Sahat či nesahat...

Včera večer (Po 27.11.2006) jsme se jeli podívat na maličkou neteř Danielku (nar. 18.11.2006). Je moc pěkná a hodná po rodičích :) , nepláče a zatím jen spinká, aby nabrala sílu do života. Už se těšíme, až ji budeme moct trošku kazit :).

Potom jsme hledali další keš. Na tuhle se Štěpán těšil obzvlášť hodně, protože byla na maloměřickém nádraží (vláčky, ty on má hodně rád).
Potřebovali jsme se dostat na lávku, která vede přes všechny koleje a jenže ta byla za plotem :( . Všimla jsem si, že je v něm o kousek dál vystříhaná díra, a tak jsme se vrhli do víru hledání.


Musím uznat, že skrýš pro keš je vymyšlená opravdu dobře, "klobouk dolů". Nějakou chvíli jsme chodili po lávce a šmátrali, kde se dalo. Vybavila se mi "pevnost Boyard" - určitě jste ji všichni někdy vyděli, občas se tam sahá do temných nádob s neznámým obsahem. Navíc jsem hledala "filmovku" a ona to byla docela velka světlá a na první pohled vyditelná krabička. Původně jsem z ní nabyla dojmu, že je to nějaký přívod elektřiny, ale nakonec mi to nedalo, trochu jsem zabrala a ona mi zůstala v ruce.

• #29 - lavka majlont - TC

Při zapisování do logbooku (přímo uprostřed lávky) se ze tmy na druhé straně lávky vynořilo několik mudlů. Snažili jsme se co nejrychleji a nenápadně posbírat všechen obsah kešky a přesunout se někam do bezpečí. Schovali jsme se na nedaleké zastávce MHD, kde jsme keš bezpečně uzavřeli a po cestě zpátky jsme ji vrátili na její místo.

Před zaparkováním v teple domova, kam jsem se opravdu těšila, protože padající mlha byla poněkud "vlezlá", jsme se zastavili u kešky na letišti. Dali jsme do ní malou berušku, kterou jsme se rozhodli vyslat do světa (Paříž, Londýn atd.). Doufáme, že se s ní ještě někdy setkáme.

geocaching (lávka, airport)

Když panáky, tak pro všechny!

Sobota patřila k těm náročnějším dnům - budíček o půl sedmé ráno, obout gumáky a kleknout na prase. A jedno prase je samozřejmě málo, takže posléze přišel na řadu i vepřík #2.
Před polednem (samozřejmě ještě nebyl hotový ovar :( ) jsem se musel přesunout na farní odpoledne, které jsem zvučil (zapínal/vypínal, zesiloval/zeslaboval mikrofon) a kde jsem měl mít těsně před koncem mít diskotéku pro starší a odrostlé. Toho jsem se upřímně děsil, protože to je většinou dost nevděčné (dechovka není moc dechovková; jive není dost jiveovatý atp.). Naštěstí se uskupení Deja Vu, které bylo na programu těsně přede mnou podařilo začít o půl hodiny později kvůli zvučení, takže na mě už žádný prostor nezbyl - uff.

Celý den jsem se těšil na 2 věci: na ovárek a na večerní "kaču" v Dambořicích (v sobotu měla svátek Kateřina). Ovar se ke mě v průběhu odpoledne dostal, ale s kačenou to vypadalo čím dál hůř - farní odpoledne končilo o půl desáté, s úklidem tak o čtvrt na jedenáct, nebylo čím jet (auto bylo na konci dvora zaskládané postupně traktorem s vlečkou a Bramborou). Naštěstí jsme našli spřízněné duše v pí. Krupové (zamkla místo nás sál) a sourozencích Plhalových (přidali se a sehnali auto) a tak jsme mohli dvacet minut po desáté vyrazit v modré Škodě 120 směr Dambořice.

Vzhledem k době příjezdu byla už zábava ve značně pokročilém stavu. Všichni byli trošku překvapení (vytrvale jsme jim celý den tvrdili, že nemáme čím přijet a společně jsme se možnosti Škody 120 smáli); v dobrém slova smyslu samozřejmě. Velice rychle jsme byli zapojeni do hry "A my jsme řekli ne! Když panáky, tak pro všechny!", která nás začala ohromně bavit :). Nějak se tím řídili i stárky: jedna z nich měla ruku v sádře - tak měly všechny ostatní také ovázanou ruku!

Výzdoba sálu (samé jehličí) asi v sále zůstávala od martinských hodů (2 týdny zpátky), takže značně opadávala. Zapíjeli jsme tak kofolou s jehličím. Nepomohla ani moje útěcha, že jehličí jalovce se děla gin :).

Pořád jsem potkával někoho, kdo mě zná, ale já jeho ne - aspoň bylo s kým pít.

Šárka R. bylo pěkně veselá - nejvíce se sklepníkem Radkem.

Ve tři jsme se rozhodli vypravit domů; část výpravy ze Slatiny zůstávala a jela domů prvním ranním busem v pět ráno. Atmosféru v busu nastiňuje odpolední zpráva od Mišáka: Šárka si v autobuse zlomila palec když spadla ze sedadla. Hodně ji to bolelo a Jirka hlásí na celej autobus: "A já jsem řekl ne!! Když Šárku bolí palec tak musí bolet všechny!"

kateřina v dambořicích

Den s velkým D

O víkendu (v sobotu 18.11.2006) jsme vyrazili na dlouho plánovaný výlet s Těšíky (nakonec byl jen Zdenda, protože Áju skolila cholera :( ). Vyrazili jsme autem, což je v případě Zdenka, který jezdí buď na kole nebo integrovanou dopravou velmi neobvyklé :). Auto jsme nechali v Tišnově a pěšky jsme se vydali pokořovat kopce. První zastávka byla ve výčepu u vlakového nádraží, kde jsme koupili vrcholové "škopky" a něco malého na zakousnutí, protože měl Štěpán (u Těšíků přezdívaný "Špenát") hlad :) a oběd byl naplánován až po pokoření prvního cíle - nejvyšší bod hory Květnice. Druhý cíl byl na kopci protějším - rozhledna.

Na horu Květnici jsme se vyšplhali s elánem a pořádně zapocenými zády. Já se Zdenkem jsme se usadili na kamenech, Zdenek nachystal vrcholové škopky a Štepán mezi tím našel první z keší

• #27 - Velká skála - TC
  

Potom jsme se šli dále kochat podzimní krajinou. Jen je škoda, že byla mlha, která nám bránila se rozhlédnout po krajině a Zdenek zbytečně tahal dalekohled :(. Po cestě k další kešce jsme pokořili vrchol hory Květnice. Štěpán pro ulovení kešky musel zdolat náročný terén, který hodně klesal a potom zase stoupal, ale zvládl to :).

• #28 - Barytové štoly - TM

Za odměnu jsme se vydali na oběd, který jsme si dali v klidné hospůdce na vrcholu sídliště Květnice. Je to nový dřevěný domeček s příjemnou obsluhou, velkým černým psem (akorát by se hodil k Astě) a opravdu dobrým jídlem. Štěpán si dal před jídlem čaj, musela jsem ochutnat protože irish cream - čaj jsem ještě nepila. Budu ho muset, při své posedlosti čajem, někde sehnat :).
Na rozhlednu už jsme nešli, nechali jsme si ji na další výlet, kdy uvidíme dalekooooo do dálky:).

Po cestě zpátky jsme se v o obci Sentice (vesnice mezi Hradčanami a Čebínem) zastavili pro pivo Kvasar.

P.S. Ráno se Štěpán stal strýčkem :o)

geocaching u tišnova

Urob si sám

CamStudio

Na Sun Tech Days jsme s Martinem a Kleminem řešili, jak snadno kepčrnout (rozuměj vizuálně zaznament) klikací postupy. Existuje spousta placených aplikací (např. Camtasia) i pár neplacených - z těch jsem si oblíbil CamStudio běžící na SourceForge...

To umí zaznamenávat rejdění myši po obrazovce společně s komentářem z mikrofonu. Všechno potom vyplivne jako AVI nebo SWF. Tady například najdete video, jak CamStudio stáhnout a nainstalovat.

Danielka

Od soboty 0:25 jsem strýc!

Sun Tech Days

S Martinem a Kleminem jsme se v tomto týdnu vypravili na Sun Tech Days do naší stověžaté matičky Prahy. Ještě v neděli jsme sice nevěděli, kde budeme spát (Mara nejedl přidělená protibiotika a tak má do 20.11. neschopenku, samozřejmě napsanou do Brna), ale nakonec se zajistily náhradní nocležny u Hanky pro první noc a u Jane, resp. Ančí na kolejích pro druhou.

O obsahu suních tek dní toho bude určitě hodně napsáno (např. tady), tak se raději budu věnovat jenom _doprovodnému programu_:

První večer jsme si udělali s Marťasem a Hankou program v blízké pizzerii, kde nás později doplnila Jane s Kleminem. Jane se samozřejmě pochlubila svojí USB propiskou od SAPu, Klemin zase svým červeným tričkem NetBeans. Další na pořadu dne byl červený absint Ďábel u Hanky a krávy.

Druhý den, na začátku STD byli přednášející štědří na Djůky a trička. Nám se nepodařilo chytit ani jednoho, ale jednoho jsme našli - ostatní se o něho strkali až jim uletěl a spadl Martinovi k nohám :).

