulodění, kolektivní vina nás všech. Ona je to sice pěkná věc, ale ty velké šustry doopravdy neuhnou. Okolo třetí hodiny jsme se zastavili na oběd u Dvořáků, útulné hospůdce u řeky. Počasí nám moc nepřálo a tak byli všichni řádně promrzlí a plní chmurů. Asi na základě toho jsme se rozhodli vyrazit ještě týž den (v sobotu) večerním vlakem domů. Na nejbližší to nebylo úplně blízko a tak byl závěr jedna velká jízda.

Asi by bylo dobré na chvilku odbočit a popsat další nedostatek Ohře: málokterý jez je sjízdný, resp. většina z nich je velmi nebezpečná a smrtelná za jakéhokoliv stavu vodu. Obvykle nejde ani koníčkovat a musí se přenášet, přenášet a zase přenášet.

Všechno jsme naštěstí stihli a tak jsme lehce před sedmou usedli do RegioNovy a začali tak přibližování k domu. Další přestup měl zpoždění a tak jsme si aspoň na nádraží stihli uvařit večeři. V Praze jsme potom přestupovali už naposledy. Všechna kupé byla alespoň z části obsazená, takže jsme se museli rozdělit na dvě skupiny. I tak jsme byli rádi že sedíme a nemusíme na stojáka cestovat do půl čtvrté ráno.

úterý, srpna 19, 2008

VIDEO: Muchovci

A je tu druhé video z Skalice...

pátek, srpna 08, 2008

VIDEO: Bolek Polívka

První ze slibované série videí z koncertu Bolka Polívky, Muchovců, Vlasty Redla a Čechomoru ze Skalice.


Nahráno na foťák.

čtvrtek, srpna 07, 2008

Rohlíčky obzvláště vypečené

Posledním dílem dle receptů byly celozrnné bulky, které se pojedly "málem na mrknutí oka", stejně jako pivní chléb s nivou a česnekem.
Mňam, mňam, mňam...


Dnes jsem se donutila zaběhnout do obchodu a koupit chybějící ingredience, abych se mohla pustit do jednoho z mnoha dalších experimentů - do pečení křupavých rohlíčků.

Těsto nakynulo jedna radost. Stačilo jen vyválet 2 kola (zjišťuji, že ne vždy se těsto chová dle přání kuchařinky - vyválet kolo není jen tak), nakrájet je na osminy a zamotat rohlíčky (to už bylo podstatně jednodušší). Ty potřít směsí oleje, obložit anglickou slaninou a sýrem a dát do vyhřáté trouby. Za 20 minut jsem měli to potěšení a tahali jsme z trouby rohlíčky obzvláště vypečené.

"Anglická" je pěkně vypečená, takže úžasně křupe a sýr - o tom ani nemluvím. Nikdo už nechtěl tak pozdě jíst, ale všichni si sezobli alespoň polovinu rohlíčku.
Rohlíčky

No prostě dobrota. Jsem ráda, že jsem opět strávila nějaký ten čas v kuchyni a měla příležitost udělat radost chuťovým buňkám rodinných příslušníků.

Taťka k tomu usmažil houbové řízečky a nachystal houbovou praženici. Dnes se prostě dařilo samým dobrotám :).

Těším se, až vstanu a posnídám, takovou chuť na ně mám.

Olomouc a Kralický sněžník

A je to tu, první video post! Na kvalitu a provedení nehleďte: vysypali jsme obsah kamery na disk, vymazali to nejhorší, přidali začátek a konec, a bylo. Žádné přechody, žádná hudba, žádné vysvětlivky. To až příště, až se budeme víc nudit :). Fotky jsou ale myslím každopádně povedené.


