středa, prosince 19, 2007

Vánoční kultůra

Pokud byste se měli v období okolo Vánoc nudit, tak neváhejte a vybírejte:

  • Vánoční troubení z oken, 19.12. 18:45-20:00, Šlapanice náměstí
    trubači na náměstí ve Šlapanicích
  • Betlémské světlo, 20.12. 17:00-17:30, Podolí náměstí
    zpívá a hraje Sbor gymnázia Šlapanice
  • Vánoční koncert, 25.12. 10:00-10:30, Šlapanice kostel
    zpívá a hraje Sbor gymnázia Šlapanice
  • Vánoční setkání muzikantů v Tramtárii, 25.12. 18:00-24:00, Kobeřice
    Vlasta Redl & comp.
  • Štěpánská zábava, 26.12. 20:00, Slatina Sluneční dvůr
    Slatinští stárci (PS: přineste mi dáreček!)
  • Silvestr, 28.12.-1.1. (2.1.?), Křtiny
    Slatinští stárci

úterý, prosince 18, 2007

Lovení v ČR

Vzhledem ke časovému vytížení po návratu nám ani nezůstalo moc času na geocaching. A když se nějaká chvilka na lov našla, tak zase chyběla při zapisování.
Pokud vás zajímá co všechno jsme dělali, tak bych vás odkázal na Mišáka, resp. jeho blog. Prakticky celé poslední 3 víkendy jsme trávili dohromady. Na rozdíl od nás je svědomitý a všechno zapsal. Jenom malé shrnutí: kácení, dopíjení, výlet, double-zabíjačka, další zabíjačka, Čechomor...

pondělí, prosince 10, 2007

Hody marodů, ročník 2007

hody 2007
Tento příspěvek tu mám rozepsaný už od hodů, čili skoro 3 měsíce. S jeho dopsáním, respektive publikováním jsem čekal až doteď. Celou dobu totiž všechno vycházelo, takže jsem tušil nějakou čertovinu a raději jsem si chtěl nechat zhodnocení až po kácení. A dobře jsem myslím udělal. Celkový názor to už ale stejně nezmění...

Letošní rok se na rozdíl od toho předchozího nesl ve znamení všemožných viróz, úrazů a podobných naschválů, které se ovšem podařilo překonat. Proto hody marodů. Nevím jak moc objektivně mohu hody hodnotit nebo ne, každopádně uvedu pár informací:
  • den před odjezdem pro máju pršelo
  • den po uklizení placu pršelo
  • počasí vyšlo přesně podle předpovědi: trošku sprchne v sobotu ráno, v sobotu večer bude zima, jinak bude XYZ stupňů (kdo ví kolik bylo?)
  • těsně před hody měla velká spousta lidí různé zdravotní problémy, všechno se ale podařilo zvládnout i bez nich a většinou ještě lépe
  • jáma na máju byla vykopána ve 2 lidech za cca 4 hodiny (normálně ji kope 3-6 lidí prakticky celý den)
  • v lese se nám bez byť i nalomení podařilo skácet hned první strom (což jsem za dobu svého stárkování ještě nezažil) o délce cca 28m a to pěkně rovný
  • mše byla na náměstí a hrála při ní cimbálka
  • v průvodu bylo prý 145 krojovaných, včetně dětí; mělo to i svoje nevýhody: přední část byla u Jandů a zadní s muzikou u Vedrů, takže nebylo slyšet
  • nástup takového počtu stárků byl úchvatný a umocněný prostorami rekonstruovaného Přemyslova náměstí a také krásným slunečným odpolednem
  • spousta věcí sice nevyšla, ale u akce takovéhoto rozsahu se to ztratilo
  • hit letošního léta: taa-ra-taa-raa-raa (Skřivan)

hody 2007 (honza)

Zatímco na hodech to pěkně vycházelo, kácení vypadalo na pravý opak:
  • první kácení se sněhem
  • jeřáb se zpožďoval, zpožďoval, až nepřijel vůbec
  • náhradní jeřábník nebyl tak příjemný a odmítl nás vyvézt nahoru
  • zapomněl jsem spoustu vybavení: žebřík, krompáč a málem i sekyrku
  • nedostatek kvalifikovaných/odvážných/volných lidí schopných vylézt nahoru a uvázat máju na jeřáb
  • vzhledem ke zpoždění nepříjemná tma
  • tupý řetěz na pile (což jsme ještě nevěděli)
Až doteď prakticky samá negativa, která se nám ovšem podařilo zlomit: potřebné vybavení jsme bleskurychle sehnali, řetěz se vyměnil a přinesla se i další pila, nahoru na máju doslova vyběhl Vašek, od tohoto dne přezdívaný Spiderman a MacGiver.
kácení 2007
hodnotit nemůžu, protože jsem s ohledem na povinnosti kromě sóla odtancoval jen jednu písničku.

Hodně lidí se mě ptalo, kolik mě, resp. nás, hody stály. Nevím, nepočítal jsem to a ani nebudu. Rozhodně to stálo za to.

Ještě jednou na závěr: díky všem, kteří pomohli. Jmenný seznam po mě nechtějte, protože jich bylo doopravdy hodně.

Díky.

čtvrtek, listopadu 29, 2007

IPv6 a ASUS TI4631

Výše zmiňovaný ADSL modem/router má podle všeho problémy s IPv6. Byl součástí ADSL balíčků některých providerů (v našem případě volny.cz), takže se asi nachází pod spoustou stolů v ČR. Poslední aktualizaci firmware jsem bohužel našel jen z konce roku 2004...

Problém se projevuje tak, že když se DNS na routeru zeptáte na IPv6 adresu nějakého stroje, tak odpoví buď špatně (nesmysl) nebo neodpoví vůbec. Takže se čeká, čeká, až nastane time out.

Nám se tento problém projevoval na čisté instalaci posledního Ubuntu (7.10 Gutsy), kdy systém nešel ani aktualizovat. Naštěstí stačilo "přeskočit" tento router a nastavit přímo adresy Volného DNS serverů do DHCP serveru na routeru nebo provést změny jen čistě na stanici:
  • /etc/resolv.conf (ruční úprava či graficky přes NetworkManager):
    nameserver 212.20.96.34
    nameserver 195.250.128.234
  • /etc/dhcp3/dhclient.conf:
    prepend domain-name-servers 212.20.96.34 195.250.128.234;
Stejně tak by se dalo i potlačit podporu IPv6...

Na WinXP se mi tento problém neprojevil (ani v předchozí verzi Ubuntu), protože se ptají jen na IPv4 adresy.

pondělí, listopadu 19, 2007

Den 16. Balení

Ráno jsme měli v plánu společný oběd, ale nakonec měli kluci firemní poradu, takže jsem zůstala na hotelu. Začala jsem aspoň po chvilkách balit.

Kluci se zdrželi v práci a tak jsme jeli rovnou k Jeffovi na večeři.

Podávala se šunka, vařené celé brambory omaštěné máslem s bylinkami, restovaná na kolečka nakrájená mrkev s bylinkami, sálat Coleslaw, nakládané okurky, černé olivy a chléb s mákem a semínky.

Jako desert jsme měli horký applepie a dva kopečky francouzské vanilkové zmrzliny :).

Všechno bylo výborné a tak jsme jedli a jedli.

Večer jsme ještě vrátili auto do půjčovny a potom hurá na hotel.

Den 15. Nákupy

Po náročné sobotě jsme se prospali nedělním dopolednem. Snídani jsme tak spojili s obědem. Uvařili jsme si polévku a k ní jsme si dali toasty.

Potom jsme vyzvedli Ondru a vyrazili na nákupy. Zalíbilo se nám v pátečním nákupním centru a tak jsme se tam vrátili. Když nakupujete ve dvou, je to mnohem příjemnější. Čas utíká rychle a všechno se dá lépe rozhodnout :). Místní obchody zavírají v neděli v šest hodin. Opustili jsme proto místní "vody" a vydali se do obchodu podobného Hypernově (jen je o něco větší), který je kousek od hotelu.

Po cestě na hotel jsme se zastavili ve Starbucks pro peprmintovou kávu (museli jsme si ji ještě dát).

Večer jsme se rozhodli strávit u filmu - Medvídek. Jsem velmi ráda, že jsem na něho nešla do kina. Měla bych pocit, že jsem jen vyhodila peníze a šla bych domů zklamaná. V podstatě jsme celou dobu čekali, kdy se film rozjede, kdy se začneme bavit a on místo toho přišel konec :( . Potom jsme si poslechli recenzi k filmu a bylo nám vše jasné...

Den 14. Pláž

Fotky jsou tady.
Vstávali jsme brzy ráno. Byly před námi dvě víc jak 120 mil dlouhé cesty (jedna tam a druhá zpátky).


K oceánu jsme dorazili před 11. hodinou. Štěpán mě vzal do místního Akvária. Mají ho moc pěkně udělané a dokonce jsem si sáhla na nějaké to mořské stvoření.

Před 13. hodinou jsme dorazili na pláž. Cestou jsme si dali vlastnoručně připravený Hot Dog. Pořádně foukalo a všichni jsme byli rádi, že máme mikiny. Opravdu nebylo úplně na koupání, někteří domorodci chodili i v čepicích.