Na oběd byly samé dobrotky ("Já bych si dal jeden ten gulášek" - objednávka srnčího ragu). Strategicky jsme obsadili stoleček u záchodů (to ne kvůli kvalitě jídla, ale spíš kvůli kvantitě konzumace ;) ) ... K dispozici bylo samozřejmě točené pivo.

Večer jsme se přesunuli od Hanky na koleje (podařilo se mi najít čepici, kterou jsem ráno ztratil!), proklouzli na koleje (museli jsme se tvářit jakože tam patříme a že si tam ty tašky jenom tak neseme) a pak bloudili v kolejním komplexu (naše hostitelka Ančí bydlela v jiné části, která ovšem byla průchozí jen přes 1., 3. a 8. patro; nějak jsme v sobě navíc vzbudili představu, že už nás honí kolejní bába) až jsme našli správný pokoj. Za pomoci rumu s kolou, točených piv (na 3. patře mají hospodu) a vína jsme opět hráli krávy. Z průběhu hry se nám podařilo vypozorovat, že čím víc hodin, tím víc Martin prohrává - zastavil se až na 51 kravách (což mu potom doma Bára spočítala tak na dvě farmy), čím překonal i letní Brťasův rekord. Zkoušeli jsme se mu pomoct a obrátili jsme pravidla hry, tj. cílem bylo získat co nejvíc krav. V tomto kole ovšem Martin nezískal ani krávu... Klemin se na závěr pokusil rozlosovat spací pořádek. Vzhledem k tomu, že si vylosoval mě, raději celou akci zrušil.

Čtvrteční ráno bylo vzhledem k předešlé noci trošku pomalejší. Nečekaně nás zaskočil Klempčák, který ač večer tvrdil, že by na ranní program ani nechodil, ale že se pro nás zastaví a pojedeme spolu, si úmyslně vybil telefon a odjel do Kongresového centra. Asi se nechtěl podělit s kamarády, protože hned ráno byl Java Jacket Give-Away... My jsme aspoň stihli snídani.

Tento den byl poslední ze STD, takže už tam nebylo tolik lidí a byla podstatně kratší fronta na nášup.

Večerní přesun do Brna se pěkně protáhl, protože všichni Pražáci vyráželi na prodloužený víkend na svoje lonty. Sekli jsme se už na Jižní spojce. Když jsme prvních 10km na dálnici jeli 30km/hod., brali jsme to jako veliký úspěch. Zbytek cesty byl ve znamení debilů - všichni bez ohledu na rychlost jejich vozidla i stav pravého pruhu jeli v pruhu rychlejším, levém. Ach jo...

PS.: Dostal jsem malé pytlíčky s instantní kávou Sun Java. Myslím že ideální na cesty na přípravu Panzerfaustu.

sun tech days prague

Jóóó ti v SAPu

V týdnu jsem zjistil, že Bára Ř. pracuje v SAPu. Zjistil jsem to od Jane, která tam teď šla na pohovor, na kterém dostala tuhle sexy tužku s USB diskem. První otázka naší trojice informatiků byla kolik má mega ;). Druhý den Jane uklidnila naše bujné představy: jenom 32MB.

Les Coccinelles na Seznam.cz

Pokud používáte Seznam.cz a rádi byste měli aktuální příspěvky na vaší personalizované hlavní straně, využijte této magické ikony

Most

Věděli jste, že na našem tankodromu D1 je dvoupatrový most?Původní, 138m dlouhý dálniční most přes údolí řeky Želivky u Píště, začala v roce 1939 stavět pražská stavební firma, ale kvůli 2. světové válce se práce na výstavbě dálnice v roce 1942 zastavila a po zbytek války je zajišťována jen hlídací služba na všech rozestavených úsecích pomocí "Stavebních dozoru po dobu zastavení stavby", která jednotlivé úseky hlídá, predevším pred krádežemi materiálu.
Po válce byla stavba dálnice obnovena. V létě roku 1948 začíná betonáž mostovky levého mostu a na konci roku 1950 byl most téměř dokončen a zbývalo pouze vybetonovat poslední mostní pole. Betonáž se už na jaře 1951 neuskutečnila, protože tehdejší vláda měla jiné priority.
Staveniště proto bylo nadobro opuštěno a pomalu začalo zarůstat vegetací.
V 60. letech se začala dálnice dokončovat. Bohužel na původní dálnici se k mostu počítalo s velice prudkým klesáním. Aby byly splněny parametry nové dálnice musela by být nová dálnice svedena velice hlubokými zářezy na obou stranách údolí a stávající most by se musel rozšířit. Proto byly nad operami původního mostu vybudovány nové opěry a nad tím vším byla zkonstruována mohutná ocelová mostovka. Starý most je používán pro zdejší silnici z Hořic do Vojslavic.
Po této silnici také můžete přijet a celý most si prohlédnout.
(zpracoval Uza podle www.ceskedalnice.cz)