pátek, srpna 29, 2008

Černý čtvrtek brněnských kačerů

Není tomu tak dávno, kdy bylo v ČR aktivních 9000. keš (nejsou započítány archivované cache, celkový počet založených je tedy větší) a už se pomalu blížíme k devíti tisícům pěti stům. Na první pohled to může vypadat velmi slibně, protože čím více krabiček, tím více možností k lovení. Jenže ono tomu tak úplně není a včerejšek (a noc na něj) je toho jasným důkaz: v Brně a nejbližším okolí se z pěti nově vyklubaných keší tři ukázaly jako nelovitelné. Dvakrát špatné vzorce, jednou velmi špatné zaměření. U jedné se vzorec musel opravovat dvakrát a u druhé nešla ani po třetí (oprav bylo mážná ještě více) korekci najít druhá stage. Více jak tucet hledačů vy vám o tom mohl vyprávět.

foto by mr. toner

Když se podíváte na cache z tohoto a minulého týdne, tak to také ledasco napoví: nové cache se věnují tématům na které už cache existují, špatné úkryty, špatné listingy... Teď tu máme druhou cache, kde je potřeba zjistit údaj z konkretního vozu MHD, tři vykopané cache a jednu vyvrtanou do stromu, schoda tras multikeší, třetí (nebo čtvrtou?) cache věnovanou šalinám, univerzitní cache paralelní k těm, které už existují...

Uvidíme jak to bude vypadat dál, to povídání o kvalitě a kvantitě už doufám opakovat nemusím :). Aspoň jsme si MarkemL udělali pěkný večer ve dvou :). A díky Aničce za večeři!

pátek, srpna 22, 2008

Koupání Asty

Ukázka koupání našeho malého medvíděte. Naštěstí můžeme koupelnu vyklidit do až na staré kachličky, takže všechno může proběhnout ve vaně.

A po každém vykoupání je potřeba co? Pořádně se znovu zašpinit!

čtvrtek, srpna 21, 2008

Další útěk od O2

Máme tu další útěk od O2; ten první se podařil, tak co nás čeká teď?

Lenka měla poměrně dlouho starý tarif od O2. Byla s ním spokojená, protože současné úžasné tarify mu nemohly konkurovat. Jenže O2 si asi uvědomilo, že se mu tento tarif nevyplácí, uživatelé z něho dobrovolně neodejdou a tak ho Lence zrušilo: je starý, v nabídce dávno není, prodloužit nejde. Konec. No nic, vybereme jiný. Nabídka bublinkových tarifů není nikterak úžasná, takže asi půjdeme o dům dál. Nebudu to protahovat, vyhrál Tmo. Čtyři kroky a je hotovo.

Objednali jsme tedy přenesení čísla a co se nestalo: O2 začalo reagovat.

"OS: Je nam lito, ze chcete odejit. Zustante verni O2 a dame Vam mesicne 3000 volnych minut do vsech siti po cely rok. Pro vice informaci volejte *11. O2"

Večer jdeme na bublinkovou pobočku a uvidíme co nám k tomu řeknou. Že bych si také zkusmo zažádal o převedení? :)

středa, srpna 20, 2008

Ohře - no stress, jsou prázdniny

Po roční přestávce jsme se opět vydali na vodu, tentokrát další novou a tedy neznámou - Ohři. Organizování výpravy se ujala starší ze sester Petrasových a Kadeř, a už v době Avitekku se začala rýsovat 10 členná skupina rádoby vodáků :).

12. srpna jsme tedy v dopoledních hodinách vlakem vyrazili směr Kynšperk nad Ohří, s bleskovým přestupem v Praze. Tam se k nám také přidal Speedy, neznámý zadák Lucie P. V Kynšperku jsme převzali lodě, přikoupili nějaké tekutiny na zahřátí (Portské za 90Kč, počasí nám moc nepřálo a navíc nekup to) a vyrazili za občasných kapek z nebe po proudu do Šabiny, kempu o cca 7km dál. Při prvním usedání do Vydry a odrážení od břehu jsem opět začal vzpomínat co a jak, jaktože je ta loď tak nestabilní, proč jedeme na těžko, proč jen jsem bral kytaru a že tohle bez cvaknutí nedáme... Až do prvního kempu to naštěstí šlo bez problémů, žádná vodní překvapení a tak jsme mohli asi po hodině plavby začít stavět stany; těsně před deštěm.