Myslím, že se v tuto dobu koupou jen Češi. Malá skupinka lidí si přinesla plážová lehátka a uvelebili se na pláži. Chvilkami na nás s lehce nakrčeným obočím pokukovali. Ani se jim nedivím, byla fakt zima. Tak rychle jsem ještě převlečená nebyla. Nebýt větru byla by to krásná idylka na pláži u oceánu, ale takhle... Cestou k molu, kde jsme si umyli nohy v teplé vodě, jsem posbírala několik mušliček a spěchala do auta. Michal sice zatopil, ale ohřívali jsme se ještě dlouho.

Na cestě domů jsme se ještě zastavili v obchodě, podívat se na zlevněné zboží. Večer nás čekal hokejový zápas Hurikáni proti Panterům a tak jsme měli docela na spěch.

Do hotelu jsme přijeli jen 5 minut před tím, než nás měl vyzvednout Jeff. Rychle jsme proběhli koupelnou, abychom se zbavili nadbytečné soli z oceánu, převlékli se do červených barev a vyrazili jsme fandit.
Byla jsem poprvé na hokejovém zápase a hned na NHL. Tady v Americe je to taková rodinná záležitost. Chodí sem i s batolaty. Během zápasu je v hale dost rušno a hlučno, takže moc nechápu přítomnost těchto prťat, ale pokud už jsou zvyklí (proti gustu, žádný ...). Na druhou stranu tady máte jistotu, že vám nikdo nerozbije hlavu židličkou, na které sedíte. Výsledek zápasu Hurikáni/Panteři 2:1.

Po zápase nás Jeff vzal do města. Napadlo mě, že bych se někdy ráda podívala i do Irska. Do těch jejich hospůdek... První pub, do které jsme se podívali byla právě irská, Jeff mi asi četl myšlenky. Skoro ve všech těchto klubech, hospodách atd. se platí vstupné a musíte se prokázat ID. Pokud nevlastníte ID, doporučuji passport. Český řidičák v mnoha případech neobstojí :(. Díky tomu jsme se prošli (2 členové týmu totiž neměli pasy), mohli stát jen asi metr od projíždějícího nákladního vlaku a podívali se do místních zákoutí. Letní zahrádky jsou využívané i tomto období. Jsou zadělané silnějšími igelity a lidé se tak mohou bavit i venku. V druhém klubu jsme měli možnost vidět i nastávající nevěstu, která se loučila se svobodou.
Tento večer jsme měla možnost ochutnat ve zdejším kraji podávané pivo. Vesměs jsme pili piva irská. Je to podstatný rozdíl chuťový i vzhledový proti našemu pivu.

Něco málo po jedné hodině ranní jsme vyčerpaní padli do postele.

pátek, listopadu 16, 2007

Den 13. Asuka

Dopoledne na hotelu.

Oběd japonská restaurace Asuka Jananese Restaurant v Morrisville. Je to jedna z těch restaurací, která na vás dýchne svým klidem a čistotou. Jídlo vybral Štěpán. Bylo to hodně podobné tomu na obrázku. Je to taková nenáročná směs.
Vybral moc dobře. Na všem jsme si pochutnali. S tyčinkami už jsem si rozuměla víc, ale stále to není úplně "košér". Nezbylo mi, než jídlo dojíst vidličkou :).
Po obědě mě kluci zkoušeli z hledání keší. Alan má jednu hned vedle restaurace a tak byli zvědaví jak rychle ji najdu. Dobře se u toho bavili a já jsem samozřejmě začala hledat na druhé straně sloupu než byla keš. Alan z toho měl takovou radost, že si to musel vyfotit :).

Hasiči
Po cestě na hotel jsem se zastavila u místní hasičské stanice. Musela jsem si prostě vyfotit jak vypadá zdejší hasička :). Zpáteční cesta vedla kolem "naleštěného" Pontiaca. Nemohla jsem projít bez povšimnutí a tak jsem vytáhla foťák. Asi u třetí fotky se ke mě blížil majitel auta. Pokusila jsem se mu vysvětlit, že mám ráda hezká auta. Souhlasil, že má velmi hezké auto a prohodil něco o tom, že se do ČR možná také někdy podívá :).

Večer nákupy. Tentokrát jsme jeli do vzdálenějšího nákupního centra (cca 24 km od hotelu). Naštěstí tady vzdálenosti okolo 20 km nic neznamenají a lidé jsou zvyklí, že v autech i bydlí.

čtvrtek, listopadu 15, 2007

Den 12. První déšť a shoping

Ještě, že jsme včera stihli všechno odlovit. Dnes tady začalo pršet, ne málo, a tak by některá místa mohla být špatně přístupná.

Je něco po jedenácté, Štěpán vyrazil s kluky na oběd a já vyrazím na nákupy. Chtělo by to nějakého nákupčího maniaka do páru. Samotná se tam budu cítit moc sama :(. Kde jste všichni...

2007-11-15 BMW
Nákupy proběhly. Tedy musím konstatovat, že 3 hodiny v obchoďáku jsou až dost. Při odjezdu se mi podařilo zachytit jednoho mazlíka...

Po návratu na hotel jsem začala vařit. Něco málo příprav a jídlo se pomalu vařilo. Tentokrát bylo rychleji, taky jsme ho o to rychleji dokázali sníst :). Talíře zůstali "čisté" jako bychom nic nejedli.
Bylo to něco jako Zbojnická, jen trochu upravená.

Po večeři jsme se podívali na poslední část Pirátů z Karibiku III. Ke konci už jsme se spíše nudili a přišlo nám, že by šel tenhle díl zkrátit i na hodinu a půl. Moc zápletek, ze kterých už není patrné, kdo je vlastně dobrý a kdo zlý :( (ale možná to byl záměr tvůrců filmu - pořádně zmást diváky).

Na spravení nálady jsme se vydali na lov blízkých keší. Naštěstí je zde země pořádně vyprahlá, takže jsme i přes vydatný dopolední déšť mohli první keš odlovit bez většího zašpinění
Další kešky už šly jako po másle. Naštěstí byly větších rozměrů - ty mrňavé by se hledaly mnohem hůř
Poslední zastávka byla u kanálovky. Chtěli jsme se na ni ještě jednou podívat, když víte kudy, je to prostě hračka :) . I tady bylo sucho. Potěšení vlézt si dovnitř měl jen Štěpán. Víko je opravdu dost těžké, ale podařilo se nám ho vrátit na své místo bez větších problémů.

středa, listopadu 14, 2007

Den 11. Lov

Dopoledne jsem si vyřídila poštu, napsala děkovný e-mail Jeffovi (Štěpán mi ho opravil) a vyrazila jsem za kluky na oběd.

Tentokrát jsme šli do Chili's. Ke stolu nás usadila paní s vysílačkou a dala nám jídelní lístek. Hodně mi to připomínalo kubánskou restauraci v Havaně v Líšni (ceny mají srovnatelné). Další paní nám donesla příbory a objednali jsme si u ní pití, všichni NO ICE :) . Jídlo jsme vybírali o něco pomaleji, protože výběr mají velký. Pití nám opět doplnili, ale už s ledem, asi tím šetří svoje zásoby. Štěpán mi vysvětlil, že podle toho jak vypadá u jídla chili paprička, tak bude jídlo ostré.

Vybral jeden medium steak (CHILI'S CLASSIC SIRLOIN 8 oz. sirloin with our own special seasonings and topped with savory steak butter and roasted herb jus. Served with your choice of two sides and garlic toast)
a druhé jsme měli kuřecí na speciální pánvičce (BUFFALO CHICKEN FAJITAS Crispy breaded chicken breast tossed in our tangyBuffalo sauce, served on a bed of fire-roasted poblanopeppers & onions, then topped w/bleu cheese crumbles& applewood smoked bacon. Served w/Ranch dressing).
Steak tedy rozhodně vyhrál, i když to druhé jídlo taky nebylo k zahození.
Placení probíhá tak, že donesou účet na tácku a vy tam dáte peníze. Pokud dáte víc než máte platit, mají to donést zpět (bez otázek) a když tam něco necháte, tak to mají jako spropitné.

S námi si paní trochu pohrála. Štěpán jí tam dal $ 100. Paní se přišla zeptat jestli chceme vrátit :) , tomu jsem ovšem nerozuměla (později mi to vysvětlil Michal), tak zase odešla i s penězi. Naštěstí nám peníze přinesla, až se vrátil Štěpán.

geocaching
(u potoka)
Po obědě jsem měla v plánu nákupy, ale vzhledem k hezkému počasí jsem je zrušila. Štěpán mi ukázal místo kam bych mohla jít na procházku a popřípadě najít i keš. Poprvé jsem hledala pomocí PDA. Chvilku mi trvalo než jsem poznala, který bod vlastně jsem, ale potom už to byla rychlovka. Byla to moje první samostatná americká keš :).
Po večeři jsme vyrazili k Luďkovi. Štěpán si povídal s Luďkem a já jsem si hrála s Lukáškem a Davídkem. Martina dorazila později. Příjemně jsme si popovídali. Teď už mám trochu přehled, kolik můžu na procházce v NC potkat (hlavně v letních měsících) hadů. Taky není úplně nemožné potkat medvědici s medvíďaty :). Ještě, že už je podzim, když tu chodím sama, tak nevím nevím jak by takové setkání dopadlo...

