úterý, července 31, 2007

Lov a počítání

V pondělí v podvečer jsme se s Mišákem vydali na lov. První tři kešky byly naprosto bez problémů a byly to rychlovky...


Horší už bylo odlovit Šlapanice. Tato keš ze začátku vypadala jako procházka růžovou zahradou. Všechny místa, které se procházejí znám a tak jsem jen sbírala čísla do mozaiky. Jenže jsem hned v prvním výpočtu místo odčítání sečítala a zádrhel byl na světě :(. Kdybych lovila tak špatně sama, tak by mi to tak nevadilo. Naštěstí je Mišák tolerantní, i když asi ještě dlouho budu poslouchat, že mě raději nedá nic spočítat, kdo ví jak by to zase dopadlo... :).

Šlapanice
Po obchůzce Šlapanic, při které jsme navštívili i cihelnu a našli zvláštní odrůdu jablek, jsme museli náš lov na nějakou chvíli přerušit. Mišák měl důležité jednání a já jsem tak měla dostatek času na nové počítání pěkně od začátku.

Napodruhé a od začátku mi to vyšlo dobře a tak jsme se večer vraceli domů s pocitem dobře vykonaného lovu :)

Den 29.

Dopoledne: práce.

Oběd: výkrmna Golden Corral.

Odpoledne: práce. Napsal nám Jeff, že má 4 lístky na zítřejší koncert Johna Mayera, takže jdeme :). Snad nebude pršet jako dnes. Celou dobu se snažíme najít nějaký koncert a nic, tedy kromě koncertu Beyonce. Až teď se to tu nějak rozjelo: Project Revolution (Linkin Park, My Chemical Romance, Placebo...), Beach Boys, Def Leppard, Nickelback...

Dostal jsem také nabídku od Alana na speciální lov kešek. Speciální v tom, že se poletí letadlem. Má pilotní licenci, ale jen na dvoumístná letadla, takže poletíme jen my dva. Cílem by měl být Winston-Salem nebo nějaké menší letiště v dosahu. Rád bych něco nafotil, ale bohužel tady prý není tak dobrý rozhled jako u nás. (Ne)Uvidíme(?). Letět bychom měli v neděli odpoledne (odtud), už máme zamluvené letadlo.

Večer: odstraňování virů :/.

pondělí, července 30, 2007

Den 28. - B Everett Jordan Lake

Dopoledne: dospávání po geonoci.
jordan lake

Oběd: špagety se salzou a zeleninou, self-made.

Odpoledne: koupačka v B Everett Jordan Lake. Jeli jsme jen s Ledvou. Do areálů se platí vjezd $ 5 za auto, na pláži skoro prázdno, mělká voda plná :). Naštěstí se dalo plavat až k prvním bójkám, kde už nikdo nebyl. Dál už raději ne, protože dál je volný pohyb lodí a skůtrů. A že jich tam nebylo málo...

Večeře: Double Whoper, Large size v Burger King, čili druhý největší "trhač úst".

neděle, července 29, 2007

Býkovice

Býkovice
Vyrazily jsme na výlet - já, mamka a sestra. Nejdřív jsem byla proti, protože šlo o návštěvu dětí na táboře. Nakonec ani teď si nejsem jistá, že to byl ten nejlepší nápad, ale kluci vypadali, že budou v pohodě i když odjedeme.

Tábor jsme díky mému prvnímu osobnímu použití GPS a díky Mišákově nápovědě souřadnic našly bez problémů.

Do tábora jsme chtěly dorazit v době, kdy budou děti pryč. Ale jak už to tak bývá... Kuba nás nechtěně odchytil ještě před vstupem do tábora.

Obhlídli jsme teepee, kde spí a potom jsme zasedly na odpolední kávu. Já jsem se před popíjením horkého tmavého moku vydala lovit fotky indiánského tábora a okolí. Láká mě udělat jim nějakou noční přepadovku :).

Našla jsem mraveniště s přerostlými mravenci a mnoho-li lučních koníků, kam krok, tam minimálně 5 uskočilo bokem. To mě donutilo zavzpomínat na staré dobré časy.... O kde jsou ty doby, kdy jsme si jako skauti hráli na indiány a ještě jsme proti tomu protestovali...

Odjezd z tábora jsme si načasovali akorát, protože v tu dobu vypukla celotáborová hra. Lépe už děti zabavit nemohli.

Našli jsme občerstvení, a to ukázkové. Pivovar Černá Hora - kdo by odolal? Jen je docela hloupé, když máte chuť na pivo a jste řidič. Ještě, že mají to s 0,0 % alkoholu :).

Nebyla bych správný geocacher, kdybych nevyužila možnosti ulovit alespoň jednu keš, když už jsem začala kamarádit s GPS. Nebylo to jednoduché, ale nakonec se to povedlo. Pár výpočtů, jedna přeskočená stage, její znovu objevení a potom hledání cestou necestou, přes polomy atd. V patách mi šla Renča a mamka ji následovala. Na její věk a obutí to byl úctyhodný výkon. Každopádně díky za to, že mi vůbec dovolily je vytáhnout do lesa.
Mělo to i jedno plus :) , mamka říkala, že jejím snem je bydlet přes léto na zámku, tak jsem jí navrhla, že jí podám žádost :). Je to totiž domov důchodců...
Při cestě domů nás zastihla nicota :( , která nám zabránila v dalším lovu. Snad se nám podaří (mě a Mišákovi) něco ulovit v následujících dnech, aby jsme mohli potěšit duši jednoho současného Američana. Neboj, nejsi v tom sám :). Dokonce je blízko nás i jedno FTF, ale nejspíš ho opravdu nestihneme :(.

Teď jsem objevila ještě jednu vyzývavou keš... Ale už ji má SHANTI Team a spol. :(.

Den 27. - 300

Ráno: vstávání bylo poznamenané noční bolestí hlavy :(. Už jsem se poměrně těšil do lékárny. Luděk (opět děkuji) mi doporučil Excedrin Migraine, snad už budu mít pokoj. Lepší to rozhodně bylom, na kvality Valetolu to ale nemá ;).

Dopoledne: vyrazili jsme směrem na Fayetteville, s jednou mezi zastávkou v Raven Rock State Park, což je opět menší státní park s řekou uprostřed. Procházka to byla příjemná, ale co krok to kapka potu.

Oběd: Burger King
fayetteville, geocaching

Odpoledne: do Fayetteville (a tady) jsme přijeli přes vojenskou základnu ve Fort Bragg. K vojákům se vztahoval i hlavní cíl naší cesty: Airborne & Special Operations Museum. Prohlídka opět zdarma, platilo se tuším jen za nějaké simulátory (které jsme ovšem nestíhali). Samotná expozice se nachází v temné hale a prochází všechny možné světové konflikty. Jednotlivé události jsou ilustrovány nejen ve vitrínách, ale vším v dané sekci. Takže procházíte přes letadlo s fotkou parašutistů a na pozadí slyšíte zvuk letadla a povely, při osvobozování Francie bloudíte uličkami z předměstí atd, u speciálních jednotek visí ve vzduchu vrtulník se zásahovou jednotkou atd. Proti muzeím ve Washingtonu prý nic moc, ale to nemůžu soudit.

