pondělí, března 31, 2008

Jaro je tu

mohyla míru, staré brno
...a že si dalo na čas. Přišlo ideálně na víkend; pátek a sobota byly sice ještě trošku deštivé a neprohřáté, ale začátky jsou vždycky těžké. Neděle to ale stoprocentně vynahradila. Ale postupně.

V pátek byl opět Lenčin školní čas, takže jsem pro v podvečer vyrazil, abychom stihli večerní rodinný dýchánek. Nějak jsem zabloudil, takže jsem to musel vzít přes Mohylu míru a na Žlutý kopec.

Sobota byla pracovní: opět studijní povinnosti a hlavně starosti s účetnictvím. Odpoledne jsem se na chvilku zajel podívat na úpatí Kamenného vrchu. Ze všech směrů už bylo cítit i vidět, že příroda opět ožívá. Vrcholem výletu byl potom krásný datel. Nejprve se bál s schovával se podle toho jak jsem obcházel strom, ale nakonec mě sám sledovat a ve finále se mu zalíbil pařez cca 10m ode mě. Na něm potom pózoval :). Podle hlasu byl někde poblíž i drozd (aneb co se člověk díky GC všechno nenaučí), ale toho jsem bohužel nenašel. Pak jenom krátká zastávka u vilky pro chudé a nemajetné, a potom prakticky přímo k Jandům na oslavu.

V neděli proběhla jednak změna času a hlavně také cyklo výlet. Lenka bohužel finišovala s účetnictvím, takže musela zůstat doma. Zastoupil ji ale Pepé, takže jsme mohli okolo jedné hodiny (poté co Mišák věnoval duši Martinovi) vyrazit směr Židlochovice. Celkové složení výpravy: Mišák, Tomáš, Martin, Pepé, Romča a její kolegyně Martina Maruška a já. Většina kola na prvním výjezdu po zimě nespokojeně vrzala, sedátka se hýbala, taštičky upadávaly, ale cesta příjemně utíkala. Přibližně v půlce byla krátká zastávka způsobená Martininou Maruščinou dietou: v přesně daný čas musí snít přesnou (a přísnou) dávku jídla, v tomto případě tuším 100g šunky (mimochodem taky vám připadá 100g jako větší porce než 10dkg?). Další přestávku způsobily vydry plavající v souběžném potoku, což se úplně často nevidí.
datel, vila

Kousek před Židlochovicemi jsme ještě lehce zavtipkovali, že tahle cyklostezka vede až do Vídně, ale bohužel se nikdo nechtěl přidat. V místním bufetu jsme poobědvali a s plnými břichy začali stoupat na místní multinku, kterou mimochodem vytvořil slatiňák SmallM. Nikomu se ještě nechtělo zpátky, takže přišla na řadu druhá cache ukrytá v nedalekém lesíku plném krásných cest. Tuhle oblast asi mají místní rádi, protože tu bylo místy docela plno. Logovali jsme ve stínu obřího stromu vedle potoka přes který vedla dubová lávka. Prostě idylka. Moc dlouho to ale nevydrželo: moje zadní kolo podezřele plavalo. Už na první pohled byly vidět dva trny. V tu ránu se ještě vyrojili komáři a bylo. Naštěstí jsme to zvládli v čase hodném mistrů depa F1 :). Záhy se bohužel zjistilo, že při odkládání kola se zmáčkl řetěz kde neměl a až do konce se zadrhával. Nic nám ale nemohlo zabránit v tažení na třetí dnešní keš, samozřejmě na kopci. Děvčata s Pepém raději zůstala dole, kopeček to byl pěkný. A udělali rozhodně dobře, protože v lese nebyla pořádná cesta a pořád se muselo stoupat a zase klesat. Posledních 400m jsme tlačili kola listím, to už jsme po celém dni hledali skryté síly. Odměnou nám byl výhled na Pálavu, Novomlýnské nádrže a pole s mladými zelenými stébly. Zalogovat, po druhé straně kopce dolů, přejet do Vranovic a domů.

neděle, března 09, 2008

Na vzdory větru dešti

Minulý pátek se objevila zvláštní cache: půjde odlovit jen první a třetí sobotu v měsíci, v ostatní časy ji bude autor odnášet. A vzhledem k tomu, že zrovna byla před první sobotou, tak se chystalo velké FTF. Chtěli jsme se tam podívat společně s Raráškem, ale vyrazili jsme už po osmé, abychom nemuseli čekat až na půlnoc. Bohužel tu noc bylo docela sychravo a mlhavo, takže z fotek nic moc není. Drápali jsme se i na kopce na výstaviště odkud je jinak krásný rozhled.

