Travel Bug

Při Geocachingu se hledají poklady schované na zadaných souřadnicích. Najdeš poklad, něco si z něho vezmeš, něco přidáš, zapíšeš se... Co to trošku oživit? Co kdyby se místo (prakticky) anonymních dárků v pokladech dávali dárky tak trošku živé, osobní?

V první řadě vás ubezpečím, že nejde o žádná živá zvířata zavíraná do malý temných krabiček. Ono by to asi ani nešlo - nacpat křečka do malé filmovky :). Bude se pořád jednat o malé dárky, které se od těch ostatních liší.

Stejně jako mají psi na obojku známky, podle kterých jdou identifikovat - stejně tak mají psí známky i vyměňované předměty. A jak to vypadá? Dva plíšky na řetízku - prostě psí známka (dog tag) :). Jeden plíšek si necháte (jako majitel) a druhý pomocí kuličkové šňůrky připevníte na vyměňovanou věc. Každý pár známek má svoje jednoznačné číslo (tracking number) + heslo, pomocí kterého známky aktivujete a označíte se za majitele.

Těmto identifikovaným předmětům se říká Travel Bugs (TB). Nemusí se jednat jenom o předměty s dog tagy, ale i o tzv. geocoins, což jsou speciální mince opět s vyraženým číslem. Mince se nikam nepřipevňují a jsou to TB sami o sobě.

Zatím nic moc, co? A co s tím dál? No přece vytvořit z neživého živé - předměty lze pojmenovávat a hlavně jim dát úkol. A jaký? Např. jsem kačer Duffy a nějak jsem nestihl svoje hejno do teplých krajin - nechceš mě tam vzít ty? A budu strašně rád, když se se mnou vyfotíš a přidáš fotky do logu, ať mám na co ve stáří vzpomínat...

Potom už jenom umístit do nějaké kešky a zapsat do elektronického zápisu na webu Geocaching.com (stejně jako každý další nálezce).

Lidé kteří najdou váš TB si můžou podle tracking number zjistit co to je za předmět, kde všude už byl a kam by rád. Pokud se nálezce rozhodne TB vzít, měl by se snažit předmětu pomoci v jeho úkolu. A neměl by u sebe sušit příliš dlouho (jako rozumná doba se udávají 2 týdny).

Kde takový vlastní Travel Bug vzít? Nejlépe v některém z GC obchodů. V tom českém vyjde TB na 189Kč.

My jsme samozřejmě nemohli zůstat stranou a rozhodli jsme se vypustit naši malou Coccinellku do světa. A kam? Je to metropolitka, takže by se ráda podívala do Londýna, do Paříže a kamkoliv, kam ji to zavane... Někdy v budoucnu by se potom ráda vrátila zpátky k nám, aby s námi mohla oslavit Vánoce. Tím "někdy" je myšleno za pár let.

Těžké bylo loučení, nějaký ten pátek ji přece jen neuvidíme :(. Navíc občas se stane, že kešku navštíví zloděj a TB nenávratně zmizí.

Uložili jsem ji do TB Hotelu poblíž letiště tady ve Slatině a čekali, až ji někdo pomůže dál...

Zavolá nebo přijde - ŠOK!

Mysleli jsme si, že Coccinellka se bude potloukat po českých keškách a možná tak za rok se přehoupne přes hranice, za další rok přes další hranice... Jenže po týdnu čekání doopravdy přišel šok - první nálezce oznámil, že příští týden jede do Anglie, tak že ji tam vezme! Další dva týdny čekání a šup - La Petit Coccinelle se zabydlela v kešce na předměstí Nothinghamu.

Jen tak dál...

Naši kamarádi

Náš blog jsme s Leničkou zakládali jako deníček - abychom si zapamatovali kde jsme byli, co jsme dělali, přidali nějakou fotku, pozdravili naše známé...

Většinou jsme měli pozitivní ohlas. Jenže občas i nějaký záporný - občas se někdo divil, že jsou fotky z akce, na které byl (a stejně tak 10-100 lidí) na internetu. To je to nové století. A tihle negativní většinou nejvíc křičeli.

Nikdy jsme nechtěli stavět náš blog na tom, abychom se vyváželi na někom jiném (jak to dělá např. ten jehož jméno se nesmí vyslovovat - RH). Když už jsme se o někom zmiňovali/obrázkovali, tak jsme chtěli aby po přečtení věděl, že jsme rádi, že jsme tam s ním mohli být. Žádné nevhodné poznámky, zesměšňování, kompromitující fotky (a že jich není málo)...

Jenže asi tady nejsou lidi potěšeni ze svých fotek, zpráv o sobě... Takže se jím tímto omlouváme a až do odvolání je budeme vynechávat. Stejně tak si většinu fotek budeme nechávat pro sebe, zvlášť ze společných akcí.

