Jednou to asi muselo přijít...
"Když se daří, tak se daří..."
Závažnějším zraněním se mi dařilo vyhýbat až do poslední neděle, kdy jsme se opět vydali na volejbal.
Byla to klasická nedělní chvilka sportu. Už nechybělo moc dokonce a v tom to přišlo. Vrhla jsem se po míči a bota, která se obvykle sklouzla ze zarazila a nepohnula se ani o kousek. Přepadla jsem na kotník a vůbec jsem nevěřila, že má noha ještě drží pohromadě.
Otok se pomalu zmenšuje a stěhuje kolem kotníku.
Dneska mi bylo nejvíc líto, že jsem se zrovna před horami takto vytrestala... začal padat ten úžasný i když většinou "městských obyvatel" zatracovaný sníh.
Mohla jsem jen smutně koukat jak děti ze sousedního domu stavý sněhuláky a dovádí ve sněhu. Jsem jen ráda, že jsem se včas rozhodla, zůstat zítra doma. Nevím, nevím jak by dopadla má chůze o berlích v tolika centimetrech sněhu...
Každopádně jsem velmi vděčná všem, kteří mi v těchto složitých chvílích pomáhají s dopravou. Děkuji :).Závažnějším zraněním se mi dařilo vyhýbat až do poslední neděle, kdy jsme se opět vydali na volejbal.
Byla to klasická nedělní chvilka sportu. Už nechybělo moc dokonce a v tom to přišlo. Vrhla jsem se po míči a bota, která se obvykle sklouzla ze zarazila a nepohnula se ani o kousek. Přepadla jsem na kotník a vůbec jsem nevěřila, že má noha ještě drží pohromadě.
Podle silné bolesti jsem pochopila, že nebude úplně v pořádku, ale na druhou stranu vypadala, že je v jednom kuse, což byla úleva.
Doktor druhý den naznal, že jde o výron, vyrukoval na mě s neschopenkou na 3 dny, což jsem považovala za vtip, naordinoval mi klid na lůžku, studené obklady a Lioton 100 000. Lyžáky svým způsobem považuje za sádru, takže bych prý na hory další neděli mohla.Otok se pomalu zmenšuje a stěhuje kolem kotníku.
Dneska mi bylo nejvíc líto, že jsem se zrovna před horami takto vytrestala... začal padat ten úžasný i když většinou "městských obyvatel" zatracovaný sníh.
Mohla jsem jen smutně koukat jak děti ze sousedního domu stavý sněhuláky a dovádí ve sněhu. Jsem jen ráda, že jsem se včas rozhodla, zůstat zítra doma. Nevím, nevím jak by dopadla má chůze o berlích v tolika centimetrech sněhu...
Zjistila jsem totiž jak se člověk zpomalí, když se učí chodit po cizích nohách, že síly postupně mizí a že jsou v těchto stavech některé vzdálenosti mnohem delší, než když vám nic není.
Musím si také více promyslet co udělat teď a co potom. Nejhorší je, když na něco zapomenete a musíte se vrátit. Uvařit si něco teplého a doskákat s tím ke stolu? To také nejde. A nakonec překonávat schody... No to je asi největší oříšek. Uvědomila jsem si, jak se asi mohou cítit lidé, kteří nemají ani možnost berlí či jiného pohybu ve stoje a "stojí" před obyčejnými schody do prvního patra...
Už se moc těším, až budu zase normálně chodit a neustále se vracet pro zapomenuté věci, a to i několik pater...
Musím si také více promyslet co udělat teď a co potom. Nejhorší je, když na něco zapomenete a musíte se vrátit. Uvařit si něco teplého a doskákat s tím ke stolu? To také nejde. A nakonec překonávat schody... No to je asi největší oříšek. Uvědomila jsem si, jak se asi mohou cítit lidé, kteří nemají ani možnost berlí či jiného pohybu ve stoje a "stojí" před obyčejnými schody do prvního patra...
Už se moc těším, až budu zase normálně chodit a neustále se vracet pro zapomenuté věci, a to i několik pater...
3 komentář/ů: