pátek, března 30, 2007

Jak co nejrychleji od O2

Dovolím si malou odbočku od SIP série. Zjistil jsem totiž, že proces útěku od ou tů (O2, dříve Českého Telecomu) je poměrně náročný a že by bylo dobré uvést pár rad jak proces urychlit, což v důsledku znamená i zlevnit.

Standardní průběh: zavoláte na infolinku, operátorka si vás (jako uprchlíka) poznamená a oznámí vám, že vás bude kontaktovat někdo z teamu odlašovatelů (lovců uprchlíků). Samozřejmě to není vůbec žádný problém, všechno pošlou poštou atd.

V nejbližších dnech vás budou doopravdy kontaktovat ohledně odhlášení, budou vám nabízet ultra výhodné tarify a snažit se vás všemožně udržet. Když budete trvat na odhlášení, tak vám opět řeknou, že materiály pošlou poštou nebo přijít osobně (komu by se ale chtělo, že?).

Normální člověk by tedy čekal na zásilku. A v tom je právě ta finta: zásilka ne a ne přijít. Nebojte, ona přijde. Ale čirou náhodou až koncem vašeho paušálního období nebo klidně ještě později. Takže vy budete muset zaplatit další měsíc... Tuhle informací mám přímo od O2 insiderů.

Jak to tedy udělat tak, aby jste nemuseli čekat na poštu? Osobní odhlášení stanice v pobočce na Šilingrově náměstí! Tady ani nechoďte do normální fronty - u nich odhlášení nevyřídíte. Od toho je tu nenápadný človíček bez firemního dresu, nemající ani vlastní přepážku. Všechno se sepisuje tak trošku na koleně.

Potom se už rozlučte s O2 a rychle pryč...

čtvrtek, března 29, 2007

Skoro FTF

Tak tentokrát nám to FTF krapet nevyšlo :(. Přišli jsme až třetí (resp. čtvrtí, protože FTF mají dohromady 2 teamy). #95 - GC11J3R - Obranska stran / Obrany hillside - TS je uložená prakticky naproti od naší cache Lavička. Tedy naproti přes údolí :). Ale aspoň jsem se na ni mohli podívat zespodu.

Vzhledem k uteklému FTF jsme se rozhodli si spravit náladu dalším lovem. Šlo to jako po másle:

Ještě kousek a stovka je doma :)
geocaching (maloměřice, soko, vaňkovka)

středa, března 28, 2007

Soutoky, parky a tak

Ráno jsem musel do města kvůli vyvázání nějakých tisků. Samozřejmě s malou odbočkou :)

Ta poslední mi doopravdy pěkně zapadla do trasy: vede (je to multi) přímo okolo General Copy, kam jsem musel kvůli vazbě :).

úterý, března 27, 2007

Vítání jara - změna času

Jak určitě všichni zaznamenali, došlo v neděli ke změně času. Nejhorší je, když se probudíte a při pohledu na hodiny přemýšlíte kolik vlastně je.

Vstávali jsme o hodinu dřív a přitom bych potřebovala spát aspoň o hodinu déle i při starém čase. V sobotu večer jsme totiž slavili taťkovi narozeniny a tak bylo opravdu co dospávat. Jenže okolnosti nás nutili k rannímu vstávání a dopolední návštěvě zaměstnání. Musela jsem provést drobný jarní úklid, neb mi předělávali domácí telefon (v práci). Prach byl všude a nábytek stál uprostřed místnosti. Tak jsme to dali se Štěpánem do pořádku a spěchali jsme na sváteční oběd. Po obědě jsme si jako aperitiv dali šampus s jahodami :).

Potom jsme vzali Vlastu s Vaškem, Viktorkem a Jirkou na Hády. Lidí tam bylo dost, ale nám to nevadilo. Vlasta a spol si užívali první návštěvy na zdejším místě. Štěpán chtěl pouštět draka, ale jako vždy, když je pěkně a my vytáhneme draka, přestalo foukat. Nevím čím to je, ale když jsme draka schovali a ušli pár metrů, že se půjdeme místo pouštění draka projít, tak začalo zase pěkně foukat. To si s námi to jarní počasí, tak trochu hrálo.

Došli jsme až na "naši" lavičku. Ukázali jsme jim výhled a vtom jsme zahlédli podivné to osoby. Ne každý běhá z kopce po lese v jedné ruce telefon a v druhé GPS s upřeným pohledem do země. Přišlo nám líto, že bloudí v úplně jiném směru než byla keš a hlavně jsme se chtěli seznámit. Takže jsme se pomalu přibližovali a potom se odhodlali ke kontaktu. Zjistili jsme, že bydlíme kousek od sebe a chvíli si povídali o dalších keších z okolí.

Vlasta s Vaškem a Viktorkem už byli dávno někde pryč a Jirka se také dožadoval odchodu. Proto jsme kačerům přiblížili polohu keše a rozloučili se.

Trio V jsme našli na vyhlídce, jak se slunili. Potom už jsme se vydali na autobus, vlastně to byla po hodně dlouhé době Vaškova první jízda MHD :).

Ve Slatině jsme V+V+V+J opustili a šli jsme pouštět draka na ověřené místo. Foukalo dost a tak se drak pořádně proletěl. Asta se proběhla a tím jsme zakončili nedělní jarní procházku.

pondělí, března 26, 2007

Cross country

Jelikož Lenka na většinu soboty odjela na koupačku do Laa a mě se nechtělo sedět doma, domluvil jsem stejně naladěného Mišáka a vyrazili jsme i s Astou na výlet do deštivé soboty. Místo auta jsme použili autobus - pro Astu to byla víceméně premiéra v MHD, navíc košík na sobě měla všeho všudy podruhé. Naštěstí je tvor výletový, takže zvládla oba autobusy i přestup.

Na konečné u hřbitova v Líšni nás přivítalo rozblácené pole a posléze i les. Cestu k první dnešní keši znal Mišák skoro poslepu - kdysi tam jezdívali na táboráčky. Takže nalezení #91 - GCMN49 - Valigrad - TS nám nedělalo problémy. Tedy až na sílící déšť a blatíčko :(. Asta se opět projevila jako horský pes, protože ji dělalo neskutečnou radost běhání nahoru a dolů ve svahu. Hlavně tedy brzdění, kdy vždycky důkladně rozryla napadané listí a větve...

Pokračovali jsme dolů do (nečekaně :) ) liduprázdného Mariánského údolí. Asta už byla v tu chvíli jako prase a já měl čím dál větší obavu, že nás nikdo nevezme do autobusu a půjdeme domů pěšky. Pokusili jsme se odlovit ještě Hrad, což je cache u druhého rybníka kdesi ve stráni. Jenže signál nás honil sem a tam; navíc už před námi někdo cache nenašel. Takže jsme to brzy vzdali a začali pomýšlet na návrat domů.