Po návštěvě jsme vyrazili na další část kanálové keše. S trochou nápovědy jsme ji konečně dotáhli do konce. Trubky se postupně zmenšovali a v jedné to bylo opravdu komické, protože se s jejím zmenšeným průměr zvětšil tok vody :(. Ale našli jsme ji, to je důležité.
Na oslavu jsme se značně vyčerpaní zvládli podívat na část z druhé části Pirátů z Karibiku III.

úterý, listopadu 13, 2007

Den 10. Postel II.

Zdravíčko už se lepší. Štěpán mi večer koupil Aspirin, k tomu teplý čaj a postel a vypadá to, že zítra budu zase poznávat krásy Ameriky.


Hodina s Jeffem padla. Je také nachlazený, takže se odkládá na neurčito. Dnes se budu věnovat učebnicím, abych tady moc nezahálela.

Zajímavost:
Ve většině prodejen
Apple je teď na vyzkoušení iPhone. Vypadá opravdu vytuněně. Má vícedotykový displej, takže můžete např. roztáhnutím prstů obraz zvětšit.

Všechny iPhony mají vložené simkarty. Nechali jsme se proto vyfotit, Michal rád asistoval :) a fotku jsme poslali Martinovi na e-mail. Posuďte sami, jaké fotky umí iPhone udělat...

Potom už jsme raději šli, aby to nedopadlo tak, že si ho Štěpán koupí :)

pondělí, listopadu 12, 2007

Den 9. Postel

Ráno jsem se vzbudila s divným pocitem v krku.

Měla jsem plán, že se dopoledne podívám na angličtinu a odpoledne se půjdu projít po blízkých obchodech.

Nakonec jsem celý den proležela v posteli. Inu když Amerika, tak se vším všudy. Ať jsou zážitky pěkně kompletní :).

Zítra snad bude líp a já budu moct do kanceláře za Jeffem na hodinu angličtiny.

Den 6. (II. část) 7. a 8. Washington

Díky drobnému pracovnímu zdržení jsme vyrazili o něco později než bylo původně v plánu, ale i tak jsme všechno stihli. Nejdřív řídil Štěpán, potom jsme šli dozadu a dopředu šel Michal (řidič) s Ledvou.

Cesta byla dlouhá, ale ubíhala dobře. Před Richmondem jsme viděli několik dálnic nad sebou. Bylo jich asi 5. To se u nás stát nemůže :). Sjeli jsme z dálnice a kochali jsme se místní architekturou rodinných domků, ale i těch velikých kancelářských budov.
Ulovili jsme jednu keš :). Moje první v Americe (byla to okapovka).
Potom jsme pokračovali dál v cestě směr Washington.

Ubytování jsme měli zaplacené v hotelu Washington Plaza (škoda, že nebylo tepleji, všichni bychom skočili do bazénu - přímo k tomu vybízel). Vybalili jsme si kufry a vyrazili na noční obchůzku města. Teplota už se pohybovala pod 10 °C, a tak to nebylo na žádné dlouhé procházky. Tedy mě to tak přišlo, ale Američani to mají asi nějak jinak. Běhali kolem nás jen v trenkách. Udělat to já, mám rychle doběhané. Podívali jsme se na White House a procházkou se vrátili zpět na hotel.
washington

V sobotu ráno jsme posnídali a vydali jsme se na velký okruh městem. Ulice mají číslované a písmenkované, takže by se tam člověk neměl ani ztratit :). Pro jistotu jsme měli mapu (měli jsme tak přehled co všechno ještě chceme navštívit), navigaci i GPS (na hledání keší).

Dopoledne jsme chodili všichni společně. Až u budovy F.B.I. jsme se rozdělili. My jsme šli hledat kešky a kluci dál pokračovali v památkách.

Jedna z keší, velikosti nano, byla u Musea Madame Tussauds. Tady jsme se potkali s americkým kačerem. Přišel právě ve chvíli, kdy šel Štěpán keš zase schovat. Štěpán mu vysvětlil, kde přesně byla keš schovaná. Dali jsme mu Českou geominci a požádali ho o její umístění do nějaké americké keše. Štěpán si s ním ještě chvíli povídal a potom už hurá na oběd. Vyzkoušeli jsme jednu z jejich méně vyhlášených "občerstvoven". Trochu jsme se tam ohřáli, nasbírali energii a vydali jsme se na další památky a muzea (National Museum of Natural History, Smithsonian Institution, National Air and Space Museum, National Museum of the American Indian).

Cesta to byla dlouhá a studená. Na poslední chvíli jsme stihli i botanickou zahradu. Mají tam v makovicích nasypané koření. Po očichání si můžete zkontrolovat jestli jste ho poznali správně. Prošli jsme kolem Kapitolu, potom zpátky k Obelisku a podívat se na White House, tentokrát z druhé strany, té víc známé z filmů. Tady jsme málem ztratili krytku na objektiv. Naštěstí ležela nehybně na zemi a tak vše dobře dopadlo.

Na hotel jsme dorazili asi kolem půl sedmé. Po večeři jsme se natáhli a chvilku se prospali. Noční prohlídku města jsme absolvovali autem a pěšky (asi od půl desáté do jedné hodiny ranní). Autem jsme objeli větší část a zbytek obešli po svých. Byli jsme se podívat na Franklin Delano Roosevelt Memorial, Thomas Jefferson Memorial, World War II. Memorial, Declaration of Independence Memorial, Vietnams Veterans Memorial (u DoIM a VVM jsme odlovili kešky) a od Lincoln Memorial už jsme spěchali na hotel.

Na nedělní cestě do Durhamu jsme se zastavili na Theodore Roosevelt Island. Zde je také Theodore Roosevelt Memorial. Při procházce kolem ostrova jsme se podívali jak vypadají místní bažiny. Škoda, že bylo poněkud sucho. Spíš to vypadalo, jako vysychající rybník. Asi jde hlavně o to, co si kdo pod bažinou představuje. Myslela jsem si, že to bude vypadat skoro jako zem, jen když tam hodíte kámen, tak začne pomalu propadat, až se za ním zavře zem...

Po cestě do National Air and Space Museum jsme si dali oběd v místním nákupním centru (údajně páté největší v US), kde jsme si ve StarBucks koupili nerezový hrníček na kávu. Nechali jsme si do něho hned udělat kávu (peprmintovou). Byla skvělá.

Asi dvě hodiny jsme byli v Museu, je to jeho druhá větší budova (kousek od letiště, první je přímo ve městě na Mall). Nejdříve jsme vyrazili na věž. Je z ní vidět daleko do okolí a letadla se do vzduchu zvedají hned vedle věže. Také tam mají puštěnou o pár minut opožděnou navigaci letadel na přistání. Tato hala je větší než ta ve městě. Je zde samostatné oddělení vesmíru. To byla nádhera.
Objevili jsme tu i Vírník - letadlo s nosným rotorem, který se otáčí díky proudu vzduchu za letu. Dopředu se pohybuje díky vrtuli. Český plukovník Vojtěch Vala si ho sestavil, aby s ním mohl uprchnout za hranice. To se mu díky nepřízni počasí nepodařilo.

Z musea už jsme jeli rovnou do Durhamu. Cesta byla ještě dlouhá. Něco málo po deváté hodině jsme dorazili na hotel. Vybalili jsme a relaxovali po procestovaném víkendu.

Zajímavosti:
Hodně si tady potrpí na vlastenectví, takže skoro na každém domě (na každém něčím významném) visela Americká vlajka. Náš výlet jsme uskutečnili zrovna při oslavách 25. výročí veteránů.

Na pouličním osvětlení a stožárech s vlajkami mají sošku Orla (aby odháněl ostatní ptáky, kteří by tam chtěly ...). Viděli jsme i dům, kde měli lampy na plyn a opravdu v nich hořel oheň.

Hodně žen chodí neustále v ťapkách a běžci běhají v letním oblečení. Člověku bylo zima, už když se na ně podíval. Předpověď počasí hlásila na celý den necelých 9 °C.


Keše byli skoro všechny virtuálky a tak se hledali docela snadno :). Večer se nám podařilo dovršit prvních 500 keší.


Musím uznat, že když už postaví MEMORIAL, tak to opravdu stojí za podívání. Ve dne to má sice svoje kouzlo, ale nejvíce z nich dýchá historie, když se na ně díváte v noci. Však se sami můžete podívat a pokochat se aspoň na fotkách. Všechny pečlivě hlídá policie a rozestavěné cedulky žádají příchozí, aby se chovali tiše. Je to sice přirozené, ale mohl by se najít i takový, kdo by si tam chtěl vyzkoušet svoje hlasivky.

Zvláštní pohled se vám naskytne, když jdete po ulici, kde jsou samé rovné skleněné věžáky a mezi nimi je jeden opravdu členitý starý dům. Nikdo tady neřeší jestli se to k sobě hodí. Pokud je dost místa, prostě tam postaví nový moderní velký dům.

Semafory pro chodce fungují tak, že vám naskočí čas (cca 0-30 vteřin), během kterých máte přejít křižovatku a k tomu bliká panáček, který jde. Na posledních asi 10 vteřin se rozbliká rozevřená ruka. Ta tam zůstane, dokud se zase neobjeví panáček :).

Na dost místech mají zátarasy a u nich stojí policejní auta, která blikají. Pořád se o sebe dost bojí.

Při vstupu do muzea musíte projít vstupní kontrolou. Někde se musí sundat i pásek z kalhot :), ale ve většině stačilo ukázat tašku, že nenesete nic nebezpečného.


