sobota, dubna 12, 2008

Sportem k trvalé invaliditě

Takové malé tiskové prohlášení, abych to pořád nemusel opakovat.


Minulou středu jsem měl bohužel na firemním florbalu nešťastný střet s protihráčem (jeho hlava a moje lícní kost). Zbytek zápasu jsem ještě dohrál a dokonce jsem po cestě domů ještě dal i jednu kešeň. Sice už na konci zápasu a ve šatně jsem se necítil úplně ve své kůži, ale šlo to.

První závažný problém nastal až doma: při smrkání se mi začala pod okem nafukovat nepěkná bublina z kůže (také pytle pod očima), až přes oko nebylo vidět (zkuste si jen s jedním okem couvání autem úzkým průjezdem). Úrazovka, pohotovost, chirurgie, hospitalizace. Už po cestě mě doktorská část rodiny informovala o tom, že tu bude nejspíš zlomenina a puklinami se vzduch dostává kam nemá. Stejný názor měli i přijímající doktor. Takže první rentgen, CT, antibiotika, odběry, měření tlaku... Mimochodem moje úplně první CT! V noci potom každé dvě hodiny kontrola tlaku, vnímání a vědomí.

Druhý den to ještě i po polední vizitě vypadalo, že to lícní kost sice zlomená je, ale že to nemá na nic vliv. Přivolaný odborník na stomatochirurgii si podle dostupných snímků myslel totéž, ale díky dvou dotykům (pod okem a uvnitř úst podél horní čelisti) změnil názor. Lícní kost je zlomená (vylomená) a posunula cca o 3-4 mm, takže jsem měl právě na horní dásni nový výstupek. Tím se také vysvětlilo proč mě bolí pravý spánek a proč se mi pěkně barví oko, i když tam žádný náraz nebyl. Domluvena byla hospitalizace ve FN u sv. Anny a operace.

V pondělí jsem se tedy hlásil na I. chirurgické a po asi hodině a půl čekání jsem se dozvěděl, že pro mě nemají postel a že mám přijít druhý den nalačno. Aspoň budu klidnější. Jenom není úplně dobrý nápad se večer před vlastní operací dívat na Dr. House (kde zrovna chtěli někomu navrtávat lebku).

Ráno jsem se poměrně rychle dostal na oddělení (po ose recepce - doktor - přijímací kancelář - recepce, čili běhání po nemocnici), kde ovšem stále nebyla postel. Po asi půl hodině mi řekli, ať se jdu převléct, že jdu zrovna na sál. Aspoň jsem nestihl znervóznět :). Akorát je divné že si jednu chvíli čtete v civilu na chodbě a v druhé ležíte v nezahřáté posteli, kamsi vás vezou a cosi na vás lepí.

Zakrojili se do mě zevnitř úst podél horní dásně, pomocí háku vrátili lícní kost kam patří a zafixovali ji titanovou destičkou. Napravit museli horní čelist, která byla zlomená. Takže teď jsem upgradován o dvě titanové destičky, které by mi měly zůstat napořád. Uvidíme co to bude dělat na letištích :). Zvenku mám jen malou jizvičku asi uprostřed dásně, údajně po háku. Více podrobností se pokusím získat v úterý na kontrole u operatéra, Dr. Hrbka.

2 komentáře:

  1. Ty jo, pěkná lebka!

    OdpovědětVymazat
  2. není úplně dobrý nápad se večer před vlastní operací dívat na Dr. House
    LOL
    Ale máš štěstí, že už nedávají Sběratele kostí :)

    OdpovědětVymazat