Ve staré Líšni mimochodem opravují koryto potoka, který teče vedle silnice mezi Mariánským údolím a náměstím Karla IV. - vypadá to moc pěkně.

Do autobusu nás naštěstí vzali, do obou. Uff. Doma usušit a odpoledne znovu ven, plánovat umístění další cache s Ivem.

Ještě že má naše Asta samočístící srst. V neděli ráno už byla zase krásně čisťoučká :).

čtvrtek, března 22, 2007

SIP - gateway a telefon

Jak už jsem naťukl posledně: dnes to bude o výběru toho správného zařízení. Na výběr je toho docela dost.

V prvé řadě je potřeba se zamyslet nad tím, jestli chcete VoIP telefon nebo jestli bude lepší váš stávající telefon připojený přes VoIP gateway. Doporučuji zamyslet se nad použitelností a funkcemi stávajícího telefonu (není starý, podporuje identifikaci volajícího, má seznam, fax, bezdrátovou ručku atd.), podle toho porovnat stávající telefon s novým VoIP telefon s požadovanými funkcemi a případnou branou (při zachování stávajícího telefonu). Nové telefony toho umí hodně, nejsou ani moc drahé.

Osobně jsem potřeboval bezdrátovou ručku - jenže nové VoIP telefony s ručkami jsou drahé (cca 3.000+), takže se vyplatí koupit si bránu a (pokud zatím nemáte tak) klasickou ne-VoIP bezdrátovou ručku.

Pokud se rozhodnete pro bránu, tak se stačí rozmyslet kolik telefonů či telefonních čísel budete potřebovat; jestli chcete, aby byla brána současně jako router / firewall; má-li mít brána i wifi; přepojování hovorů apod.

Při rozhodnutí pro nový telefon si ověřte funkce, které od telefonu očekáváte; displej, klávesy, přepojování...

Pro větší projekty existují i VoIP ústředny.Vybrané zařízení samozřejmě musí podporovat protokoly vyžadované vaším operátorem.

Jak jsem již napsal v minulém díle, rozhodl jsem se pro Linksys-Cisco SPA1001. Stačí mi připojení jednoho telefonu, resp. jedné bezdrátové ručky, kterou už máme, stejně jako wifi/lan router a firewall - nic dalšího tedy nepotřebujeme. Výrobky Linksys-Cisco jsou obecně doporučované. Zařízení jsem sice mohl mít z velkoobchodu za cca 1.500Kč, ale raději jsem si ho objednal z 802.cz v rámci akce zařízení zdarma - stálo sice 2.300Kč, ale celou tuto částku jsme dostali jako kredit pro volání, takže nás jeho pořízení nakonec na nic nevyjde...

SIP - operátor a číslo

Tímto postem bych rád začal mini seriál o používání SIPu.

Před dvěma týdny jsem si vyzvedl zásilku s Linksys VoIP Phone Adapter, malou VoIP gateway pro připojení analogového telefonu. Čili zařízení do kterého zapojíte klasický telefon (který obvykle používáte jako pevnou; ať už drátový, tak bezdrátový - ručku), celé to nějak (přes switch, router) připojíte k internetu a potom už můžete vesele (a hlavně levně) volat přes internet (máte-li dostačující připojení).

Tedy ještě si musíte vybrat svého VoIP operátora - toho už teď dělá skoro každý poskytovatel připojení (UPC, Karneval, NetBox...). Vy si ovšem nemusíte vybrat stejného operátora jako je váš poskytovatel (pokud to operátor nevyžaduje). My jsme zvolili 802.cz a to hlavně kvůli cenám. Drobné porovnání: v současnosti máme pevnou linku od O2 s paušálem cca 580Kč s DPH (za nejlevnější tarif od O2 zaplatíte mimochodem 236Kč) - u 802.cz máme paušál 1Kč (slovy: jedna koruna česká), zřízení za 119Kč.

V následující tabulce jsem se pokusil shrnout některé z možností, které jsme měli. U O2 zmiňuji náš starý tarif, u Netboxu potom tarifní zvýhodnění GOLD, které můžeme mít k našemu GOLD připojení. Operátorů je samozřejmě podstatně víc, stačí jen hledat.






operátorpaušál
místní volánímeziměstomobil
02580
1,40 / zdarma
1,40 / zdarma
5,15
Karneval220
1,14 / 0,57
1,14 / 0,574,87
Netbox0
0,95 / 0,450,95 / 0,454,45
802.cz1
0,77 / 0,420,77 / 0,424,11
Další nad čím se musíte rozmyslet je vaše číslo: můžete si nechat přenést svoje původní číslo (ovšem za poplatek cca 2.850Kč) nebo si zařídit nové (většinou zdarma). Ať se ale rozhodnete jakkoliv, tak můžete počítat s tím, že na číslo půjde normálně volat z ostatních sítí.

Připravte se také na telefonát z O2, kdy vás budou lákat a přemlouvat. Telefonování přes internet je prý nespolehlivé, nejede to apod. Jako zábavnou tečku vám nabídnout "zamrazení" vašeho stávajícího telefonního čísla za 104Kč za měsíc. (Nebo 140? Každopádně na infolince O2 mluví v částkách bez DPH.) Za tuto částku vám číslo jakoby uschovají - nebude se na něj dát dovolat ani přes něj volat, ale až se k němu budete chtít vrátit, tak si ho od nich vyzvednete. Úžasná nabídka...

Příště budeme vybírat vhodné zařízení.

středa, března 21, 2007

First To Find

Konečně máme na naší geo-pažbě první FTF (First To Find). Ani nevím, jak se mi to vlastně podařilo - čirou náhodou jsem se podíval na výpis nejbližších keší a hned na prvním místě byla jedna nová:

Vzhledem k venkovní sněhové kalamitě a dopolednímu času jsem neváhal a začal luštit (cache je mystery). U jednoho z úkolů - určit GPS souřadnice věže Fort Boyard jsem odhadoval co vlastně autor (Chipoliny) chce - naštěstí správně. Ještě když jsem odjížděl nebyl u cache žádný log.

Jenom ještě malá odbočka - Vitruvian je kresba Leonarda da Vinci (anglická wiki), může ji spatřit nalevo.

Začínal jsem u hotelu Klajdovka, asi by bylo lepší se posunout ještě trošku dál, protože lesem se díky sněhu šlo dost špatně. Ve městě bylo sice sotva pár centimetrů, ale na Hádech mimo les cca 30cm a v lese tak o deset centimetrů míň. Nešly pořádně ani najít cesty - sníh ohnul větvě až na zem, takže cesta nešla poznat. Cestou tam jsem se řídil spíš podle toho co jsem si zapamatoval podle map, takže jsem šel cestou necestou.

