čtvrtek, srpna 30, 2007

Den 60. - Rozlučka

Byly jsme naposledy v práci, takže proběhlo velké loučení. Alan se mimochodem přišel ráno pochlubit svým novým foťákem; nevím jak moc za to můžu, ale pořídil si Panasonic FZ-50, čili novější model mého fotoaparátu.
kanki japanese house of steaks & sushi

Na oběd jsme vyjeli do vyhlášeného steak house (a taky poměrně drahého), bohužel otevírají až večer. Pokračovali jsme tedy Kanki Japanese House of Steaks & Sushi. To už sice nebyla Amerika, ale špatné to rozhodně nebylo. Součástí stolu je velká železná varná deska ("pánvička"), na které přímo před vámi kuchař připraví celé jídlo. To samozřejmě prokládá vtípky a hlavně fintičkami: u nás si pinkal s vajíčkem a odpálkovával mističky do kuchařské čepice, kterou měl na hlavě.

Námi vybrané jídlo se skládalo buď z polévky nebo zeleninového salátu, rýže, dvou omáček (sójová a kečupovopapriková), žampiónů, drobné zeleninové přílohy (lehce osmahnutá cuketa, okurek a cibule, posypaná sezamem) a k tomu samozřejmě steak, nakrájený na kostičky, aby se dal jíst i tyčkami.

Rýže bylo doopravdy požehnaně, takže jsem se nacpal k prasknutí. Poslední týden dostala střídmá strava pěkně zabrat.

Odpoledne v práci proběhlo další kolo loučení a také velká rozvaha, co udělat s dosud neutracenými $. Z práce jsme proto utekli dřív, abych je mohli ještě pořádně roztočit. A taky se přímo na cestě mezi prací a hotel objevila nová keš, takže máme First to Find!

Večer nastalo veliké balení. Jelikož si nejsem jistý váhou svých zavazadel, zaskočil jsem do posilovny porovnat váhu batohů se závažím na posilovacím stroji. Oba by měly projít...

Škola

I feel happy. Konečně se mi podařilo ukončit školní rok 2006/2007 :). Možná jste ten velký otřes pocítili i vy, byl to opravdu velký kámen, který ze mě spadl...

Měla jsem vážné obavy, že je dnešní zkouška poslední na kterou v životě půjdu, hrozilo totiž to nejhorší. Oproti minulým termínům jsem se snažila lépe připravit a odměnou mi bylo písmenko C (2) zapsané v indexu.

Ten už jsem odevzdala a můžu si udělat na týden prázdniny. No jo, už příští pátek znovu půjdu do školy. Mám velké plány, že se budu učit už od začátku, abych to zase nehonila na poslední chvíli, ale většině z vás je jasné, jak to asi dopadne :).

Pro jistotu jsem si doma vyměnila právo za angličtinu a tak si teď čtu ve volných chvílích slovíčka neb se rozřazovací test nezadržitelně blíží.

Odměnou jsou mi gratulace, které jsou dnes opravdu vydařené :), ale tou největší bude přede jen sobotní návrat, vy víte koho, DOMŮ. Moc děkuji všem, kteří mi (ne)drželi pěsti a doufám, že vás moc nebolí. Díky za podporu a vzhůru do dalších školních radovánek.

Den 59. - Na naší počest

Dnešek byl ve znamení jídel na naši počest. Na oběd jsme se vypravili společně s dalšími asi 10 lidmi k Mongolcům do Crazy Fire. Určitě by bylo lepší něco podobného udělat na začátku pobytu a ne až na konci. Vzali jsme sebou knížku o zajímavých místech ČR, takže jsem jako jediný rodilý Brňák po obědě Chrisovi povídal o Brně, Moravě a ČR vůbec. Snad jsem se moc neodchýlil od reality: něco jsem nevěděl, něco jsem neznal v angličtině, takže občas se muselo improvizovat :).
na naši počest

Po cestě na oběd jsme na cirka jednom kilometru viděli 6 různých policejních zásahů, naštěstí v protisměru.

Na sedmou večer jsme byli pozvaní k Jeffovi na večeři. Dostali jsme lasagne, zeleninový salát (místní dresingy mi moc nejedou), vařenou kukuřici, meloun, k tomu slzu vína a dokonce kapičku ruského bylinkového špirutusu. K Rusku má Jeff vřelý vztah, protože jeho žena - Natasha - odtud pochází.

Po večeři jsme sledovali vítězství Sereny a debatovali o všem možném.

Takže zítra naposledy do práce...

středa, srpna 29, 2007

Den 58. - Jet Ski

jet ski

Rodney je od neděle doma na antibiotikách, takže teď místo něho chodíme na meetingy. Konečně vím kdo všechno s námi pracuje :).

Z práce jsme zmizeli o malou chvilku dřív a to na dlouho očekávanou testovací jízdu na Alanově vodním skůtru. Pomohli jsme ho zapřáhnout za Alanovu dodávku, spustit na vodu a ... a pak si už nic do osmi večer nepamatuji... No prostě úžasné!

Pár postřehů:
  • vruuuuum vrum vrum vrUM buch vrUM buch vrUM buch - to když se rozjedete rovně na plný plyn, tak se skůtr odlepuje od hladiny a zase na ni dopadá
  • vr vr vr žbluňk - jeli jste moc pomalu a neudrželi jste rovnováhu
  • vruuuuum vruUUUUM vrum VVVRRRUUUUUMMMMM vruuuuum - fintička: jedete rovně na skoroplný plyn, prudce zatočíte, pustíte plyn, otočíte řidítka na opačnou stranu a zase přidáte; skůtr se otočí o 180°, zanoří se do vody, naklápí se, po přidání se ustálí a vyrazí vpřed
  • vruuuuum vruUUUUM vrum VVVRRRUU žbluňk - to stejné, jen se při tom spadne :)
  • vruuuUUUuuuUUUuuuUUUm - malé zatáčky (osmička)
  • vruuuuum žluňk žluňk žluňk - spadli jste a opakovaně se pokoušíte vylézt zpět (neúspěšně)
  • vruuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuum - vše je tak jak má být
Tady je záznam jedné mé (jel jsem se podívat na opačnou stranu "ostrova") a Alanové vyjížďky (za most).

Ve vodě jsem byl dvakrát, úmyslně. Naštěstí. Jednou jsem zastavil motor a seskočil, abych otestoval jestli bych vylezl nahoru se záchranou vestou. A podruhé jsem si naschvál otočil u fintičky řidítka na druhou stranu a nechal se vyhodit :). Vyzkoušet se má (skoro) všechno.

úterý, srpna 28, 2007

Den 57. - Nové auto

Tak jsme dneska opět měnili auto: výpůjčka na to předchozí už vypršela a tak ji bylo potřeba buď prodloužit nebo vytvořit novou. S ohledem na spotřebu Duranga jsme raději měnili. Tohle ja náš nový mazlík:

No tak dobře, tohle jsme vážně nedostali. Škoda :).

Dostali jsme Chrysler Sebring (model 2007):
Připadáme si teď tak trošku méněcenně: je těžké loučit se s mazlíkem Durangem (asi o metr vyšším :) ).