Už během druhého dne jsme začali zjištovat "nedostatky" Ohře; my rozmlsánci z Vltavy. Šipek na hospody, občerstvení i kempy je tu spousta, ale málo které se nacházejí přímo u řeky. A choďte se občerstvovat 300-1500m od lodi (kterou by měl pořád někdo hlídat, protože se tu prý docela krade) do zařízení, které nemusí vařit, nemusí dávno existovat a také ho často ani nemůžete najít. Nu což, musíme se sami dopředu zásobit.

ohře
Na druhou noc jsme zastavili v kempu kousek za Loktem. Tak tak jsme vešli a to zrovna tohle tábořiště patří k těm větším. To je mimochodem další problém Ohře: kapacita. Do spousty kempů je potřeba dopředu volat a domlouvat si nocleh. Uvařili jsme si večeři a vyšlápli jsme si do Lokte. Při posezení v místní hospůdce vznikla myšlenka na kolektivní odlov keše na nějaké místní vyhlídce. Nahoru jsme se (všichni!) vyškrábali už pozdě za tmy a ke krabce jsme pokračovali jen s Lenkou a Kadeř. Nalezeno bylo po chvíli a dál to už asi nebudu rozebírat: takový solidní noční večírek :)...

Další den jsme stihli prohlídku hradu a pokračovali do Karlových Varů, kde jsme se naštěstí dopředu domluvili na přespání. Když jsme přiráželi ke břehu, tak se začalo čím dál víc zatahovat a tak jsme nakonec byli rádi, že jsme mohli využít vodácké ubytovny a spát na pokoji pro 14 lidí. Přes silnici byla Hypernova a o kousíček dál skromný Chinese restaurant, obdoba klasického vietnamského bistra se stoly. Ceny byly lidové, takže jsme ochutnali co jsme mohli a to včetně čajů. Velké oblíbě se těšila otočná prostřední část stolu, se kterou jsme udělali neskutečně mnoho pokusů. Ještě večer jsme vyrazili kolem muzea Jana Bechera do centra. O děvčata se zajímali nějací Rusové - prostě takové přátelské město.

Ráno už vytrvale pršelo, takže jsme rychle vyrazili na kolonádu uchutnávat místní prameny, ke vřídlu i do jeho podzemí. Volný den jsme završili návštěvou úžasného Rejoice shopu a hlavně ochutnávkou 13. pramene Karlových Varů - Becherovky.

Vlakem v osm přijeli Jane, Nika a Magda s Danem - posila na víkendovou plavbu. Celá naše flotila se tak mohla ráno (spíš před obědem) vydat dál po proudu. Nedoplula ovšem daleko. Záhy jsme tahali Dana s Magrou a Jiřího s Hankou z vody. Soulodění, kolektivní vina nás všech. Ona je to sice pěkná věc, ale ty velké šustry doopravdy neuhnou. Okolo třetí hodiny jsme se zastavili na oběd u Dvořáků, útulné hospůdce u řeky. Počasí nám moc nepřálo a tak byli všichni řádně promrzlí a plní chmurů. Asi na základě toho jsme se rozhodli vyrazit ještě týž den (v sobotu) večerním vlakem domů. Na nejbližší to nebylo úplně blízko a tak byl závěr jedna velká jízda.

Asi by bylo dobré na chvilku odbočit a popsat další nedostatek Ohře: málokterý jez je sjízdný, resp. většina z nich je velmi nebezpečná a smrtelná za jakéhokoliv stavu vodu. Obvykle nejde ani koníčkovat a musí se přenášet, přenášet a zase přenášet.

Všechno jsme naštěstí stihli a tak jsme lehce před sedmou usedli do RegioNovy a začali tak přibližování k domu. Další přestup měl zpoždění a tak jsme si aspoň na nádraží stihli uvařit večeři. V Praze jsme potom přestupovali už naposledy. Všechna kupé byla alespoň z části obsazená, takže jsme se museli rozdělit na dvě skupiny. I tak jsme byli rádi že sedíme a nemusíme na stojáka cestovat do půl čtvrté ráno.

