Kdo se bojí

Když jsme začínali z geocachingem, tak nás zajímalo místo, dostupnost a listing (ano, všechno jsme tenkrát vážně četli :) ). Nějaké atributy a hvězdičky nám nic neříkali: přece jen to je rodinná zábava, tak je všechno stejně v pohodě.

Všechno se ale změnilo na krabičce Quod licet Iovi, non licet bovi, pro nás do té doby "ta tradiční po cestě do sklepa". V prosinci jsme s Lenkou jeli na besídku jedné spřízněné firmy do Kyjova. Rychlá odbočka do lesa, rychlé ohledávání okolí a nic. Co to má být? Není disabled? Ne, není. Ale těch hvězdiček! Cože to vlastně je? A od té doby jsme z nich měli respekt...

Postupně se začaly objevovat "dobrodružnější" kousky jako Mitákova Dharma, kterou jsme absolvovali rozdělenou na dva večery, takže atmosféra šla ve tmě úplně krájet.

Když jsem byl podruhé ve Státech, tak nastalo ideální postavení hvězd nahrávající tomu to změnit: kousek od nás se vyloupla nová 5/5 a už asi týden neměla FTF. Američtí kolegové slíbili, že dodají v listingu zmíněný žebřík a svačinu a že nás budou jistit zvenčí. Naštěstí kolegové z Moravy se nezalekli a tak jsme jedno poklidné odpoledne zalezli do dvou obřích trubek pro odvod povrchové odpadní vody. FTF se nám sice tenkrát nepodařilo (po dvou a půl hodinách jsme to museli otočit a já musel jet na letiště vyzvednout Lenku), ale chybělo nám k němu asi půl hodiny. Druhé místo nám už ale nikdo nesmaže :).

kdo se bojí

Potom byl dlouho klid, dokud pánové Jenufa, Jkalabek a TPK nespojili svoje zájmy dohromady a nezačali také zakládat. Ve svých čtyřech výtvorech (3x5/5, 4/5) toho předvedli doopravdy hodně: výborně zpracované mechanické i elektronické hlavolamy, potápění, jeskyně, stromy, skály... U (prozatím) poslední cache dokonce prosadili podmínku, že každý kdo chce logovat nález musí doložit fotky sebe na všech zastávkách. Je trošku škoda že se nám s Marošem nepodařilo získat FTF, byť jsme při publikaci byli jediní dva splňující všechny podmínky. Jenže nebyl čas. Ale co už. Teď už můžu být jenom rád že jsme to zvládli (doteď to moc nechápu :) ).

Naše "nádobíčko" na kešky se rozšířilo o pár lan, sedák, jištění, prak... Trochu nezvyklé v kombinaci se strachem z výšek :). Závěrem ještě dík Marošovi, protože jinak by to nahoru moc nešlo.

Rodinná zábava...