Bylo něco po jedenácté, když jsme začali směřovat do Líšně očekávat půlnoc. Něco před půl dvanácté už jsme byli na místě, zaparkovali jsme a mířili za skupinkou kdesi ve tmě za silnicí. A ouha, notifikace, nový kousek na Vídeňské. Tam jsme přece ještě před chvilkou byli! Do auta a už se jelo. Zalogujeme FTF, vracíme se zpět do Líšně a další notifikace - Rajhrad. To už je dál, ale co je jedno hromadné (očekávalo se cca 20 lidí) oproti dvěma ve dvou? Aspoň jsme při té příležitosti mohli vybrat i druhou Rajhradskou cache.

Jak jsme potom zjistili, tak "hlídači půlnoci" vyrazili na obě nové cache a byli patřičně nakrknutí, že už nejsou první :).

Ráno jsem potom odvezl Lenku do školy, ale tentokrát už na sedmou, protože měla ráno ještě navíc i zkoušku. Po cestě zpět jsem pobral něco málo v okolí výstaviště. Počasí se od noci nezlepšilo, takže všechno ještě víc klouzalo a blátilo. Pomalinku se začal zvedat vítr, takový nevinný předvoj Emmy. Takže raději rychle pryč...

pátek, března 07, 2008

FTF k FTF sedá

To vám bylo takové normální pondělí... Absolvoval jsem pravidelný telefonický meeting s Amíky, naplánoval kino (Sweeney Todd: Ďábelský holič z ulice Fleet Street), když v tom dorazil notifikace. Melatin, multicache, kdesi u Bílovic. Celková trasa cca 10km (pokud se nepletu). Když bychom do toho nešli sami, tak bych se i nechal přemluvit. Jenže Gastowski, Rarášek ani místní Michal_a_Jana se nechytali. Už už jsem se začal chystat do kina, když přece jen Michal: "Máš helmu?" A už se jelo. Do Bílovic jsem stejně musel za účetním.
Auto jsem nechal kousek od "hrnečkového" domu, přisedl jsem na Michalovu čtyřkolku a vzhůru! Pěkně to utíkalo: Michal řídil a zjišťoval odpovědi na otázky, které jsem mu zadával z PDA a kam jsem potom i zapisoval výsledky. Všechno proběhlo tak rychle, že jsem stihl odlovit ještě jeden kousek po cestě domů a jeden potom s Lenkou po cestě do kina: kvůli neplánovanému výletu jsme šli až na desátou.
Přibližně o půlnoci, když už jsme mířili domů, nás zastavila hlídka PČR. Naštěstí jen běžná (a bezproblémová) kontrola. Odjíždíme a najednou další notifikace: nějaký nový Hornek. Rychle domů, přezout a můžeme jet. Od silnice ke keši to bylo tuším něco přes půl kilometru, kdesi ve tmě štěkali psi, no prostě romantická vycházka. Zvlášť po ďábelském holiči. Naštěstí se nikde žádné břitvy netřpytily :). No a už druhé FTF.

V Sobotíně jsme byli už loni, ale tenkrát tu ještě žádná cache nebyla. Tentokrát už ano. A čirou náhodou tady byl i nějaký místní, který ji opravoval. Takže jsme se mohli podívat i dovnitř, dozvěděli jsme se i něco z historie. Ukázková prohlídka. Jen škoda že nejsou prostředky na její důkladnou opravu a údržbu: viděli jsme krásné sochy, které původně stály venku, ale teď musí být schované kvůli vandalům, fresky uvnitř... Škoda.
Geocaching je čím dál víc oblíbenou zábavou. Bohužel se čím dál častěji objevují chytrolíní (kdosi s 16 nálezy si v logu naší keše vyskakoval, že obtížnost a terén má být jiný, přitom to byla jeho první multina), šetřílci (keš v krabičce od másla, která nevydrží ani prvních deset nálezců) a podobní. Asi by se měl doopravdy zavést limit cca 150 nálezů, než bude možné založit vlastní cache.
To takhle jednou Kubrtson vypustil do světa novou cache. Všichni si nad ní lámaly hlavu a přitom to bylo tak jednoduché (po bitvě je každý generál :) ). Mořil jsem se s ní večer, mořil jsem se s ní ráno, až to nakonec šifra nevydržela a prozradila mi svoje tajemství :).
Následující sérii jsme zvládli s Gastowskim, jen tak po práci. Na protažení :)
Na Kříž jsme vyráželi také společně s Gastowskim. Rarášek bohužel nabíjel UPS kdesi v polích, takže nám jen tiše záviděl. Už už jsme mysleli že tam žádná schránka není, ale byla. A bylo...

úterý, března 04, 2008

Jsme slavni!

Na serveru Navigovat.cz dnes vyšel dokumentární film o geocachingu. Zjistil jsem, že někteří lidé vlastně nejsou praví kačeři, ale najmutí herci, že Petře a Ivo :) ? Stejně tak jsem ale zjistil, že i my jsme tak slavní, že se o nás točí film: někdy okolo desáté minuty jsme na celých dvou fotkách (chvilku po Radkovi se škopkem)!