středa, srpna 20, 2008

Ohře - no stress, jsou prázdniny

Po roční přestávce jsme se opět vydali na vodu, tentokrát další novou a tedy neznámou - Ohři. Organizování výpravy se ujala starší ze sester Petrasových a Kadeř, a už v době Avitekku se začala rýsovat 10 členná skupina rádoby vodáků :).

12. srpna jsme tedy v dopoledních hodinách vlakem vyrazili směr Kynšperk nad Ohří, s bleskovým přestupem v Praze. Tam se k nám také přidal Speedy, neznámý zadák Lucie P. V Kynšperku jsme převzali lodě, přikoupili nějaké tekutiny na zahřátí (Portské za 90Kč, počasí nám moc nepřálo a navíc nekup to) a vyrazili za občasných kapek z nebe po proudu do Šabiny, kempu o cca 7km dál. Při prvním usedání do Vydry a odrážení od břehu jsem opět začal vzpomínat co a jak, jaktože je ta loď tak nestabilní, proč jedeme na těžko, proč jen jsem bral kytaru a že tohle bez cvaknutí nedáme... Až do prvního kempu to naštěstí šlo bez problémů, žádná vodní překvapení a tak jsme mohli asi po hodině plavby začít stavět stany; těsně před deštěm.

Už během druhého dne jsme začali zjištovat "nedostatky" Ohře; my rozmlsánci z Vltavy. Šipek na hospody, občerstvení i kempy je tu spousta, ale málo které se nacházejí přímo u řeky. A choďte se občerstvovat 300-1500m od lodi (kterou by měl pořád někdo hlídat, protože se tu prý docela krade) do zařízení, které nemusí vařit, nemusí dávno existovat a také ho často ani nemůžete najít. Nu což, musíme se sami dopředu zásobit.

ohře
Na druhou noc jsme zastavili v kempu kousek za Loktem. Tak tak jsme vešli a to zrovna tohle tábořiště patří k těm větším. To je mimochodem další problém Ohře: kapacita. Do spousty kempů je potřeba dopředu volat a domlouvat si nocleh. Uvařili jsme si večeři a vyšlápli jsme si do Lokte. Při posezení v místní hospůdce vznikla myšlenka na kolektivní odlov keše na nějaké místní vyhlídce. Nahoru jsme se (všichni!) vyškrábali už pozdě za tmy a ke krabce jsme pokračovali jen s Lenkou a Kadeř. Nalezeno bylo po chvíli a dál to už asi nebudu rozebírat: takový solidní noční večírek :)...

Další den jsme stihli prohlídku hradu a pokračovali do Karlových Varů, kde jsme se naštěstí dopředu domluvili na přespání. Když jsme přiráželi ke břehu, tak se začalo čím dál víc zatahovat a tak jsme nakonec byli rádi, že jsme mohli využít vodácké ubytovny a spát na pokoji pro 14 lidí. Přes silnici byla Hypernova a o kousíček dál skromný Chinese restaurant, obdoba klasického vietnamského bistra se stoly. Ceny byly lidové, takže jsme ochutnali co jsme mohli a to včetně čajů. Velké oblíbě se těšila otočná prostřední část stolu, se kterou jsme udělali neskutečně mnoho pokusů. Ještě večer jsme vyrazili kolem muzea Jana Bechera do centra. O děvčata se zajímali nějací Rusové - prostě takové přátelské město.

Ráno už vytrvale pršelo, takže jsme rychle vyrazili na kolonádu uchutnávat místní prameny, ke vřídlu i do jeho podzemí. Volný den jsme završili návštěvou úžasného Rejoice shopu a hlavně ochutnávkou 13. pramene Karlových Varů - Becherovky.

Vlakem v osm přijeli Jane, Nika a Magda s Danem - posila na víkendovou plavbu. Celá naše flotila se tak mohla ráno (spíš před obědem) vydat dál po proudu. Nedoplula ovšem daleko. Záhy jsme tahali Dana s Magrou a Jiřího s Hankou z vody. Soulodění, kolektivní vina nás všech. Ona je to sice pěkná věc, ale ty velké šustry doopravdy neuhnou. Okolo třetí hodiny jsme se zastavili na oběd u Dvořáků, útulné hospůdce u řeky. Počasí nám moc nepřálo a tak byli všichni řádně promrzlí a plní chmurů. Asi na základě toho jsme se rozhodli vyrazit ještě týž den (v sobotu) večerním vlakem domů. Na nejbližší to nebylo úplně blízko a tak byl závěr jedna velká jízda.

Asi by bylo dobré na chvilku odbočit a popsat další nedostatek Ohře: málokterý jez je sjízdný, resp. většina z nich je velmi nebezpečná a smrtelná za jakéhokoliv stavu vodu. Obvykle nejde ani koníčkovat a musí se přenášet, přenášet a zase přenášet.

Všechno jsme naštěstí stihli a tak jsme lehce před sedmou usedli do RegioNovy a začali tak přibližování k domu. Další přestup měl zpoždění a tak jsme si aspoň na nádraží stihli uvařit večeři. V Praze jsme potom přestupovali už naposledy. Všechna kupé byla alespoň z části obsazená, takže jsme se museli rozdělit na dvě skupiny. I tak jsme byli rádi že sedíme a nemusíme na stojáka cestovat do půl čtvrté ráno.

2 komentáře:

  1. Anonymní12:23

    Při čtení tohoto článku se ve mně probudily vzpomínky na mé mládí a bujaré vltavové dýchánky a zároveň jsem i trochu zalitoval, že jsem letos vodu odpískal kvůli verbířům...
    Akorát nechápu, jak jste mohli jet zrovna Ohři, to už na Punkvě si víc užijete :-)...a vydry jsou taky pěkný zlo - hlavně se v nich blbě spí:-))

    Bulhar

    OdpovědětVymazat
  2. My jsme si to užili i tak :). Na Vltavu to, co se vybavenosti týče, nemá, ale zase tam není tak přelidněno.

    OdpovědětVymazat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.