Peace.

PS: budeme rádi, když do komentářů vyjádříte svůj názor.

"Adrenalin"

V neděli ráno jsme nečekaně museli na zubní pohotovost :(. Když už jsme byli v autě, tak jsme se rozhodli si za světla "očíhnout" jednu keš na poměrně frekventovaném místě a pokud možno se na ni připravit. Z komentářů jsme věděli, že bude vysoko a nebude jednoduché se k ní dostat, navíc se spoustou mudlů okolo. Zastavili jsme skoro pod ní. Pomůcky k jejímu dosažení jsme spočítali podle Štěpánovi výšky. V Tescu jsme koupili dvě násady na smeták, celkem asi za 50,- Kč.
Štěpán je během odpoledne nachystal, aby se daly večer použít.

Na půl osmou jsme jeli do divadla. 2x jsme si objeli parkoviště, protože uprostřed města byla spousta akcí a všichni museli přijet autem :). Nakonec jsme místo našli. Představení bylo velmi super, všem ho doporučuji, i když musím říct, že ne každému tento humor přijde vhod.
Jelikož nejsou sedačky číslovány, musíte si místo chytit sami. Odměnou za dobré místo, je dostatečný přísun piva - zadarmo - na náklady divadla. No schválně, kdo by to nebral :) ?. Tedy vyjma řidičů a abstinentů...

Po lehké večeři v rychlém občerstvení jsme vyrazili na lov. Dojeli jsme na skoro prázdné parkoviště, což je před Vánocemi docela zvláštní jev. Čekali jsme, že tam bude minimálně o 2/3 více aut. Museli jsme to zvládnout i tak. Já jsem hlídala okolí a Štěpán mezi tím ulovil keš.

• #32 - GCYT5P - avion - TC

Zápis do logbooku proběhl v autě. Uvědomuji si, že jsme se bavili o tom, že to žádný adrenalin, jak psali ostatní, nebyl. Jenže, když se to vezme kolem a kolem, tak tam přece jen byl. I když jsme to provedli nenápadně, stejně jsme pokukovali po okolí jestli nejde hlídač, a to i v autě, kde už nás nemohl nikdo podezřívat :). Takže tam toho adrenalinu opravdu něco málo bylo :) .

Slavíci z Madridu

No to je katastrofa: Helenka, playback... Nebýt Anety (měla novou písničku - pěkná, ale s takovým zvláštním refrénem) , kluků moderátorů z Těžkýho Pokondra a hlavně Evičky Farné, tak nuda nuda šeď šeď.


Btw: ať žije použitelnost webu - na http://slavik.seznam.cz/ najdete jakoby plakát na Slavíky, který ovšem není textový, ale je to obrázek rozřezaný na proužky...

Zvětšení prostoru na Picase

Pro ukládání fotek na web používám Picasu, jak jste si už určitě všimli. Standardně je k dispozici 250MB pro vaše fotky - což je sice více než svého času nabízel konkurenční Flickr, ale zároveň to není dostačující, pokud chcete/potřebujete na web umístit větší množství fotek v nějaké lepší kvalitě (Picasa umožňuje při uploadu z klienta automatické přepočítání na 1600px, 1024px (na šířku) nebo obrázek zanechat v originální kvalitě).

Prostor šlo samozřejmě navýšit, ale pouze pro ty občany Spojených států. Údajně kvůli vracení peněz...

Jenže najednou lup - co to nevidím:


Na výběr jsou čtyři varianty (ceny jsou za rok):

• 6.25GB za $25
• 25GB za $100
• 100GB za $300
• 250GB za $500

Pak už jenom do Google účtu doplnit číslo kreditní karty a užívat si prostoru.

Jubilejní a ještě jedna

V neděli dopoledne jsem zavezla Štěpána na zkoušku sboru do Šlapanic. Odpoledne tam vystupovali a tak si to museli ještě nazkoušet.

Po druhé hodině odpolední jsem s mamkou vyrazila za ním, poslechnout si jak to zpívá Sboru a podívat se na místní jarmark. Vzhledem k tomu, že jsme jeli na poslední chvíli a parkoviště blízko náměstí byla plně obsazena, musely jsme zaparkovat až u Družby. Aspoň jsme si (před postaváním) protáhly nohy. Sboru to šlo dobře, i když měl Štěpán pocit, že mu něco ujelo, ale myslím, že si toho nikdo z naslouchajících nevšiml. Nebyla ani moc velká zima, ale bylo to dost vlezlé a tak jsme se těšila domů do tepla. Jenže se mi nepodařilo se tam jen tak dostat.