Prošli jsme i místní downtown, odlovili dvě kešky a vyrazili směrem Smitfield, kde v šest začínala geokačerské setkání a přednáška o používání GSAK. Tam jsem měl zůstat sám, potkat se s Rodneym, společně něco odlovit a odjet domů.

Kucí tam ale zůstali taky, takže jsme nakonec lovili (prakticky) všichni. Trošičku se nám to protáhlo, takže jsme se na hotel dostali až po třetí hodině ranní. Bohatší o nějaké geomince získané v tombole a hlavně se slávou z nalezení 300. keše celkem.

sobota, července 28, 2007

Den 26. - Valetol

Dopoledne: práce.

Oběd: kantýna a zeleninový salát.

Odpoledne: práce. Těsně před odchodem nás zastihla bouřka: prší tu tak teplá voda, že je to vážně jako sprcha. Na dálnici kousek od práce hořel nějaký kamion, takže všude okolo byla pěkná dopravní zácpa. Naštěstí ne v našem směru.

Na hotelu jsem hned zapnul počítač a staly se dvě zásadní věci: neskutečně mě rozbolela hlava (která od rána jen tak lehce pobolívala) a začal mi padat systém na problémech se services.exe. První závadu jsem se pokusil odstranit Saridonem a druhou anti-viry, -trojany, -spywary atd. Ani jedno moc nezabralo. Saridon bohužel vůbec nedosahuje slibovaných kvalit Valetolu (který tu bohužel nemám nebo ho aspoň nemohu najít), takže si bolení hlavy užívám do teď. A počítač se zdál čistý, takže to nakonec vypadá na chybu registrů. Pokusil jsem se je opravit a snad už to bude v pořádku. Třeba se do rána spraví i ta hlava.

pátek, července 27, 2007

Svatba Lucky a Honzy - novomanželů Horáčkových

Svatba Lucka a Honza Horáčkovi
Dnes jsem se byla podívat na další svatbě. Vdávala se sestřenice Štěpána a brala si pana doktora :).

Svatba to byla veliká, tedy ještě je. Nevěsta byla krásná a stále se usmívala.

Počasí jim vyšlo také, bylo lehce pod mrakem a teď jim dokonce lehce pršelo, takže i to štěstí z nebe padalo. Posoudit to můžete ostatně sami.

Den 25.

Další nudný zápis. Každopádně v práci se už nenudíme, tedy aspoň já :). Došlo už i na řešení otázky mého (našeho) dalšího pobytu: termíny se ne naší vinnou neustále posunují, takže by bylo dobré tu asi zůstat déle. Oznámil jsem, že se na první tři týdny musím vrátit do republiky a pak že bych mohl opět přiletět. Tak uvidíme. Pokud by se to takto realizovalo, mohl bych si tu nechat nějaké věci a minimálně jednu tašku bych mohl využít na dárečky :).

Oběd: společně s Artem (další místní zaměstnanec) jsme na základě jeho nápadu jeli do Smithfield's Chicken 'N Bar-B-Q. Na výběr bud kuře smažené, barbekjůované nebo šrimpíci, a to všechno buď na talíř se 2 přílohami nebo jako sendvič. Všichni kromě Arta šli do combo talíře, z půlky smaženého, z půlky B-B-Q. Art si nevzal smažené a udělal dobře: masu se moc nechtělo od kosti a hlavně to tou jednou plastovou vidličkou nešlo.

Večer: nechtělo se mi sedět na hotelu, tak jsme s Alešem vyrazili na kešky. Jen asi na tři hodinky, klidným tempem. Po návratu na hotel jsem zjistil, že už mi doručili zásilku s blinkies - těmi úplně prťatými keškami s magnetem :).
Na panorámě by měla být radnice Cary. Kousek od ní jsem mimochodem viděl první dva jedoucí vlaky tady ve Státech. Američané na ně nejsou zvyklí, takže před každým přejezdem najdete ceduli s nápisem ve smyslu "Tady zastavte pokud bliká světlo". Vlaky asi i proto už z dálky dost nahlas a hlavně častou houkají. I jejich motory jsou na rozdíl od našil mašinek nepřeslechnutelné.

Takto vypadá značka veterána ze zálivu.

čtvrtek, července 26, 2007

Den 24.

Dopoledne: práce.

Oběd: vyzkoušeli jsme Jamajčany, kousek od hotelu. Takže v případě neúspěchu byly v záloze přežírárny Golden Corral a Mr. Wok, naštěstí na ně ale nedošlo. Dal jsem si shrimpíky (mořské potvůrky) se zeleninou ve středné pálivé omáčce a se žlutou rýží. Celkem se to i dalo jíst, ale příště už bych asi vybíral něco jiného a možná bych si ani nic nevybral.

Po obědě jsme šli na nějaké keše - ze čtyř jsme našli jen jednu :(. Ale aspoň něco. 300 nálezů se blíží.

Naše nové auto je vybaveno palubním kompjůtrem s počitadlem průměrné spotřeby. Při naší městské jízdě si zkousne 1 galon za 14-15 mílí. Čili asi 4 litry na 24 km :).

Odpoledne: práce.

Večer: od víkendu jsem toho moc nenaspal, takže jsem si uvařil večeři, pustil si Cimrmany a na chvilku si zdřímnul.

středa, července 25, 2007

Den 23. - Nové auto

Dopoledne: práce.

Oběd: ozval se nám Jeff, že v poledne jedeme na oběd a že bude překvapení. To doopravdy bylo: před firmou stál Dodge Durango. Takové auto pro losery... Místo až pro osm (to už se asi ale docela mačkají), polo offroad, 4 kolka, funkční rádio :). Ve výšce kde jsme měli u Odyssey hlavy jsou teď teprve zrcátka. Vlna na zpomalení je jen takové sklouznutí...

geocaching (rbc)
Na jídlo jsme jeli do Pita a pizzérie vedle. My jsme zvolili raději pizzu, Pit zase nevypadal moc dobře. Každopádně "sežer co můžeš" jsme omezili pouze na 4 kousky pizzy.

Odpoledne: práce.

Večer: nemohli jsme neodolat a nevyzkoušet naše nové autíčko. Oproti našemu předchozímu rodinnému vanu je krapet výš. Je dobré si tu uvědomit zvlášť při vystupování :). Klimatizace ve slabším režimu dokáže udělat námrazu na předním skle. Průměrná spotřeba (zatím) okolo 15 mílí za galon. Mazlík...

Po cestě jsme něco málo odlovili. Předposlední nalezená keš je ta největší jakou jsem kdy viděl. Obří krabice v lese kousíček od RBC, kde Hurikáni hrají NHL.

Garmin 60 CSX bych ještě nerad hodnotil. Mám jen základní mapy Států (jen velká města+dálnice a to jen velmi hrubě) a nevím, jak jsou které keše dobře zaměřené. Každopádně je parádní co se ovládání týče (oproti Legendovi má víc tlačítek), přímo podporuje geocaching (hledat body, hledat keše; označení "nalezení" keše), je velmi svižný a rozdíl v příjmu signálu je také znát. Rád bych ho ale vyzkoušel v ČR v místech, kde má Legend problémy...
PS: svoji znalost Států si můžete ověřit na Statetrisu.