V lese a navíc v tomhle počasí se mi pořádně ani nepodařilo zaměřit stage 1. Celou dobu jsem se sice díval na jeden podezřelý strom, ale GPS mi ukazovala jinam. Nakonec chytla lepší signál a ukazovala směrem, který by i odpovídal mému stromu. Jenže to bylo potřeba vylézt na skalku a pěkně to klouzalo... To něco schované mělo být v dutině, jenže tenhle strom byl plný dutin. Po chvíli hledání jsem se raději podíval na mobil, jestli už někdo cache nenašel a jestli nejsem špatně - u tohoto stromu žádné stopy nebyly. Logů sice přibylo, ale samé poznámky nebo DNF (Did Not Find), takže jsem teoreticky mohl být správně a teoreticky první.

Nakonec jsem objevil tradiční pytel na odpadky s obálkou uvnitř s listem ("šifrou") jak postupovat dál. Bylo potřeba zvolit správný pohled na úkol a luštit. Vzhledem k vlhkosti a hustému sněhu mi moje magická pomůcka dlouho nevydržela (prozíravý autor cache nechal papír zatavit), ale to už jsem měl rozluštěno.

Finálovka je opět na kamenech, v poměrně prudkém skalkovitém terénu. Naštěstí je skoro hned nahoře a lehce objevitelná. Chvíle napětí než se podaří rozdělat pytlík s logbookem ... a pocit spokojenosti, protože logbook je až na autorovu gratulaci prázdný.

Rychle zalogovat, dát razítko a rychle zpátky. Logbook i tak schytal dost mokrých vloček. Po tomhle výletu jsem dost zpocený i promočený od sněhu. Zpátky na Klajdovku to jsou přece jenom skoro 2km sněhem...

úterý, března 20, 2007

Magneto

Oblíbeným a hlavně ve městech velmi vděčným způsobem uchycení keší jsou magnety. Rázem totiž může schovávat krabičky tam, kde by je nikdo nečekal, protože by se tam neudržely. Jako příklad uvedu spodní strany zábradlí, záhyby traverz, okapy, svislé trubky, značky...

Magnetů je velká spousta, v každém papírnictví koupíte magnet na nástěnku nebo ledničku. Jenže ty mají většinou problém unést samy sebe (Martin by mohl vyprávět), natož nějakou cache. Co tedy radí odborníci? Neodymové magnety! I Magneto by je doporučil. Podívejte se na tuto stránku, obzvláště si prohlédněte obrázky. Nemám to sice osobně vyzkoušené, ale každopádně toho udrží hodně i při svých mini-rozměrech.

V Praze tyto magnety prodává fa RooTra s.r.o. a je i doporučována pražskou geokomunitou. V Brně jsem dlouho nemohl nikoho najít, až jsem objevil společnost SELOS Bohemia, s.r.o. se sídlem prakticky za rohem od mojí fakulty. Vyzkouším, uvidím...

pondělí, března 19, 2007

James Bond, Stínadla a Blair Witch

V pátek jsme se po cestě ze školy zastavili v Židenicích #85 - GCZ502 - Brnenska nadrazi: Zidenice - MM a řeknu vám že nic moc. Spousta špíny, odpadků a výkalů... Tohle tedy moc nemusíme.

oslava kleminových státnic a naroziny Mišáka
Páteční večer jsme strávili na oslavách a spát jsme šli asi ve 4 ráno. Nebylo by to nic proti ničemu, kdybych ráno nemusela jít do školy :(. Máme na osmou a musím přejet půl města, takže si dovedete představit, za jak dlouho jsem měla vstávat. Protože se mi po 3 hodinách spánku vstát nepodařilo :), přijela jsem do školy s hodinovým zpožděním.

Poslední 2 hodiny jsme měli „základy matematiky a výpočetní techniky“. Přednášející přinesl několik čokolád a kdo první vypočítal zadaný příklad a řekl nahlas správný výsledek byl obdarován čokoládou – Studentská pečeť. Já samozřejmě žádnou nedostala, protože rovnice, mocniny a odmocniny nejsou mí kamarádi :(. Celé dopoledne jsem se těšila až budu moct jít domů. Od večera jsme byli domluvení s Mišákem, že odpoledne vyrazíme na výlet. Štěpán vše naplánoval (i přes určité indispozice z večerního slavení) a tak odjezdu na lov bránilo jen jediné – oběd.

Domů jsem dorazila kolem 3 hodiny odpolední, což bylo super. Jenže oběd jaksi nebyl! Byla jen polévka a na druhé jsme čekali až do 5 hodin :(. Tímto se omlouvám Mišákovi, že se jeho čekání neustále protahovalo.

Vyrazili jsme asi o půl šesté. Zaparkovali jsme „u Langra“ a vyrazili jsme lovit. Cestou k první keši jsme odlovili psa – Dio se jmenoval. Dokonce s námi i logoval :).Cestou zpátky na otevřené pláně Bílé hory jsme žádného zmateně pobíhajícího človíčka, který by hledal psa, nezahlédli a tak jsme raději zavolala na kontaktní mobil z jeho obojku. Něco takového bychom měli pořídit i naší Astě. Po nějaké chvíli přišli dva náctiletí a Dio se mohl zbláznit radostí.

Když jsem jim řekla, že umí poslouchat, tak mi moc nevěřili :). No já taky nevěřila, že naše Asta umí poslouchat, když mi ji předávali strážnicí MP. Vypadá to, že se naši pejsci předvádí před cizími lidmi, jak jsou hodní a že oni vlastně ani nemůžou za to, že utekli...

Úspěšnému drakování už nic nebránilo. Já s Mišákem jsme díky silnému větru nedostali odvahu vzlétnout a tak si to užíval jen Štěpán. Asi kolem šesté hodiny jsme se vydali na další část cesty. Už byla vcelku tma, ale tentokrát jsem měla dostatek baterek. Jednu jsem půjčila Mišákovi, neb bylo na cestě několik nástrah a nevím jak bysme se jich před nastoupením do auta zbavovali. Ještě jsme se zastavili v Konecnaaa Vyyystupovaaat !, kde jsme vyzvedli TB Vrtulník.

Další zastávka byla v Obřanech u keše
Nalezli jsme ji po krátkém hledání. Naštěstí byla v blízkosti hospoda. Měla jsem šílenou žízeň, která se nejlépe zahání půllitrem dobře vychlazeného piva, ale vzhledem k tomu, že jsem byla řidičem, zůstalo u Kofoly. Na jídelní tabuli byly samé dobroty – tvarůžkový chléb, pivní koule atd. Na jazyku už jsme cítili každé sousto, ale paní vrchní nás dost zchladila. Řekla nám, že si nemáme ani omylem lechtat chuťové buňky, protože z toho co je na tabuli nemá vůbec nic! Proč to tam měli vlastně napsané, když z toho vůbec nic nemají. Asi nejsou zvyklí na cizí hosty, kteří mají hlad.