Štěpán trval na svém, že musíme na procházku s Astou a autem. Pokusil se mě přesvědčit, abych řídila favorita, ale to se mu nepodařilo a tak to musel vzít pevně do rukou on (ve Šlapanicích si totiž dal jednu štamprdli a tak nechtěl řídit, ale bylo to víc jak hodinu :)).

Zamířili jsme do lesa nad restaurací Klajdovka, kde je keší jako máku a člověk by mohl mít pocit, že tam "rostou, jako houby po dešti". Své by o tom mohl vyprávět i Mišák, který s námi jeden hon na keše absolvoval :). Slunce už zapadlo a tak bylo v lese hodně šero, ale naštěstí ne úplná tma tmoucí. Po asi kilometru chůze jsme ji našli na jednom paloučku plném starých dutých pařezů. Byla právě v jednom z nich.

• # 30 - GCY9NW - Project Enigma: Startup - TC
  

Poprvé jsem nás zapisovala do logbooku potmě za svitu osvětlení displeje GPS. Po cestě zpátky jsem říkala Štěpánovi, že mi to šero přípomínalo scény z filmu Záhada v Blair Witch.
Druhá keš byla až v Žideních, takže jsme skočili do auta a vyrazili luštit další záhady. Zaparkovali jsme vedle hřbitovní zdi a šli jsme směrem k maličkému parčíku, kde měla být keš

• # 31 - GCX201 - Zidovsky hrbitov - Brno/Jewish cemetery - TC

a byla tam :). Nejdříve nám v jejím hledání bránil jeden mudla. Asta se zakoukala do jeho fenky a chtěla si hrát. Potom jsme ji nějakou tu chvilku hledali. Při hledání se mi samozřejmě podařilo stoupnout do psího exkrementu :(, ale hned potom jsem našla úkryt s keší. Takže to asi bylo štěstí :). Po čištění bot a naložení se do auta, už následovala cesta do tepla. Dali jsme si horký čaj s rumem a zajedli to dobrou večeří (pečená kuřecí křídla - mňam).

Fête des lumières

(fotka je ze serveru www.lyon-photos.com)

Letos na jaře jsme s Lenkou využili lákavé nabídky a odcestovali jsme (trošku na blind) do Francie, konkrétně do Lyonu (mapa). Naštěstí jsme se ocitli v trojúhelníku (geografickém, ne milostném - Lyon, Chambery, Grenoble) známých a bylo o nás dobře postaráno.

V Lyonu nám bylo krásně (jak jinak v tak krásném městě) - bydleli jsme kousek od centra, na kolejích s podlahovým vytápěním (vzhledem k tomu, že jsme spali na zemi jsme to ocenili :) ) na kopci s krásným výhledem na město, večery při vínu a sýru...

Něco málo z toho všechno najdete v našich lyonských fotkách.

Ale zpátky k tématu - každý rok se v Lyonu slaví Fête des lumières - Svátek světel. Co si pod tím představit? Nejlépe to asi uvidíte tady. Prostě celé město svítí. Že nemůže svítit muzeum? Ale ano. Že nemůže svítit most? Může! A co historická katedrála? Taky! A co historická katedrála s lasery na nebe? Každopádně!

Letos se celé město rozsvítí tento víkend (resp. od čtvrtku 7. do neděle 10.12.2006). Studenti dokonce dostanou volno! Nemáte někdo volné místo do Lyonu? Někdy tento víkend?

Spam (po měsíci)

Jak jsem zmiňoval přesně před měsícem a pár dny - rozhodl jsem se sledovat množství spamu ve své emajlové schránce.

Takže: přesně za měsíc od prvního měření, tj. 1.12.2006 obsahoval můj spambox 12.198 kousků! Což je skoro dvojnásobek oproti předchozímu měsíci... Průměrně 406,6 nabídek na v1agry, big d*cky apod. za den.

Asi i spameři chtějí mít bohaté Vánoce...

Den I.D.I.O.T.

Dneska jsme s Martinem měli na programu (podobně jako v posledních 3 letech) návštěvu Zlína, resp. konference Databázový svět. Asi nás mělo varovat už to, že Martin s Bárou ráno nemohli najít doklady a tak se odjezd o cca 20 minut opozdil. A taky to, že prakticky po celou dobu nešlo v autě pořádně chytat rádio.

Abychom se na obědě nemuseli mačkat s první vlnou, nakoukli jsme do nachystané Hands On Lab (HOL), kde byly nachystány 4 možné scénáře na okusení všemožných microsoftích databázových hraček - po projití všech bychom měli být dostatečně vzdělaní, abychom vyplnili záludné soutěžní otázky a v případě úspěchu+vylosování dokonce vyhráli Xbox360.

Opět jsme s Martinem prokázali naše kvality, když jsme jako jedni z mála (v tom okamžiku jsme byli pouze 4 správně odpovídající, z cca 300 lidí (všichni ale na HOL nešli)) měli všechny odpovědi správně a byli jsme tak žhaví kandidáti na vítěze při večerním losování...

Jenže pak se to nějak zvrtlo.

Přednášky doběhly, ceny DB produktům roku byly předány, panelová diskuze byla uzavřena a nastal čas losování. To že většinu cen vyhrála děvčata v sále (která mimochodem s DB nemají nic společného, jsou to studentky UTB, na které se konference odehrává) nás ani nemrzelo, protože my přece vyhrajeme ten Xbox. Posledních pět cen. Napětí. Přináší se skleněné osudí s 5 jmény (ještě někdo pátý zvládl správně odpovědět) a hlavně Xbox. Xbox!

5 jmen, 5 výher: 2 knížky, 2 školení a 1 Xbox.

A první knížku vyhrává ... no samozřejmě já. Nu což, Xbox vyhraje Martin (byli jsme domluvení, že si ho budeme pučovat; kdo ho vyhraje ho bude mít první týden).

Druhou knížku je pro ... Martin.

Tohle prostě nemohla být náhoda. Oba vedle sebe, oba tu stejnou knížku. Stejně blbou knížku. Kdyby sleva na knížky, kdyby nějaká jiná knížka, kdyby školení... Business Intelligence v SQL Serveru 2005. Knížka o serveru, který ani jeden z nás nepoužívá. O serveru, který nepoužívá ani nikdo z mých známých. O serveru, který je od MS. O BI, OLAPu, které nemáme kde použít. Obsahem blbá knížka.

Jenže ono to pokračovalo. Volám Lence tuhle katastrofickou příhodu a dozvídám se, že jsou další připomínky na naše fotky na Picase. Něco si vyfotím a dám to na web. Žádné nevhodné fotky, společensky diskreditující... Nikomu je nenutím. A přitom někomu vadí. Asi zavedu pravidlo: chceš fotky, tak buď je dám i na web nebo nic. A budu si tak brát foťák už jenom do přírody, kde budu sám :).

A dál. Martinovi mělo včera PPL dovézt novou tiskárnu (Martin: "Dochází mi v tiskárně toner, takže asi budu muset koupit novou tiskárnu"). Jenže nedovezlo a chtělo to napravit dneska, kdy ovšem nebyl nikdo doma. Večer jsme se pro ni chtěli zastavit ve slatinském depu, po cestě ze Zlína. Chtěli. Nezastavili. Konference skončila pozdě...

Přijedu domů a zjistím, že Michal Kocáb a Klaudius Kryšpín zakládají Pražský výběr II. Bez Michala Pavlíčka a Vildy Čoka (odpověď M. Kocába)...

Tomu říkám den. A co bude zítra?

Já už nevím, co děláme špatně...

PS: Nechcete zachránit jednoho losera a koupit od něho úplně novou knížku?

Krev

Krev je kapalná cirkulující tkáň složená z tekuté plazmy a buněk (červené krvinky, bílé krvinky, krevní destičky). Medicínské termíny souvisící s krví často začínají na hemo- nebo hemato-, co je odvozeno z řeckého slova „haima“ znamenajícího „krev“.
Vzhledem k její funkci se o ní často mluví též jako o trofické tkáni nebo trofickém pojivu.
Hlavní funkce krve je dopravovat živiny (kyslík, glukózu) a stopové prvky do tkání a odvádět odpadní produkty (např. oxid uhličitý a kyselinu mléčnou). Krev též transportuje buňky (leukocyty, abnormální nádorové buňky) a různé substance (aminokyseliny, lipidy, hormony) mezi tkáně a orgány.

Dnes ráno jsme poprvé v životě darovali krev. Nejhorší bylo se dostat na Transfuzní oddělení. Dálnice byla jak jinak než ucpaná až po nájezd. Parkoviště u nemocnice plné. Nakonec jsme parkovali mezi paneláky. Na transfuzní oddělení jsme šli poprvé, takže jsme si prošli celou nemocnici než jsme ho našli. Taky jsme zjistili, kde máme příště parkovat. Kousek od něj je totiž dostatečně velké parkoviště :). Po absolvování povinného kolečka - evidence, odběr krve a konzultace s lékařem - jsme šli na to. Nejdřív se musíte najíst a napít (rohlík a čaj). Následně si umyjete ruku, do které zavedou jehlu. Sestry na nás byly hodné, naštěstí. Ta moje mi, ale nemohla najít žílu, a tak si pozvala další sestru na pomoc. Během asi 10 minut nám každému vzali 0,5 l krve. Po odběru jsme si dali něco na posilnění a potom jsme vyrazili do práce s příjemným pocitem, že jsme udělali dobrou věc.

Štěpán: dárci krve si mohou odečíst z daní 2.000Kč