Olomouc a Kralický sněžník

A je to tu, první video post! Na kvalitu a provedení nehleďte: vysypali jsme obsah kamery na disk, vymazali to nejhorší, přidali začátek a konec, a bylo. Žádné přechody, žádná hudba, žádné vysvětlivky. To až příště, až se budeme víc nudit :). Fotky jsou ale myslím každopádně povedené.


Aspoň ve zkratce i textově: v sobotu jsme s Mišákem vyrazili na výlet směr Jeseníky. Po cestě jsme se museli pod záminkou oběda zastavit v Olomouci. Když jsme vstupovali do restaurace, tak se zrovna rozpršelo. Vyšlo to mimochodem tak akorát; poobědvali jsme, dali o kofolu navíc a pokračovali jsme dál. Mimochodem servírka tu byla asi na brigádě a na cech nám rukou vypisovala celé názvy, což jí v případě třeba hovězího vývaru s masem a nudličkami docela obdivuji. Cílem prvního dne byla fara v Dolní Moravě, kterou nyní opravuje o.s. Magvia. V úplně původním plánu bylo, že také

jeseníky

přiložíme ruku k dílu, ale po cestě jsme se kochali natolik, že jsme na faru dorazili docela pozdě. Ještě jsme stihli absolvovat prohlídku s odborným výkladem, večeři, zahrát si kolo dynosaurů a rychle do betle (zalehli jsme asi ve tři hodiny ráno v pokoji zvaném trezor, kvůli kovaným dveřím), protože ráno měl přijet Kája s rodinou a společně jsme se měli vyškrábat na Kralický Sněžník.

Jak řekli tak udělali, takže jsme ráno parkovali na točně pod KS a dál pokračovali na Strašidla (kde zůstala batožina) a vzhůru na vrchol. To vše včetně Danielky, malé neteřinky, která to všechno zvládla a byla samozřejmě nejmilejším členem výpravy.

Vrcholovým bonbonkem bylo pár posledních kapek tramínu červeného (pro neznalé bílého vína) z láhve od našeho kamaráda Jirky Krále z Čejkovic, který nám dal pár lahvinek jako svatební dar (měli bychom si už sjet pro další, už není :( ). A ty úplně poslední kapky jsme potom vrátili do pramene řeky Moravy, protože víno bude dokud bude v Moravě voda...

A ještě fotky od Mišáka.