čtvrtek, srpna 30, 2007

Den 60. - Rozlučka

Byly jsme naposledy v práci, takže proběhlo velké loučení. Alan se mimochodem přišel ráno pochlubit svým novým foťákem; nevím jak moc za to můžu, ale pořídil si Panasonic FZ-50, čili novější model mého fotoaparátu.
kanki japanese house of steaks & sushi

Na oběd jsme vyjeli do vyhlášeného steak house (a taky poměrně drahého), bohužel otevírají až večer. Pokračovali jsme tedy Kanki Japanese House of Steaks & Sushi. To už sice nebyla Amerika, ale špatné to rozhodně nebylo. Součástí stolu je velká železná varná deska ("pánvička"), na které přímo před vámi kuchař připraví celé jídlo. To samozřejmě prokládá vtípky a hlavně fintičkami: u nás si pinkal s vajíčkem a odpálkovával mističky do kuchařské čepice, kterou měl na hlavě.

Námi vybrané jídlo se skládalo buď z polévky nebo zeleninového salátu, rýže, dvou omáček (sójová a kečupovopapriková), žampiónů, drobné zeleninové přílohy (lehce osmahnutá cuketa, okurek a cibule, posypaná sezamem) a k tomu samozřejmě steak, nakrájený na kostičky, aby se dal jíst i tyčkami.

Rýže bylo doopravdy požehnaně, takže jsem se nacpal k prasknutí. Poslední týden dostala střídmá strava pěkně zabrat.

Odpoledne v práci proběhlo další kolo loučení a také velká rozvaha, co udělat s dosud neutracenými $. Z práce jsme proto utekli dřív, abych je mohli ještě pořádně roztočit. A taky se přímo na cestě mezi prací a hotel objevila nová keš, takže máme First to Find!

Večer nastalo veliké balení. Jelikož si nejsem jistý váhou svých zavazadel, zaskočil jsem do posilovny porovnat váhu batohů se závažím na posilovacím stroji. Oba by měly projít...

Žádné komentáře:

Okomentovat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.