Aspoň ve zkratce i textově: v sobotu jsme s Mišákem vyrazili na výlet směr Jeseníky. Po cestě jsme se museli pod záminkou oběda zastavit v Olomouci. Když jsme vstupovali do restaurace, tak se zrovna rozpršelo. Vyšlo to mimochodem tak akorát; poobědvali jsme, dali o kofolu navíc a pokračovali jsme dál. Mimochodem servírka tu byla asi na brigádě a na cech nám rukou vypisovala celé názvy, což jí v případě třeba hovězího vývaru s masem a nudličkami docela obdivuji. Cílem prvního dne byla fara v Dolní Moravě, kterou nyní opravuje o.s. Magvia. V úplně původním plánu bylo, že také
jeseníky
přiložíme ruku k dílu, ale po cestě jsme se kochali natolik, že jsme na faru dorazili docela pozdě. Ještě jsme stihli absolvovat prohlídku s odborným výkladem, večeři, zahrát si kolo dynosaurů a rychle do betle (zalehli jsme asi ve tři hodiny ráno v pokoji zvaném trezor, kvůli kovaným dveřím), protože ráno měl přijet Kája s rodinou a společně jsme se měli vyškrábat na Kralický Sněžník.

Jak řekli tak udělali, takže jsme ráno parkovali na točně pod KS a dál pokračovali na Strašidla (kde zůstala batožina) a vzhůru na vrchol. To vše včetně Danielky, malé neteřinky, která to všechno zvládla a byla samozřejmě nejmilejším členem výpravy.

Vrcholovým bonbonkem bylo pár posledních kapek tramínu červeného (pro neznalé bílého vína) z láhve od našeho kamaráda Jirky Krále z Čejkovic, který nám dal pár lahvinek jako svatební dar (měli bychom si už sjet pro další, už není :( ). A ty úplně poslední kapky jsme potom vrátili do pramene řeky Moravy, protože víno bude dokud bude v Moravě voda...

A ještě fotky od Mišáka.

úterý, července 29, 2008

TeleShop: Litřík a k tomu zdarma jako bonus Top100

geocaching (výroční 1000.)
A je to tu. Po necelých dvou letech občasného geocachingu jsme v sobotu zapsali tisící log do nalezené keše a to kde jinde, než na Výroční keši v Rájci. Původně mělo "výročí" proběhnout v den svatby (to naštěstí rodiče ani nevěděli; proč bychom si jinak brali BMW X5 jako kočár pro ženicha :) ), ale to jsme bohužel časově nestihli. Všechno navíc vyšlo tak pěkně, že jsme s touto metou (resp. jsme ještě pár kousků museli přidat) zároveň vstoupili do Top100 v ČR (aktuálně 95. místo, české statistiky bohužel zatím nefungují).

Ale dost už tahání trička a vzhůru do práce, krabky čekají ;)
Prostějovská vyjížďka s Abakem
Večerní výlet s Lenkou
Večerní výlet s Mišákem

úterý, července 22, 2008

Pečení je radost...

Pekárnu Štěpán rozbalil již v pátek 11. července. V sobotu poctivě prostudoval návod, vypálil pekárnu aby nesmrděla (dle rad „starších“ může z nevypálené pekárny „smrdět“ i dalších 7 chlebů) vymyl nádobu na pečení a nachystal ingredience (vodu a směs vícezrnného chleba).
Chleba jsme původně chtěli podávat ke grilovanému masu, ale večerní bouře nám tento plán trochu pokazila, takže jsme nakonec byli nuceni maso dogrilovat v troubě. Maso je jednoznačně chutnější z venkovního grilu, ale chleba neměl chybu. Jen se po něm zaprášilo...

Následovala další dvě víkendová pečení: chléb slunečnicový a celozrnný (oba ze směsí). Z těchto směsí jednoznačně vede vícezrnný (náš první).

Ve středu jsme opět grilovali :). Bylo to jen takové malé grilování, neb bylo potřeba pojíst maso připravené na sobotu (to ta bouřka). Zkusila jsem upéct první chléb, který jsem namíchala sama dle receptu. Byl to chléb bílý kmínový, doporučený začátečníkům, takže na něm nebylo co pokazit. Pro lepší chuť jsem přidala kostičky eidamu a klobásky. Pěkně nakynul a chuťově byl mňam mňam. Sýr se v něm pěkně roztekl a klobáska dodala pikantní chuť.

Pro druhý pokus jsem vybrala pivní chléb. Nejdříve jsme museli zajet do obchodu nakoupit mouky. Na radu Lady jsme vyrazili do Tesca. Je to asi jediný obchod, kde se dají koupit všechny mouky na jednou. Pečení ale muselo počkat.