Něco málo k programu nadcházejících dní: zítra (tj. v úterý) utečeme z práce dřív a pojedeme s Alanem testovat jeho jet ski (vodní skůtr). Delší dobu na něm nikdo nejezdil a teprve minulý týden ho dovezl od rodiny na pobřeží.

Ve středu máme týmový oběd a SDE večeři. Ve čtvrtek potom SDE+Alan oběd.

Btw: tady najdete trasu našeho víkendového výletu.

neděle, srpna 26, 2007

Den 55.-56. - Bří Wrightové

UPDATE: trasa výletu.

V pátek jsme doopravdy rychle vyklidili kancelář, neméně rychle sbalili (téměř) vše potřebné a vyjeli jsme směrem ostrov Manteo. Původně jsme sice chtěli na Bear Island jako minulý týden, ale poslední ferry na něj jede okolo šesté, takže bychom se tam neměli jak dostat.

Neznali jsme bohužel přesnou situaci v kempech přímo na Manteu; jak rychle jsou obsazené a hlavně do kdy je možné se "ubytovat" a tak jsme raději zakempovali ve Státním parku Pettigrew. Třináct míst pro stany, velká louka pro karavany, sprchy, zavírání příjezdové brány v devět večer a to všechno za $15 za stan pro max. 6 lidí. Postavili jsme stan a vyrazili do Copper Kettle (mezitím přejmenované na Cool Spring Café). Na každém stolu dárková taštička s olejovou svéčkou a americkou vlajkou, denní menu psané rukou, od pohledu rodinný podnik. Dal jsem si Grilled large sea scallops s bramborovou kaší a zelenými fazolkami. Mno, za $16 toho mohlo být víc. Ale aspoň že refill pití byl zdarma.
wright brothers

Kemp byl sice i po návratu prakticky liduprázdný, ale za to komárůplný. Takže rychle do stanu. Teplo neustoupilo ani po západu, takže jsme spali na rozdělaných spacácích ve stanu bez tropika. A pořád jsme se potili. Kemp byl v lese, takže jsme usínali za zvuků nočního preludování všech myslitelných hmyzáků.

Ráno jsme (rychle, kvůli komárům) pokračovali směr pobřeží. Proběhli jsme Fort Raleigh a pokračovali na další ostrov na místo, kde poprvé před více než sto lety člověk vzlétl, konkrétně bratři Wrightové. Tam, kde byl kdysi písek je teď tráva a tam, kde poprvé bratři přistáli jsou dnes památné kameny (čtyři, pro první 4. pokusy).

Celá tato oblast je nasáklá létáním: je možno absolvovat školu létání na rogalu (na rozdíl od ČR si tak nenamelete, protože se létá z krásné a veliké písečné duny kousek od oceánu), všude se prodávají draci a potvůrky na zavěšení do větru (obří kráva!), na hladině oceánu dovádějí surfaři tažení powerkity (komorový drak, vypadá jako padák pro paragliding, ale je menší)...

Počasí na pláži bylo pěkně žhavé, takže jsme po obejití Wright Memorialu vyrazili přímo na pláž. Jako první jsme vyzkoušeli pláž z ostrova směrem do kontinentu. Jenže nějak tam smrděla voda a hlavně i 300m od břehu dosahovala jen po kolena.

Na opačné straně ostrova to byl pravý opak: voda pěkná, svažující se a hlavně ty vlny! V jeden okamžik byla voda do pasu a najednou člověka zaplavila vlna o skoro metr vyšší než on sám.

Večer jsme si udělali projížďku po ostatních ostrovech a majácích na nich. Občas tu asi mají pískovou kalamitu, místo naší sněžné :).

Devátou hodinu a tedy i čas zavření brány našeho kempu jsme nestihli, tak jsme si trošku vypomohli objížďkou příkopem a po trávě, když máme ten offroad :). Do spacího jsme se převlékli v autě, protože venku to s ohledem na komáry nešlo.

Ráno rychlé sbalení a odjezd domů. Dvě noci jsme spali co prakticky na břehu jezera, ale kvůli komárům jsme se na něho ani nebyli podívat :(.

Po cestě zpátky jsme se zastavili ještě v Plymouth, nafotili a zpátky na hotel.

sobota, srpna 25, 2007

Svatba Ivči a Honzy Klímových

Svatba Ivči a Honzy Klímových
Dnes jsem měla další možnost jít se podívat na svatbu. Tentokrát byl obřad v Židenicích, tedy přesně jsou to Zábrdovice. Všichni jsme se patřičně potili, ale obřad byl naštěstí velmi rychlý. Fronta gratulantů vypadala nekonečně, ale naštěstí konec měla :).

Po obřadu jsme s Romčou vyrazily na lov. Dostala jsem totiž úkol, že musím do konce měsíce ulovit aspoň 2 kešky, abychom měli rovnýh 200 keší za rok.

První byla naprosto bez problémů. Dokonce se mi podařilo zastavit tak, že byla drive in :).
Našla ji Romča. Měla z toho takovou radost, že si z neopatrnosti píchla jeden ošklivý trn do hlavy. Naštěstí to nebylo vážné a tak jsme pokračovaly dál.
Tady jsme měly trošku problém s GPS. Trochu nás honila ze strany na stranu, a to bylo jasné počasí. Dívala jsem se do mapy než jsme jely a tak jsem měla docela jasnou představu o tom, kde máme zhruba hledat. Trochu jsme znejistěly, když nás GPS směrovala asi 150 m jiným směrem. Když jsme byly nějakých 30 m od údajné skrýše, uvědomila jsem si, že autor keš přestěhoval. Naštěstí jsem s sebou měla listing a tak nebyl problém zadat správné souřadnice.
Díky těmto jsme se vrátily na místo, (při přechodu jsem Romču přejmenovala na Hermionu) kde jsme chtěly původně začít hledat a během chviličky jsme měly odloveno :). Na oslavu jsme si daly každá kofolu v místním fitku. Byla skvěle vychlazená a jen zasyčela.
O této keši jsem si myslela, že bude nejrychlejší a nejjednodušší. Opak byl ovšem pravdou. Byla nejdelší dnešního dne. GPS měla asi velmi dobrou náladu, protože nás neustále směrovala někam jinam. Dokonce jsme chtěly poprosit Mišáka o pomoc, ale asi byl na fotbale. Nezbývalo nám než hledat dál. Jelikož se nakonec GPS líbilo na jednom místě nejvíce, zaměřily jsme všechny síly sem. Výhled na Stránskou skálu je z něho opravdu hezký. Hermiona měla opět štěstí a našla ji. To vše jsme zvládly v oblečení ze svatby ;) a jsme čisté.

Po té už jsme vyrazily domů. Vzhledem k blížící se zkoušce mám ještě hromadu učení a čas se krátí, takže s chutí do toho ať mám příští týden hotovo :).

pátek, srpna 24, 2007

Den 54. - Submit

Konecne byla nase prace schvalena, takze mame (pro ted) padla. Balime saky paky, skaceme do auta a na vikend odjizdime stejne jako pred tydnem smerem Bear Island a Wright Memorial. Tentokrat uz doufam najdeme misto na spani...

Den 53.

Tak už vím jak vypadá naše práce po sedmé večer...

