pátek, prosince 29, 2006

Čtyřícítka na krku

Doopravdy není ani mě, ani Lence čtyřicet. Ale konečně se nám podařilo najít 40 keší. Dnes jsme doplnili poslední dvě.

Před polednem jsme s bráchou, švagrovou a jejich Danielkou vyrazili s kočárkem na výlet do Bílovic. Prakticky po pár krocích jsme vyzvedli

což byla doopravdy snadná rychlovka.

Ta další byl už těžší oříšek - šli jsme podél řeky a keška je nahoře na hřebeni. Nenapadlo mě nic lepšího než si to tam střihnout kolmo do pěkně prudkého kopce po zasněženém, klouzajícím listí. Děvčata s kočárkem naštěstí zůstala dole. Na kopci nás ještě GPSka krapet pohonila, ale našli jsme :).

čtvrtek, prosince 28, 2006

Pohoda, Lenčov a lov

Hurááá, konečně jsme zvládli uskutečnit dlouho plánovaný výlet na Lenčov. Štěpán se domluvil s Pepem na přesné datum a tak bylo jasné, že teď už opravdu s dvoukolákem dorazíme (slibujeme mu ho od letních prázdnin). Vzali jsme s sebou i Astu. Byl to její první pořádný výlet autem. Musím ji pochválit, protože bez problémů zvládla časté nastupování do auta a návštěvu cizího dvorku, kde bojovala proti starousedlíkovi Žuldovi :).

Vyrazili jsme asi v 11 hodin a protože nás čekali až na oběd (na 13. hodinu), odlovili jsme po cestě několik keší:) :


U všech tří keší jsme procházeli krásnou krajinou, která byla lehce omrzlá a svítilo do ní sluníčko :) . Jelikož se čas naplnil a zrádně nám utekl rychleji než jsme čekali, přijeli jsme na oběd o trošku později. Štěpán s Pepem vyložili dvoukolák, Pepé s mamkou zavřeli psy a tak mohla Asta na dvůr a my na oběd. Dostali jsme na Lenčově tradiční "kyselici" a srnčí maso ve vlastní šťávě. Nejdřív jsem měla strach, že tak plný talíř nesním, ale vzhledem k tomu, jak to bylo dobré jsem ještě dostala přidáno.

Po obědě jsme si prohlédli fotky z Norska a vyrazili jsme na procházku. Mamka s námi nakonec nešla, ale Pepe nás doprovodil. Hlavně proto, že jsme mu slíbili ukázat poklad, který má kousek od domu :). Byla to multi keš, takže jsme se nejdříve ocitli na rozlehlých loukách Lenčova, kde jsme vyluštili první rébus. Tedy spíš kluci. Já jsem hlídala Astu a matematika není moje silná stránka.

Po brodění houštím, které jsme mohli obejít po cestě :( , jsme došli na stavidlo Lenčáku. Spočítali jsme tyče a na nich matky. Tyto počty kluci dosadili do zdánlivě jednoduché rovnice. Počítali ji docela dlouho, tedy aspoň tak dlouho, že už mi z toho postávání začínala být zima... Ale zvládli to. Výsledek dosadili do souřadnic konečné keše. Výborné bylo, že je rybník v údolí dosti hlubokém na poblouznění GPSky, takže nás nejednou poslala doprostřed rybníka, nebo na jeho druhou stanu apod. Byl sice zamrzlý, ale led nebyl ještě moc silný (bylo skrz něj pěkně vidět do vody, ale na běhání po něm neměl nikdo z nás). Nakonec jsme použili drobnou nápovědu. Keš měla být ve starém pařezu 6 metrů od velkého modřínu směrem k rybníku. Můžete jen hádat, kdo ji nakonec našel. Projevil se klasický instinkt nováčka a k tomu ještě domorodce :). ANO, byl to PEPÉ.

Hledání se mu zalíbilo natolik, že jsme vymýšleli metodu, jak ještě tentýž den stihnout co nejvíc keší.

Proto jsme k dalším vyrazili autem.

opět našel Pepé. Prostě se podíval na pařez a řekl si, ten to bude a byl :). Uvažovali jsme, že už pojedeme do tepla, ale nakonec jsme vyrazili ještě pro jednu keš. Ovšem až po té co jsme se zatajeným dechem sledovali západ slunce.