V neděli odpoledne jsem nachystala ingredience a spustila program. Pohlídala jsem těsto, aby bylo dostatečně vláčné a šla na oddychové dvě hodinky volejbalu. Po návratu jsem se nemohla dočkat až chleba ochutnám. Nakrájela jsem ho ještě teplý a pro velkou účast domácích a návštěvníků padla polovina chleba už na ochutnávání.

Jelikož jsme už zase bez chleba, zkusím dnes upéct další kousek. Tentokrát to bude opět pivní chléb, ale vylepšený o nivu a česnek.

Recepty zatím hledám hlavně tady.

Kolem okolo Vídně

Na začátek přihodím dvě sady dříve odlovených kousků. Hned první z nich je velmi zajímavá, protože je potřeba zdolat cirka 7m elektrický sloup (bývalý). Náš pokus byl tak napolo úspěšný (dostali jsme se cirka do půlky), když se objevili MirHa a po vzoru King Konga vyskákali nahoru. Škoda že nemáme fotky...
Druhá zmiňovaná série je z Kohoutovic, kde se toho v poslední době urodilo poměrně hodně. Ovšem kvantita jak víme není kvalita. Ale co už. U jedné z nich autor vyžaduje fotku stavby nového bazénu. Jenže my jsme tu byli jaksi v noci a bez pořádného foťáku, takže jsme k logu mohli přiložit jen pěkné černé nic :).
geocaching (vídeň)
A teď už k samotné Vídni: výprava ve složení Abakus, Dark a MarekL vyrazila v neděli lehce po osmé hodině směr na Vídeň. Cílem bylo přibližně 30 keší, převážně unknown, které jsme vyluštili v předchozím týdnu. Počasí o víkendu sice podle předpovědi nemělo být nic moc, ale zrovna nedělní ráno do nás vlilo nový optimizmus. Ten nám bohužel vydržel jen do příjezdu do Vídně, kde už sluníčko moc nevykukovalo a i nějaká ta kapka spadla. Nebojácně jsme sundali kola ze střechy a vyrazali. Okolo druhé hodiny už začalo přituhovat: déšť rozhodně neslábl a suché přestávky se zkracovaly. Všechno vygradovalo přibližně v šest večer, kdy už pršelo nonstop a poměrně vydatně. Ideální čas na ústup. Vrána k vráně sedá a tak jsem asi 700m před autem zjistil, že jedu po prázdném předním kole. V dešti a na zašpiněném kole se díry špatně hledají a tak jsem musel sesednout bicykl a déšť nedéšť odtlačit (druhý den jsem v něm našel malinkatý střep, nešel skoro vidět). Potom hurá do suchého oblečení v autě. Cesta domů, byť autem, rozhodně nebyla z nejsnazších. Značení pruhů nebylo přes vodu a odlesky prakticky vidět, takže to chvílemi byla menší hra na přemýšlení.

Tři nejvýznamnější body
Překvapený jsem byl při spatření jedné z protileteckých věží (Flak towers). Uprostřed normální zástavby stále je obří betonová stavba s ochozy, ze které je nyní udělané akvárium a horolezecká stěna. Podle webu jich je víc, rád bych se podíval i dovnitř; je-li ovšem na co. Obecně to jsou bunkry schopné pojmout až několik desítek tisíc lidí, sloužící hlavně jako protiletecká obrana.

Jedna z keší byla umístěna na železniční závoře. To jsme bohužel zjistili až po průjezdu vlaku, kdy už byli šraňky nahoře. Vrátili jsme se sem tedy i večer, počkali na vlak, zalogovali, vrátili zpátky do krabičky a nestihli přilepit krabičku zpátky na závoru. Tady je čas spuštěných závor doopravdy minimální. Naštěstí jel za malou chvilku další vlak.

Asi v půlce trasy jsme objevili Burger King! K radosti hlavně mě a Marka jsme se tedy mohli vrhnout na Double Whopper Sandwich, samozřejmě King size :).
A na závěr rychlá a pohodová poobědová:

pondělí, července 21, 2008

Po svatební běhání

Se svatebním obřadem a následnou hostinou není spojená jen zábava a radovánky, ale také následné běhání po úřadech a dalších institucích. Manžel má v podstatě povinnost jedinou - vyměnit si zneplatněný občanský průkaz za nový.