čtvrtek, srpna 23, 2007

Den 52.

Už se snad blížíme k úspěšnému odevzdání a schválení výsledků naší práce z větší části našeho pobytu. Ukázalo ze, že pravdu nemá ten nejchytřejší, ale ten kdo nejvíc křičí. Zítra ve 3pm místního času je deadline, tak uvidíme co bude nebo nebude.

Každopádně na středu je naplánován celo-teamový oběd a na čtvrtek potom oběd výběrový. Jako ústřední postavy jdeme na oba :).

středa, srpna 22, 2007

Den 51.

Jak se blíží konec našeho pobytu, tak se všechno na jednu stranu uklidňuje, tak i přiostřuje. Tak doufám, že z toho vyvázneme se zdravou koží :).

úterý, srpna 21, 2007

Den 50.

Nuda nuda šeď šeď...

pondělí, srpna 20, 2007

Den 49. - Relax

Ráno jsme využili k praní, zvlášť jsme si dali záležet na věcech, které by teoreticky mohli být zasaženy poison ivy z pátku.

Po obědě jsme vyjeli na koupačku na B Everett Jordan Lake. Nějak od poslední návštěvy odpustili asi metr vody. Hned za bójkami navíc řádili na člunech a skůtrech, takže jsme měli i vlny.

Dokonce byla i scéna jak z filmu: asi 20m ode mě najednou: "Hep, hép!". Nějaký mladý Mexikánec (proto ta výslovnost :) ). Na břehu nic. Tak jsem plaval k němu a jestli jako ok. Prý že nemá sílu. Rychle jsem vzpomínal, jak Mič Bjůkenen z Pobřežní hlídky tahal poloutopené, ale naštěstí nakonec k břehu doplaval sám.

Každopádně celý den relax. Konečně jsem si udělal čas na protřídění fotek z před-USA období a dokonce jsem začal číst další knížku!

neděle, srpna 19, 2007

Den 48. - Bear Island

Náš původní plán zněl tak, že vyrazíme na Bear Island (oficiálně nazývaný Hammocks Beach State Park), obsadíme jedno z mála míst na tábořišti, budeme se slunit, noc strávíme na ostrově a ráno budeme pokračovat dál buď do Wilmingtonu nebo na bratry Wrighty.

Všechno takhle pěkně vycházelo jen do příjezdu na ostrov: všechny kempovací místa jsou obsazená. Takže jsme se jenom slunili a večer pokračovali domů. Trasu výletu najdete tady.
bear island

Na Bear Island se dá dostat malým trajektem pouze pro asi 30 lidí, který kličkuje mezi mělčinami. Ostrov je proslulý želvami: zrovna v těchto dnech by se mohli narodit malé želvičky.

Když už jsme u těch želv: včera jsme potkali jednu kousek od práce. Nebyla to ale normální želva, ale Snapping Turtle. Tahle korytnačka má pěkně svižný a dlouhý krk i nohy, a neméně snaživé zuby. A je i masožravá. Podařilo se jí vylézt na silnici, odkud jsme ji dostali společně s člověkem z Lenova, které je od nás naproti.

Po cestě zpátky jsme viděli docela dost delfínů. Ale žádné velké skotačení pro turisty - vždy jen ukázali horní ploutev a šup pod vodu. I tak to byla velmi poutavá podívaná.

A po cestě zpátky jsme ještě stihli jednu keš na odpočívadle :).

sobota, srpna 18, 2007

Den 47. - Půlnoc v zahradě dobra a zla

geocaching (midnight)

Ráno: práce.

Oběd: Crazyfire.

Odpoledne: práce.

Před pátou jsme zmizeli z kanceláře, na hotelu jsme se jenom převlékli a zase jsme jeli zpátky do práce, kde jsme měli v šest sraz s Rodneym. Společně jsme vyrazili na menší geolov, zakončený půlnočním překvapením: Zahrada dobra a zla. Kvůli němu nás doplnil i Alan; oba s Rodneym ji již našli a trvali na tom, že to cache, kterou je potřeba navštívit. Jenže tam byli v zimě, takže my jsme teď měli v cestě navíc trošku víc rostlinstva a to včetně poison ivy (měl jsem dlouhé kalhoty, které až do vyprání bezpečně uložím do meziskladu).

A rozhodně to stálo za to. Souřadnice ukazují na kraj lesa, odkud nás malé svítivé značky na stromech dovedli až ke stromu se zavěšeným ammoboxem, ze kterého měl přesně o půlnoci promluvit duch, který nam řekne souřadnice finálové skrýše (asi o 300 stop dál). Doopravdy tomu tak bylo :). Jelikož jsme tam byli o hodinu dřív, tak jsem si začal hrát s dlouhým časem na foťáku ve spojení s baterkou :). Svoje jméno (háčky a čárky už jsem nestihl) jsem si kreslil sám a teď na hotelu spojil, ale SDE jsme kreslili zároveň (S - Aleš, D - já, E - Rodney; tj. všichni přítomní zaměstnanci SDE).

Po cestě zpátky jsme ještě něco málo odlovili, takže jsme dohnali Alana v počtu nalezených keší :). Mimochodem ta poslední, vyrovnávající, byla založená právě jím :).

A teď už spát, protože je půl páté a ráno nás čeká dlouhá cesta na dvoudenní výlet.

pátek, srpna 17, 2007

Den 46. - Skype a hračky

Dopoledne: pokus o práci. Nemám moc co dělat, takže to byl spíš vážně pokus.


Celý den měl mimochodem poměrně vážné problémy Skype, takže se nedalo přihlásit a když už se to podařilo, tak ne na moc dlouho.

Taky se potvrdilo, že jsem byl doopravdy včera na levé ruce pokousán mravenci. A to jsem si koupil repelent! Na hotelu mu bylo dobře. Příště si vzpomenout a použít ho... To neříkám abych si stěžoval, ale spíš jaký jsem loser.

Oběd: lazáně se špenátem a žampióny v místní kantýně. Tento týden mě velmi příjemně překvapili.

Odpoledne: tak už to vypadá, že dostanu nějaký větší úkol. Nakonec to je jen další studování dokumentace s cílem zjistit, jak něco udělat -- toto se mimochodem pokouším najít od začátku týdne :(.

Indové, se kterými poslední cca 3 týdny sdílíme naši contractor area, včera asi slavili svůj Den nezávislosti. Na pozadí monitorů si dali svoji vlajku s tímto nápisem, udělali plakátky a malé vlaječky, které všude možně rozvěsili. Samozřejmě jsme je chtěli podpořit a proto AL udělal tuto montáž (omluvte prosím prosté zpracování). Určitě museli mít radost :).

Večer: konečně přišel poslední balíček objednaný k Luďkovi, takže jsme opět potěšili Kovářovi naší návštěvou. Výměnou za láhev vína jsme dostali asi 6 různých krabiček a obálek s hračkami, a jako bonus dokonce sušené bizoní maso! Asi má Luděk nějaké provize z Amazonu / eBay, že dává i dárky navíc :). Taky mi řekl, že poison ivy i ohniví mravenci nejsou nic moc v porovnaní s medvědicí se dvěma mláďaty, které potkal :).