úterý, července 24, 2007

Den 22. - Šéf

Dopoledne: práce. O víkendu jsem si koupil nový USB flash disk, protože ten starý už nestíhal. Nemůžeme v práci nic instalovat, takže všechno spouštíme a ukládáme na ně. A on Firefox, Skype, Miranda, Total Commander, Putty a nějaké ty přístupy pro data nejsou úplně malé. Vyzkoušel jsem si koupit disk s U3, tj. systémem s podporou přenosných programů. Dříve jsme používali PortableApps - obdobu U3, která nepotřebuje speciální "certifikované" flash disky.

Nový disk mě zaskočil už tím, že si do systému kromě sebe samotného přidat virtuální CD mechaniku pro své potřeby. Uvažovali jsme nad tím proč: možná kvůli nějaké optimalizaci přístupu, prefetch... Každopádně funguje jako víno a není poznat žádné zpomalení při rozsáhlejší práci s diskem.

Oběd: místní kantýna. Miska zeleniny (dle vlastního výběru z pultů), troška kuřecího masa, dresingu... Nezapomenout: příště buď olivy nebo dresing :). To vše cca za $ 6.

Odpoledne: v sobotu se vrátil náš nejvyšší šéf z dovolené v Rusku. Zastavil se za námi a přinesl misku třešní. Pěkně nadýmají :).

Hned po práci jsme se s ním otočili do půjčovny aut, abychom pro nás mohli něco vypůjčit a vrátit tak jejich rodinnou (soccer mum car) Hondu Odyssey. Měli bychom dostat nějakého Chryslera, žel neměl rezervaci a těsně před námi vypůjčili posledního. Takže zítra.

S Odysseou se nám bude loučit těžko: přece jen je veliká (pro nás velké lidi), spousta místa... Na druhou stranu jí ovšem nefunguje rádio a už asi 2 týdny jí svítí kontrolka "Maintenance required" :). Celou dobu doufáme v to, že je to díky tomu, že měla jít před asi 1500 mílemi na technickou. My jsme v ní najeli okolo 2200 mil.

Večer: praní a následné sušení prádla. Čekání jsem si zkrátil ve fitku hned vedle. Dali jsme dohromady 4 pračky prádla, v každé jiná barva :). Nejsem si jistý, jestli mám všechny ponožky...

pondělí, července 23, 2007

Den 21. - New Bern a Fort Macon

Vyrazili jsme na pobřeží, o něco severněji než posledně. Trasu si můžete prohlédnout tady. Nevím jestli tu dnes byl nějaký Kryštof, ale po cestě jsme potkali několik policejních hlídek. Nic moc příjemného. Obvykle se tu jezdí o 10 mílí za hodinu rychleji než je povoleno. Jak nám navíc doporučil Luděk: když jede kamion rychleji, není policie v okolí a může se jet rychleji. Kamion odbočí, nezpomalíte a najednou potkáte hlídku :). Každopádně ráno nás nebrali.
new bern a fort macon

V New Bern (mimochodem to je prý rodiště Pepsi koly) jsme chtěli do hasičského muzea, prý tam mají i hlavu koně, který umřel při cestě k požáru :). Bohužel mají v neděli zavřeno. Do místních zahrad se platí vstup, takže jsme jen projeli, prošli, nafotili co šlo a pokračovali jsme dál směrem na jih. Nejsme moc na zahrady :).

Fort Macon je pevnost na pobřeží, používaná v mnoha válkách. Teď už je to jen muzeum a návštěva určitě stojí za to. Když už jsme byli pevností dostatečně nabaženi, tak jsme přešli na pláž hledat mušle. Dneska byla nezvyklá zima, mraky a silný vítr (zvlášť na pobřeží), takže všude bylo skoro liduprázdno.

Cestou zpátky opět další a další hlídky, naštěstí nebrali nás :)

neděle, července 22, 2007

Den 20. - Moravané v Old Salemu

Dopoledne: po cestě k Luďkovi pro balík z Amazonu jsme se zastavili v několika převážně outdoorových obchodech. Pokukujeme po nějakých spacácích a samonafukovacích karimatkách. Poměrně snadno tu jdou sehnat i karimatky v rozměrech dostatečných pro mě i Ledvu :).

Oběd: Wendy's
old salem

Odpoledne: Luděk nám už minulý týden dal tip na muzeum v Old Salemu. Je to památka na Moravany, kteří osidlovali Salem. Takový napolo skanzen. Zdarma si ho můžete projít, ale pro vstup do některých domů je potřeba zaplatit vstupné. Po cestě nás bohužel zdržela zácpa na dálnici, takže jsme se do Old Salemu dostali až po třetí. Vzhledem k zavírací době v 17:30 a ceně vstupného ($ 21) jsme se rozhodli návštěvu interiérů odložit. V klidu jsme si tak prošli jen ulice a hřbitov. Na tom jsme se strávili asi nejvíc času, snažíc se najít alespoň jeden český hrob. Nenašli jsme žádný. Ale našli jsme mrtvé Apply, Martiny... ;)

Večer: krátké nákupy nabíječek / nabíjecích baterek do nových GPS :)

sobota, července 21, 2007

Svatba Lucky a Lukáše - novomanželů Cupákových

Svatba Lucka a Lukáš
Dnes jsme se konečně dočkali dlouho očekávaného svatebního dne "mokeráků".

Před kostel jsme přijeli jako první, chtěli jsme v klidu zaparkovat a najít si vhodné místo na ulovení několika momentkových fotek. Mišák si stihl ulovit jednu keš, čili spojil příjemné s užitečným :). Počasí jim přeje, sluníčko svítí už několik dní a dva dny očekávané bouřky jen na sucho blýskají a bouří. Čekali jsme chládek v kostele, ale sluníčko vyhřálo i tento prostor. Je to jeden z momentů, kdy jsem velmi ráda, že nejsem chlap :) .

Obřad byl hezký, i když mohl být malinko výstižnější... Potom jsme všichni popřáli novomanželům hodně štěstí, kopu dětí a ať se mají stále rádi.

Zahrádka

Koupání, zahrádka, zvířátka
Ve středu jsem začala pracovat na zahrádce. Nejdříve bylo nutné zlikvidovat džungli, kterou tam vytvořila volně množící se květina - Chrpa. Moc hezky kvete, ale když ji necháte růst, jak se jí zlíbí, máte při její likvidaci práci alespoň na 2 dny :(. Měla jsem v plánu, že zahrádku jen zbavím plevele a budu tak moct jít umývat okna.

Nakonec jsem zahrádku upravovala 3 dny. Mohlo to trvat i déle, ale pomohla mi Vlasta a tak byla práce dokonána vcelku brzy. Teď už jen přemlouváme počasí, aby nepadaly kroupy a slunce tolik nehřálo. Snad nám kytičky vydrží a bude se tak aspoň na co koukat.

Ještě teď mě bolí celý člověk.