Pro manželku jsou změny rozsáhlejší, tedy pokud si nenechá své rodné příjmení (ve výjimečných případech si manžel bere příjmení po manželce, v tomto případě čeká ono "běhání" jeho).

Nejdřív jsem si říkala, že se změny týkají jen pár základních dokladů:
  • občanský průkaz
  • řidičský průkaz
  • cestovní pas (problém, pokud máte v pasu víza na několik let)
Ale při prohlížení peněženky a následném zamyšlení jsem přišla na další:
  • zdravotní pojišťovna
  • banka
  • kreditní karta
  • doktoři (min. 3)
  • zaměstnavatel:
    • průkazka
    • visačka
    • označení dveří
    • e-mail ...
  • soukromé e-maily (pokud používáte jméno, v případě přezdívek to není takový problém)
  • knihovna/y
  • mobilní operátor (faktury za vyúčtování)
  • živnostenský list
  • šalinkarta
  • evidence dobrovolného dárce krve
  • školní doklady
  • průkazky zajišťující vstup - např. karta do makra
  • navštívenky (pokud používáte)
  • SIPO
  • elektrárna
  • plynárna
  • nájemní smlouvy
  • předplatné
Zatím stále čekáme na nové "občanky", takže mě to běhání teprve čeká :(. Snad jsem na nic nezapomněla a je to vážně všechno.

pátek, července 11, 2008

Domácí pekárny

Už delší dobu jsme uvažovali o domácí pekárně. Jenže pekárny jsou prý drahé, chleba vyjde levněji v obchodě a i když je domácí chuťově lepší, tak se málokdy podaří... Takže jsme se o pekárny přestali zajímat.


Náš nezájem nalomil Benedikt s Margitkou, kteří nám nabídli smažený květák a k němu nějaký zrníčkový chleba. Tím okamžikem se všechno změnilo.

Následovala palba otázek typu kolik ten chleba stojí, co elektřina, co pekárna, jak dlouho, kolik, hluk, zrníčka, nezdrcne se, značka, typy... Takže ve známost vejde, že:
  • chleba lze péct z předpřipravené směsi, která jde navíc rozšířit o různá zrníčka a jiné dobroty (pekárna připraví těsto a pak dá znamení pro vložení extra přísad; automaticky to umí dělat jen Panasonic SD 255 WXE) nebo případně z vlastní směsi, u které je ovšem potřeba experimentovat, aby byl chleba k světu; včetně elektřiny
  • cca 3/4kg chleba vyjde při pečení ze směsi cirka na 15-17 Kč, při vlastní směsi ještě na méně; záleží také na extra přísadách
  • celý proces trvá obvykle okolo tří hodin (promíchání, kynutí, pečení)
  • pekárny jdou časovat na 13 hodin dopředu, takže ráno můžete mít čerstvý a teplý chleba; pekárna ho případně sama udrží teplý
  • kromě chleba umí přístroje spoustu dalších věcí (jen těsto, pečení z hotového těsta, sekaná, marmelády atd.)
  • parametry pečení: míra propečení atd.
  • upečený chleba se vyklopí a pekárna i vanička je prakticky čistá
  • nejlevnější pekárny stojí okolo tisíce, dražší okolo 5-6 tisíc
A tímto tedy bylo rozhodnute že ano. Otázkou už jen zůstavalo jakou pekárnu vybrat. Je jich pře jen docela velké množství. I přes toto jsme se prokousali:
  • skutečných výrobců je jen pár, jednotlivé značky si na ně potom jenom nalepí svoje loga a vydávají je za své (např. nějaké výrobky Unold a Domo); takže je možnost vybrat si totožný výrobek za netotožnou cenu
  • přístroje můžou mít jednu (kulaté a kostečkové (dlažební kostka) chleby) nebo dvě metličky (cihlička) na promíchání surovin; dvou metličkové jsou prý poruchovější (převod); netrvali jsme na cihličkách
  • programy pečení jsou na různých zařízeních prakticky totožné, pro experimentování se hodí mít uživatelsky nastavitelný režim
  • obecné zkušenosti s výrobci: Eta a Moulinex jsou prý často předmětem reklamací (olupování vaniček, převody, hluk); tyto postřehy a zkušenosti máme od Lady, která pekárny testuje...
Nakonec jsme se tak dostali ke značce Domo, i když svoje želízko v ohni měl celou dobu Moulinex s modelem Home Bread XXL Baguette (OW500331), který má vaničky na bagetky. Jenže bagetky se musí napůl ručně připravit, jsou to jen 4 malé kousky (na druhou stranu je to tak akorát na snídani). Nakonec jsme bagetky zavrhly: asi bude lepší si nechat pekárnou připravit víc těsta a bagetky upéct v troubě.