Přeposlední keš jsme hledali poněkud déle. Je totiž Multi. Začátek byl klidný a normální, ale čím větší byla tma a my jsme se pohybovali dál, bylo hledání tajemnější a tajemnější. Na první zastávce jsme z osmi čísel vypočítali nové souřadnice. Ty nás dovedli k osamělé koleji. Zde se velmi pomalu posunoval vlak zpět na nádraží, na který spoře svítila pouliční lampa. Vypadalo to tak trošku jako ve Stínadlech (bojím, bojím). Po prolézání křoví jsme našli pod jedním stromem tajemné překvapení. Štěpán pomalu otevřel krabičku a z ní vytáhl černou látku. Tu opatrně rozmotával, až jsme spatřili „ježka v kleci“. Naštěstí jsme oba chodili svého času do skautu a tak nebyl velký problém ježka z klece vytáhnout. Tvůrce keše byl natolik hodný, že do krabičky vložil i návod na vytažení ježka z klece – pro všechny případy. "Natočte nejdelší osten ježka...", vzpomínáte? Byla tam i obálka krajní nouze. Ježka jsme rozšroubovali a vytáhli jsme z něho malý kousek nepopsaného papíru. V krabici jsme ještě našli malé baterky, které svítili fialově. Hádejte co se objevilo, když jsme posvítili na zdánlivě čistý papír? Ano, byly to souřadnice finálové keše. Atmosféra jak v bondovkách. Pečlivě jsme vše schovali do skrýše a vydali se do tmy, jak bylo uvedeno v návodu. GPS nás tentokrát vedla správně. Před sestupem do tajemna jsme se srazili se dvěma mudly - posunovače :(. Řekli nám, že tam nemáme co dělat, protože je to území nádraží. Jen jsme odvětili, že se na chvíli podíváme a hned zase půjdeme, že hledáme vhodné místo na focení :). O to víc jsme se těšili do podzemí, však víte, když vám někdo něco zakáže, tím spíš to půjdete udělat. První tři kroky po schodech, kolem velkého potrubí, mezi vymlácenými skleněnými výplněmi podchodu. Pohybovali jsme se pomalu. Na zdech byli nápisy jako HALLOWEEN a jemu podobné. Ještě jsem čekala „Help me“, ale to bych tam asi nezůstala :). Všude byly velké nánosy prachu. Vypadalo to, že tudy dlouho nikdo nešel. Asi po 100m jsme odbočili vlevo a prolezli otvorem ve zdi. Dostali jsme se do zazděného prostoru odkud nebylo úniku. Našli jsme co jsme hledali,
zalogovali, udělali pár fotek a z počátku pomalu jsme se vraceli k východu. Nevím čím to bylo, ale kroky, kterými jsme se blížili k čistému vzduchu se přiměřeně zrychlovaly. Až před stoupáním po schodech jsme naprosto zpomalili a se zatajeným dechem jsme poslouchali jestli máme „čistý vzduch“ na opuštění zakázaného území. Vše dobře dopadlo. Až když jsme stáli na lávce přes nádraží prošel kolem vchodu do podzemí jeden z mudlů. No prostě načasování jsme měli akorát. Úkryt pro keš je dnes již nepoužívaný starý podchod pod nádražím, ve kterém zároveň vedou dvě velké trubky na své cestě přes Maloměřice. Schody do podchodu jsou zatlučené deskami, aby tam nikdo nespadl, zevnitr jsou potom zazdene. Bylo zvláštní dívat se z lávky, jak daleko jsme byli.

„Chvíli“ (cca 30 min.) jsme na lávce pozorovali projíždějící vlaky a šibování prázdných vagónů. Euforie z podzemí nás dostala natolik, že přemýšlíme o dalším probádání tunelu.

Naše poslední keš, byla spojena s výhledem na stejné nádraží, pod kterým jsme byli před chvílí a také se týkala toho stejného potrubí. Potrubí vede z maloměřické teplárny. Přesunuli jsme se autem o něco blíž. První část cesty vedla po klasickém asfaltu, ale po několika metrech jsme se ocitli v temném lese. Museli jsme projít starým a rozbitým tunelem, pod železniční tratí. Při dalším stoupání lesem jsem zmínila „Záhadu v Blair Witch“. Za což mi Mišák „pěkně poděkoval“. Nemohla jsem si pomoct, ale po všem tom tajemnu dnešního večera mi to tak opravdu připadalo. Všechna ta temná a tajemná zákoutí, zuřící psi v zahradách a v širokém okolí ani živáčka.

Keš jsme hledali, kde se dalo. Chtěli jsme použít nápovědu, jenže ta zněla „to snad ani není nutné“. Hledali jsme dál. Po nalezení jsme naznali, že nápověda opravdu není nutná. Jen se musíte pořádně dívat na to správné místo.
Po takto úspěšném a adrenalinovém lovu jsme se vydali zpět do našeho místa bydliště. Ještě jsme vzali Mišáka na letiště. Tady jsme umístili TB Vrtulník a vzali jsme si TB Diabetes. Zcela vyčerpaní jsme dorazili půl hodiny před půlnocí domů.

Bručící břicha jsme si „nacpali“ výbornými dobrotami od babičky a potom šli spokojeně spát. Už se moc těšíme na další lov, protože nám chybí už JEN 11 keší do pokoření první „100“!!!

neděle, března 18, 2007

čtvrtek, března 15, 2007

Naše II. (ne)založená keš

geocaching (hády, lavička)
Dnes bylo opět krásně a nás to vytáhlo na stejná místa jako v úterý :). Těšili jsme se, že uložíme naši novou keš a projdeme se na sluníčku. Vše vypadalo ideálně. Auto jsme měli volné, Asta byla svolná k výletu a já nemusela nic počítat.

Původně jsme ji sice chtěli založit až o víkendu, takže na logbooku i na krabičce je datum založení 17.3.2007, ale tomu počasí se prostě nedalo odolat.