Restrooms (toalety) jsou v každém muzeu i občerstvení, jsou čisté a zdarma. Nemusíte tak mít obavy si odskočit.


Vstupné do většiny muzeí je zdarma, což značně šetří rodinný rozpočet.

pátek, listopadu 09, 2007

Den 6. Odjezd směr Washington

Ráno jsem opět trochu vařila :). Vypečená americká slanina do křupava, opečené toasty a míchaná vajíčka s cibulkou, párečkem a zelenou kapií :).
Bylo to mňam. Dokonce se nám to podařilo sníst, než kluci začali snášet svoje věci na náš pokoj. Jsme teď taková úschovna. Vzhledem k tomu, že odjíždíme do Washingtonu, zůstane nám (5 lidí) jen jeden pokoj, aby se ušetřilo.

Takže tady ještě lehce uklidím, skočím si na chvíli do posilovny a potom vzhůru na cestu. 400 km bude dlouhých a náročných, ale řidiči jsou všichni zdatní a budou se pravidelně střídat.

Tam nahoře už bude podstatně jiné počasí než tady v Karolíně, tak doufám, že naše zážitky nebudou až moc zmrzlé a sychravé.

čtvrtek, listopadu 08, 2007

Den 5. Golden Coral a Southpoint

Dopoledne na hotelu.

Oběd - opravdu "přežírárna" Golden Coral. Vůbec jsem netušila co si vybrat. Štěpán mi opět poradil, na výběr je toho opravdu hodně. U druhého talířku už jsem si musela povolit pásek na ryflích :), ale stejně se mi to nepodařilo dojíst. Výhodou je, že se dojídat nemusí. Talířků si můžete naložit kolik sníte. Já mám předsevzetí, že si příště dám jen jeden desertní talířek :). Štěpán mi na to řekl, že si to při druhé návštěvě taky myslel. Pití obsluha doplňuje, tedy snaží se. Poslední dobou si dávám Sierra Mist (Sprite, ale od Pepsi), jen jsem zapomněla říct, že bez ledu. Tady totiž ledem nešetří.
vycházka

Dokonce nás napadlo, že bychom mohli něco podobného udělat i u nás. Jen máme obavy, že by "nenažranost" některých Čechů, mohla znamenat konec takové jídelny...
Při vstupu si zaplatíte vstupní poplatek cca $ 10 (našich asi 200 Korun). Můžete zůstat jak dlouho chcete a jíst kolik zvládnete. Při odchodu se obvykle nechává spropitné. To jsme dnes vynechali :).
Krátká návštěva Lékárny (tedy je to spíš drogerie s lékárnou dohromady).

Původně jsem chtěla jít na procházku hned po obědě, ale přeplněné bříško si žádalo kafíčko :). Teď už je nejvyšší čas (15:00) vyrazit. Kluci pojedou zanedlouho domů, tak aby na mě nemuseli čekat.

Procházka byla fajn, i když jsem si připadala trochu nejistě. Zdejší nejsou na pěší turisty moc zvyklí... Vše dobře dopadlo a já jsem se mohla kochat dvěma rybníky. U toho prvního jsem narazila na první psy u domu. Jeden jen koukal a tak mi přišel příjemnější (byl na řetězu), ten druhý nebyl vidět, ale slyšela jsem ho ještě dobrých 10 minut. Než jsem narazila na psy, měla jsem potěšení vidět veverky.
U druhého spíše rybníčku se to veverkami jen hemžilo, běhaly po zemi, skákaly po stromech...
Musím uznat, že když tady zapadne sluníčko, tak už je slušná zima. Vyrazila jsem jen v mikině, takže mi bylo docela chladno, než přijel Štěpán. Vyzvedl mě u prvního rybníku a šli jsme se ještě společně kousek projít (k budce - keška). Potom už hurá na hotel.

Ohřála jsem poslední (druhou) dávku ptáčků :), aby nám nezůstaly v ledničce moc dlouho, když jedeme na víkend do Washingtonu a vyrazili jsme na Southpoint. Něco málo jsme nakoupili a jeli odpočívat na hotel.
Pustili jsme si druhou část Ratatouille a po sbalení věcí šli na kutě.

středa, listopadu 07, 2007

Den 4. Ptáčci

Den jsme zahájili společnou snídaní. Potom jsem si šla ještě lehnout. Původně to bylo jen na chvilku, ale po druhé jsem se probudila až v deset. To už byla ranní námraza pryč.

Přečetla jsem si maily, zkontrolovala maso připravené na odpoledne a vyrazila jsem na krátkou procházku spojenou s nahlédnutím do obchodu.

Štěpán mezi tím vyrazil na důležitý pracovní oběd. Do Steak House, taky bych si dala líbit. Uvidíme se až večer a doufám, že pokoj bude vonět jídlem :).

Včera večer mi Štěpán ukazoval půjčovnu s auty, která je jen kousek od hotelu. Protože to nejsou auta ledajaká, nedalo mi to a vyrazila jsem udělat pár fotek. Svezla by se v nich většina lidí, ale vím 100 %, že jedna osoba, ale i dvě by neodolaly největším krasavcům.
autíčka, geocaching (kanál)

Když jsem přišla na parkoviště napadlo mě, jestli se to vůbec v Americe může, fotit cizí auta... Počkala jsem až zmizí jeden muž, který se pohyboval na parkovišti a začala jsem fotit. Po cca dvou fotkách jsem za zády uslyšela angličtinu. Sebrala jsem všechny síly a odvahu, která mi dosud chyběla a snažila jsem se mu vysvětlit co to tam vlastně dělám. Řekl mi, proč si nepřejí, aby si někdo fotil jejich auta (stává se tady, že je potom fotografové vystavují na internetu jako svá vlastní). Řekla jsem, že mám sestřenici, které se limuzíny líbí a že bych jí ráda poslala fotky. Za chvíli přišel i druhý muž z půjčovny a tak jsme tam spolu "pomalu" diskutovali. Ten první mi řek, že se můžu podívat dovnitř. Samozřejmě jsem souhlasila. Mohla jsem si do nich i sednout a když jsem nastupovala, připadala jsem si, že lezu k Vaškovi do auta. Dostala jsem strach, že tam našlapu :).
Divili se, že taková americká auta u nás nejsou. Nabízel mi, že až přijedu příště můžu si auto půjčit :), po vysvětlení kolik beru měsíčně, mu došlo, že to nepůjde... Zasmáli jsme se, poděkovala jsem a vyrazila nakupovat.

Pořádně jsem se prošla, obchod jsem našla a tam co jsem potřebovala. U pokladny mě překvapil chlapík, který mi začal dávat nákup do tašek. Nejdřív jsem se lekla, ale potom mi došlo, že mi pomáhá. Dokonce po mě poklidil i košík :).

No a teď už k tomu, na co se těší u nás doma. Ano, vařila jsem. Ano, bylo to dobré. Štěpán to chtěl sníst hned, ale bylo toho opravdu dost tak na tři dny...
Původně jsem chtěla začít vařit dřív, ale odpolední procházka se trochu protáhla. Maso a všechno jsem začala chystat asi okolo čtvrté hodiny. Jídlo bylo na stole o půl osmé (to už voněl celý pokoj) se sklenkou Pinot noir 2006.
Stačilo jen koření z naloženého masa, jeden masox a vlastní vývar. Nic jiného jsem přidávat nemusela. Dneska budeme možná i nastavovat, protože je omáčka dost silná :). No prostě hovězí. Není vrcholem kulinářského umění, když kuchař uvaří a nemusí nic přidávat :)) ? Jsem ráda, že se mi to povedlo, což bude asi další impulz pro vaření. Děkuji Martině a taťkovi za poskytnuté rady :).
Možná, že to bylo tak dobré i proto, že jsem se lehce řízla do prstu, musela jsem totiž vyzkoušet, jak mi taťka nabrousil nůž...

Po večeři jsme vyrazili na rychlý nákup do Wal-martu. Potřebovala jsem něco obyčejného na sebe. Vyráželi jsme totiž na další lov speciální kanálovky. Má trvat 9 hodin. Teď už nám zbývá jen nějakých 6 :). Každopádně to byla úspěšná středa, protože to co kluci nenašli v neděli, se mi podařilo najít za chvilku. To nás posunulo o kus dál a hledání šlo jako po másle. Prošli jsme toho celkem dost, trubky se postupně zužovaly, takže jsme si u toho i zaposilovali.

Ve zbývající části večera jsme se podívali na další kousek Ratatouille.

Den 3. Narozeniny

crazy fire
Dopoledne jsem strávila povídáním s gratulanty a konečně jsem se odhodlala k tomu, že si uvařím kávu. Chuť jsem na ni měla už od pondělí. Na pokoji jsme měli dva pytlíky s kávou. Jeden na 4 šálky a druhý na 1 šálek kávy. Jen jsme neměli filtr do překapávače :(. Celá krabice filtrů se mi nechtěla kvůli jedné kávě kupovat a tak jsem použila kuchyňský ubrousek. Pytlík s kávou jsem roztrhla až potom, co jsem ubrousek umístila do překapávače.
Američani mají všechno nachystané k okamžitému použití, libují si v polotovarech atd., takže i káva může vypadat dost podobně. Mají ji nachystanou stejně jako čaj - v pytlíčku. Filtry nejsou vůbec potřeba. Výhodou je, že mají skoro na všem návod, jak danou věc použít.
Káva krásně voněla a překapávač kapal opravdu rychle. Než jsem se stihla otočit, byla káva hotová. Jeden malý, ale za to důležitý postřeh - když mají napsáno 1 cup, je to opravdu množství na jeden malý šálek. Chtěla jsem si udělat kávu větší, náš 1/4 litr, ale byla moc slabá. Takže příště si určitě udělám jen malinkou, ale za to pořádnou :).