Den 19. - Geojízda

Dopoledne: pokus o práci.

Oběd: vyzkoušeli jsme pizzu vedle Pita (který nám tenkrát moc nešmakoval). Opět jsme udělali krok vedle: i tady se to řídilo heslem "All you can eat". Takže jsme se tak středně přežrali pizzy. Naštěstí jsme si připlatili i za zeleninový stůl, takže to bylo i trošičku zdravé přežrání.

Po obědě jsme ulovili jednu kešku hned za rohem, umístěnou zespodu na venkovní části klimatizační jednotky.

Rodney mi potvrdil, že to co mám na ruce není popálení o poison ivy, ale kousance od moskyta. Uff. I tak to pěkně svědí, pálí a mám okolo toho parádní červený flek...
geocaching (RHG)

Odpoledne/večer: další pokus o práci a čekání na konec pracovního týdne. Někdy před pátou jsme se sbalili a vyrazili jsme. Každý jiným směrem. Já s Alanem (a na chvíli i s Rodneym) na kešky a ostatní domů. Tak jsme zahájili neskutečnou geojízdu, během které jsme našli 26 keší. Ještě jednou raději zopakuji podmínky: pátek, po práci, za 5 hodin. Naplánováno jsme jich měli sice 27, ale jednu jsme prostě nemohli najít. Ani po skoro 40 minutách hledání, ani s nápovědou přítele na telefonu. Pokud by tam byla (nebo tam netrávili tolik času), tak jsme to mohli stihnout podstatně dřív. Každopádně jsme odlovili jsme větší část RHG série.

Vtipná historka: mají tu celkem ostražité ostrahy, hlídající byť jen pohyb / parkování na parkovišti u určeného objektu. Mají právo vás pouze požádat, aby jste odešli a můžou na vás zavolat policii. Sami vás ovšem nemůžou omezovat, ani zadržet.

Jeden takovýto chlapík nás zastavil u keše těsně před koncem lovu. A zrovna se zeptal, jestli tu hledáme tu "GPS thing". A my že ano a jak to poznal. Prý tady už někoho potkal. Mimochodem pokud jako autor chcete umístit cache do takovýchto prostor, musíte (měl byste) požádat o souhlas majitele objektu. Stejná situace se opakovala asi o 400m dál, u jiného objektu s jiným security guardem.

Naštěstí byli oba chápaví a rozumní, takže nevznikl problém.

Večeři jsme zvládli v Taco Bello (nebo tak nějak). Taková pokus o mexické jídlo: vezmou nějaké mexické suroviny, nějak to smíchají a by to chutnalo, nazvou to mexicky a prodávají :).

Zbytek večera a noci asi strávím logováním všech těch keší. Dnešním dnem padl náš původní rekord v počtu objevených keší za den: z 24 (pokud si to pamatuji správně) na 27!

Ráno si máme sjet ke Kovářům pro naši zásilku z Amazonu. Včetně Garmina 60 CSX! Asi se toho rána nedočkám :).

čtvrtek, července 19, 2007

Den 18.

Ráno: budíček o půl sedmé mi nedělá ani trošku dobře. Vstávat tak brzo musí být nezdravé...

Dopoledne: práce. S Alanem jsme se na domluvili, že zítra po práci vyrazíme na kombajn -- pokusíme se odlovit půlku série RHG, čili necelých 30 keší. To by mohla být jízda!

Oběd: zaskočili jsme opět do naší kantýny. Vybral jsem si nějaký burger z krocana se sladkými hranolkami a ovocným salátem. Šlo to.

Po obědě opět geocaching. První jsem nenašel, ale o něco jsem se na ruce popálil. Objevilo se tam něco jako po kopřivě, docela velké. A posléze to zmizelo a je to jen červené. Snad to nebylo poison ivy...

Odpoledne: práce. Rodney zkontroloval dvě keše, které jsem nemohl najít ve středu. Díval se na mě s úsměvem, když jsem se ho ptal kde jsou. Prý easyfind. Bylo mi hned jasné že jsou pryč, protože když mi popisoval skrýše, tak jsem věděl, že jsem je několikrát kontroloval. A dnes mi to jen potvrdil - nejsou na místě. To je mimochodem problém mnoha místních keší :(.

Po cestě z práce jsem měl konečně příležitost vyfotit hasiče.

Taky přidávám fotku žabky na stromě, cca 1,5m nad zemí.

Mám i nějaké fotky z práce, ale ty asi až příště; bylo by tu přefotkováno.

Večer: nákup. Asi si domů místo elektroniky přivezeme batoh tuhých deodorantů, holících strojků a elektrických zubních kartáčků :). Deodoranty jsou tu cca 1.5x větší a stojí tuším okolo $ 3 (= větší a levnější).

Den 17. - Chili's

Ráno: budíček o půl sedmé. Stálo to opravdu za to :/

Dopoledne: práce. Respektive pokus o práci...

Oběd: využili jsme kontaktů a vyrazili jsme s Jamesem na oběd do Chili's. Nejde o obvyklý fast food, ale spíš restauraci. Vybral jsem si nějaký kuřecí steak společně s garnáty (shrimps) se zeleninou, na cibuli; s lehkou příchutí citronů a tortilou. Dobu přípravy jídla zpříjemňoval James vtípky s obsluhující černoškou ;). Ač bylo moje jídlo ohodnoceno chili papričkou, tak prakticky nepálilo. Uff.

Přinesli mi jeden talířek se zeleninou, troškou sýra, něčím jako tatarkou (shodovalo se to jen barvou) a kopečkem čehosi zeleného (údajně z avokáda). A samozřejmě to nejhlavnější: pánvičku se steakem, další zeleninou a shrimpíky. Podle chuti si z obou talířů (resp. talíře a pánvičky) obložíte tortilu (máte k dispozici asi 4), zabalíte a sníte. Parádička. Jen jsem se opět přežral. A to to nebylo ani na víc chodů...

Aleš vyprovokoval Jamese tím, že v Chili's nic nepálí - ten pro něj poručil přinést Tabasco. První "rundu" (až na Ondru jsem chutnali všichni) zvládl. Při druhé už to s Tabaskem trošku přehnal; už to myslím pálilo až moc :).

Odpoledne: práce. Dozvěděli jsme se, že musíme dělat výkazy práce za celý měsíc a ještě k tomu chystat podklady o naší práci každé úterý a čtvrtek, protože to jsou nějaké meetingy. Utekli jsme trošku dřív, těsně před pátou.

Večer: žádný plán, takže jsem se sám vypravil lovit...

středa, července 18, 2007

Je toho víc

Zahrádka a zvířatka
V úterý ráno jsme vyrazily do Kostic. Potřebovaly jsme nechat opravit boty, aby měli stárci v čem tancovat. Všichni jste už asi pocítili, že se tady teploty šplhají stejně vysoko jako v přímořských letoviscích, což není na cestování autem bez pořádné klimatizace úplně ideální :(. Ale když musíš, tak musíš.