Auto jsme zaparkovali na obvyklém místě a vydali se do přírody. Už asi po 50 metrech jsem Astu pustila z vodítka a dala jsem jí volnost. Napadlo mě, že bych jí dala koš, kdyby náhodou chtěla „vyjíždět“ na nějaké cizí psy. Asta, ale byla neskutečně krotká. Obvykle, když ji pustíme, tak běhá široko daleko, jenže dneska se pořád držela u nás. Přála bych vám vidět čeho všeho je schopen pes, když se pokouší sundat si koš z hlavy. Úplně neskutečně s ním ryla v zemi, nebo se po něm plácala předníma tlapama :).K lavičce jsme došli ze směru, ve kterém jsme ji v úterý opustili. Nikde žádný mudla a tak jsme mohli zahájit přípravy na uložení keše do skrýše. Zapsali jsme vzkaz logbooku a čekali jsme jestli nám keš schválí. V původním plánu totiž bylo, že si počkáme na prvního „cachera“. Po delším čekání, které nám příjemně utíkalo při pozorování výhledu, jsme keš schovali. Vydali jsme se zpět, ale cestou, kterou jsme neznali. Asi byla začarovaná :). Tedy pro ty, kdo věří na čáry.
Když jsme byli nad lomem, přišla ona očekávaná schvalovací sms :(. Asi tušíte, že nám keš nebyla schválena a tak nám nezbylo nic jiného než se vrátit. Jenže nic není jednoduché... Na lavičce seděl chudý pocestný - mudla :(. Byl tam opravdu nevhod. Nejdřív jsme tedy začali hledat nový úkryt, protože ten původní nevyhovoval - vzdálenost od další nejbližsí cache musí být alespoň 0,1 míle, což je údajně 161m. A my byli jenom 140m daleko :(. Když se pocestný vzdálil, šla jsem vyzvednout keš. Naštěstí už zde bylo „mudloprázdno“ a tak vyzvednutí proběhlo hladce.

Docela rychle jsme našli prima skrýš. Sice jsme se poněkud zašpinili, ale komu by to vadilo, když si hraje :). Keš jsme zde již nechali a Štěpán zaměřil nové souřadnice. Opět jsme se vydali zpět k autu. Asi po 400m Štěpán zjistil, že se mu ztratila jedna drahocennost. Zkoušeli jsme nechat hledat Astu, ale jako vyhledávač kovů se neosvědčila.

I přes začarovaný kruh, jsme měli víc štěstí než rozumu. Štěpán sešel jen několik kroků z cestičky a našel :). Bylo to opravdu štěstí. Ve všem tom listí a hlíně jsme moc nadějí na nalezení neměli. Štěpán: pomohl sv. Antoníček. Věřte nebo ne - poproste ho a sami uvidíte...

Další cesta zpátky už byla opravdu poslední. Hurá do auta, ať už jsme doma a můžeme stahovat další díl Ztracených a večer tak strávit aspoň hodinku na ostrově :).
Obrázek sv. Antonína je ze serveru abc svatých.

Svatební listina

Nechcete jako svatební dar dostat sedm topinkovačů, tři žehličky a dvě pračky? Pořiďte si vlastní svatební listinu!

středa, března 14, 2007

Jarní počasí

Od pondělí jsme byli se Štěpánem domluvení, že úterní odpoledne strávíme venku, protože mělo být krásné jarní počasí.

Potřebovala jsem jen něco drobného vypočítat a měli jsme vyrazit. Jenže to bylo trochu jinak. Výpočty se poněkud zkomplikovali a tak naše původně drobné zdržení doma, vyšlo na skoro 3 hodiny :(. To víte, ty daně. Naštěstí už je světlo déle než v zimě a tak jsme si sluníčko užili i tak.

Naložili jsme Astu a zastavili jsme se pro Katku, Natku a Nera. Už jsme se s nimi dlouho neviděli a tak jsme je chtěli vzít aspoň na krátkou procházku.
V autě jsme měli i pár horkých chvilek - když se Nero pokoušel očuchávat Astu a jí se to podle všeho moc nelíbilo :(. Naštěstí jsme potřebovali ujet jen kousek a potom už jsme vyrazili do přírody. Zastavili jsme u hotelu Klajdovka. Chtěli jsme naše hafany pustit z vodítek, ale museli jsme vydržet než jsme se dostali do bezpečnější části přírody, neb byli díky pěknému počasí venku „všichni“, včetně jejich čtyřnohých mazlíčků.

Sotva jsme je pustili začali dostihy :). Nero má Astu očividně velmi rád, nebo na už něho přišlo „JARO“. Každopádně za tu dobu co jsme hledali lavičku, ke které chceme umístit naši další keš, oni v šíleném tempu uběhli několikanásobek toho, co my jsme v poklidu ušli :).
Štěpán hledal vhodné místo pro úkryt keše a já s Katkou jsme obdivovali výhled na Maloměřice a okolí. Sluníčko pomalu zapadalo a oblohu měnilo do oranžova. Později se rozsvítilo veřejné osvětlení ve městě a tak byl požitek z výhledu bez chyby (i pár vlaků pod námi projelo).

Potemnělým lesem jsme se vydali zpět k autu. Bylo to cestou necestou, ale podle světýlek v dálce jsme šli správným směrem – orientačním bodem byl nedaleký vysílač Hády.
Ještě jsme se rozhlédli jak vypadá město z horního okraje lomu a šli jsme k autu. Katku, Natku a Nera jsme vyložili před domem. Auto jsme zaparkovali na Horníkové a Štěpán zapnul GPS.

Ano, hádáte správně, museli jsme přece ulovit minimálně jednu keš :). To už k nám jaksi patří. Tato keš je schovaná opět nedaleko cvičáku pod Klajdou :). Stejně jako minulý týden jsme neměli žádnou pořádnou baterku. Naštěstí nebyla nijak „hustá ani přísná“ tma a tak jsme zvládli dojít na místo i bez světla.

Hledat jsem nestihla, protože než jsem posadila psa, Štěpán mi podával keš. Rychle jsme se zapsali a spěchali domů, protože už nás trápil hlad


Večer jsem měla pocit, že mě úplně dostala jarní únava. Nešli jsme nijak daleko, ale unavená jsem byla jako po celodenním výletě. Inu musíme začít pořádně trénovat na léto :).
geocaching (hády)

úterý, března 13, 2007

XML JOIN pomocí XSLT aneb XSLT nad dvěma XML

Na podzim jsem řešil XML problém. Měl jsme dva XML soubory: jeden s exportem klasické DB tabulky a druhý s číselníkem. Potřeboval jsem k řádkům z prvního souboru zjistit pomocí cizího klíče odpovídající hodnotu z číselníku a na základě tohoto spojení vygenerovat opravný SQL skript, který se měl spustit ve zdrojové DB Oracle. A to vše nejlépe jako jednoduchou utilitku pro BFU.