Na oběd jsme šli s Jeffem do Crazy Fire. U dveří se nás ujala milá paní a zavedla nás ke stolu. Objednali jsme si pití a šli si vybrat jídlo. Opravdu tam toho mají hodně. Naštěstí tam byl Štěpán, takže jsem měla nápovědu, co je dobré si dát a co už raději ne. Nejdřív se vybírá maso různého druhu - vepřové, kuřecí, mořské potvůrky..., jako další je zelenina, pak přijdou oleje a sojové omáčky, následuje koření, nahoru se přidají nudle a kdo chce vezme si vajíčko či dvě.

S takto nachystaným jídlem se přejde k pultu, kde kuchař obsah misky vysype na obrovskou pánev a smaží a smaží. Občas se může stát, že máte jídlo obohaceno o přísady sousedova jídla, protože je jedna pánev pro všechny. Důležité je, si jídlo hlídat. Až je hotové, pomocník ho dá do misky, podívá se komu patří a zeptá se jestli hnědou nebo bílou rýži. Zpravidla si všichni brali hnědou.

Ve volném čase (během smažení jídla) si můžete číst důvody proč dát ránu do gongu, který visí u pultu, kde se připravuje jídlo. Mě se minimálně hodilo: Jste tu poprvé a Máte narozeniny, ale bylo toho mnohem víc.

Měla jsem co dělat, abych to všechno snědla, ale zvládla jsem to a tak nezůstalo ani jedno zrníčko rýže. Vyzkoušela jsem si i tyčinky. Je to sranda, když už to máte skoro v puse a ono vám to zase spadne na talíř :). Naštěstí jsme mohli jíst i vidličkou, takže jsem ty poslední malé kousky nemusela jíst rukou.

Po obědě jeli kluci zpátky do práce a já potom na hotel. Protože se oběd protáhl nebylo už ani moc času na žádné procházky, takže jsem prohodila pár slov s taťkem na téma hovězí americké maso a vyrazila zpět na už zajetý okruh :). Už si to pamatuji, takže nemusím jezdit s navigací.

Večer jsme jeli do obchodu s outdoorovými potřebami - REi. Našli jsme tam všechno od jídla přes nádobí, oblečení až po stanování. Něco málo jsme si u koupili. Ve frontě na pokladnu jsme objevili botičky pro psy. Škoda, že s sebou nemáme Astu.

Protože už bylo hodně hodin, zbytek obchodů (southpoint), které mi chtěl Štěpán ukázat, jsme jen proběhli. Je jich opravdu hodně, takže si nejsem jistá, že je stihnu všechny obejít...

úterý, listopadu 06, 2007

Den 2. pondělí

Ráno se mi nechtělo vstávat a tak jeli kluci sami. Vyzvedli mě na oběd. Potom jsme jeli do práce, kde mě Štěpán představil pár lidem. Následovala cesta na hotel. První cestu jsem byla trochu nervózní, protože se tady dá i ztratit. Naštěstí máme navigaci, takže jsem se trefila kam jsem měla. Orientační smyls je, ale taky třeba mít. Navigace nemá všechny cesty, neb se tady staví a staví a mapy nestíhají aktualizovat. Teď už je to docela pohoda, jen si člověk musí zvyknout, že auta nesvítí, neblikají při odbočování a taky že jsou semafory až za křižovatkou.

Po práci jsme jeli do obchodu. Nakoupili jsme nějaké potraviny a podívali jsme se i na oblečení. Koupila jsem si jedno růžovoučké tričenko a použila jsem ho hned večer v posilovně. Je to jedna z těch velkých, kde platíte něco přes tisíc korun měsíčně. V ceně je ručník - dostanete ho hned u vstupu, posilovací stroje, bazén, takové ty přístroje na vodu (zmáčknete čudlík a voda teče rovnou do pusy) a taky sprchové šampóny, kondicionér, tělové mléko, fén a hlavně je v šatnách pořád sucho a uklizeno. Jediný nezvyk je, že se skříňky nezamykají. Ttrochu jsme se proběhli, zaposilovali si a šli do bazénu. Vedle bazénu je taky výřivka s hodně horkou vodou. Z bazénu vedou dveře přímo do sauny, ale tam už jsme nešli.

Po takovém výdeji energie nám samozřejmě vyhládlo a tak jsme si dali druhou, ale malou večeři. Potom už hurá na kutě.

Den 1. Odlet a přílet

Balení a přípravám na cestu jsem se věnovala večer. Spát jsem šla asi okolo druhé
hodiny a před pátou už jsem zase vstávala.

Cesta autobusem byla v pohodě a utekla rychle. Na letišti jsme si vyzvedli letenky a šli jsme čekat k bráně, která nás dělila od letadla.

Byl to můj první let, a tak jsem si užívala i to, jak piloti zkoušeli jestli fungují klapky...

Dostali jsme povolení k odletu a tak se motory rozjeli na plné obrátky. Letadlo se lehce roztřáslo a se stoupající rychlostí se odlepilo od země. Nikdy nezapomenu jak se mezi mraky objevovala políčka a domečky. Krasné bylo, když mezi mraky svítilo slunce. Ze země vidíte jen malý kousek, ale tady nahoře je vidět daleko... Někde v dálce byla i duha.

Nad oceánem byly většinou mraky, ale nad Amerikou už zase bylo na co koukat. Jako na dlani jsem měla dvě velká golfová hřiště se všemi jejich greeny. O kus dál byl vidět lom, něco jako Hády, ale byl podle všeho o dost větší.
Domy byly nějakých 50 až 100 metrů od sebe a mezi nimi zelená travička, některé stály úplně osamoceně mezi lesy, ale to už byla sídla s bazény minimálně polovičními než byla šířka domu.

Jako poslední se ukázaly domy jeden vedle druhého na klikatících se ulicích. Jsou totiž zvyklí všechno dělat do zatáčky, ani pole nemají rovně, ale do oblouku. Na konci ulice jsou domy většinou dokola, takže se tam otočíte a jedete zpátky.

Na letišti ve Washingtonu jsme si vystáli frontu na imigračním. Stačilo jim, že jedu na prázdniny a pustili mě. Potom jsme našli kufry a doběhli do posledního letadla.

Měli jsme zpoždění, protože do prckoletu se kufry nakládají skoro ručně a tak to trvalo déle. Let byl rychlovka a díky zpoždění na nás Štěpán už nějakou chvilku čekal. Po velkém objetí, jsme vyzvedli kufry a jeli na hotel.

To bylo něco kolem sedmé hodiny večer. Po vybalení (Becherovka musela do ledničky :)) následovala krátká procházka po obchodech (odtud jsem poprvé řídila to jejich velké auto, kde si připadám jako vosa na bonbonu) a potom hůrá na letiště vyzvednout Zdenka. Pak už jsme zůstali na hotelu a povídali si až do noci, nebo vlastně do rána, protože jsme usnuli kolem půl sedmé ráno evropského času.

Den II./34.

První zatěžkávací den máme za sebou. Dopoledne ještě zůstala Lenka na hotelu, ale na oběd jsme se pro ni už zastavili. Vyzkoušela Moe's, pozdravila prakticky celý náš team a odjela naším autem na hotel, aby nás odpoledne zase vyzvedla, sjela s námi na nákupy (bude mi tu občas i vařit!) a večer do Meadowmount do fitka.

pondělí, listopadu 05, 2007

Skype: #3601 Invalid argument to encode

Nějakou dobu jsme se u Lencineho Skype účtu potýkali s probléme, že se ji při přihlášení zobrazila chyba #3601 Invalid argument to encode a program byl ukončen. Při jednom z mnoha pokusu se přihlásit podařilo, ale byla to doopravdy vzácná výjimka. Podle fóra na Skype.com to vypadalo na problém s Windows 2000, případně se zvukovou kartou (Realtek). Ani po aktualizaci ovladačů ZK se ovšem nic nezměnilo, takže jsme to brali jako problém Skype vs. Win2000 a dál ho neřešili. Hlavně že vše fungovalo na Lencinem domácím počítači s XP.

Jaké bylo překvapení, že se stejný problém opakoval minulý týden na jiném stroji s Windows XP a hlavně také dnes ráno u mě na notebooků. Naštěstí už se přišlo na řešení:
  1. downgradovat na verzi cca 3.2.0.145, kde by se problém neměl vyskytovat (případně tak dlouho spouštět Skype, až se přihlásí)
  2. File - Edit your profile - zrušit zaškrtnutí Show my time
V hlášení chyby se jako další možnost uvádí editace config.xml v Documents and Settings\\Application Data\Skype\\, což ale podle všeho nefunguje...
  1. downgrade to version 3.2.0.145, where this error does not occur (or try to run Skype again and again until successful login)
  2. File - Edit your profile - uncheck Show my time
Příspěvek byl automaticky ohákován.