Na hotelu začalo hromadné rozbalování, takové druhé (no, za poslední dva měsíce spíš už tak čtvrté) Vánoce.

Skype se už mimochodem zdá funkční.

A ještě jedna drobnost: svého času jsme s Lenkou informačně sháněli něco jako zdravotní pojištění pro zvířata; Asta tenkrát měla nějak často problémy se srstí na břichu, tak abychom za ty vyšetření / injekce nemuseli tolik platit. Tenkrát nás to zajímalo spíš ze zvědavosti a stejně jsme nic nenašli. A teď jsem v BestBuy našel letáček s nabídkou přesně těchto služeb: za měsíční poplatek $34.95 (lepší služby, tj. dražší platby) získáte pokrytí případných nákladů na léčení do $7.500 ročně (+ ještě nějaké další výhody). O něco levnější verze na kočku a existují i rodinné plány na více zvířat (bez rozlišení). Ještě verze na křečky a je to dokonalé :). No neberte to.

A ne že by se mi tu nelíbilo, ale už jsem desetkrát půjdu do práce a letím domů!

čtvrtek, srpna 16, 2007

Den 45.

Dopoledne: pokus o práci.


Oběd: Moes a bleskový odlov blízké keše. O tu jsme se pokoušeli už záhy po příletu, neúspěšně. Asi 15 minut jsme chodili okolo a já všem říkal, že v té lampě to určitě není. Elektrika, bezpečnost atd. Po měsíci a půl už vím, že to je asi nejoblíbenější ukryt.

Odpoledne: pokus o práci spojený s dopisováním listingu pro novou cache. Text jsem raději nechal přečíst GIS odborníkem a anglickou část mi prošel a upravil Alan.

Mimochodem včera se zastavil Jeff a přinesl nám nová firemní trička. Normálně mám problémy s evropskými triky velikosti L. Tady jsem bez problémů oblékl americké M a myslím, že by ani S nebyl problém. Velikost L jsem si vzal na hotel na spaní :). 2XL je potom už velikost na nosorožce.

Večer: vyrazili jsme na nějaké kešky. Celkem bez problémů, jen jedna byla liška podšitá, schovaná pod zavěšenou kůrou. Dobrý nápad...

středa, srpna 15, 2007

Den 44. - Itálie

Dopoledne: pokus o práci a doplňování zápisků za předchozí dny.

Oběd: zastavil se pro nás Jeff a vzal nás do Biaggi's Ristorante Italiano, což mě nesmírně potěšilo. Po včerejší pastě z kantýny jsem dostal chuť na Italskou kuchyni (kromě pizzy :) ). Objednal jsem si Shrimp and Scallop Cannelloni - špenátovou pastu naplněnou shrimpíky a potvůrkami z mušlí, sýrem ricotta (??), čerstvým špenátem a zalité hustou humro-rajčatovou krémovou omáčkou. No prostě radost pohledět i sníst :).

Odpoledne: pokus o práci. Čekám na informace z Intelu a bez nich se asi moc dál nehnu.

Alan si chce kupovat vyšší model mého fotoaparátu, tak jsem mu půjčil ten svůj na vyzkoušení. Prakticky jsem mu ho musel vnutit: nabízel jsem mu ho asi 10x, ale nikdy vyloženě neřekl že ano. Přitom se ale o něho pořád zajímal. Tak jsem vzal celou brašnu i s nabíječkou a prostě jsem mu ji položil na stůl. Podle výrazu byl nadšený a natěšený na novou hračku, kterou si případně hned večer objedná :). A nevím jestli na tom mám nějaký podíl, ale dívá se po nějakém PDA s WiFi :).

Večer: společně s Abakem chystáme novou cache věnovanou GIS. On obstará fyzické umístění, já listing (doprovodný text). Udělal jsem první verzi a uvidíme jestli půjde použít.

úterý, srpna 14, 2007

Den 43. - Project Revolution

Dopoledne: práce (a těžké vstávání po víkendu).

Oběd: kantýna, Italská pasta se smaženým (???) masem.

Odpoledne: práce.

Okolo třetí jsme prchli na Project Revolution a to na hlavní stage, kde se postupně vystřídaly tyto formace: Julien-K, Placebo, HIM, Taking Sunday Back, My Chemical Romance a Linkin Park. Lístky jsme si naschvál nechali koupit na trávník, abychom se mohli válet. Když by do toho tolik nepeklo sluníčko, tak by to bylo i příjemné...
project revolution

Až po My Chemical Romance všem kapelám dost kazili zvuk. Hodně mě to mrzelo u Placebo, které jsem letos prošvihl na Vodové. Chvilku byl slyšet jen zpět, bez kytary; chvilku jen kytara; chvilku byl slyšet jen přepálený kopák. Ach jo :(.

U posledních dvou (zvlášť samozřejmě u té poslední) byl už zvuk jako víno. Oproti koncertům v ČR to nebylo tak hlasité, ale přesto dostatečné, jednotlivým nástrojům i zpěvu bylo rozumět...

Náš lístek vyšel na poměrně symbolických $20. Jenom když se zamyslím, kolik by to stálo u nás, tak je mi do mdlob :). A jak jsme zjistili, tak v ceně byla i honička pořadatelů s výtržníkem (dohnali ho) a bitka (opět vyřešená pořadateli)!

neděle, srpna 12, 2007

Den 40.-42. - Washington, D.C.

Jak už bylo předesláno, v pátek jsme zrovna z práce vyrazili směr Washington, D.C. (neplést se státem Washington na opačném pobřeží Států). Do hlavního města by to mělo být něco okolo 270mil. Naštěstí se nám podařilo vyhnout větším zácpám, takže to poměrně rychle ubíhalo.

Kamera se nakonec našla, takže jsem měl sebou novou hračku :). Nemám ale dost místa na disku, takže video bude až po návratu.


První (a víceméně i jediné) místo na focení bylo okolí Richmondu. Jednak tam sídlí Philip Morris (kuřáci asi ví) a je tam také víceúrovňové křížení cest (5 cest, 4 mosty nad sebou). Nejvrchnější cesta se klikatí jako správná horská drahá, příště se tam musíme pokusit vyjet.

Do Washingtonu jsme přijeli až za tmy. Hned z kraje jsme projeli vedle Pentagonu a Air Force Memoriál (ty tři šmouhy, jakože stopy letadel). GPS nás
dovedla bez problémů až k hotelu (mimochodem kousek od centra), jen hledání parkovacího místa se protáhlo. Hotel slušný, o něco lepší než ten naš v NC. Jen se tu za všechno platilo: pokojový sejf, bonusove filmy, Internet... K tomu sloužilo nepřehlédnutelné tlačítko Buy na dálkovém ovládací k TV, takže jsme ho raději zrovna schovali :).
washington

Hned ráno jsme vyrazili do centra. Washington je na rozdíl od Durhamu nebo Ralaigh už město, tady to už žilo. V ulicích korzovali lidé, obchůdky a hospůdky na každém rohu... Nejvíc turistických atrakcí se nachází poblíž osy Lincoln Memoriál - U.S. Memoriál - U.S. Capital. Nevím jestli mám nějak víc jmenovat všechno co jsme navštívili, nejvíc toho asi řeknou fotky. Ač jsme toho viděli hodně, tak se neodvažuji odhadovat, jak moc malá kapka z pomyslného moře možnosti to je. Je tu tak trošku prememorialovano - na každém rohu najdete memoriál někoho (prezidenti) nebo něčeho (války, události). I muzeí je dostatek: většina expozic byla samozřejmě přehledná, s přiměřeným množstvím doplňujících informací a také s nějakou možnosti interakce. Prostě paráda.