Z Kostic jsme jely na oběd a nákupy do Břeclavy. Po dobrém obědě v klimatizované hotelové restauraci jsme se zastavily na krátkou návštěvu u Štěpána a jeho manželky... Takovou zahradu bychom si s Vlastou taky jednou přály. Jezírko mají plné ryb a některé jsou dostatečně velké i k večeři :). To by brácha koukal. Na poslední chvíli jsme si ještě všimly, že místo vína se jim po střeše plazí ostružiny. Jestli jsme ochutnaly? Jistě že, přímo k tomu vybízely.

Následovala cesta domů pořádně vypečeným autem, neb jsme celý den byly nuceny parkovat na sluníčku.

Na kávu jsme se zastavily u Vlasty. Dostala jsem úžasnou berušku :) a mohly jsme se podívat jak se daří Jarovi-Mackovi. Pořád je stejně hravý jako býval u nás doma. Jen se mu moc nelíbí, když ho Vlasta namáčí...
Po procestovaném dni jsem vyrazila na nácvik. Nejdřív to vypadalo všelijak, ale naštěstí vše dobře dopadlo a tak se zpívalo i tancovalo :).

Den 16. - Dárek je tu!

Ráno: rozhodli jsme se jezdit dřív do práce, takže postupně vstáváme čím dál tím dříve...

Dopoledne: práce. Alan mi přinesl dlouho očekávaný balíček s dárkem pro Lenku. Tady je zaznačena jeho cesta. Mimochodem z Číny až sem do Raleigh putovala zásilka 2 dny. K Alanovi (bydlícího kousek od Raleigh) se dostal za 4 dny, kvůli podmínkám pro předání. Každopádně už ho mám :).

Oběd: zajeli jsme do Indické přežírárny, tj. opět se mohlo chodit na více kol. Výběr tady rozdodně nebyl tak velký jako u Mr. Woka nebo v Golden Corral; také tu bylo o poznání méně lidí. Většinou nemám problém dojíst jakékoliv jídlo v restauraci / fast foodu, ale tady jsem to vzdal asi ve třech čtvrtinách prvního talíře. Tyhle chutě doopravdy nejsou to pravé pro mě - spousta různě vařené zeleniny (spíš trávy) :/. Sem už asi nepojedeme. Rád to přenechám Indům :).

Opět jsme se (neúspěšně) pokoušeli najít nějaké cache: odpoledne mi Rodney potvrdil, že jsem se díval na správná místa. Prý je ještě zítra prověří.

Odpoledne: práce. Zastavili jsme se v Dollar Tree (vše za dolar) pro zrcátko, mohlo by se hodit pro hledání kešek. Neměli žádná normální, takže jsem prostě muset vybrat nějaké bez srdíček a co nejméně růžové :).

Večer: chtěl jsem odlovit keš, která je nejblíž k hotelu (je přes ulici), ale přišel takový liják, že jsem to (opět) odložil. Místo toho jsem pokračoval v luštění blízké mystery cache. Schválně kolik je na tomto obrázku:
  • PEZ
  • Alethiometrů
  • barevných žabek
  • autíček
  • kuliček
  • tučňáků
  • lebek

úterý, července 17, 2007

Den 15. - Čtvrt století

Dopoledne: práce.

Oběd: poprvé jsme vyzkoušeli firemní kantýnu. Vybral jsem si Cucinu verde (rýži s fazolemi a zeleninou) a nic moc :(. Sice levné, vegetariánské, ale ne moc dobré.

Po obědě jsme se vypravili mimo firmu na blízkou kešku, leč neúspěšně.

Odpoledne: práce. Po ní jsme sjeli do Morrisvillu do RadioShack (obchod převážně s elektronikou), ale nic nás neoslovilo. Aspoň jsme tedy ve vedlejším obchodě doplnili zásoby potravin a pokračovali na hotel.
zvířítko

Večer: okolo osmé už nebylo na hotelu co dělat a tak jsme vyrazili lovit. Tentokrát už se stoprocentním úspěchem - našli jsme 5 keší, všechny u kterých jsme se zastavili. Některé jsme hledali už potmě, s čelovkou; takže štěstí, že je vůbec máme. Jednu jsem dokonce odlovil, zalogoval a zase vrátil bez toho, abych opustil auto :) - taková tradiční skrýš pod krytem lampy na parkovišti...

Zítra bych už konečně měl mít xxxx (objednaný dárek pro Lenku) :).

Skončili jsme těsně před desátou, takže jsme ještě stihli zavíračku v obchodě kousek od hotelu, kde jsme pořídilo víno a něco k zakousnutí; na oslavu mých narozenin. Víno se mimochodem jmenovalo 3 blind moose. Tři jsme ho pili, ale snad neoslepneme :).

Tím jsme tedy oslavili čtvrt století mého pobytu na Zemi...

pondělí, července 16, 2007

Den 14. - Eno River State Park

Ráno: dlouhé logování kešek z předchozího dne.


Dopoledne: večer Luděk svolil s tím, že nám přes svoji kreditku objedná Garmina 60 CSX. Takže jsme mu vezli hotovost. Bydlí kousek odtud. Až do dvou jsme strávili s ním a jeho rodinou ve velmi příjemném rozhovoru. Na rozdíl od Američanů mají znalosti a přehled, i ta komunikace je přece jen podstatně snazší :). Luděk je mimochodem milovník Maců, po asi hodině a půl strávené u jeho počítače si teď všichni chceme koupit iMac :). Rovněž děkujeme za oběd, třeba ho budeme moci někdy oplatit. K obědu jsem dostal i pivo: Budvar se tu nemůže jmenovat tak jak u nás (spor o ochranná práva), takže jsem měl Czechvar :). Ještě jednou děkujeme.

Ještě k objednání přes net a placením kreditkou: karta je doopravdy kreditní, ne platební jako je většina našich. "Zaplacením" pomocí ní dojde k vypůjčení peněz a jejímu majiteli přijde na konci měsíce výpis s přehledem plateb. Potom buď vše ihned zaplatí (z normálního účtu atd.) nebo zaplatí pouze minimální stanovenou část (peníze si tedy vypůjčí a postupně splácí). Pokud s platbou nesouhlasí, tak ji označí za neoprávněnou a je na bance aby prokázala opak. Takže pokud vám eshop naúčtuje částku navíc nebo úplně jinou objednávku, prostě ji nezaplatíte a necháte banku, aby si vše za vás ověřila...

Stejně to je náhoda, že jsem se potkali: Luděk sleduje nově založené keše v okolí a zná všechny obvyklá jména, která se tu honí za FTF (být prvním objevitelem). A les-coccinelles neznal. Aneb co dokáže jedna cache a náhoda :).
eno river state park

Odpoledne: původně jsme chtěli stejným směrem jako včera - do Stone Mountain State Park - protože by tam nemuselo pršet. Vzhledem k délce návštěvy jsme se ovšem vypravili jen do Eno River State Park a prošli jsme si směs místních trailů. Procházka pěkná a taky pěkně mokrá: opět durch propocené oblečení :). V jednom místě jsme vyplašili dvě želvy, vyhřívající se na padlém stromu ve vodě.