Den II./33. - Opět kompletní

Jak už jste určitě pochopili, odpoledne přiletěla Lenka. Hned jsem dostal kartáč za to, že nemám pugét ;). V podvečer jsme kromě vybalování stihli večeři, rychlé nakouknutí do místních obchodů a malou testovací jízdu.

Tomu všemu odpoledne předcházelo nakouknutí do místní kanalizace, kde je schovaná keš obtížnosti i terénu 5 (čili nejvíce). Celkově její nalezení zabere cca 8-10 hodin. Strávili jsme tam asi hodinu, něco málo našli... Zbytek příště.

Večer přiletěl z Chicaga Zdeněk, takže jsme vyzvedávali i jeho. Úspěšně. Asi tu začnu kromě systémového inženýra dělat i taxikáře (asi i lépe placeného).

Ještě kousek

To hlavní už má Lenka za sebou, už jenom kousíček a je tu. Zítra má narozeniny, takže muškát se už chladí ;)

sobota, listopadu 03, 2007

Den II./32. - Jeden den

Takže z Wilmingtonu jsem dnes neviděl nic. Zůstal jsem na hotelu. Místo toho jsem zvládl 2 díly Jamese Bonda, které tu vždy v sobotu vysílají.

A odpoledne před nákupem pochutin na přivítání Lenky ještě 4 kešky...

Mapa magnetických anomálií

Na webu byla publikována mapa magnetických anomálií. Najde někdo Ztracené a jejich ostrov?

Den II./31. - Poker

Díky tom, že moje poslední úkoly prošly bez problémů, jsem byl odměněn složitějším zadáním. Děkuji.
byron

Odpoledne jsme jeli k Byronovi, což je některý z manažerů z druhé budovy, kde je Michal, Zdenek a Kamil. Má 5 potomků a podle toho vypadá jeho dům. Dokázal bych si představit tam bydlet. Večer měl následovat pokerový dýchánek, o peníze. Zvládli jsme vstupní kola, ale dál jsme se raději nepustili a raději rychle opustili dům :).

O víkendu asi vyrazíme (opět) na pláž. V neděli konečně přiletí Lenka, takže už budeme zase spolu :)

pátek, listopadu 02, 2007

Den II./31.

Další měsíc je pryč. Uff.


Večer nás John vzal do Durhamu. Nejprve do fast-Mex (fast foodová varianta Tex-Mex; tedy Texasko-Mexické kuchyně) občerstvovny, kde jsme si všichni dali burritos. Rozhodně to bylo zajímavé prostředí: boční ulice, okolo normální domy a jen jedny dveře a schody nahoru do patra.

A co by mohlo přijít po burritos? Zmrzlina v kavárně! Byl jsem nejodvážnější a vyzkoušel jsem pumpkinovou (dýňovou) a anýzovou. S Italskou se to rozhodně nedá srovnávat... Kavárna je každopádně oblíbená studenty z místní univerzity, protože byla prakticky obsazená lidmi čtoucími, případně čtoucími a zapisujícími svoje poznatky do notebooku.

středa, října 31, 2007

Den II./30. - Halloween

Mrtví jsou tady! Aspoň to tak od rána vypadá: televize je plná Elvisů, Marilyn Monroe, Spidermanů, zdravotních sestřiček, soch a domů (???); zachraňují to snad jen jedině moderátoři stylově oblečení a v kulisách Addam's family. Něco podobného potom na obědě a odpoledne v práci: od gejši, přes zjevně oblíbeného Elvise, potvoráků z všelijakých filmů až po docela normální a osamocenou čarodějnici. A všude dýně...


Večer jedeme k Jeffovi, pojíme nějakou pizzu a pak asi vyrazíme do Chapel Hill, vyhlášené to halloweenské místo! Takže stay tuned, protože by se tu mohly objevit nějaké fotky.
halloween (franklin street)

AKTUALIZOVÁNO: jak to vypadalo na Franklin Street si můžete prohlédnout na fotkách. Převleků za různé mrtvolky nebylo moc. Převládaly spíše filmové postavičky. Takže zatímco chlapci se nejčastěji oblékali za různé super zabijáky (rád bych jmenoval, ale mám nedostatky), tak děvčata spíš za hmyz (včeličky), zvířátka, princezny, policistky a (nečekaně) zajíčky. Samozřejmě co nejkratší sukýnky a to i pro, ehm, plnoštíhlé. Konečně jsem mohl beztrestně vyfotit pár sladkých kousků, tedy tak trošku obézních lidí.

Kdo si nestihl nic sehnat přes sebe alespoň přetáhl krabici, napsal na ni huge package a bylo...

Pozornost věnujte i třetí fotce: Mexikánci mají takový malý vozíček, aby nemuseli chodit za sekačkami.

úterý, října 30, 2007

Den II./29. - Chop House

chop house
Jeff nás vzal na oběd do Chop House. Nečekaně jsem si dal steak a jako přílohu obří zapečenou bramboru.

Včera jsme přišli na to, jak dostat z rádio v naší Hondě z stavu totálně zablokováno do zablokováno s možností zadat kód. Ten bohužel neznáme a nemůžeme najít ani výrobní číslo rádia, podle kterého jde v servisu zjistit.

Den II./28. - (Work) hard and long

Nějak jsem po včerejším výletu nemohl usnout, takže noc za moc nestála :(. A den stál ještě za méně... Ráno porada (ještěže je do stejné zasedačky naplánovaný další meeting hned za hodinu, jinak bychom tam ještě teď asi byli), odpoledne práce a stále opakující argumentace s nadřízeným, že aplikace má nějakou logiku a že funguje jinak než si myslí. To vše potom s poznámkami o tom, jak dlouho se to už řeší (řeším); takové nenápadné naznačení, že se vlastně celou dobu flákáte a nic neděláte. Rozhodně to potěší.

Tady v Americe si sice pracuje tvrdě a dlouho. Přesně tak jak říká nadpis. Ale už nikdo nedodá, že z pracovní doby je denně tak hodina až dvě na poradě, hodina na obědě a tak 3-4 hodiny (klidně i více) chození po pracovišti, návštěva kolegů a v rámci "práce" debatování o všem možném. To vše za několika násobek našeho platu. Potěší ještě víc.

Takže se obrnit a vzhůru do práce...

pondělí, října 29, 2007

Den II./27. - Blue Ridge Parkway

Hned ráno jsme odrazili směrem na západ, do vnitrozemí, na Blue Ridge Parkway. Ne že bychom tu už v létě nebyli, ale teď je to tu s ohledem na podzim podstatně hezčí (a také studenější). Teď je to pro BRP sezóna a je to poznat i na cenách vjezdného. Sami můžete porovnat fotky (rozhodně si všimněte značky nebezpečného úseku pro motorkáře).
blue ridge parkway

Po cestě jsme i nějakou tu keš odlovili (jedna z nich je podle webu archivovaná, ale přesto je na místě; snad nám to uznají) a taky jsme si ověřili, že není dobré jíst v KFC. Jednak tam byli jen důchodci a hlavně to nebylo nic moc :/.

Ze všech trailů, které jsme si přes den dopřáli, byly ty poslední dva nejpanoramatičtější a s určitostí i nejzmrzlejší: přece jen 2000m (resp. 1600m) nad mořem, těsně před západem slunce a podzim udělají svoje. Z toho posledního jsme sbíhali už za tmy, což bylo samo o sobě trošku dobrodružnější. Zvlášť když to někteří z nás museli jít z půlky dvakrát, protože si zapomněli v tmavém listí černou sluneční clonu na objektiv. Příště ho raději ani nesundám ;)

Krásných 60 a 41

Mamka kulatiny
Nastal čas slavení v naší "malé" rodině :). Babička je 1. na řadě a letos to bylo opravdu s velkou parádou.

Bavili jsme se pěkně z vesela. Mamka měla možnost oslavovat své nemalé výročí s velkou partou, kterou tvořila rodina, kamarádi, sauna girls a taky kolegyně z práce.

Až na nemalé fó-pá hned na začátku se oslava vydařila a protože si naši právě před 41 roky řekli své ano, oslavili jsme i jejich vzájemnou lásku.

Mamka dostala nespočetně kytek (řezaných i rostlých), takže je máme po celém domě. Dokonce jsme i vtipkovali, že bychom je mohli prodávat :). Darů bylo akorát a tak se mamka může radovat. Oslavovalo se až do rána, ale díky novému času si těla dostatečně odpočinula.

Dnes jsme zjistili, že jsou příští týden ve Slunečním dvoře zvěřinové hody. Bylo mi rodinou předhozeno, že si na můj účet rádi něco dají...

neděle, října 28, 2007

Den II./26. - Top Hill

Ostatní vyrazili po blízkých parcích, ale já jsem zůstal na hotelu a dodělával některé restíky, jako třeba pozvánku na kácení.

Večer jsme měli namířeno za sportem do fit centra, ale v sobotu mají jaksi jen do sedmi a tak jsme nakoukli do antikvariátu s knihami a potom jsme se usadili v Top Hill na ochutnávku místního piva. Sport zvaný kryglistika...

A zítra vzhůru na Blue Ridge Parkway!

sobota, října 27, 2007

Den II./25. - Asia Market

Poklidný pátek. Už je cítit, že se blíží zima; slunce svítá později, zapadá dřív i teplota klesá. Na rozdíl od nás ovšem mění čas z letního až o týden později.