Celý proces z povzdálí sledoval Ben, který naše případné ustoupení od nákupu kontroloval zasláním ukázkových fotek domácího chleba :). V rozhodovacím procesu pomohl i Abakus, jakožto spokojený uživatel značky Domo.Vítězně z toho všeho nakonec vyšel model Domo B3975, který se nám jednak líbil, druhak je teď zdarma i kuchyňská váha (ať žije teleshoping!) a do třetice myslím nejlépe tvarově pasuje do kuchyně. Kupujeme ho přímo od dodavadele do ČR, který zároveň dodává i různě směsi. Cenově sahá lehce pod 3 tisíce.

Dorazit by snad měl v nejbližší době, takže potom začneme referovat. Nejvíc se těším na snadnou přípravu chleba ze směsi a na: "Taťko, došel chleba. Skoč do obchodu!" Šup voda, šup směs, 3 hodinky počkat a je to.

čtvrtek, července 10, 2008

Garmin Oregon (AKTUALIZOVÁNO)

Jak se zdá, tak Garmin ještě ani nestihl ustřihnout pupeční šňůru Colorada a už vytváří nového sourozence: Garmin Oregon.


Něco málo co se šeptá:
  • dotykový displej
  • menší a lehčí než Colorado
  • bezdrátová výměna waypointů, tras, obrázků
  • MicroSD karta (CO má klasické SD)
Více na na fóru GC nebo GPSTracklogu.

AKTUALIZOVÁNO: web Garmin Oregon

středa, července 09, 2008

Slatina conquers Brno!

Podle bodu 3. na mapě Uzavírky silnic a výluky tramvají v Brně ze serveru tn.cz (http://image.tn.nova(tečka)cz/media/images/750x750/Jul2008/356729.jpg, doopravdy je nechci linkovat), začala invaze Slatiny do Líšně a zbytku Brna!

Zdroj: tn.cz (Ledvovi díky za info)
Pro neznalé: Slatina je ten trojúhelníček o pár cm níž a onen most je nad ulicí Ostravskou

Kolem okolo Lednice

Na náš "lehký" výlet jsme vyrazili před desátou hodinou dopolední. Do Břeclavi jsme dojeli autem - malé, ale výkonné, takový "mraveneček" - 4 kola na střeše a 4 pasažéry v autě a jelo jakoby nic (skrytá reklama na Getz). Připravili jsme naši malou cestovní berušku, sebe a kola na jízdu dlouhou cca 60 km.

Uvítal nás rovinatý terén a upravené cyklostezky. Dnešním největším, ne však jediným, úkolem bylo ulovit BIKE-LVA (na kole kolem Lednicko-Valtického areálu), proto jsme také začali jeho první stage. Pokračovali jsme přes Zámek až k Janohradu, kde jsme si dali první zrzavé iontové nápoje :). Odpočinek nás naladil na přemýšlení, ze kterého jsme vyvodili, že jsem přejeli jeden záchytný bod (neplést se záchytkou), který je důležitý pro ulovení této multicache. Kluci byli tolerantní, nechali nás odpočívat a vyrazili zpět k onu bodu sami. Pravou zkratkou - delší cestou a horším terénem.

Další záchytné body už jsme si hlídali a tak nebylo nutné se vracet.

geocaching (bike - lva)
Cesta ubíhala, až jsme se dostali k Zapomenutému jezu. Chtěli jsme se vykoupat, ale pohled "z očí do očí" s vodou nás odradil. Na hladině se mlelo cosi zeleného a tak jsme raději pokračovali dál. Od jezu jsme museli vyjet lesem zpět na cestu. Nenapadlo mě nic lepšího než si při průjezdu "houpáčkem" nasazovat brýle. Ano, nebyl to dobrý nápad. Kolo se zastavilo těsně před kopečkem a nohy mi zůstaly v klipsnách... Ano, spadla jsem i s kolem. Lehké oděrky nic neznamenaly, ale naražená dlaň mi zbývajících 40 km dávala najevo, že jezdit bez rukavic a dělat více věcí naráz se na kole nevyplácí.

