sobota, srpna 19, 2006

Vařenej bůček

Páteční večery pod lípami po nácvicích jsou čím dál tím zajímavější. Včera se k nám asi o půlnoci přitočil značně společensky unavený mladík, jestli jako něco nemáme. Oznámili jsme mu jakože ne, leč on se nedal, dělal uraženýho, že jako máme, ale nedáme (i když jsme vážně nic neměli). Po delší chvíli se přece jen nechal přemluvit, aby si sedl zpátky ke svému stolu ke dvou (stejně unaveným) kamarádům.
Tím to ovšem všechno teprve začalo. Hoši byli tak zklamaní, že něco máme/nedáme a asi si neuvědomili kde jsou, a začali pokřikovat, jakože tohle by se jim "vostravěnestalo" a "baničkubaničku". Vzhledem k množství přítomných fotbalistů to nebylo dobré.
Vrcholem večera byla poznámka sotva mluvícího Ostravaka: "Ja teměř dvacetilety a on - vařeny buček - mi tu bude šlapat po krku...", která byla vtipná jen do chvíle, než ji uslyšel Fofin. (Ti kteří ho neznají: je to kus chlapa. Jeho motto: "Řízků je vždycky málo.")
Naštěstí jsme chytří lidé, že, takže místo klasické osy koleno-brada-zem byli Ostraváčci jenom rázně vyprovozeni...
PS: Fofin byl stejně jako my pozván na dnešní svatbu Martiny a Michala, vyzkoušíme ho tam oslovovat jenom "vařený bůčku" :)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.