Poslední keš dnešního dne první uviděl Pepé - naznala jsem, že ho příště necháme doma :) .
Měli jsme výhodu, že byla zima, protože podle informací měli být pod stromem zmije...


Potom jsme jeli na horký čaj, teplou kyselici, cukroví, talíř sýrů atd. Na Vysočině prostě chutná...

Doma jsme se pozdravili se sestrou, umyli auto a jeli na velký nákup na silvestrovskou veselici. Po návratu jsme již byli schopní jen koukat na televizi a odpočívat. Myslím, že i Asta spala tvrdě až do rána :) .

úterý, prosince 26, 2006

Rozbaleno

Tak co? Už máte rozbaleno? Vzhledem k tomu, že je 26. prosince, už určitě ano. A dobrý?

Chystám se napsat chlubící post, takže pokud nechcete číst jak si tahám tričko, tak raději zavřete prohlížeč ;).

K nám domů chodí Ježíšek "praktický" (což je jedině dobře) - postupně rok od roku přináší další a další nářadí, takže už ho mám pěknou bednu (tu mi přinesl asi před čtyřmi roky) a můžu se s ním při každé vhodné příležitosti chlubit (např. při krimpování kabelů u Martina). Letos přidal multimetr, takže odteď můžu u gáblů i zjistit jestli nemají někde kraťas (a spostu dalších věcí). Navíc jsem dostal nějakou tu módu od fochu - lacláče s blůzou - zelené, takže v nich můžu i na další avibesídku!

U Leničky mi potom Ježíšek nadělil nezvykle dutou tubu, ze které se vyklubal obal od Pringles (že by v nebi taky baštily Pringlsky jako my s Lenkou minulý týden?). Jenže místo tvarovaných brambůrek se v něm krčil poukaz na sólový seskok padákem. No to mi ho teda vyndej... Aby se mi Lenička nemohla smát, tak jsem říkal, že i když ji Ježíšek s podobným dárkem vynechal, tak já že ji nevynechám a pořídím ji stejně takový seskok ;). Teď je na letištích bohužel zavřeno, takže náš ideální čas nastane přibližně v květnu. Mezitím se budeme těšit, školit (budeme mít skákací kurz, takže při případném dalším seskoku už budeme platit jenom za letadlo a vybavení), motivovat (dostal jsem i DVD z nějaké skákací session), chystat a rozebírat to (už jsem se Leničky ptal, jestli můžu skákat v nových montérkách a prý ano). Těsně před Vánocemi jsem se díval na Black Hawk Down (takže se vidím jak vypadnu z letadla) a na (teď už předposledního) Jamese Bonda - Die Another Day (kde hlavního padoucha vtáhne i s padákem proudový motor po Bondově vyhození) - to asi není ta pravá motivačka ;)

sobota, prosince 23, 2006

Pohoda, jazz

Letos jsou Vánoce v neskutečném klidu: komplet dárky už mám víc jak 2 týdny, včera a dneska jsem je zabalil, stejně tak stromeček... Na zítřek si nechávám už jenom pohádky a vyhlížení první hvězdičky (pak se teprve u nás může k večeři).

Takže: radostné Vánoce. A nezapomeňte, že ryba musí plavat!

PS: pokud si chcete vychutnat atmosféru Vánoc, tak vás pěvecký sbor Gymnázia Šlapanice zve na každoroční Zpívání na Boží hod. Pásmo vánočních písní a koled si můžete vyslechnout v kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Šlapanicích 25.12. 2006 ve 10:00 po ranní mši. Samozřejmě tam budu, s kytarou...

čtvrtek, prosince 21, 2006

Netbox

Asi jste to vůbec nezaznamenali, ale koncem minulého týdne jsem změnil providera z Karnevalu na Netbox. (na konci prosince by měl být přepojen i Honza). Důvod byl jednoduchý: Karneval je jednak dražší a co chvilka je vypadnutý. Navíc v jeho síti nějak divně funguje DHCP (přidělování adres), takže se prostě nepřipojíte, musíte restartovat modem atd.

Netbox jsem původně neměl moc v oblibě; ani ne tak kvůli jeho síti, jako spíše kvůli jeho majiteli/jednateli p. Č. - svého času nám tady v domě nasliboval hory doly a až došlo na lámání chleba, tak nebral telefony, blbě se vymlouvat a choval všelijak neseriózně.