Večer jsme se jen otočili na hotel vyprázdnit karty, nabít baterky a pokračovali jsme na memorialove kolečko na noční focení. Na hotel jsme se (doslova) dovlekli někdy před třetí hodinou ranní.

Ráno znovu balení, checkout, naložení auta a další kolečko po centru. Tentokrát už jenom Poštovní muzeum, vlakové nádraží Union Station a něco málo focení Kapitolu a China Town. Po obědě jsme se podívali do ZOO na Pandy, zrovna si dávali odpolední šlofík. Zvířat jsme si ale moc neužili, všechno bylo zalezlé; takže jsme to raději zrovna otočili, zamířili k autu a rychle domů. Trošku jsme si pobloudilí v okolí Pentagonu ve snaze si ho vyfotit (focení v okolí je hlídáno). Nakonec jsme nic moc nevyfotili, ale aspoň jsme se podívali na doky (ano, je to na opačné straně vody :) ).

Chvilku jsme si postáli v zácpě při výjezdu z Washingtonu a v další kus za Richmondem. To už jsme si mysleli, že už bude všechno v pořádku, takže jsme nevečeřeli ani nebrali benzín. S pomocí autonavigace (děkuji Leni) jsme si ovšem našli cestu okolo a vyhnuli jsme se tak i zácpě na silnicích v okolí dálnice.

Po příjezdu zpátky na hotel v NC začalo opět stěhování batohů na nové pokoje, tentokrát do druhého křídla. Místo parkoviště se teď dívám do hustého lesa, je to skoro jako zeď. Navíc můj pokoj je zrcadlově uspořádány, takže v noci podvědomě odkládám věci na noční stolek na opačnou stranu postele, než kde doopravdy je.

V hlavním městě jsme našli i pár kesek. Z 10 ulovených je jen jedna reálná, ostatní jsou virtuální. Mimochodem dvě z nich mají 5 místný kód (= jsou dost staré)!

pátek, srpna 10, 2007

Den 39. - Kamera

Ráno: na kotnících jsem našel další stopy po Poison Ivy. Na to že jsem byl na posledy někde "v přírodě" naposledy před 2 týdny to tedy není moc potěšující. Tipuji že je to tím, že jsem měl včera chvilku boty bez ponožek. I když jsem dané boty už umývat, tak se jich teď raději vyvaruji. Jinak se už zarudlá místa snad ustupují.

Dopoledne: práce. Teploměr dnešní předpovědi ukazuje kulatých 40 stupňů Celsia.

Oběd: Alan s Rodney se nás přišli zeptat, jestli pojedeme s nimi. Nakonec jeli spíš oni s námi (máme přece jen auto pro osm lidí :) ). Nevím jak přesně se jmenovalo místo kam jsme jeli, každopádně v jedné půlce nabízeli pizzu (buffet, tj. All You Can Eat) a v druhé nějaké sendviče. Zvolili jsme první, ale příště raději sendviče.

Odpoledne: práce.

Podle webu DHL už k Luďkovi měli dovézt moji kameru, ovšem u něho po ní není ani stopa. Prý ji nechali na recepci (areálu kde bydlí), doklad podepsal nějaký M SMITH. Ovšem na recepci o ní nic neví. Jsem svědavý, co s ní vlastně je. Luděk mě uklidňuje, že se najde. Tak snad. Teoreticky bych s ní mohl už zítra do DC.

Večer: nákup posledních nezbytností a plné nádrže. Trošku nám v poslední době vzrostla potřeba (14 litrů na 100 kilometrů), tak snad to zítra na dálnici trošku napravíme :).

Nevím jak moc se o víkendu dostanu v DC na Internet, ale teoreticky z PDA přes WiFi v nějakám fastfoodu. Máme zaplacený hotel kousek od centra, takže asi zítra zaparkujeme auto a až do neděle ho neuvidíme.

A taky jsem se dal do instalace Ubuntu. Tento post píšu při instalaci z Ubuntu Live CD. Vyšetřil jsem 4,5GB partition, snad mi to bude stačit. Třeba to nedopadne jako dnes s tou kamerou ;)

čtvrtek, srpna 09, 2007

Den 38. - Tropy

Dopoledne: práce.

Oběd: Crazy Fire. Pokoušel jsem se to sníst hůlkami, ale raději jsem přešel zpátky k vidličce.

Předpověď počasí se vyplnila a bylo tady doopravdy veselo. V jednu chvíli náš teploměr v autě ukazoval 108° Fahrenheita. Aby toho nebylo málo, tak jsme si po obědě udělali procházku po parku.

Odpoledne: práce.

Pomalu se chystáme na víkendový pobyt ve Washingtonu. Abychom zbytečně neplatili za hotel tady, tak v pátek ráno odhlásíme 2 pokoje, přehážeme věci do zbývajícího, přímo z práce pojedeme do DC a na náš hotel se vrátíme až v neděli. Takže pomalu balím, respektive spíš vyhazuji nepotřebné věci.

Večer: krátká zastávka u Kovářů, protože přišly první zásilky. Teď tam budeme poměrně často :)

středa, srpna 08, 2007

Den 37. - Poison Ivy, stále

Dopoledne: práce.

Oběd: místní kantýna, směs zeleniny zapečené ve vajíčku.

Odpoledne: práce. Konečně dorazil modul, se kterým bych měl pracovat.

Zjistil jsem, že počet různých částí mého těla zasažených poison ivy se stále zvětšuje. Pravděpodobně mám na něčem (oblečení, batoh) trošku tohoto kouzelného olejíčku a neustále si ho roznáším dál :(. Takže jsem udělal očistu batohu na foťák a několika dalších věcí, které by mohly být tím zdrojem. Snad už se to začne zlepšovat. Každopádně místa u kterých vše začalo, se začínají vracet do normálu. Snad se tam už nevrátí ;).

Večer: zkoušel jsem na usb disk nainstalovat Ubuntu 7.04 tak aby z něj šlo nabootovat a aby si ukládal provedené změny. Všechno chodilo bez problému a hodně svižně, teoreticky bych si Ubuntu mohl nainstalovat i normálně na disk...

Na víkend máme zamluvený hotel ve Washingtonu, takže pojedeme na výlet :). A zítra bych měli dostat lístky na toto pondělí na festival Project Revolution.

úterý, srpna 07, 2007

Den 36. - Co ste hasiči

Ráno (předehra): jsem v divadle, má se pořizovat nějaký záznam pro televizi, režisér dá pokyny, nechá spustit kameru a ta začne vydávat neskutečný přerušovaný pískot. Nemá náhodou být při nahrávání klid? A jak to, že ležím v posteli? A co to tu tak píská? Konec snu a realita. Požární alarm. Na chodbě i venku klid. Prý už se tu párkrát sám od sebe spustil.. Asi po dvou minutách přestává, aby po dalších dvou minutách znovu začal. Opět stejná situace. Když spustí potřetí, tak už přijíždí hasiči. Už jenom kvůli fotkám beru foťák a jdu ven, kde je dalších asi 40 lidí. Po pár minutách dává jeden z hasičů pokyn, že můžeme dovnitř. Na to že mám za hodinu a půl znovu vstávat nic moc :(.