Večer jsme se sjeli podívat do Asia Marketu: takový Jednota plná zboží popsaného pouze klikyháky. Nákup se tak podobal spíše loterii...

PředPoslední přípravy

Dnes jsme se s Romčou konečně dostaly k dalšímu lovu. Vyzvedla mě ve škole a vyrazily jsme na lov. Měly jsme v plánu něco málo odlovit, což se nám povedlo
a potom pokračovat na nákupy. Mamka slaví narozeniny a tak jsme ještě potřebovaly sehnat poslední drobnosti. Večer utekl jako voda. Romča už začala usínat a tak jsem se rozhodla ji doprovodit. Vzala jsem Astu a Míšu a vyrazily jsme. Je to jen kousek, ale dneska mi (nám) dal pořádně zabrat.

Po cestě od Romči (už u nich na křižovatce) jsem si všimla podivného auta. Za křižovatkou se otočilo a vracelo se zpátky. Snažila jsem se trochu donutit Astu, aby chvíli poslouchala a tak jsem se na staré černé auto soustředila až u ubytovny, kde se zase objevilo. Prudce zajelo k ubytovně a potom kolem ní zase vyjíždělo ven, ale až moc pomalu, aby to bylo normální.

Od Ubytovny odjížděli v plouživém tempu a směřovali zpět na Řípskou. Černé auto a v něm dva spoluobčané tmavé pleti :(. Zkusila jsem se rozběhnout, ale brzdila mě Asta, která mě chtěla předběhnout (přičemž mi podrážela nohy) a chytit Míšu.

Celý úsek Černozemní jsem se dívala za sebe, trochu jsem se uklidnila, ale když jsem na polňačce spatřila blížící se světla auta, začala jsem se bát a nenapadlo mě nic blbějšího než se pokusit doběhnout rychle domů. Jenže čím jsem se snažila být rychlejší, tím víc do mě Asta ze předu narážela. Možná se báli psů a tak odjeli po Černozemní pryč.

Strach je hrozná věc, nikomu to nepřeji a hlavně se s ním špatně usíná. Kde jsou naši ochránci v podobě policie, ať už státní nebo městské...?

pátek, října 26, 2007

Den II./24.

Díky pondělnímu bezpečnostnímu nařízení, jsme museli ráno půl hodiny čekat na vrátnici. Nám je to jedno. Pro nás je to placené čekání, něco jako taxík.

Na oběd jsem vyrazili společně i s Jeffem opět do blízké Asuka Japanese Restaurant, kde jsme byli už asi před dvěma týdny.

Odpoledne potom na nákupy. Trošku se to protáhlo, kvůli rozšířenému sortimentu halloweenských sladkostí.

čtvrtek, října 25, 2007

Den II./23.

Chvilku po obědě odlétal Ondra do ČR, takže jsme ho vezli na letiště. A když už jsme tam byli, tak jsme si udělali krátkou odbočku do odlehlejší části letiště, kde je park a vyhlídka na runway. Na vyhlídce jsou reproduktory, takže můžete poslouchat komunikaci mezi věží a piloty. A kromě toho všeho je tam i jedna virtuální cache:
Takže jsme opět před Rodneym.

A začalo tu pršet, zatím nejdelší déšť co tu jsem. S přestávkami prší už od rána. I tak je ale teplota okolo 25 stupňů Celsia a k tomu ještě dost vlhký vzduch.

Večer jsme zaplnili naši dodávku a vyrazili na hokej: Hurikáni proti Sabres. První gól jsme dali už v první půl minutě hry, posléze Sabres srovnali a to podobný průběh měla i druhá třetina (až na ty časy). Ve třetí se Hurikáni konečně rozjeli, kontrolovali hru až do finále a výsledku 6:2. Zatím máme štěstí na zápasy.

středa, října 24, 2007

Den II./22. - Meadowmont

V průběhu dopoledne přiletěl i poslední kolega i chybějící zavazadlo, takže rázem bylo trošku klidněji. Taky jsme se dozvěděli, že asi nedostaneme ty správné visačky, takže každé ráno budeme muset volat někomu dovnitř, aby nás přišel vyzvednout. Vážně jsem zvědavý, jestli je to bude i po týdnu bavit.

Večer jsme poprvé vyrazili do wellness centra v Meadowmont, čili do fitka. Od Jeffa máme už nějakou dobu volňásky, ale jaksi jsme je ještě nepoužili. Nejprve menší potrápení na posilovacích strojích (mimochodem jich byl doopravdy hodně a velmi dobře zpracované) a zbytek v bazénu, ve vířivce a sauně. Sebou si stačilo vzít jen boty a něco na cvičení/plavání. Ručníky, sprcháče/šampóny dostanete...

úterý, října 23, 2007

Máša = Matsushita

Foto ala Máša
Dnes zcela náhodou přišla Romča, pochlubit se novým digi-fotoaparátem Lumix Panasonic DMC-FZ7 Matsushita.

Trefila se zrovna do narozenin babičky. Právě dnes se dostala mezi šestkové-sátiny. Jak už to tak u nás bývá, sešlo se tu několik náhodných kolemjdoucích (skoro celá Nosova rodina - zastoupena byla 3 pokoleními).

Když jsem viděla Kristýnku, musela jsem si ji pochovat a Romča tak využila situace a udělala si několik testovacích snímků.

Nejveselejší bylo, když jsme je chtěly stáhnout do pc. Nějak jsme pořád každá mluvily o jiném kabelu nebo jiném zařízení, přes které to u nás půjde udělat. Nakonec vše dobře dopadlo a já jsem našla kabel od babiččina foťáku, který pasoval. Původně jsme chtěly použít kameru, ale kabel, který by se mi líbil jsem nenašla a Štěpán zrovna odešel na oběd.

Foťák jsme pojmenovaly Máša, protože jeho originální název je prostě až moc složitý a nečeský.

Den II./21. - Posily do zámoří

Dnes nám dorazily posily: 3 kolegové pracující na rozdílném projektu a zůstanou tady s námi cca 3 týdny. Tedy zatím dorazili jen dva a jen jeden má zavazadla. Tak trošku se opakuje historie, když jsme sem letěli poprvé. Někdy okolo půlnoci vyzvedáváme posledního člena a snad i chybějící zavazadla. Takže láduju iPoda vším možných, abych se na letišti nenudil...


AKTUALIZOVÁNO: tak dnes nedorazí. Zavazadlo se stále nenašlo a poslední let byl zrušen.

pondělí, října 22, 2007

Víkend s Aerobikem

Bystřice Aerobik
V pátek jsme vyrazily na dlouho naplánovaný "Víkend s Aerobikem". Jako vždy ho pořádala Míša.
Počasí vypadalo všelijak. Dopoledne padaly kroupy a vydržely na střeše dlouho. Odpoledne se na chvíli ukázalo sluníčko a tak jsme vyrážely s úsměvem na rtech.
Po cestě nás zastihlo pár krátkých dešťových přeháněk, ale to nám náladu rozhodně nemohlo pokazit.

Do Bystřice nad Pernštejnem jsme dorazily ve stanoveném čase. Přihlásily jsme se na recepci a byl nám přidělen útulný teplý pokojíček, kde jsme mohly nerušeně relaxovat mezi cvičeními.

Nejvíc jsme se těšily na snídaně. Jsou formou bufetu a tak můžete pohladit všechny chuťové buňky. Probuzení ovšem nebylo jen tak. První pohled z okna nabízel zasněžené pláně a všechno kolem nás. Samozřejmě jsme řešily jak pojedeme domů, protože nikdo neměl zimní pneumatiky :(. Naštěstí, jak jsem předpovídala, během dopoledního cvičení vykouklo sluníčko a sníh rozpustilo :). Do neděle už žádný nenapadl a tak byla i zpáteční cesta v pohodě.

Cvičení jsme si patřičně užily, žádné zranění se nekonalo a už se těšíme, až zase vyrazíme (možná až do Chorvatska).

Chtěla jsem ulovit 2 kešky, ale počasí mi to pokazilo :(. Snad se mi ještě podaří něco ulovit než odletím...

Den II./20. - Akvárium

Chtěli jsme ještě využít příhodného počasí k návštěvě pláže. Teplota tady ve vnitrozemí nebyla po ránu sice žádné terno, ale na pláži to bylo přece jen o něco lepší. Na žádné dlouhé ráchání to už moc nebylo, takové české koupaliště.
kure beach

Konečně jsme si taky udělali čas k návštěvě místního akvária. Paráda. Na pár potvůrek se mohlo i šahat, ale zpočátku to chtělo kus odvahy. Fotky asi napoví víc. Poblíž je mimochodem keš, schovaná v místních bažinách. Až teď při zapisování jsem zjistil, že u ní občas byli spatřeni aligátoři. Nějaké divné zvuky jsem sice slyšel, ale potkal jsem jen moře komárů.

Z akvária jsme pokračovali do centra Wilmingtonu podívat se na místní atrakci: vojenskou lodičku. Na návštěvu už ale nebyl čas, takže aspoň fotku a na hotel.

sobota, října 20, 2007

Den II./18.-19.

geocaching (budka, želva)
Včera ani dnes se až tak nic zázračného nestalo, takže proto ten spojený zápis.