Jenže jak na to? Pokud by oba soubory byly v normální DB, použil bych join; jenže teď jsou v XML. Import do Oracle DB není pro BFU ("My tu máme nějakou DB? Cože? Jaké přístupové údaje?"). Zvláštní XML DB a nad ní data spojovat taky není ono - to už nebude jednoduchá utilita. Stačila by jednoúčelová utilita, která by porovnávala hodnoty z obou souborů. A co takhle XSLT? To přece pracuje jenom nad jedním XML souborem. Omyl...

Vševěd Google opět nezklamal: XML databáze Ashpool, resp. její část libxslt, předpis doJoin.xsl, nic jiného jsem nepotřeboval. Přímo ve stylu si podle potřeb upravíte parametry a můžete transformovat. Ano, přes dvě XML.

Popis parametrů:

  • datastore - umístění obou XML souborů, nad kterými se bude pracovat
  • j1, j2 - vazební sloupce
  • t1, t2 - názvy XML souborů
  • type - typ vazby (inner / outer)
  • dir - směr vazby (left /right), neimplementováno
Soubory se tedy budou hledat na $datastore,'/',$t1,'.xml, resp. $t2. V mém případě tedy (pozor na uvozovky) např.:
<xsl:param name="datastore" select="'../'"></xsl:param>
...
<xsl:param name="t1" select="'ev-log-pars'"></xsl:param>
<xsl:param name="t2" select="'maps-pars'"></xsl:param>
...

Takže už jenom stačilo napsat jednoduchý javový prográmek, který spouštěl transformaci. V případě změny struktury stačí jen změnit XSLT soubor, bez potřeby spouštět IDE a nové kompilace.

Ashpool se mimochodem přestěhoval (resp. jeho web) a byl ukončen další vývoj této databáze. Na novém umístění zlobí download a hlavně tam nenajdete zdrojové kódy, takže je lepší používat starší verzi ze SourceForge, kde se přímo přes web dostanete ke zdroji v CVS.

pondělí, března 12, 2007

Vratné láhve

Nebudu hodnotit film (to už udělal Martin a já s ním plně souhlasím), ale podívám se na něj z pohledu geocachingu.

Pamatujete si scénu ze zasněženého kopce, kde Svěrák potkává skupinu seniorů - Cimrmanů? Natáčela se na kopci nad OC Nový Smíchov, na tomto kopci je schovaná keška :). Potom (předtím) jede Svěrák-Messenger po úzké lávce (na fotce) mezi kopcem a OC.
A chvilku na to Svěrák-Messenger jede přes Vltavu a v pozadí jsou Emauzy. I tam je cache :). Tenhle post neberte nijak vážně, jen jsem si vzpomněl...

První fotka pochází z webu vratnelahve.cz, ostatní jsou moje.

neděle, března 11, 2007

Pán prstenů On The Air

Včera jsem si na nádraží v Židenicích všiml, že se má koncem března a začátkem dubna vysílat rozhlasová verze Pána prstenů. Ó jak já se těšil. Jako piškot jsem rozhlasové příběhy měl rád.

Pána prstenu naladíte na ČRo2 - Praha od 19.3. do 8.4.2007, podrobnosti zde. Nikdy jsem toto rádio neladil, ani nevím kde přesně vysílá (asi Praha a okolí). Každopádně rádio vysílá i na internetu, dokonce v několika formátech a kvalitách.

Má to ovšem jeden háček - je to slovenská verze rozhlasové hry. Nu což, uslyšíme... V hlavní roli Marián Labuda (že by Frodo? ;) ).

Začal jsem tedy hledat něco, v čem bych si to všechno pěkně nahrál. Nainstaloval (a posléze ihned odinstaloval) spoustu sharewarových nástrojů - šli sice skinovat, ale zřaly docela dost paměti a hlavně z rádií v ČR neznali skoro nic. Až jsem našel Screamer Radio. Malý, jednoduchý, freeware, pěkný, umí česky a zná česká rádia (a další jdou přidat). Nevím proč, ale celou dobu jsem se bál, jestli se náhodou nebude převlékat - nějak ten název ve mě pořád evokuje Screamers... A od těch po zkušenostech z pátečního plesu raději ruce pryč.

Každopádně Screamer Radio umí nahrávat, zná mj. Evropu 2, ČRo; další rádia jdou přidat, zobrazuje názvy skladeb (pokud to stanice podporuje), v paměti si ukousnul cca 15 mega... Jen mi vadí divný výběr bitrate vysílání - v seznamu si vybere stanici na poslech, ale program sám vybere jednu z nejhorších kvalit. Pro výběr různých zdrojů (wma/mp3/ogg a 128/64/...kbps, jsou-li dispozici) slouží tlačítka < a >.


Navrhl jsme několik dalších stanic na přidání do globálního seznamu předvolených stanic (formát přidávání je popsán tady). Prakticky všechno vysílá přes play.cz, případně cesnet.cz.

sobota, března 10, 2007

Nádraží

Ve středu jsem využil krátké návštěvy práce k "romantické" procházce po ghetu v okolí avenue Cejl. Začal jsem na nádraží v Židenicích (kvůli datům pro stejnojmennou cache), ale brzy jsem toho nechal - zapomněl jsem si doma totiž GPS. Pokračoval jsem tedy až k ke kostel Nanebevzetí Panny Marie v Zábrdovicích. Na protější straně řeky totiž dřív také bylo nádraží. Polohu cache jsem si naštěstí pamatoval podle ortofoto snímků, aspoň přibližně. #83 - GCZX5D - Brnenska nadrazi: Zabrdovice - TM byla tedy po chvilce prolézání pod mostem odhalena. Jenže ouha, v keši nebyla tužka a já měl sebou jenom zpocené věci z florbalu. Udělal jsem tedy hlínou otisk, vyfotil se pro jistotu s logbookem a pádil dál.

Asi uprostřed Cejlu je prodejna fy. Aikon, odkud pochází i náš drak (resp. to byla jen jeho přestupní stanice; původem je z francouzské dílny l'Atelier). Ten měl od nedávné havárky ulomený úchyt příčníku (konektru). Náhradní vyšel na 30Kč, takže už zase můžeme létat. Prodavač byl člověk ochotný a znalý, takže jsem na prodejně strávil přes půl hodiny.

A co přesně že se rozbilo? Tady ta potvůrka co drží vzpěru na křídle...

Fotky pochází z webu fy. Aikon.

pátek, března 09, 2007

To to píchá

Bylo to v úterý, po náročném pondělí, kdy jsme řešili „určité“ otázky :). Odpoledne jsme se šli projít s Astou a vzali jsme s sebou i draka, protože foukalo. Našli jsme totiž prima místo, kde se dá pouštět, a to i když ve Slatině skoro vůbec nefouká. Chodíme na pole u dálnice. Asta tam může volně běhat a my máme dost místa na pouštění draka, který si lítá pěkně vysoko (25m). Jenže zrovna v tento den foukalo opravdu hodně až se náš malý dráček trochu poničil :(. Po cestě zpátky jsme se stavili za Vlastou, která nás pozvala na lívance – chtěla vyzkoušet nový mixík. Lívance byl moc mňam, zapili jsme je lahodným čirým mokem a vyrazili jsme domů. Šla jsem v klidu do sauny a protože jsem si myslela, že večer už budu jen relaxovat, nijak moc jsem se neoblékala.