Večer: uvařil jsem si další část kolínek. Dnes jsem se už snažil udělat si něco jako omáčku. Nemám tady moc surovin, takže to byl spíš jen pokus. Svůj účel ale splnil. Ještě tam mám mám mraženou zeleninu i kolínka aspoň na jednu porci. Po víkendu už jsem tak unavený, že jsem zalezl s notebookem do postele a koukám na nějaký díl Jurského parku.

A zítra zase do práce...

Víkend s kulturou

Celé dva týdny jsem si říkala, že nebudu psát žádné příspěvky, protože bych narušila posloupnost zpráv z Ameriky. Osud tomu však chtěl jinak...
-Točník

V sobotu dopoledne jsme vyrazili v 5 členné posádce na letní kulturní festival - České hrady.
Do vesnice Točník jsme přijeli v době oběda, takže honem zaparkovat, zakufrovat a hurá na jídlo. Při hledání vhodného občerstvení jsme lehkým krokem obešli vesnici a skončili jsme v Hostinci U Krále Václava IV. Svíčková byla vynikající a guláš ze "stréca" daňka taky. Po obědě jsme si dali aperitivek - nám již dobře známou Aviváž. Mimochodem mají moc pěkně udělané cechy na pivo a taky jsme zjistili, že není řezák jako řezák. Na závěr jsme si u výčepu dali "tu co nás sbližuje" a vyrazili jsme do středu dění.

Fronta byla hodně hodně dlouhá, ale my jsme nějak zapadli :) asi do její poloviny. Po příchodu do areálu jsme obdrželi noviny a vzhledem k venkovním teplotám a záření jsme si udělali modní čepičky "ala večerníček".

Naše první vystupující byla Aneta. Fandili jsme a užívali si živé vystoupení, jen jsme byli lehce zklamaní nebavícími se ČECHY a zchlazeni vodou z cisterny (nás naštěstí polili jen trochu, druhé pódium tolik štěstí nemělo). No jo na Moravě je prostě veseleji... Během dne jsme si ještě poslechli Wohnouty, Divokýho Billa a na závěr Kryštofa.

Chtěli jsme ještě udělat noční odlov, ale nakonec jsme to nechali až na ráno.

Hláška dne: "Ta ulice nemůže být slepá, když po ní jezdí auta." A přece byla slepá :) .

Asi kolem deváté hodiny jsme vyrazili na hrad Točník, který je kde jinde než na kopci. Keš byla úspěšně nalezena
Při příležitosti nádherného výhledu do okolí jsme objevili i rybník Peklo, kam jsme se šli později koupat. Po zchlazení v rybníce a sbalení stanů jsme vyrazili směr domov.

neděle, července 15, 2007

Den 13. - Národní park Hanging Rock

Dopoledne: odjezd směrem do národního parku Hanging rock. Prý by tam nemělo pršet. Po cestě jsme se zastavili ve Walmart, opět hledajíc Garmin 60 CSX a opět neúspěšně. Na parkovišti byly samozřejmě nějaké cache, stihl jsem jednu a půl. Ta půlka proto, že jsem našel hnízdo sršňů a raději jsem nepokračoval :).

Oběd: u Wendy's. Klasika.

Odpoledne: příjezd do Hanging Rock. Je tu jedna virtuální mega keška: úkolem je dojít až na 10 definovaných míst, zapsat si GPS souřadnice a vyfotit se tam. Kolik míst takto navštívíte, tolikrát si cache můžete zapsat (tedy až 10 nálezů). Prošli jsme 4: Upper Cascades Falls, Hidden Falls, Window Falls a Hanging Rock. První 3 jsou vodopády. Nechci říct že nic moc, ale prostě menší vodopády :). Na Rešovské vodopády to nemá :).

Co je ovšem nádherné je Hanging Rock - skála s náádherným výhledem. Panorámu si ovšem zaplatíte výstupem, který dává v místním horku docela zabrat. A to prý dnes bylo chladno, aspoň místní to tvrdili.

Na výhledu jsem našel první benchmark, což je označení geografických značek, velmi přesně zamířených. Dají se vyhledávat / logovat na GC.COM.

Po cestě zpátky zastávka v dalším Walmartu, neúspěšná.
hanging rock

Večer: na večeři jsme se zastavili u Burger King. Měli jsme u nich sice první snídani po příletu, ale ještě jsme nevyzkoušeli king size porci :). No co vám mám říkat, mazec. Jen bych si raději místo hranolek dal salát; jako ve Wendy's. Na pití jsme dostali obří kelímky, které se vespod zužovali na standardní rozměr, aby se vešly do obvyklých držáků na pití v autech. Rády se převracejí, jak jsme se přesvědčili hned asi ve druhé zatáčce (promiň Ledvo, nejel jsem tak rychle :) ).

Klid při návratu byl narušen hledáním rest pointu, protože jsme toho pití vypili doopravdy hodně. Na hotel jsme to ale stihli.

Měl bych ti asi zmínit Luďka, který se mi včera ozval přes ICQ. Je to Čech, žijící už nějakou dobu s rodinou tady v Severní Karolíně. Taky geokačer, tak mě našel :). Díky němu tak mám přístup k informacím a vysvětlení některých věcí, nad kterými jsem se tady podivoval (kupříkladu proč je lékárna prakticky normální obchod?). Pomůže mi i s objednáním některých věcí: spoustu věcí je potřeba platit bezhotovostně a já rád utratil hotovost :(. Takže díky, díky, díky.

pátek, července 13, 2007

Den 12. - Geocaching shopping

Ráno: chyba s připojením není v kabelu, ale v MAC adrese. Prostě ji asi zablokovali, netuším proč :(. Změnil jsem si ji a všechno ok.

Dopoledne:
práce

Oběd: u Pita, národnost nevím. Byli jsme tam už minulý týden, hned po Dnu nezávislosti, takže měl kuchař dovolenou. Dneska už tam byl, ale jídlo nic moc :(. Dal jsem si plněné kuře: bylo na vodě, bez chuti, kořeněné (slabě) až po dovaření, vevnitř byl špenát nebo něco takového. Alešovi lazáně se špenátem byly bez špenátu. Už tam asi nepojedeme. Dřív tam prý vařili lépe.
geocaching (materiál, coccinellka)

Úplně původně jsme chtěli na oběd přímo v naší podnikové kantýně, mohli jsme ušetřit. Bohužel jsme si ale nevybrali. Ještě kantýna a už jsme ochutnali to hlavní, z čeho tu jde vybírat. McDonald / KFC tu prý není moc dobrý...

Po obědě jsme sjeli do CVS/pharmacy, což by podle názvu měla být lékárna. Je to spíš normální obchod s kosmetikou/běžnými potřebami s malou lékárnou v koutě. Dokonce drive thru.

Žádný geocaching!

Z práce jsem odešli už po čtvrté. Na hotelu na mě čekal balíček z Groundspeak, čili obchodu náležejícímu k geocaching.com. Tyhle věci jsem si objednával jednak protože jsou o dost levnější než u nás a druhak abych otestoval doručování balíků na hotel. Funguje :).

