Poprvé v novém bytě, poprvé v nové kuchyni, poprvé na titanové pánvi, poprvé sama jen s přáteli a taťkou na telefonu, poprvé a rovnou pěkně z ostra.
S dostatečnými obavami (ne vždy se tento pokrm podaří udělat podle představ kuchaře) a mnohými dotazy jsem vyzkoušela udělat svůj první roastbeef. Konečný výsledek nemůžu posoudit sama, mě sice chutná, ale záleží na tom, jestli ho se mnou bude jíst i někdo jiný.
Celou dobu co jsme se snažili nastěhovat do bytu, jsem přemýšlela co udělat jako první slavnostní jídlo... V plánu byly pořádné bifteky. Jenže k těm by bylo lepší míti grilovací pánev... Při listování v receptech jsem narazila na rostbíf. Jednoduchost receptu mne oslovila natolik, že jsem už nepřemýšlela nad ničím jiným. Říkala jsem si, že není důvod to nezkusit a v případě, že se mi nepodaří odhadnout čas dopečení a moc to přeženu, budeme mít pečené maso s omáčkou...
O koupi masa se postaral taťka, nerada bych dopadla "jako sedláci u Chlumce" už při výběru masa a tak jsem tento úkol přenechala většímu odborníku na vaření.
Přikoupila jsem několik dalších pomocníků do kuchyně, abych měla jistotu, že tento hokus pokus dobře dopadne a s chutí se do toho pustila.
Během vaření se mi sbíhaly sliny jen s vůně a nemohla jsem se dočkat až bude mít maso dostatečnou teplotu k tomu, abych z něho nechytila nemoc šílených krav.
První nakrojení ještě bylo obzvláště krvavé, proto následovalo krátké dopečení. Mezi tím už se pekly brambory. Už chybí jen slavnostně prostřít a vychladit lahvinku dobrého vína...
Moc se těším, až budu zítra obědvat...