V sauně jsem si odpočinula a když jsem seděla u skleničky červeného vína, přijel pro mě Štěpán, že objevil úplně novou keš a mohlo by se nám podařit objevit ji jako první - FTF (First To Find).
Auto jsme zaparkovali na Horníkové a vyrazili jsme hledat. Pořádně jsem se zabublala do bundy a Štěpán mě ubezpečil, že moje letní boty nebudou problém :). Byla dost tma a Štěpán vzal jen jednu malou baterku :(. GPS nás vedla po cestičkách, až nás dovedla mezi keře. Musím uznat, že sama bych tam být nechtěla :(. Podle toho co nám ukazovala GPS jsme se moc orientovat nemohli, protože si z nás zase dělala srandu. Chvilku byla keš 2 metry vpravo a chvíli zase 6 metrů nalevo a zpátky. Takže jsme asi půl hodiny usilovně prolézali po čtyřech mezi hustým trním, kterým jsme se nechtěli nechat zastavit a tak naše ruce vypadají jako po boji :(.
Nakonec jsem keš #82 - GC113ZX - Hugo z Danova - TS našla asi metr od cesty a prosím pěkně asi 1 metr od GPS směrem dopředu a trochu vpravo – no prostě v úplně jiném směru než ukazovala GPS – stačilo se jen natáhnout. Vlastně mě napadlo, že se tam zkusím podívat, protože už nebylo nic jiného na výběr a předpokládala jsem, že ten kdo keš vymyslel nebyl blázen :).

Jen nás mrzelo, že když už jsme ji našli po takovém boji, tak jsme nestihli být první, ani druzí, ale až 3. Ale i tak je to pěkné 3 místo :).

Zpátky už to bylo naštěstí v pohodě. Oči si zvykly na tmu a tak nám stačil jen svit měsíce a hvězd z oblohy.

čtvrtek, března 08, 2007

Novinky na Picase

Picasa zvýšila prostor pro vaše fotky z dosavadních 200MB (nebo 250MB?) na 1000MB. To už je solidní prostor. A teoreticky by se ještě mohl zvětšit: "You now have 1GB (and counting!) of free storage." Už nějakou dobu jdou mimochodem do Picasy nahrát i videa.

Pokud kromě Picasy provozujete i blog(y), tak si určitě všimnete, že vám pro každý z vašich blogů přibylo i stejnojmenné album. Obsahuje všechny fotky, které jste do blogu přidali pomocí ikonky Add image.

Dále vás čeká nové vyhledávání fotek v rámci komunity uživatelů a také snadnější odkazování na alba i jednotlivé fotky.

Oficiální soupis novinek.

Google Calendar v Thunderbirdu

JasnaPaka píše o podpoře Google Calendar pro Sunbird/Lightning. Z provizorních stránek projektu jsem si stáhl testovací verzi 0.1, jenže ouha - je podporován Thunderbird 2, který je v současnosti teprve ve vývoji (beta2). Každopádně je na co se těšit.

středa, března 07, 2007

Pomalé kopírování na WHS

Jak se mi právě podařilo ověřit, kopírování dat z jiného počítače DO sdílených polože na WHS je neskutečně pomalé. A tož několika násobně. Pro porovnání: přenesení dat (17GB?) po síti z XP na XP trvalo asi 40 minut. Zpět z XP na WHS (na stejném stroji) pak téměř 2 hodiny.

Na vině je podle všeho Windows Desktop Search, který se nainstaluje zároveň s WHS. Při kopírování nejspíš zrovna indexuje obsah nových dat a proto ta bídná rychlost. Je tedy doporučováno WDS během kopírování nových dat vypnout...

úterý, března 06, 2007

A jedéééém

Novinky.cz píšou o autobusové lince Londýn - Sydney, která na své 12 týdnů dlouhé trase projede půl zeměkoule...

Hledám sponzora na jízdenku (3750 liber).

"Expresní" balíkové služby (aktualizováno)

Moje domovina je už asi zakletá, aspoň co se týče doručování zásilek "expresními" službami. Už jsem tu zmiňoval svoje problémy s PPL (které se od té doby mimochodem přestěhovalo).

Včera se mi stalo něco podobného se službou Profi balík od České pošty - webové stopování balíku mi hlásilo, že "Po neúspěšném pokusu o doručení byla zásilka dne 05.03.2007 uložena na poště 62700 - Brno 27 - adresát nebyl zastižen", přitom doma celý den někdo byl. Jako vrchol mi ovšem přijde to, že nebýt internetu, tak o tomto vůbec nevím - ve schránce nebylo oznámení o nedoručení! A to ani včera, ani dnes... Adresa správná, strojově tištěná, dokonce s kontaktním telefonním číslem. Katastrofa.

Jakmile nyní uslyším "adresát nezastižen", "neúplná adresa" či "adresa nenalezena", tak na devadesát procent vím, že se někdo na České poště (PPL, DPD, - doplňte vaši "expresní" firmu -) fláká, nechce se mu nosit (ani malý a lehký) balíček apod.

Mimochodem v PPL jednu dobu používali zajímavou fintu: v brzkých ranních hodinách (6:00-7:30) volali na kontaktní telefonní číslo, jestli můžou ve stejný den dovézt zásilku. Pokud jste hovor propásli a zavolali později (klidně o půl hodiny), tak vám většinou už jenom oznámili, že zásilku nechali na depu a nejbližší rozvoz bude zítra... Nevím kdo je v tuto dobu vzhůru, fyzické osoby možná, ale firmy? Pokaždé když jsem tedy čekal zásilku, tak jsem si nechal přes noc zapnuté zvonění.

Abych jenom nehanil: musím pochválit Messenger (minimálně ten brněnský, ostatní neznám). Dovezou rychle a vždy (pokud je zboží doopravdy odesláno).

Aktualizováno: oznámení o uložení zásilky mi přišlo asi ve dvě hodiny odpoledne...

pondělí, března 05, 2007

První březnový víkend, fotograficky

Pátek 2.3.2007


(zdůrazňuji video na konci - "obsluhovačka" kláves jenom vybrala předehranou písničku a pak už jenom hladila klávesy)


Sobota 3.3.2007

neděle, března 04, 2007

Na Spartaku, tam je hej

sobota, března 03, 2007

Reindexování v Google Desktop

Nějaký ten pátek používám pro lepší orientaci v mailech a souborech lokální vyhledávátka - původně to byl Copernic, kterého posléze (resp. po odinstalování antiviru NOD32, který si tenkrát s GD moc nerozuměl) nahradil Google Desktop.