Jenže doba pokročila: Netbox už nemá páteř na stovkovém ethernetu, ale na optice, pokrývá prakticky všechny sídliště, má dobré reference (dokonce i Yenya ho používá!)...

Minulý pátek tedy přišel technik zatáhnout drát z rozvodů na chodbě do bytu. Čekal jsem dělníka-pokrývače, ale přišel pravý opak - hned u dveří se zeptal jestli může dál v botech! Po montáži vytáhl lopatku, smetáček a pěkně po sobě uklidil. Slušně se zeptal, jestli může na záchod a do koupelny, jestli může použít ručník...

Vtipný moment nastal, když po ním praskly (jeho) schůdky. Měl od pohledu dobrých 120kg, nosnost schůdků byla uvedena do 100kg :). Naštěstí se nic nestalo.

Dilbert

Martin mi udělal radost a udělal mi Dilbert RSS. Dííííky!

Rušička signálu

Od začátku týdne lovím ducha v domácí bezdrátové síti. Signál se mi prostě z ničeho nic prakticky ztratí a místo abych fičel na plný výkon 54Mb/s se útrpně vláčím 1Mb/s... Hledal jsem možné zdroje rušení, měnil nastavení, pátral po dalších bezdrátových sítích, které by mohli kolidovat, přemisťoval router, zkoušel různé polohy antény a pořád nic. Až jsem si vzpomněl.

V průběhu minulého týdne se mi v rámci Windows Update nabídla aktualizace ovladačů mojí bezdrátové PCMCIA karty Asus WL-100gE. Pod vidinou lepšího signálu/bezpečnosti/určitěještěněčeho jsem aktualizoval.

WL-100gE používá svoje vlastní ovladače a navíc má poměrně pěkný nástroj pro nastavování karty a připojení (správce profilů pro různé sítě, AP/Ad hoc, monitoring signálu, pokročilé možnosti zabezpečení...). Jenže ty nové ovladače, původem od Microsoftu, si nejspíš jaksi nerozuměly s nástrojem pro správu. V praxi to vypadalo tak, že jsem se sice úspěšně připojil, mohl jsem pingnout, ale při jenom trošku větší zátěži (spuštění Firefoxu, který ihned začal stahovat předpověď počasí) spojení spadlo a nebylo schopno nalézt žádnou síť.

Microsoft má naštěstí v Ovládacích panelech možnost vrátit změny ovladače zařízení (asi to tam dali kvůli tomu, že vědí jaké ovladače vydávají ;) ) - po provedení návratu k předchozí verzi vypadalo všechno ok - karta se připojila k routeru, svižně komunikovala...

Jenže čas od času záhadně klesala rychlost spojení až na minimum. Po pár dnech neúspěšného pátrání jsem si vzpomenul na aktualizované ovladače; vzal jsem originál cd od Asusu, odinstaloval ovladače bezdrátovky a znovu nainstaloval. Od té doby má pořád zařazeno na nejvyšší stupeň a je po duších.

Příště radějí tlačítku pro vrácení změn ovladačů raději nevěřit...

Tarifní z(ne)výhodnění

Jako zákazník operátora Tmo jsem neodolal a aktivoval jsem si tarifní zvýhodnění Surf+ - možnost přistupovat z mobilu na web pomocí javového prohlížeče web’n’walk light (což není nic jiného než upravená Opera mini). První dva měsíce se za toto zvýhodnění neplatí žádný poplatek, takže proč to nevyzkoušet.

Při aktivaci na infolince mi operátor potvrdil informaci, že místo tmobilního w’n’w může být použita normální Opera mini - takže proč používat upravenou verzi a ne originál?

Měsíc utíkal a já čas od času brouzdal, koukal...

Jenže měsíc utekl a přišlo vyúčtování:
Datové služby GPRS/EDGE - Internet - 3235kB - 194,10Kč

Nemělo to náhodou být zdarma v rámci Surf+? Operátorka na infolince mi oznámila, že Surf+ potřebuje nějakou konkrétní verzi mini Opery, že mám používat originál w’n’w, jinak že to může dělat tyhle problémy a že to ještě prověří. Wow. Ale že to nebudeme kvůli dvou stovkám nějak řešit, že mi je v příštím vyúčtování vrátí. Tak proč ne...

Poučení: používejte raději originál w’n’w...