Na fotkách můžete vidět můj současný arzenál pro GC:
  • oranžový šátek na psa
  • magnetická nano cache "Blinkie"
  • 2x bison tube
  • falešný kamen menší z ACE Hardware
  • falešný kamen velký z Groundspeak
  • 2x travel bug (na fotce je připevněný k coccinellce)
  • 2x magnetické krabičky
  • skládací miska na pití pro psa
Večer: jeli jsme do nejbližšího Walmart SuperCentra (mají větší sortiment a otevřeno nonstop) pro Garmin 60 CSX. V prvním jsme ho nenašli, takže jsme zkusili ještě druhý, asi 30 km daleko. Ani tam jsme neuspěli, ale zjistili jsme, že outdoorové navigace nemají jako ostatní navigace u elektra, ale ve sportu. Mimochodem to nevěděla ani samotná obsluha :). Takže jsme se raději jeli podívat zpátky do prvního obchodu... Na hotel jsme přijeli okolo půl jedné ráno, samozřejmě bez navigací :).

Den 11. - Red Hat

Dopoledne: práce. Rodney mi přinesl ukázat svou sbírku geomincí (koupených, neaktivovaných, tj. neukradených), parádní. Taky mi věnoval pár mikro/nano pouzder na keše - těšte se :)!

Oběd: Golden Coral - strašná přežírárna, podobně jako Mr. Wok. Jen tady najdete spíš normální jídla, ne tolik číny... Takže různá masa, zeleninu, lazáně, klobásky atd. Dělá tu Češka - Šárka (na cedulce má ale Hana, tak nevím), tak jsme ji pozdravili.

Po obědě jak jinak než geocaching a malé nákupy pomůcek (pro GC) v ACE Hardware (domácí/zahradní potřeby).
red hat, geocaching

Odpoledne/večer: trošku jsme si protáhli pobyt v práci, protože jsme přímo z práce jeli do centrály Red Hat na místní Linux User Group. Bohužel jim nedošel přednášející, takže byla náhradní přednáška. Na začátku se konferenciér zeptal, kdo je na LUG poprvé a dal mu (jim, nám...) 10 vteřin náskok před ostatními ve frontě na pizzu. Taková místní zvyklost. Nikdo mimochodem náskok nevyužil.

Před i po LUG jsme samozřejmě hledali keše. Ta první byla schovaná ve šroubu (viz fotky) a druhá (ta po přednášce, tedy potmě) v kořenech stromu nad potokem, takže akrobacie (v mém podání, našel jsem ji) na padlém stromu nad potokem.

Na hotelu jsem zjistil, že se nemůžu připojit k internetu. Možná zlobil kabel nebo mě zablokovali. Takže jsem si půjčil Ondrův, změnil MAC adresu a naštěstí jsem se připojil. Zítra si MAC vrátím u uvidím v čem byl problém, dnes už to řešit nebudu.

úterý, července 10, 2007

Den 10.

Obvyklý pracovní den, takže to nebudu protahovat.

Dopoledne: práce

Oběd: Mr. Wok, tedy již zmiňované obžerství u Číňanů. Dneska jsem se už trošku krotil, bohužel pořád ne dostatečně. Takže menší nudle, grilované maso, kuřecí pečené nasladko, taková placka z nějakého těsta, trošku masa pečeného se zeleninou (hlavně brokolice), zelenina a krysa na špejli (kousek masa na špejli, rozměrem taková střední krysa). Na druhý chod opět grilované maso, trošku nudlí, zelenina a pak to maso hned z kraje, u kterého bylo hodně zeleniny. To už tak dobrá volba nebyla, neskutečně pálí.

Hned po obědě hledání cache hned u parkoviště a druhé po cestě do práce :).

Odpoledne: práce

Večer: Opět se rozpršelo, naštěstí až po příjezdu na hotel. Chtěl jsem sjet do fitka, kam máme volňásky, ale nikdo jiný nechtěl :/. Takže večer trávíme opět na hotelu. Konečně jsem tak měl možnost dokoukat bonusy (obsáhlé a dobré) na DVD Evanescence: Anywhere but home (Live in Paris), živáček. A hned po něm jsem vyhrabal Depeche Mode: Devotional Tour. Není tu na co koukat, protože někam asi praskl blesk a většina stanic na kabelovce nejede.

Pokud by vás mimochodem zajímalo, co se tu dá sledovat, tak nakoukněte do online programu - TV Shows & Listings - TV Listings; oblast Durham a kabelovka Time Warner Cable.

Den 9. - Mongolci

Ráno bylo tradiční: pokoušel jsem se dovolat někomu z těch, kdo jeli na vodu (opět neúspěšně), potom zavolat domů (taktéž), snídaně, rychle nachystat a do práce.

Před obědem jsme se pokoušeli najít nějakou novou benzinku kdesi na jih od práce, u jezera. Je prý otevřená jen asi 2 týdny, takže jsem ji neměl v mapě. Prý má být červená :). V tom spěchu si potom Ledva spletl "jíst" a "east" [íst], a vyrazil špatným směrem. Naštěstí i tímto směrem bylo něco k snědku, ostatně jako všude jinde v USA.
crazy fire, kabrio v dešti

Tak jsme se tedy dostali ke Crazy Fire - Mongolian Grill. Vezmete si ne moc velkou mističku a na ni si vršíte hromádku všech možných (syrových) surovin: zeleninu, různé masa, salámy, mořské potvůrky, vajíčka, nudle (ok, ty nejsou syrové) atd. Vše si zalejete různými oleji (česnekový, pepřový...), posypete kořením (červeně označené je pálivé, označené hvězdičko je ultra pálivé a dvěma už je to ultra mega extra pálivé (netestováno)) a odnesete kuchaři (asi vážně Mongol) nebo jeho pomocníkovi (Amík s culíkem) k obří pánvičce. Ti potom vaše jídlo obrací speciálními meči (jak jinak to nazvat) až je připravené, sesypou vám ho na talíř, doplní rýží (bílou nebo hnědou) a předají ke konzumaci.

Výsledná chuť tedy závisí pouze na vás. Hned při vstupu sice dostanete "jídelníček", na kterém jsou uvedené některé doporučované a tedy zaručené kombinace, ale kdo si to má pamatovat :).

Po obědě jsme něco málo geocachingovali. Je snad možné se ubránit hledání pokladů, když přímo na parkovišti (ono je to trošku větší parkoviště) u Mongolců jsou 3 keše?

Při návratu do práce tu začalo pršet. S menšími přestávkami prší až do teď, čili večera. Bohužel žádný osvěžující déšť - prší tu horká voda na kafe... Trošku se sice ochladilo, ale vzduch má o to větší vlhkost, takže je pěkně dusno. Občas tu prý při dešti klesne teplota až o deset stupňů. Toto mokré počasí mimochodem podstatně zlepšilo viditelnost ve Smoky - Great Smoky Mountains National Park. Obvykle tu není skoro nic vidět, prakticky celý rok. Snad to vydrží do víkendu, abychom se tam stihli podívat. Sami se můžete podívat na záběry z webkamery a na graf viditelnosti.