Copernic mi svého času nebral ani tolik místa na disku, takže když jsem instaloval GD, rozhodl jsem se zaindexovat kompletně můj 30GB HDD v notebooku (permanentně mám cca 5GB volných). Jenže po čase mi nějak docházelo volné místo na disku a začal jsem s hledáním žroutů. Indexy GD měly přes 3GB! Dokumentů na disku moc nemám, takže mi to sice přišlo divné, ale nijak hlouběji jsem po tom dál nepátral. Nu což, omezíme tedy rozsah: povolil jsem indexování jenom pošty, zbytek zakázal, dal reindex a nic. Počkal jsem týden, čtrnáct dnů a index měl pořád vesele 3GB.

Po žních pudeš, k Turkovi!
Jenže do žní daleko :(. Až mi došla trpělivost, tak jsem prostě smazal největší soubory GD plus soubory které se taktéž tvářily jako indexy. Ve web rozhraní se objevil nulový index, takže jsem mu nakázal reindex a je klid. Jenom pro porovnání, velikost indexu pro poštu je něco přes 200MB.

pátek, března 02, 2007

Storage pool

Jak jsem už předeslal v předchozím příspěvku - dostal jsem testovací licenci, platnou do příštího roku. V příspěvku jsem také naťukl správu disků ve WHS. Ale od začátku: při instalaci systém zformátuje všechny připojené disky. Pro sebe si vyhradí 10GB partition (z níž zabere necelých 5,5GB), kterou pojmenuje SYS a přiřadí ji písmeno C. Zbylé místo na základním disku + ostatní (fyzické) disky hodí do svého storage poolu a vytvoří z nich jeden velký (jakoby RAID 0) disk D: s názvem DATA. Na tomto disku vytvoří sdílené složky (Music, Photos, Public, Software, Videos + osobní složky pro jednotlivé uživatele). Optická mechanika je dostupná pod písmenem X.

Máte-li v počítači (resp. v poolu) připojené alespoň dva disky, můžete pro jednotlivé složky zapnout Folder Duplication - soubory se budou automaticky ukládat na více disků a v případě výpadku jednoho disku tedy nepřijdete o svá data. Ovšem zmenšíte si celkovou kapacitu...

Po připojení nového disku k počítači by měli být disk normálně viditelný pod dalším písmenem (nevyzkoušeno, protože včerejší pokus skončil zablokováním celého disku, ovšem ne díky WHS). Před připojením k poolu je potřeba z něj dostat ven data (pokud není prázdný) a teprve potom jej přidat do poolu. Žádná migrační utilita na to zatím není, ale nejspíš bude, protože je po ní u testerů velký zájem.

Disky jdou samozřejmě i odebírat, tedy kromě toho se systémem. K tomu jsem se ale zatím ještě nedostal...

čtvrtek, března 01, 2007

Jak na zamčené ATA disky

V souvislosti s provozem Windows Home Serveru Beta 2 - WHS (ještě jsem se nepochlubil, ale dostal jsem testovací licenci) jsem byl nucen odpojit původní disk s WinXP. WHS má totiž tu (ne)pěknou vlastnost, že všechny disky hodí do jednoho poolu a při tomto procesu je pěkně zformátuje (žádný migrační nástroj na připojení disku obsazeného daty bohužel ještě není).

Abych tedy předešel ztrátě dat na disku s XP, raději jsem ho odpojil. Až po cca týdnu od nainstalování WHS jsem se dostal k tomu, abych vykopíroval data na jiný stroj kvůli záloze. Jenže ouha - připojím XP disk, vyberu systém pro nabootovaní (na disku je multiboot) a najednou šup - hláška BIOSu, že na disku není systém k bootu. Jak to, když jsem si před chvilkou vybíral?

Nastal neskutečný kolotoč - disk jsem postupně zkoušel zapojit na jiné pozici (primary/secondary master/slave), pomocí jiného kabelu, v jiném počítači, přes dvě různé externí USB krabičky a nic. BIOS i Windows sice disk našly, dokonce ho i zobrazili ve správci zařízení, ale už ne ve správci disků. Disku nešlo přiřadit písemné označení (sám ho nedostal) a vůbec se k němu nedalo dostat.

Jen na stroji s WHS se disk zobrazil ve správci disků, ale nešel inicializovat a nebyly na něm rozpoznány žádné partition. Tam jsem tedy experimentoval.

Gůgl mi toho vracel hodně - stejný problém totiž řeší velká spousta Xboxáků. Jenže návody typu: spusťte utilitu - vytáhněte (za běhu) datový kabel z disku - spusťte druhou utilitu - opět připojte; mi přišli jako dost ujeté a hlavně hazardní. Podobně jako návod, jak si spájet cosi, přes co se disk připojí a pomocí nějaké drsné utility se z něj to heslo vymaže.

Postupně jsem vyzkoušel:

  • OnTrack Easy Recovery - timeout
  • PartitionMagic - nešel do WHS nainstalovat
  • GParted - bootovací cd s linuxovou distribucí, a la PartitionMagic, ale zdarma; pěkné, šikovné; budu určitě používat; při práci s tímto diskem mi ovšem házelo jen errory
  • SeaTools - bootovací cd s nástrojem od Seagate (což je mimochodem výrobce onoho disku); pomocí tohoto nástroje jsem se konečně dozvěděl podstatnou informaci - disk je zamčený
  • HDD Unlock - utilita do Win, potřebuje (stejně jako ostatní) mít odemykaný disk připojený jako master; odemknutí je jednorázově zpoplatněno (necelých $10 za disk do 80GB) - je potřeba být online; při odemknutí budou zničena všechna data (proto jsem ho nakonec nepoužil)
  • Repair Station - něco podobného jako HDD Unlock, jen nemají tak pěkné stránky :) - za to jsou ovšem podstatně dražší ($50 za jedno odemknutí)
  • fintu s aktualizací FW v disku; nepomohlo, asi kvůli tomu, že je se flashovala stejná verze
  • MHDD - spasitel! (celý návod je popsán zde, by hdkiller; měl jsem standardní heslo "Seagate" + pětadvacet mezer za ním)
Takže už mám zase disk zpátky, už jsem z něho nabootoval XP a kopíruji data pryč.

Nechtějte vědět kolikrát jsem resetoval, disk (za/od)pojoval ani kolik bootovacích cd vypálil (naštěstí RW)...