úterý, prosince 19, 2006

Redl a KDJ na rozloučenou

Všechno musí jednou skončit... Vlasta Redl a skupina, která se jmenuje Každý den jinak se loučí teď - na posledních 3 koncertech (Brno, Ostrava, Olomouc, Praha). Už na jaře proběhla vzájemná dohoda: Redl hrál v poslední době spíš se Samsonem Lenkem a Slávkem Janouškem, takže se ostatní rozhodli pokračovat v kapelách, ke kterým mají blízko.

Rozchod proběhl v dobrém, což bylo vidět i na včerejším koncertu. Energie, úsměvy, improvizace, variace... :). Každou chvilku nějaké vzájemné hudební škádlení; ve skupině s tolika skvělými muzikanty prostě radost pohledět (a uslyšet!). Kapela byla v neskutečné pohodě...

V jeden okamžik si odskočil bubeník David a místo něho si vystřihl ukázkové sólo na bicí Vlasta Redl. Jenže ne sólo na bicí na bicích, ale na klávesách. Vlasta se rozjel tak, že zamáčkl 4 klávesy (podle jeho slov rekord) na svých Rolandech, které se až do konce nepodařilo odmáčknout.

Bonbonkem koncertu byl host večera - mladý, začínající kytarista Michal Pavlíček. Jak Vlasta řekl: "Ten kluk má budoucnost." Škoda jen že se objevil jen na dvě písničky.

Snad se zase dají dohromady....

Nová DVD na Benzině

Při cestě s děvčaty na cvičák jsme brali benzín a co to nevidím - nová DVD v rámci akce 80 a její prodloužení do dubna! Hned jsem dva koupil :). Abych pravdu řekl, už jsem na Benzinu ani nechtěl pro benzín jezdit, protože všechny filmy na které jsme měli spadeno z předchozí nabídky už jsme si koupili a ty ostatní nás nelákaly...

Zajímavé je, že o nové nabídce (a hlavně prodloužení) není na webu Benziny ještě ani zmínka.

Filmy opět budou vycházet postupně:
1.-4. - leden
5.-8. - únor
9.-12. - březen
12.-16. - duben

Nabízené filmy:

  1. Krkonošské pohádky 2
  2. Dědictví aneb Kurvahošigutntag (máme)
  3. Bob a Bobek 6
  4. Vesničko má středisková (máme)

  5. Tři veteráni
  6. O loupežníku Rumcajsovi 2
  7. Kameňák 1
  8. Pat a Mat 4

  9. Ostře sledované vlaky
  10. Bob a Bobek 7
  11. Samotáři
  12. Pat a Mat 5

  13. Ať žijí duchové
  14. O loupežníku Rumcajsovi 3
  15. Kamarád do deště
  16. Jak svět přichází o básníky

Slatinské Vánoce

V sobotu proběhly ve Slatině vánoční minitrhy. Vzhledem k tomu, že jsme tam zvučil toho moc o trzích nevím - zato mám ale přehled o vystupujících :).

Vrcholem odpoledne bylo to, když mi emancipovaná učitelka ZŠ tvrdila, jak ji den předtím krásně nezvučili na Svoboďáku: "Ten pán přišel, nastavil to a potom nemusel vůbec nic dělat." Chtěl jsem to nadhodit na pondělním koncertu Vlasty Redla, co by na to říkal ;).

Tímto nechci říkat, že jsem zázračný zvukař, ale zvučit na otevřeném prostoru (silnici ze dvou stran, z další velmi (hlukově) aktivní stavba) a navíc děti... Metr od dítěte už přes ten hluk ani neslyšíte co říká. Nu což, příště budeme chytřejší...

Vánoční Avibesídka s nadílkou

Rád bych všechny návštěvníky blogu pozvat na Vánoční Avibesídku. Tento pátek, Beseda ve Slatině (mapa) od 20:00hod...

Potkáme se?

Tesco, Krpole (ex Carefour)

Pokud nechcete strávit noc ve frontě, tak raději jeďte v noci nakupovat jinam. Lidí je tu sice málo, ale pokladních ještě míň (konkrétně 2 na celý hypermarket).

pátek, prosince 15, 2006

Travel Bug

Při Geocachingu se hledají poklady schované na zadaných souřadnicích. Najdeš poklad, něco si z něho vezmeš, něco přidáš, zapíšeš se... Co to trošku oživit? Co kdyby se místo (prakticky) anonymních dárků v pokladech dávali dárky tak trošku živé, osobní?