Vzhledem k dešti jsme vypustili večerní program. Skočili jsme si jen do Food Lyonu (= Delvita) pro nejnutnější potraviny, pro benzín (trošku zdražil; na naší oblíbené benzince (nejlevnější v okolí) je za 2.849 za galon) a zůstali jsme na hotelu. Konečně jsem se tak dal do vaření: těstoviny (vrtulky), na pánvičce jsem osmahnul párek, přidal povařenou zeleninu... Ještě by to sice chtělo poladit, ale na místní podmínky (a moje schopnosti) dobré.

Aspoň mám konečně číst. Navíc Rodney mi v práci půjčil The Code Book, knihu o šifrách.

Takže bude klidný večer...

Plážové panorama

Plugin do MS Office pro podporu Open Document formátu

Konečně se objevila verze 1.0 pluginu do MS Office, který by měl v tomto kancelářském balíku umožnit podporu formátu ODF. Ke stáhnutí je tady. Ještě jsem neměl možnost ho otestovat, budu rád za praktické zkušenosti.

Docela jsem se na tento plugin těšil. Až si bude příště někdo stěžovat, že neotevře .odt, které mu posílám, tak ho na něj odkážu. Přece jen to teď ten ISO standard :).

Den 8. - První týden

Opět nám začal pracovní týden. Hned po ránu jsme si udělali poradu (nejdříve pracovní a následně geocachingovou :) ) a v uvolněném tempu jsme pokračovali až do oběda, na který jsme vyrazili do Moe's (Mexikánci). Po obědě (který trval přes hodinu a půl, protože Alan potkal u oběda nějakého známého) znovu do práce. Jsem teď v relativním klidu, protože čekám na dodání RMM (Remote Management Module) a zatím studuji dokumentaci. Až tu bude, tak to budu mít naopak těžší :(.

Těsně před odchodem nás odchytla ona postarší projektová vedoucí a chtěl po nás podepsané papíry o nepožívání alkoholu, drog, harassmentu a neinstalace software na počítače. Vzhledem k tomu že už je po nás chtěla asi třikrát (pokaždé jsme je "zapomněli"), jsme vzdali naši snahu vyhnout se podepsání. Naštěstí jsme si mezitím nachystali náhradu v podobě portable verzí potřebných nástrojů - v podepisovaném textu se mluví o instalaci, ne o používání :).

Večer jsem přemluvil Aleše i Ondru ještě jednou vyrazit na keš, kterou jsme nemohli včera najít. Pořád ji totiž nikdo nenašel, takže jsme mohli mít FTF (First To Find). Autor mi totiž mezitím poslal další nápovědu: bison zmiňovaný v hintu totiž není bizon (zvíře nebo cokoliv ho připomíná), ale prťatoučká železná šroubovací potvůrka; veliká asi jako malíček, poloviční délky. Amíci cpou mikra všude. I na místa, kam by se dala dát keš normální velikosti. Na druhý pokus to šlo podstatně snáz, stačilo pár vteřin. Takže naše druhé FTF!
geocaching (trail ftf)

Po cestě ke keši jsme měli malou zoologickou: potkali jsme srnku (?), dvě želvy, svlečenou hadí kůži (žádná užovka), nějaká ta klíšťata a hlavně spousta létacích potvor. Podívejte se na fotky.

Ještě jednou klobouk dolů, že tam Aleš i Ondra šli. Přece jen jsme tam byli už včera a je to tam přece jen okolo 2 mílí (a to stejné zpět). Po odlovení mi bylo naznačeno, že už bylo dost přírodních keší. A to ještě před týdnem mluvili o přírodních trailech :)...

Mimochodem ráno vyloupili banku, která je za rohem od hotelu. Nebude nápadné, že jsem dnes objednával ten drahý **** dárek pro Lenku? I když asi ne: potřeboval jsem utratit hotovost, tak jsem nakupoval přes Alana. Na nákupy po netu už má vypracovaný postup. I když se objednávalo z oficiálního eshopu přímo výrobce (nemůžu prozrazovat, ale vážně to je na hooodně velká značka; žádný ebay!), tak si nechal u svojí banky (City bank) online vygenerovat virtuální kreditku (kompletní; s 16 místným číslem, dobou platnost do 08/07 i ověřovacím kódem), založil si nový emailový účet pro komunikaci s eshopem (po vyřízení objednávky ho zruší) a teprve potom se dal do objednávání :). Za týden by to tu mohlo být... 13.7. mi má také přijít objednávka z amerického geocaching shopu; travel bugy za polovinu české ceny a podobně.

neděle, července 08, 2007

PDF spam

Dnes jsem se dočkal PDF spamu. Možná nebyl první, ale rozhodně to je první, který prošel přes antispam.

Jak takový spam vypadá? V mém případě je to prázdný mail se subjectem "Report" a s přílohou ve formátu PDF, jejíž název (08072007.pdf) naznačuje nějakou denní zprávu. V dokumentu je potom klasický spam známý z poslední doby: akcie + balast okolo na zamaskování...

Den 7. - 200

Aspoň v neděli jsem se pokoušel dospat co šlo, ale má snaha byla lichá. Tělo se v devět vzbudilo a usnout bylo schopné pouze s velkým přemlouváním. Na to že jsem šel spát docela pozdě to rozhodně výhra nebyla :(.


Ještěže byl průběh rána volnější: Aleš si šel prát (dole na hotelu máme zdarma pračky a sušičky, je potřeba mít jen prášek) a v průběhu praní (a následného sušení) si skočil do našeho hotelového minifitka. Já jsem ho za chvilku přišel doplnit, takže jsem si konečně i zacvičil. Rozhodně bych tam měl chodit častěji.

Na pozdní oběd jsme vyrazili do Wendy's, které máme rádi kvůli tomu, že si jídlu místo hranolek můžete dát zeleninový salát. Venku nabízeli v akci nějaký tripl burger (pracovně tu tyhle obří burgery nazýváme trhači, protože nejdou zkousnout bez natržení obličeje) za $ 1.99, tak jsme neodolali a šli jsme do něho. Celkem nic moc :/. Takže příště raději osvědčenou klasiku.

Hned z oběda jsme zamířili do asi 5 mílí vzdáleného lesa na nějaký lesní trail, který je mimochodem plný keší. Podle Google Maps měl trail vést po nějaké železniční trati. Na místě jsme zjistili, že tady kdysi železnice byla, ale naštěstí už není. Místo ní je tu teď turistický trail. Keše byly prakticky po 200 metrech, takže to šlo pěkně :). Po cirka míli cesta končila řekou, přes kterou kdysi stával most, ale teď z něho zůstala jen nosná konstrukce. Tady někde měla být poslední cache, micro. Nedávno publikovaná, takže ji zatím nikdo nenašel. A nenašli jsme ji ani my, po cirka 2 hodinách hledání.

Dnešním dnem jsme tak konečně dosáhli hranice 200 nalezených keší, ani ne do roka od našeho prvního nálezu.

V jedné z mikrokeší (které jsou tu doopravdy micro) byl tento mikro travel bug. Vyfotil jsem ho pro porovnání s naší coccinellkou, která tu asi zůstane.

Večer jsme už byli unavení a zůstali jsme na hotelu. Na 28 kanálu dávají Harryho Pottera a vězně z Azkabanu! Snad se už konečně vyspím...