úterý, srpna 19, 2008

VIDEO: Muchovci

A je tu druhé video z Skalice...

pátek, srpna 08, 2008

VIDEO: Bolek Polívka

První ze slibované série videí z koncertu Bolka Polívky, Muchovců, Vlasty Redla a Čechomoru ze Skalice.


Nahráno na foťák.

čtvrtek, srpna 07, 2008

Rohlíčky obzvláště vypečené

Posledním dílem dle receptů byly celozrnné bulky, které se pojedly "málem na mrknutí oka", stejně jako pivní chléb s nivou a česnekem.
Mňam, mňam, mňam...


Dnes jsem se donutila zaběhnout do obchodu a koupit chybějící ingredience, abych se mohla pustit do jednoho z mnoha dalších experimentů - do pečení křupavých rohlíčků.

Těsto nakynulo jedna radost. Stačilo jen vyválet 2 kola (zjišťuji, že ne vždy se těsto chová dle přání kuchařinky - vyválet kolo není jen tak), nakrájet je na osminy a zamotat rohlíčky (to už bylo podstatně jednodušší). Ty potřít směsí oleje, obložit anglickou slaninou a sýrem a dát do vyhřáté trouby. Za 20 minut jsem měli to potěšení a tahali jsme z trouby rohlíčky obzvláště vypečené.

"Anglická" je pěkně vypečená, takže úžasně křupe a sýr - o tom ani nemluvím. Nikdo už nechtěl tak pozdě jíst, ale všichni si sezobli alespoň polovinu rohlíčku.
Rohlíčky

No prostě dobrota. Jsem ráda, že jsem opět strávila nějaký ten čas v kuchyni a měla příležitost udělat radost chuťovým buňkám rodinných příslušníků.

Taťka k tomu usmažil houbové řízečky a nachystal houbovou praženici. Dnes se prostě dařilo samým dobrotám :).

Těším se, až vstanu a posnídám, takovou chuť na ně mám.

Olomouc a Kralický sněžník

A je to tu, první video post! Na kvalitu a provedení nehleďte: vysypali jsme obsah kamery na disk, vymazali to nejhorší, přidali začátek a konec, a bylo. Žádné přechody, žádná hudba, žádné vysvětlivky. To až příště, až se budeme víc nudit :). Fotky jsou ale myslím každopádně povedené.


Aspoň ve zkratce i textově: v sobotu jsme s Mišákem vyrazili na výlet směr Jeseníky. Po cestě jsme se museli pod záminkou oběda zastavit v Olomouci. Když jsme vstupovali do restaurace, tak se zrovna rozpršelo. Vyšlo to mimochodem tak akorát; poobědvali jsme, dali o kofolu navíc a pokračovali jsme dál. Mimochodem servírka tu byla asi na brigádě a na cech nám rukou vypisovala celé názvy, což jí v případě třeba hovězího vývaru s masem a nudličkami docela obdivuji. Cílem prvního dne byla fara v Dolní Moravě, kterou nyní opravuje o.s. Magvia. V úplně původním plánu bylo, že také
jeseníky
přiložíme ruku k dílu, ale po cestě jsme se kochali natolik, že jsme na faru dorazili docela pozdě. Ještě jsme stihli absolvovat prohlídku s odborným výkladem, večeři, zahrát si kolo dynosaurů a rychle do betle (zalehli jsme asi ve tři hodiny ráno v pokoji zvaném trezor, kvůli kovaným dveřím), protože ráno měl přijet Kája s rodinou a společně jsme se měli vyškrábat na Kralický Sněžník.

Jak řekli tak udělali, takže jsme ráno parkovali na točně pod KS a dál pokračovali na Strašidla (kde zůstala batožina) a vzhůru na vrchol. To vše včetně Danielky, malé neteřinky, která to všechno zvládla a byla samozřejmě nejmilejším členem výpravy.

Vrcholovým bonbonkem bylo pár posledních kapek tramínu červeného (pro neznalé bílého vína) z láhve od našeho kamaráda Jirky Krále z Čejkovic, který nám dal pár lahvinek jako svatební dar (měli bychom si už sjet pro další, už není :( ). A ty úplně poslední kapky jsme potom vrátili do pramene řeky Moravy, protože víno bude dokud bude v Moravě voda...

A ještě fotky od Mišáka.