Měl jsem ještě nějaké povinnosti, takže jsem sobotu věnoval jim a zůstal jsem na hotelu. Doufám že i zítra bude stejně pěkně jako dnes, abychom mohli vyrazit na pláž...

A na pár okamžiků jsme se dostali v počtu nalezených keší před Rodneyho. Asi to ještě v průběhu víkendu dorovná, ale každopádně už asi bude nervózní.

pátek, října 19, 2007

Den II./17. - 300

Ne, žádné Sparta a bitva u Thermopyl; žádné kešky... Ale 300 postů na našem blogu.

Tolik na začátek. Nic moc víc se už nedozvíte :). Snažím se sžít s iTunes a spravovat s nimi obsah iPodu. Musím bohužel manuálně, protože nemám dost místa na disku pro všechnu hudbu. Zkoušel jsem i různé alternativy: Apple s příchodem nové generace trošku pozměnilo systém ukládaní písní, takže ostatní se můžou jít klouzat. Údajně je to nový hash pro vyloučení duplicit a snazší vyhledávání. Spíš mi to přijde jako snaha trošku ostatní odříznout, ale co už. Chytří soudruzi z NDR už přišli na to jak ho otisk vypočítat, takže nezbývá počkat, než se propracuje do všech alternativních programů. Pomocí jednoho nejmenovaného ne-iTunes jsem nahrál nějaké skladby, ale tím jsem celý přehrávač odstavil a nezbylo než ho kompletně obnovit (vymazat). Snad příště.

Rád bych si stahoval nějaké videa z webu České televize, která je ovšem k podobným aktivitám odmítavá. Když už iPod nano umí i video. Naštěstí tu je cesta, jak ji obejít. Jednak děkuji Luďkovi za jeho skriptík a všechny ostatní odkážu na tento návod.

A na závěr dne proběhl test long-distance volání na pevnou do ČR. Při posledním pobytu jsme ho nevyužívali, tak jsem chtěl vyzkoušet, jestli to vážně funguje (a když to platí firma ;) ). Abych to do příště nezapomněl: 1-888-999-4445 (vyčkat na výzvu a zadat kód) 011 420 ... #

čtvrtek, října 18, 2007

Den II./17.

Dnes se nám (Gastowski, Lenka a já) podařilo rozluštit spoustu mystery keší v okolí našeho domova. Takže teď už to jenom vysbírat :).

Jinak byl dnes klid. Večer jsem si vzal auto a odlovil jednu blízkou, která mi tu už nějakou dobu ležela a kterou jsem včera neměl v GPS:

středa, října 17, 2007

Den II./16.

geocaching (sloupek)
Pokoušel jsem se sehnat nějaké příslušenství ke svému novému iPodu a docela jsem pohořel. Všechny obchody do kterých jsem se díval toho sice v nabídce měli doopravdy hodně: ale buď comming soon nebo backordered. Takže skladem nic :(.

Večer došlo i na pár kešek: měl jsem jich naplánovaných poměrně dost, ale většina z nich byla k nenalezení (nebo ztracená). Když u keše najdete poznámku, že je tak malá a tak schovaná, že ji ani autor několikrát nenašel nebo když u tradiční keše zjistíte, že je to vlastně puzzle cache (místo konečných souřadnic si musíte něco dopředu zjistit). Tomu tedy říkám přístup.

úterý, října 16, 2007

Den II./15. - iPod & Luggage

Včera jsem to už nestihl zmínit, protože jsem měl plné ruce (spíš plné palce) práce, ale konečně jsme se zastavili u Luďka, vyzvedli spoustu krabiček (docela slušná hromádka) a já tedy konečně mám svůj iPod! Růžový se už bohužel v třetí generaci nedělá, červený na Amazonu neměli, takže padla řada na černý. Je to prostě mazlíček. Ještě se musím sžít s iTunes (nebo najít nějakou náhradu) a je to.

Pro známého jsem objednával i turistickou navigaci Garmin eTrex Vista Hcx. Měl jsem ho zároveň i otestovat jestli funguje, abych do ČR nevozil zabalenou cihlu :). Na první pohled je dost podobná našemu Legendu: stejná tlačítka, stejný tvar jen trošku širší, jiná barva. Zevnitř už vypadá dost odlišně: má barevný, pěkně jemný a ostrý display (barevný) a hlavně lepší chipset pro příjem a zpracování signálů. Není to sice SirfIII jako má naše 60Csx, ale prý se k němu doooost blíží.

Dnes jsme se také opět zastavili pro objednané kufry, které nám už nějakou dobu slibují. A opět stejná situace: čeká se na potvrzení ze skladu, jestli vůbec jsou. Takže jsme neváhali a koupili předem vybranou náhradu (ve fialové variantě). Takže už můžeme odletět zpátky :).

neděle, října 14, 2007

Den II./13.-14. - Podzimní geoeventy

Chytří soudruzi z USA se rozhodli, že se blíží konec sezóny a že potřeba to pořádně oeventovat. A vzali to pěkně zhurta: v pátek hobo vaření (do kastrolku dáte samé dobroty, zaděláte třeba alobalem a vložíte do ohně), v sobotu školení pro nováčky a pro uživatele GSAK (shlédnul jsem při předchozí návštěvě) a na závěr v neděli snídani; vše samozřejmě spojené s kempováním. Takže 3 eventy jako vyšité. Vše v parku Cedarock se přibližně 30 kešemi uvnitř.

S Rodneym jsem vyrazili v sobotu rano (a přišli jsme tak o pátek), jen my dva. Ještě před příjezdem na místo jsme měli 4 úlovky. Místo na stany bylo asi 300m od parkoviště, z kopce. Nedalo se tam dojet autem, z čehož byli všichni značně rozrušení. Američani jsou totiž pořádní trempíci a bez obřího vařiče, třech beden s pomůckami na vaření, skládacích židliček, 8 venkovních lamp, hromady jídla, nafukovacích matrací na spaní, polštářků pod hlavu a stanů pro 10 lidí nikam nejdou. Naštěstí měl někdo sebou 4 kolový vozíček, na kterém se to dalo svézt, takže se zase všichni uklidnili.

Sobotní event jsme prakticky jenom prošli, protože pro nás zajímavou část jsme už slyšeli. Rozběhli jsme se do parku, posbírat nějaké ty cache. V parku s námi byli hráči disc golfu (a tady). Měli tu nějaké setkání nebo turnaj a bylo jich tu doopravdy hodně. Jejich terče (klícky, branky nebo jak se to jmenuje) byly po celém parku, takže se postupně přesunovali. Do těchto klícek se snažili vhodit svůj disk. O jejich hru jsem se nezajímal, takže podrobnosti nevím.
geoevent (podzimní)

Lov nám pěkně vyšel až do večera a tedy i do společné večeře (hot dog). Většina lidí nekempovala a odjížděla, v 7 večer se zavírala brána parku. Rychle se zapisovaly sledovací čísla míncí (viděli jste GC s hýbacíma očičkama?) a travel bugů (velký stavební cihla, vycházková hůl...). Jednu neaktivovanou minci jsme mimochodem dostali od Horsegeeks, abychom ji dostali do ČR. Už se jim tu potuluje šroubek; našli jsme ho v jedné ze studánek v okolí Hostěnic.

Za sobotu jsme se dostali na celkový počet 449 nálezů. Jednou dopolední to Lenička zarovnala na pěkných 450. Tomu říkám spolupráce!

Večer se při táboráku místo buřtů opékali marsmalows. Odolal jsem a neochutnal. Spát jsem odešel brzo, protože mi už byla celkem zima a nic zajímavého se už neprobíralo. Díky sluchátkům s redukcí okolního hluku jsem v klidu usnul kousek od skupinky u ohniště, která prý měla ještě dvouhodinovou bujarou debatu. Pustil jsem si Cimrmanovce a jejich Vizionáře, ze kterého jsem měl jen pěkně nasekané kousky jak jsem postupně usínal a zase se budil. Některé pasáže jsem slyšel asi 4x, až jsem zjistil že je půl druhé ráno, Rodney je dávno ve stanu a nemusím už mít sluchátka. Nad ránem byla docela zima a spacák nešel pěkně dotáhnout. Nebyla to můmie...

Ráno jsme vstávali brzo, v 7 hodin. Majitelé vozíku po osmé odjížděli, takže všichni chtěli ještě rychle použít jejich čtyřkolky a dokonce kvůli tomu obětovali svůj spánek. Potom jsme vyrazili na poslední cache v areálu. Zastavili jsme se taky pro malou Hondu; motorku, kterou jsme viděli už v sobotu opřenou v lese aby ji nikdo neviděl. Podle všeho měla proražený motor a ležela tam už delší dobu. Tak jsme provedli CITO (Cache In, Trash Out) a odvezli ji správcům parku.

Geo13, čili nálezce cirka 11 tisíc keší, aktuálně na 11 místě v celosvětovém pořadí, je příjemný starší pán (na fotkách v brýlích a ve světlé košili) lovící v týmu se svou ženou...

Po cestě zpátky jsme ještě odlovili nějaké kousky, takže jsme teď na solidních 462 nálezech :). Celkový sumář: 40 nálezů (z toho 2 eventy), 1 přeskočená (dlouhá a obtížná multina), 1 nenalezená (podle všeho ji nenašel nikdo a je ztracená). To vše během 2 dnů.