V Bulharech jsme se zastavili na další ionotové nápoje, natankovali jsme žlutou točenou, posvačili párek v rohlíku za 10 Kč a jako "třešinku na dortu" jsme si dali kopečkovou zmrzlinu - 1 kopeček/5 Kč, na to už v Brně nenarazíte. Studené pivo bylo úžasným lékem i na moji ručku, neb úžasně chladilo. Po větším náletu much, jsme naznali, že bude nejlepší pokračovat dál.

Čekal nás největší výšlap dnešního dne. Dlouhý, na 3 kopečky rozdělený, kopec byl opravdu testem našich sil. Pokořili jsme ho všichni a tak jsme se mohli vydat dolů mezi vinohrady, na druhou stranu kopce.

Jelikož nám čas ubíhal rychleji než kilometry, které nás čekaly, museli jsme bez povšimnutí minout i ochutnávku vín :(. Určitě to někdy napravíme...

Zbývající část trasy se na cestách měnily povrchy jak se jim zachtělo :). Lesní cesty střídaly asfaltové cesty s nerovným povrchem, až jsme se dostali do poslední fáze, kde jsme se vydrncali nejvíc. Protivítr a nerovný terén nás nutil bojovat ještě více.

Cestou do cíle jsme posbírali i blízké okolní keše, ale ta finální pro BIKE-LVA nás čekala opravdu až na závěr. A potom už jsme mysleli jen na zaslouženou odměnu v podobě večeře.

Steak house k tomu byl úplně ideální. Těšili jsme se, že si dáme ty dobroty, které tam ještě loni vařili, ale po příchodu jsme zjistili, že je tomu jinak. Nezměnil se jen název a vzhled vnitřních prostor, nový vzhled dostal i jídelníček a ceny.

Na večeři jsme si i tak pochutnali a tak bylo následné vyprázdnění peněženky méně bolestnější. Zbývající keše byli drive in nebo skoro drive in, takže jsme posbírali další 4 kousky po cestě do Brna. Domů jsme dorazili po více než 12 hodinách, čili něco kolem 23. hodiny.

Závěrečné hodnocení: Před honem na BIKE-LVA bych doporučila alespoň párkrát trénink na kole, aby se oseděly sedací kosti (ty moje opravdu nejsou zvyklé a posledních 15 km byla velká odvaha si sednout). Vyjížďka to byla parádní. Doufám, že během léta bude takových víc. Velké poděkování Benovi a Margitce za odvoz a příjemnou společnost. Jídlo bylo vynikající, počasí ucházející (dosti horko, ale hlavně, že nepršelo).

pátek, července 04, 2008

Dražímě, hledáme, sbíráme

Původně jsme chtěli dát 1000. keš v den naší svatby, ale to jsme měli jen velké oči :). Takže pěkně postupně...

Mrtvolka Colorado FW 2.54 (AKTUALIZOVÁNO)

Varování ministerstva GC: používání posledního beta firmware 2.54 pro outdoorové navigace Colorado může způsobit smrt přístroje!

Viz: navigovat.cz a fórum gc.cz.

Takže rychle downgradovat zpět na 2.51... A nebo rovnou na 60 CSx?

AKTUALIZOVÁNO: přístroj jde přece jen oživit

čtvrtek, července 03, 2008

Free refill v brněnském KFC?

V Olympii otevřeli opravené KFC a světe div se: nápojový automat je vedle pultu a pití si tedy "točíte" sami. Že by tedy konečně byla možnost doplnění pití zdarma? Ve Státech je to normální, tak že to dorazilo i k nám?


Obsluhující prodavač o tom ovšem nic nevěděl a jen řekl, že si tam občas někdo dvakrát přijde a že jemu to nevadí...

Tak ještě Burger King, jeho King size porce a je to ;)Zdroj obrázku: www.kfc.cz

PS: včera to bylo přesně rok co jsem v SDE. Do práce jsem nastupoval na Ruzyni :)