Jaro je tu

mohyla míru, staré brno

...a že si dalo na čas. Přišlo ideálně na víkend; pátek a sobota byly sice ještě trošku deštivé a neprohřáté, ale začátky jsou vždycky těžké. Neděle to ale stoprocentně vynahradila. Ale postupně.

V pátek byl opět Lenčin školní čas, takže jsem pro v podvečer vyrazil, abychom stihli večerní rodinný dýchánek. Nějak jsem zabloudil, takže jsem to musel vzít přes Mohylu míru a na Žlutý kopec.

Sobota byla pracovní: opět studijní povinnosti a hlavně starosti s účetnictvím. Odpoledne jsem se na chvilku zajel podívat na úpatí Kamenného vrchu. Ze všech směrů už bylo cítit i vidět, že příroda opět ožívá. Vrcholem výletu byl potom krásný datel. Nejprve se bál s schovával se podle toho jak jsem obcházel strom, ale nakonec mě sám sledovat a ve finále se mu zalíbil pařez cca 10m ode mě. Na něm potom pózoval :). Podle hlasu byl někde poblíž i drozd (aneb co se člověk díky GC všechno nenaučí), ale toho jsem bohužel nenašel. Pak jenom krátká zastávka u vilky pro chudé a nemajetné, a potom prakticky přímo k Jandům na oslavu.

V neděli proběhla jednak změna času a hlavně také cyklo výlet. Lenka bohužel finišovala s účetnictvím, takže musela zůstat doma. Zastoupil ji ale Pepé, takže jsme mohli okolo jedné hodiny (poté co Mišák věnoval duši Martinovi) vyrazit směr Židlochovice. Celkové složení výpravy: Mišák, Tomáš, Martin, Pepé, Romča a její kolegyně Martina Maruška a já. Většina kola na prvním výjezdu po zimě nespokojeně vrzala, sedátka se hýbala, taštičky upadávaly, ale cesta příjemně utíkala. Přibližně v půlce byla krátká zastávka způsobená Martininou Maruščinou dietou: v přesně daný čas musí snít přesnou (a přísnou) dávku jídla, v tomto případě tuším 100g šunky (mimochodem taky vám připadá 100g jako větší porce než 10dkg?). Další přestávku způsobily vydry plavající v souběžném potoku, což se úplně často nevidí.

datel, vila

Kousek před Židlochovicemi jsme ještě lehce zavtipkovali, že tahle cyklostezka vede až do Vídně, ale bohužel se nikdo nechtěl přidat. V místním bufetu jsme poobědvali a s plnými břichy začali stoupat na místní multinku, kterou mimochodem vytvořil slatiňák SmallM. Nikomu se ještě nechtělo zpátky, takže přišla na řadu druhá cache ukrytá v nedalekém lesíku plném krásných cest. Tuhle oblast asi mají místní rádi, protože tu bylo místy docela plno. Logovali jsme ve stínu obřího stromu vedle potoka přes který vedla dubová lávka. Prostě idylka. Moc dlouho to ale nevydrželo: moje zadní kolo podezřele plavalo. Už na první pohled byly vidět dva trny. V tu ránu se ještě vyrojili komáři a bylo. Naštěstí jsme to zvládli v čase hodném mistrů depa F1 :). Záhy se bohužel zjistilo, že při odkládání kola se zmáčkl řetěz kde neměl a až do konce se zadrhával. Nic nám ale nemohlo zabránit v tažení na třetí dnešní keš, samozřejmě na kopci. Děvčata s Pepém raději zůstala dole, kopeček to byl pěkný. A udělali rozhodně dobře, protože v lese nebyla pořádná cesta a pořád se muselo stoupat a zase klesat. Posledních 400m jsme tlačili kola listím, to už jsme po celém dni hledali skryté síly. Odměnou nám byl výhled na Pálavu, Novomlýnské nádrže a pole s mladými zelenými stébly. Zalogovat, po druhé straně kopce dolů, přejet do Vranovic a domů.