Ráno:
práce. Světlým okamžikem byl příchod Alana s DVD se záznamem, který jsem včera pořídil.
hasiči u hotelu

Oběd: Mr. Wok, naložil jsem jen jediný talíř. Začínám mít All you can eat pod kontrolou. Aspoň doufám.

Odpoledne: práce.

Večer: teoreticky fitko, prakticky nic. Vzhledem k mým nohám z poloviny červených od poison ivy raději hotel.

Na závěr pár obecných poznámek: SPZ aut ze Severní Karolíny mají nápis First in Flight a to díky tomu, že kousek na sever od Wilmingtonu poprvé vzlétli bří Wrightové. Návštěvu máme v plánu.

Jinak naše autíčko už má na rozdíl od předchozí Hondy i funkční rádio. Začali jsme ladil převážně (hard) rockové stanice, takže naše výlety autem dostaly další smysl. Konečně pořádná Amerika :).

A něco málo neoficiálních finančních přehledů (za rok):
  • pomocný dělník (vzor Mexiko) si tu přijde na $ 24.000
  • nástupní plat čerstvě dostudovaného informatika (VŠ) je cirka $ 30 - 50.000
  • obvyklý informatický plat $ 80-100.000
  • plat snažícího se informatika $ 120.000 +
  • ke všemu je obvykle roční bonus cca 20% (pro Mexikánce asi ne)
  • platy se obvykle jednou ročně automaticky zvedají
Přehledy cen:
  • "normální" dům: $ 100.000 +
  • dům v zajímavější lokalitě: $ 300.000
  • Honda, menší, sportovní (nevím model): $ 20.000
  • Ford Mustang: $ 40.000
  • asi až na jídlo je všechno levnější než v ČR :)

pondělí, srpna 06, 2007

Den 35. - Let

Ráno: praní. Ne že bych to už potřeboval, ale vzhledem k neustálému rozšiřování míst zasažených poison ivy na mém těle bude nejspíš kousek téhle "medové" kašičky ještě někde na oblečení. Snad to pračka zažene pryč.

Oběd: chvilku před obědem mě vyzvedl Alan a po cestě na letiště jsme se zastavili ve Wendy's.

Odpoledne: na letiště jsme přijeli lehce po jedné, tedy prakticky na čas, protože letadlo bylo zamluvené od jedné. Ještě jsme stihli odlovit keš kousek od hlavního vchodu. Velká předletová kontrola, doplnění paliva, nasoukání se do extra malého kokpitu, domluvit si volno na runway 3 a vzhůru k nebesům! Dvoumístna Cessna 152, která nás k nim měla dopravit je z roku 1979, čili o fous starší než já.
let

Místní letiště (včera jsem asi trošku přehlédl, letěli jsme odjinud) mimochodem nemá nic (stejně jako většina podobně malých) žádnou kontrolní věž. Komunikace probíhá na stanovené frekvenci, kde prostě oznámíte co právě chcete udělat / děláte a prostě se domluvíte s ostatními ("Rád bych vzlétl na runway 3." - "Chystám se na přistání, ale teprve si nalétávám na finální obrátku." - "Stojíme před runway, můžeme okamžitě vzlétnout." - "Nepřistaneme dříve než za 5 min, takže máte hodně času." apod.). Na letišti bylo poměrně živo. Pronájem téhle malé dvoumístné Cessny vyjde na něco málo přes $ 60 na hodinu (+ dalších cca $ 60 jako členský příspěvěk).

Vzhledem k počasí jsme nakonec nerealizovali náš původní plán, ale jen jsme se podívali po okolí. Díky vysoké vlhkosti vzduchu nebylo prakticky nic vidět :(. Každopádně jsme se proletěli okolo malé atomové elektrárny (vážně, viz fotky; je tu to povoleno), přes B Everett Jordan Lake, otočili jsme se nad Pittsboro a letěli zase zpátky. Tady najdete celou trasu (v jednu chvíli je v záznamu nějaká pauza, proto ta rovná čára).

Něco málo jsem nahrával na Alanovu videokameru, ale nevím co z toho bude. Fotky jsem musel hodně promazat, protože popraskané okénko moc fotografování a automatickému ostření neprospívá :(.

Celý den se dá popsat jako jízda na horské dráze: zafouká vítr, letadlo se zhoupne do strany, klesne... Rozhodně nechtějte vědět co při tom dělá váš žaludek.
Jinak spousta zdejších letadel pochází z ČR: do Států se dostanou po kusech a tady se jen montují dohromady. Dobré zkušenosti tu prý mají s letounem Zlín. Ceny menších letadel (ne konkrétně Zlína; myslím že zmiňoval nějakou lepší dvoumotorovou Cessnu) se pohybují od cca $ 80 tis. Pro porovnání: "normální" auto tu stují cca $ 20 tis.

Na podzim a v zimě tu bývá dobrá viditelnost, takže si to doufám zopakujeme :). Před odjezdem z letiště jsme odlovili ještě druhou a pro dnešek i poslední cache.

Po cestě zpátky jsme se zastavili u Alana doma. Konečně jsem se podíval do domu normálního Američana. Z cihel jsou jen základy, zbytek dřevo nebo sádrokarton, případně plast. Sporák a lednička asi 1,5 až 2 krát větší než u nás, koberce až v patře, garáž minimálně na dvě auta a vysoká cirka 4,5 metru...

Taky jsem se dozvěděl, že obvyklý milostný poměr s poison ivy trvá okolo dvou týdnů. Takže ještě nejsem ani v půlce :(.

neděle, srpna 05, 2007

Blue Ridge - panorama


Všechny fotky ze včerejška mají mimochodem přesně určenou polohu podle GPS, takže vidíte kde byly vyfoceny.

Na synchronizaci se zápisem trasy z GPS jsem použil GPicSync. Nějak mi dělal problém časový posun, protože log byl uložen s Evropským časem, i když je v GPS i na počítači mám nastavenou Americké pásmo. Naštěstí jde v GPicSync nastavit rozdíl (ale až než jsem si toho všiml).

Mimochodem pokud jednou fotce nastavíte (mimo Picasu) polohu (geotag), načtete ji do Picasy, polohu změníte (opět mimo Picasu), tak si Picasa (Picasa Picasa Picasa Picasa) pamatuje pořád tu starou polohu a už jí nevysvětlíte, že si má načíst novou. Takže jsem fotky musel přesunout, přejmenovat a vrátit zpět. Možná by pomohla změna času souboru, ale to jsem včera nevyzkoušel...

Den 34. - Blue Ridge

Ráno: vstali jsme překvapivě brzo, takže jsme už chvilku po osmé vyráželi směrem Blue Ridge. To je taková asfaltová hřebenovka pro auta. Celou trasu naleznete tady.

