Na výlet jsme vyrazili asi okolo půl jedenácté ve složení já, Romča, Kačka, Mišák a Franta, teda vlastně řidič. Páteční nezvykle dlouhý nácvik na některých z nás zanechal následky v podobě nedostatku spánku, ale to nám nemohlo zkazit dobrou náladu.
O tu se snažila jen menší zácpa před Kroměříží, ale ani té se to nepodařilo, ba naopak ještě více podpořila naši veselost. Dokonce jsme se stihli mezi auty i na svačit :). Prostě jsme si vystoupili, otevřeli kufr auta, vybalili řízky a obložené rohlíky a pustili se do jídla. Akorát ve chvíli kdy jsme dojedli, se kolona začala rozjíždět. Naskočili jsme do auta a opět vyrazili k cíli.
První keš jsme našli vcelku lehce. Jen je u tohoto druhu keší někdy problém, že se netrefíte na správnou stranu řeky. Nezbylo než se dostat na tu, kde byla keš a potom už bylo opravdu lehké ji najít.
Když chcete do
ZOO musíte projet celý Zlín. Je to výborná možnost jak se pokochat místní architekturou. Zaparkovali jsme na jednom z okolních parkovišť na zdejších loukách. Trošku jsme se obávali návalu lidí, ale zdejší ZOO je tak veliká, že jsme se v pohodě vešli všichni. Zvířat je zde víc než dost, takže se stále máte na co dívat. Zámek je také moc hezký a tak není divu, že se tu často vyskytují i svatby. Některá zvířata jsme viděli i 2x, když jsme se pokusili najít místní keš. Ta ovšem byla venku za plotem, takže jsme si jen udělali delší procházku. Inu opakování je matka moudrosti :). Zahradu jsme opouštěli kolem páté hodiny s kručícími žaludky, ale "oběd" musel ještě počkat. Lov je lov....
Vzpomínám si, že už jsem zvedala úplně všechno (tedy skoro všechno). Keš jsme hledali v 5 lidech a vydržela se před námi schovávat hodně dlouho. V její blízkosti jsme se moc nezdržovali, protože to tam bylo trošku cítit. Takže jsme rychle zalogovali, Romča se po druhé podívala jak vypadá keš a vyrazili jsme směr papů.
Najít odpovídající restauraci by nebyl až takový problém. Jen kdyby nám u ní chtěl taky zastavit řidič... Naštěstí nám u jedné moc hezké zastavil (už jsme se totiž obávali, že pojedeme až do Brna) -
U dvou Slunečnic - a tak jsme si mohli dát dlouho očekávané jídlo. Každý si vybral něco jiného, takže to samozřejmě trvalo chvilku déle, i přes neobsazenost restaurace. Obsluha byla příjemná a neustálé se nám snažila doplňovat tekutiny. Dala jsem si s Kačkou pivo a sotva jsme vypily ani ne polovinu piva, už nám nesli další.
Taková rychlost se ani v Brně nevidí... Jídlo bylo výborné, polévka pořádně hustá a tak jsme měli všichni co dělat, aby jsme jídlo dojedli.
S plnými žaludky jsme vyrazili na další lov. Měla to být multina, ale my jsme to pojali jako tradiční, neb jsme s sebou neměli listing. Nějakou tu chvíli jsme chodili kolem kostela, až nás zaujali místní vývěsky. S Romčou jsem u nich ještě chvíli postála. Ostatní už byli na odchodu do auta. V tom Romča zajásala, že ji našla. Pochopitelně měla radost a tak jsme se málem stali středem pozornosti. Zapomněla jsem jí totiž říct, že je to hra tajná, nikoli veřejná. Naštěstí vše dobře dopadlo a místní mudlové si ničeho nevšimli.
Ještě jsme měli trochu veselo, když jsem chtěla keš schovat. Spadla mi na druhou stranu pletiva do rozrostlého břečťanu :). Všichni začali okamžitě hledat. Našla a schovala jsem ji tak rychle, že to nepostřehli ani mí spolucestovatelé :).
Poslední keš "Baťovy domky" jsme hledali marně. Byli jsme tam opravdu dlouho. Dokonce už s velkým úsilím hledal i Franta. Nikdo nechtěl přestat i přes to, že Mišák zjistil, že už ji před námi nenašli 3 kačeři. Nakonec jsme to opravdu vzdali (a jaké bylo milé překvapení, když mi Štěpán řekl, že ji odlovil už dřív).
Nálada byla stále výborná. Tolik a tak dlouho už jsem se opravdu dlouho nesmála. Na cestě domů jsme v Otrokovicích chtěli ulovit ještě jednu keš, ale zvítězil minigolf. Ten nás zdržel až do tmy. I u něho jsme se smáli. Hlavně, když Mišák řekl: a můžeš to dát na poprvé". Ono se totiž několikrát povedlo mu tuto "prosbu" splnit :).
Domů jsme dorazili unavení, ale stále ve výborné náladě. Kéž by takových dnů bylo více.