V první řadě vás ubezpečím, že nejde o žádná živá zvířata zavíraná do malý temných krabiček. Ono by to asi ani nešlo - nacpat křečka do malé filmovky :). Bude se pořád jednat o malé dárky, které se od těch ostatních liší.

Stejně jako mají psi na obojku známky, podle kterých jdou identifikovat - stejně tak mají psí známky i vyměňované předměty. A jak to vypadá? Dva plíšky na řetízku - prostě psí známka (dog tag) :). Jeden plíšek si necháte (jako majitel) a druhý pomocí kuličkové šňůrky připevníte na vyměňovanou věc. Každý pár známek má svoje jednoznačné číslo (tracking number) + heslo, pomocí kterého známky aktivujete a označíte se za majitele.

Těmto identifikovaným předmětům se říká Travel Bugs (TB). Nemusí se jednat jenom o předměty s dog tagy, ale i o tzv. geocoins, což jsou speciální mince opět s vyraženým číslem. Mince se nikam nepřipevňují a jsou to TB sami o sobě.

Zatím nic moc, co? A co s tím dál? No přece vytvořit z neživého živé - předměty lze pojmenovávat a hlavně jim dát úkol. A jaký? Např. jsem kačer Duffy a nějak jsem nestihl svoje hejno do teplých krajin - nechceš mě tam vzít ty? A budu strašně rád, když se se mnou vyfotíš a přidáš fotky do logu, ať mám na co ve stáří vzpomínat...

Potom už jenom umístit do nějaké kešky a zapsat do elektronického zápisu na webu Geocaching.com (stejně jako každý další nálezce).

Lidé kteří najdou váš TB si můžou podle tracking number zjistit co to je za předmět, kde všude už byl a kam by rád. Pokud se nálezce rozhodne TB vzít, měl by se snažit předmětu pomoci v jeho úkolu. A neměl by u sebe sušit příliš dlouho (jako rozumná doba se udávají 2 týdny).

Kde takový vlastní Travel Bug vzít? Nejlépe v některém z GC obchodů. V tom českém vyjde TB na 189Kč.

My jsme samozřejmě nemohli zůstat stranou a rozhodli jsme se vypustit naši malou Coccinellku do světa. A kam? Je to metropolitka, takže by se ráda podívala do Londýna, do Paříže a kamkoliv, kam ji to zavane... Někdy v budoucnu by se potom ráda vrátila zpátky k nám, aby s námi mohla oslavit Vánoce. Tím "někdy" je myšleno za pár let.

Těžké bylo loučení, nějaký ten pátek ji přece jen neuvidíme :(. Navíc občas se stane, že kešku navštíví zloděj a TB nenávratně zmizí.

Uložili jsem ji do TB Hotelu poblíž letiště tady ve Slatině a čekali, až ji někdo pomůže dál...

Zavolá nebo přijde - ŠOK!


Mysleli jsme si, že Coccinellka se bude potloukat po českých keškách a možná tak za rok se přehoupne přes hranice, za další rok přes další hranice... Jenže po týdnu čekání doopravdy přišel šok - první nálezce oznámil, že příští týden jede do Anglie, tak že ji tam vezme! Další dva týdny čekání a šup - La Petit Coccinelle se zabydlela v kešce na předměstí Nothinghamu.

Jen tak dál...

úterý, prosince 12, 2006

Naši kamarádi

Náš blog jsme s Leničkou zakládali jako deníček - abychom si zapamatovali kde jsme byli, co jsme dělali, přidali nějakou fotku, pozdravili naše známé...

Většinou jsme měli pozitivní ohlas. Jenže občas i nějaký záporný - občas se někdo divil, že jsou fotky z akce, na které byl (a stejně tak 10-100 lidí) na internetu. To je to nové století. A tihle negativní většinou nejvíc křičeli.

Nikdy jsme nechtěli stavět náš blog na tom, abychom se vyváželi na někom jiném (jak to dělá např. ten jehož jméno se nesmí vyslovovat - RH). Když už jsme se o někom zmiňovali/obrázkovali, tak jsme chtěli aby po přečtení věděl, že jsme rádi, že jsme tam s ním mohli být. Žádné nevhodné poznámky, zesměšňování, kompromitující fotky (a že jich není málo)...