Oběd: Burger King (lepší volba nebyla) chvíli před stoupáním na hřeben.
blue ridge

Odpoledne: pomalu jsme se posunovali po Blue Ridge, s přestávkami na focení na k tomu určených místech. Jedním ze dvou významnějších míst bylo muzeum minerálů: pěkně a poutavě zpracované, ale poměrně málo informací. Tím druhým byly vodopády a traily okolo nich. Hned bych do té vody skočil :). Více už asi prozradí fotky.

Chtěli jsem toho stihnout podstatně více, ale díky focení jsme se zdrželi. Všichni si přivezli karty plné fotek...

Ještě před odjezdem z Blue Ridge jsme se (spíše omylem) dostali k parnímu vlaku Za nějaký ten dolar si můžete koupit lístek a vyrazit starou párou po místní úzkokolejce. V nabídce je myslím i pronájem lokomotivy, kdy se z vás stane strojvůdce. Nevím jestli si to pamatuji správně, ale tuším že to stálo $ 300, ani nevím na jak dlouho. Někde bych tu našel i letáky.

Večeře: Wendy's. Hned se ptali odkud jsme a byli poměrně zaskočeni tou dálkou. Ptali se na naše peníze, ale neměli jsme sebou žádné. Příště si musíme vzít takové ty malé čokoládové mince a budeme jim tvrdit, že tím se u nás platí ;)

PS: pokud se chcete podívat, kudy nejspíš zítra poletíme, tak se podívejte sem, nechejte si vyhledat TTA;JNX;HRJ;TTA. Ještě si ráno musím přečíst instruktážní mail :)

ZOO - Lešná

Na výlet jsme vyrazili asi okolo půl jedenácté ve složení já, Romča, Kačka, Mišák a Franta, teda vlastně řidič. Páteční nezvykle dlouhý nácvik na některých z nás zanechal následky v podobě nedostatku spánku, ale to nám nemohlo zkazit dobrou náladu.
O tu se snažila jen menší zácpa před Kroměříží, ale ani té se to nepodařilo, ba naopak ještě více podpořila naši veselost. Dokonce jsme se stihli mezi auty i na svačit :). Prostě jsme si vystoupili, otevřeli kufr auta, vybalili řízky a obložené rohlíky a pustili se do jídla. Akorát ve chvíli kdy jsme dojedli, se kolona začala rozjíždět. Naskočili jsme do auta a opět vyrazili k cíli.

První keš jsme našli vcelku lehce. Jen je u tohoto druhu keší někdy problém, že se netrefíte na správnou stranu řeky. Nezbylo než se dostat na tu, kde byla keš a potom už bylo opravdu lehké ji najít.
Když chcete do ZOO musíte projet celý Zlín. Je to výborná možnost jak se pokochat místní architekturou. Zaparkovali jsme na jednom z okolních parkovišť na zdejších loukách. Trošku jsme se obávali návalu lidí, ale zdejší ZOO je tak veliká, že jsme se v pohodě vešli všichni. Zvířat je zde víc než dost, takže se stále máte na co dívat. Zámek je také moc hezký a tak není divu, že se tu často vyskytují i svatby. Některá zvířata jsme viděli i 2x, když jsme se pokusili najít místní keš. Ta ovšem byla venku za plotem, takže jsme si jen udělali delší procházku. Inu opakování je matka moudrosti :). Zahradu jsme opouštěli kolem páté hodiny s kručícími žaludky, ale "oběd" musel ještě počkat. Lov je lov....
Vzpomínám si, že už jsem zvedala úplně všechno (tedy skoro všechno). Keš jsme hledali v 5 lidech a vydržela se před námi schovávat hodně dlouho. V její blízkosti jsme se moc nezdržovali, protože to tam bylo trošku cítit. Takže jsme rychle zalogovali, Romča se po druhé podívala jak vypadá keš a vyrazili jsme směr papů.

Najít odpovídající restauraci by nebyl až takový problém. Jen kdyby nám u ní chtěl taky zastavit řidič... Naštěstí nám u jedné moc hezké zastavil (už jsme se totiž obávali, že pojedeme až do Brna) - U dvou Slunečnic - a tak jsme si mohli dát dlouho očekávané jídlo. Každý si vybral něco jiného, takže to samozřejmě trvalo chvilku déle, i přes neobsazenost restaurace. Obsluha byla příjemná a neustálé se nám snažila doplňovat tekutiny. Dala jsem si s Kačkou pivo a sotva jsme vypily ani ne polovinu piva, už nám nesli další.
Taková rychlost se ani v Brně nevidí... Jídlo bylo výborné, polévka pořádně hustá a tak jsme měli všichni co dělat, aby jsme jídlo dojedli.

S plnými žaludky jsme vyrazili na další lov. Měla to být multina, ale my jsme to pojali jako tradiční, neb jsme s sebou neměli listing. Nějakou tu chvíli jsme chodili kolem kostela, až nás zaujali místní vývěsky. S Romčou jsem u nich ještě chvíli postála. Ostatní už byli na odchodu do auta. V tom Romča zajásala, že ji našla. Pochopitelně měla radost a tak jsme se málem stali středem pozornosti. Zapomněla jsem jí totiž říct, že je to hra tajná, nikoli veřejná. Naštěstí vše dobře dopadlo a místní mudlové si ničeho nevšimli.
Ještě jsme měli trochu veselo, když jsem chtěla keš schovat. Spadla mi na druhou stranu pletiva do rozrostlého břečťanu :). Všichni začali okamžitě hledat. Našla a schovala jsem ji tak rychle, že to nepostřehli ani mí spolucestovatelé :).

Poslední keš "Baťovy domky" jsme hledali marně. Byli jsme tam opravdu dlouho. Dokonce už s velkým úsilím hledal i Franta. Nikdo nechtěl přestat i přes to, že Mišák zjistil, že už ji před námi nenašli 3 kačeři. Nakonec jsme to opravdu vzdali (a jaké bylo milé překvapení, když mi Štěpán řekl, že ji odlovil už dřív).

Nálada byla stále výborná. Tolik a tak dlouho už jsem se opravdu dlouho nesmála. Na cestě domů jsme v Otrokovicích chtěli ulovit ještě jednu keš, ale zvítězil minigolf. Ten nás zdržel až do tmy. I u něho jsme se smáli. Hlavně, když Mišák řekl: a můžeš to dát na poprvé". Ono se totiž několikrát povedlo mu tuto "prosbu" splnit :).

Domů jsme dorazili unavení, ale stále ve výborné náladě. Kéž by takových dnů bylo více.

sobota, srpna 04, 2007

Den 33. - Kamera

Dopoledne: pokus o práci, spíše ale snaha o vybrání kamery / notebooku. Po asi třech hodinách jsem zjistil, že jsem úplně na začátku a nevím co vybrat.

Oběd: Chicken Pita v Greek Fiesta.

Odpoledne: pokus o práci a posléze rychlý úprk do BestBuy pro notebook, aby ho nevyprodali.

Večer: zastavili jsme se na další z příjemných rozhovorů ke Kovářům, tedy spíše na objednání dalších hraček (včetně kamery pro mě) z Amazonu. Mimochodem jsme se mohli zvážit na váze s kilogramovou stupnicí. Trošku jsem se děsil, ale pohled byl příjemný: dokonce jsem i trošku zhubl!