Jenže asi tady nejsou lidi potěšeni ze svých fotek, zpráv o sobě... Takže se jím tímto omlouváme a až do odvolání je budeme vynechávat. Stejně tak si většinu fotek budeme nechávat pro sebe, zvlášť ze společných akcí.

Peace.

PS: budeme rádi, když do komentářů vyjádříte svůj názor.

pondělí, prosince 11, 2006

"Adrenalin"

V neděli ráno jsme nečekaně museli na zubní pohotovost :(. Když už jsme byli v autě, tak jsme se rozhodli si za světla "očíhnout" jednu keš na poměrně frekventovaném místě a pokud možno se na ni připravit. Z komentářů jsme věděli, že bude vysoko a nebude jednoduché se k ní dostat, navíc se spoustou mudlů okolo. Zastavili jsme skoro pod ní. Pomůcky k jejímu dosažení jsme spočítali podle Štěpánovi výšky. V Tescu jsme koupili dvě násady na smeták, celkem asi za 50,- Kč.
Štěpán je během odpoledne nachystal, aby se daly večer použít.

Na půl osmou jsme jeli do divadla. 2x jsme si objeli parkoviště, protože uprostřed města byla spousta akcí a všichni museli přijet autem :). Nakonec jsme místo našli. Představení bylo velmi super, všem ho doporučuji, i když musím říct, že ne každému tento humor přijde vhod.
Jelikož nejsou sedačky číslovány, musíte si místo chytit sami. Odměnou za dobré místo, je dostatečný přísun piva - zadarmo - na náklady divadla. No schválně, kdo by to nebral :) ?. Tedy vyjma řidičů a abstinentů...

Po lehké večeři v rychlém občerstvení jsme vyrazili na lov. Dojeli jsme na skoro prázdné parkoviště, což je před Vánocemi docela zvláštní jev. Čekali jsme, že tam bude minimálně o 2/3 více aut. Museli jsme to zvládnout i tak. Já jsem hlídala okolí a Štěpán mezi tím ulovil keš.


Zápis do logbooku proběhl v autě. Uvědomuji si, že jsme se bavili o tom, že to žádný adrenalin, jak psali ostatní, nebyl. Jenže, když se to vezme kolem a kolem, tak tam přece jen byl. I když jsme to provedli nenápadně, stejně jsme pokukovali po okolí jestli nejde hlídač, a to i v autě, kde už nás nemohl nikdo podezřívat :). Takže tam toho adrenalinu opravdu něco málo bylo :) .

sobota, prosince 09, 2006

Slavíci z Madridu

No to je katastrofa: Helenka, playback... Nebýt Anety (měla novou písničku - pěkná, ale s takovým zvláštním refrénem) , kluků moderátorů z Těžkýho Pokondra a hlavně Evičky Farné, tak nuda nuda šeď šeď.


Btw: ať žije použitelnost webu - na http://slavik.seznam.cz/ najdete jakoby plakát na Slavíky, který ovšem není textový, ale je to obrázek rozřezaný na proužky...

pátek, prosince 08, 2006

Zvětšení prostoru na Picase

Pro ukládání fotek na web používám Picasu, jak jste si už určitě všimli. Standardně je k dispozici 250MB pro vaše fotky - což je sice více než svého času nabízel konkurenční Flickr, ale zároveň to není dostačující, pokud chcete/potřebujete na web umístit větší množství fotek v nějaké lepší kvalitě (Picasa umožňuje při uploadu z klienta automatické přepočítání na 1600px, 1024px (na šířku) nebo obrázek zanechat v originální kvalitě).

Prostor šlo samozřejmě navýšit, ale pouze pro ty občany Spojených států. Údajně kvůli vracení peněz...

Jenže najednou lup - co to nevidím:


Na výběr jsou čtyři varianty (ceny jsou za rok):

  • 6.25GB za $25
  • 25GB za $100
  • 100GB za $300
  • 250GB za $500
Pak už jenom do Google účtu doplnit číslo kreditní karty a užívat si prostoru.

středa, prosince 06, 2006

Jubilejní a ještě jedna

V neděli dopoledne jsem zavezla Štěpána na zkoušku sboru do Šlapanic. Odpoledne tam vystupovali a tak si to museli ještě nazkoušet.

Po druhé hodině odpolední jsem s mamkou vyrazila za ním, poslechnout si jak to zpívá Sboru a podívat se na místní jarmark. Vzhledem k tomu, že jsme jeli na poslední chvíli a parkoviště blízko náměstí byla plně obsazena, musely jsme zaparkovat až u Družby. Aspoň jsme si (před postaváním) protáhly nohy. Sboru to šlo dobře, i když měl Štěpán pocit, že mu něco ujelo, ale myslím, že si toho nikdo z naslouchajících nevšiml. Nebyla ani moc velká zima, ale bylo to dost vlezlé a tak jsme se těšila domů do tepla. Jenže se mi nepodařilo se tam jen tak dostat.

Štěpán trval na svém, že musíme na procházku s Astou a autem. Pokusil se mě přesvědčit, abych řídila favorita, ale to se mu nepodařilo a tak to musel vzít pevně do rukou on (ve Šlapanicích si totiž dal jednu štamprdli a tak nechtěl řídit, ale bylo to víc jak hodinu :)).

Zamířili jsme do lesa nad restaurací Klajdovka, kde je keší jako máku a člověk by mohl mít pocit, že tam "rostou, jako houby po dešti". Své by o tom mohl vyprávět i Mišák, který s námi jeden hon na keše absolvoval :). Slunce už zapadlo a tak bylo v lese hodně šero, ale naštěstí ne úplná tma tmoucí. Po asi kilometru chůze jsme ji našli na jednom paloučku plném starých dutých pařezů. Byla právě v jednom z nich.


Poprvé jsem nás zapisovala do logbooku potmě za svitu osvětlení displeje GPS. Po cestě zpátky jsem říkala Štěpánovi, že mi to šero přípomínalo scény z filmu Záhada v Blair Witch.
Druhá keš byla až v Žideních, takže jsme skočili do auta a vyrazili luštit další záhady. Zaparkovali jsme vedle hřbitovní zdi a šli jsme směrem k maličkému parčíku, kde měla být keš


a byla tam :). Nejdříve nám v jejím hledání bránil jeden mudla. Asta se zakoukala do jeho fenky a chtěla si hrát. Potom jsme ji nějakou tu chvilku hledali. Při hledání se mi samozřejmě podařilo stoupnout do psího exkrementu :(, ale hned potom jsem našla úkryt s keší. Takže to asi bylo štěstí :). Po čištění bot a naložení se do auta, už následovala cesta do tepla. Dali jsme si horký čaj s rumem a zajedli to dobrou večeří (pečená kuřecí křídla - mňam).

úterý, prosince 05, 2006

Fête des lumières

(fotka je ze serveru www.lyon-photos.com)

Letos na jaře jsme s Lenkou využili lákavé nabídky a odcestovali jsme (trošku na blind) do Francie, konkrétně do Lyonu (mapa). Naštěstí jsme se ocitli v trojúhelníku (geografickém, ne milostném - Lyon, Chambery, Grenoble) známých a bylo o nás dobře postaráno.

V Lyonu nám bylo krásně (jak jinak v tak krásném městě) - bydleli jsme kousek od centra, na kolejích s podlahovým vytápěním (vzhledem k tomu, že jsme spali na zemi jsme to ocenili :) ) na kopci s krásným výhledem na město, večery při vínu a sýru...

Něco málo z toho všechno najdete v našich lyonských fotkách.

Ale zpátky k tématu - každý rok se v Lyonu slaví Fête des lumières - Svátek světel. Co si pod tím představit? Nejlépe to asi uvidíte tady. Prostě celé město svítí. Že nemůže svítit muzeum? Ale ano. Že nemůže svítit most? Může! A co historická katedrála? Taky! A co historická katedrála s lasery na nebe? Každopádně!

Letos se celé město rozsvítí tento víkend (resp. od čtvrtku 7. do neděle 10.12.2006). Studenti dokonce dostanou volno! Nemáte někdo volné místo do Lyonu? Někdy tento víkend?

pátek, prosince 01, 2006

Spam (po měsíci)

Jak jsem zmiňoval přesně před měsícem a pár dny - rozhodl jsem se sledovat množství spamu ve své emajlové schránce.

Takže: přesně za měsíc od prvního měření, tj. 1.12.2006 obsahoval můj spambox 12.198 kousků! Což je skoro dvojnásobek oproti předchozímu měsíci... Průměrně 406,6 nabídek na v1agry, big d*cky apod. za den.

Asi i spameři chtějí mít bohaté Vánoce...