Nácviky

Dnes byl opravdu den plný veselých událostí :). První byla, že se mi brzy podařilo nachystat materiály na schůzi rady. Druhou příjemnou událostí bylo, že jsem mohla popřát k narozeninám.

Potom jsem se snažila zprovoznit program pro přenos dat mezi pc a GPS. Naštěstí se to tentokrát povedlo. Instalace proběhla bez problémů a tak můžeme zítra bez problémů lovit.
Nácvik
Následně mi zavolal TADRM, že mám přijít na několik slov do Šenku. Slovo dalo slovo, čas utíkal a přišel pan Winkler. Komu čest tomu čest, po půl roce jsem slyšela omluvu. Konečně můžu říct, že je to člověk, který má charakter :). Omluva každopádně potěšila a příští rok se těšíme na další kolo Okolo s kolem. Pro znalce a vyznavače uvádím již nyní, že se další závod nezávod koná 31.5.2008.

A konečně nácvik na hody :). Přišla jsem poněkud se zpožděním, ale za to do toho nejlepšího. Na besedy jsem se jen podívala a když došlo všechno co teklo, zastavila jsem se domů, pro pár kapek lahodného bílého moku.

Dnes se ovšem děly divy. Kdo neviděl neuvěří. Zkoušelo se jestli rifle hoří, jestli francouzská manikúra hoří... Každopádně vydrželo zdravé jádro a fotky nepotřebují komentář.

Snad jen trochu. Hlad nás opravdu přepadl. Tímto děkuji všem, kteří se složili na můj díl pizzy (peněženka zůstala doma :( ). Byla dobrá, občas pálila, ale to dobře poznáte z výrazu Mišáka.
Domů jsme odcházeli až "dnes". Venku jsme narazili na Policii ČR. Zjistili jsme, že tam není kvůli nám, ale že lustrovali nějakého opilce. Dobře mu tak, s alkoholem v krvi do obytné zóny...

To může zkoušet jen opravdový blázen. No vlastně pátek, bláznů svátek...

pátek, srpna 03, 2007

Den 32. - August $

Dopoledne: snaha o práci. Poison Ivy pořád svrbí a trošku se zase rozlezlo.

Oběd: kantýna. Vyzkoušel jsem (poprvé) sushi od našeho Japonce, kuchaře. Různé kousky zabalené v rýži. Na pohled toho bylo docela málo, ale najedl jsem se dosyta. Nebylo to úplně špatné, jen nějaký přiložený plátek byl čímsi dochucen a chutnal jako voňavka na záchodě. Ne že bych to testoval, ale chutnalo to prostě nějak aromaticky. Taky mě varovali proti takové zelené (jakoby zubní) pastě, prý pálí v nose. Byl to křen, je nějaký chemický a zelený.

Odpoledne: přišel Jeff s tučnými obálkami August $ narvanou stodolarovkami :). Už bylo na čase, protože mi v peněžence po obědě zůstaly jen dva dolary. Hned jsem se začal dívat po kameře. O víkendu tu jsou daňové prázdniny na vybrané kategorie produktů vztahujících se ke škole. Zanedlouho by tu měl začínat školní rok, takže aby rodičové ušetřili. Jednou z kategorií jsou i počítače (omezení na max. $ 3.500), ale žádné videokamery :(.

Teoreticky jsem s ní počítal už na víkend, do letadla. Jenže pokud nechci platit daň, tak asi budu muset přece jen objednávat přes net, takže se jí jen tak nedočkám.

Večer: návštěva pár obchodů a rozvaha za co utratit čerstvě získané diety...

čtvrtek, srpna 02, 2007

Den 31. - Poison Ivy

Dopoledne: práce. Úplně jsme zapomněl říct, že nám včera do kanceláře nastěhovali další Indy (tuším že 3 Indy a 2 Indky). Přišla Ježibaba (co po nás chtěla podepsat papíry o alkoholu, drogách a hlavně neinstalování SW na počítače), že nám sem dovedou další Indy, tak ať se nelekneme. Takže tam teď máme trošku přeindiováno - na nás tři Čechy (Moraváky!) je tu 8 Indů.

Oběd: Crazy Fire (Mongolci u grilu). Asi sem začneme jezdit častěji, kvůli možnosti relativně zdravého a chutného jídla, které není All you can eat. Btw: asi si už klepete na hlavu, proč píšu o všech možných jídlech. Je to prosté. Zapomínám (zapomínáme) a asi se sem budu (budeme) ještě vracet, takže by bylo dobré to vědět. Navíc už teď ani nevíme jestli to stálo za to nebo ne ;).

Odpoledne: z mého úplně nevinného testování serial loopback (jednoduše řečeno smyčka na sériovém portu) se vyklubala detektivka pro 3 lidi do 7 večer a stále bez konce. 2 totožné servery, oba mají fyzicky 2 sériové porty, BIOS v prvním detekuje oba, v druhém jen jeden. Jediná změna je vypnutí BMC (Baseboard Management Console) a BIOS novější verze na tom.

Rodney mi taky potvrdil, že ty velké červené skvrny na ruce jsou od poison ivy a něco mi na to dal. Další mám na stehnu. Ještě mám na rukou a nohou malé červené puchýřky, asi od fire ants. Rozhodně to ale není tak strašné jako na tom obrázku. Opět děkuji Luďkovi za informace. Takže si teď asi dám pauzu od geocachingu. Dlouhou, až do víkendu :). Alan už dneska povídal něco o tom, že se těší jak se budu tvářit, až mi pučí knipl :).

Večer: přišel mi balíček z ThinkGeek, tak si užívám PowerBall. Po 3 dnech mučení jsem konečně odstranil vira, kterého jsem měl. Nakonec mi pomohl rustbfix. Normální anti-viry a -spyware utility nepomohly... Uff. Už jsem málem vytahoval CD s Ubuntu, ale asi jsem pořád málo odvážný na takovýto krok.

středa, srpna 01, 2007

Den 30. - Koncert

Dopoledne: práce.

Oběd: místní kantýna. Nějak jsem to ale (opět) nezvládl s dresingem, takže jsem asi půlku nedojedl...

Odpoledne: práce. Konečně jsem dodělal úkol na kterém pracuji už přes 3 týdny...
koncert john mayer

Večer: vyzvedl nás Jeff a jeli jsme na koncert Johna Mayera. Přijeli jsme docela brzo, takže jsme stihli ještě asi půlku první předkapely. Lístky jsme měli až na trávu, ale díky sklonu svahu bylo dobře vidět. Samotný koncert začal o půl desáté. Všechno až na Johna Mayera bylo dobré. Byl moc sladký :(. Každopádně doprovodná kapela získává 4 body z pěti. Hlasitost drželi spíše níže, takže žádné zalehnutí uší jako u nás se nekonalo. Pivo tu měli mimochodem za $ 10.

Davy se začaly zvedat už před přídavkem: jen kvůli tomu, aby nezatuhli v zácpě. Na parkovišti jsme narazili na 6 zaparkovaných limuzín - to bych si taky nechal líbit :).