čtvrtek, prosince 28, 2006

Pohoda, Lenčov a lov

Hurááá, konečně jsme zvládli uskutečnit dlouho plánovaný výlet na Lenčov. Štěpán se domluvil s Pepem na přesné datum a tak bylo jasné, že teď už opravdu s dvoukolákem dorazíme (slibujeme mu ho od letních prázdnin). Vzali jsme s sebou i Astu. Byl to její první pořádný výlet autem. Musím ji pochválit, protože bez problémů zvládla časté nastupování do auta a návštěvu cizího dvorku, kde bojovala proti starousedlíkovi Žuldovi :).

Vyrazili jsme asi v 11 hodin a protože nás čekali až na oběd (na 13. hodinu), odlovili jsme po cestě několik keší:) :


U všech tří keší jsme procházeli krásnou krajinou, která byla lehce omrzlá a svítilo do ní sluníčko :) . Jelikož se čas naplnil a zrádně nám utekl rychleji než jsme čekali, přijeli jsme na oběd o trošku později. Štěpán s Pepem vyložili dvoukolák, Pepé s mamkou zavřeli psy a tak mohla Asta na dvůr a my na oběd. Dostali jsme na Lenčově tradiční "kyselici" a srnčí maso ve vlastní šťávě. Nejdřív jsem měla strach, že tak plný talíř nesním, ale vzhledem k tomu, jak to bylo dobré jsem ještě dostala přidáno.

Po obědě jsme si prohlédli fotky z Norska a vyrazili jsme na procházku. Mamka s námi nakonec nešla, ale Pepe nás doprovodil. Hlavně proto, že jsme mu slíbili ukázat poklad, který má kousek od domu :). Byla to multi keš, takže jsme se nejdříve ocitli na rozlehlých loukách Lenčova, kde jsme vyluštili první rébus. Tedy spíš kluci. Já jsem hlídala Astu a matematika není moje silná stránka.

Po brodění houštím, které jsme mohli obejít po cestě :( , jsme došli na stavidlo Lenčáku. Spočítali jsme tyče a na nich matky. Tyto počty kluci dosadili do zdánlivě jednoduché rovnice. Počítali ji docela dlouho, tedy aspoň tak dlouho, že už mi z toho postávání začínala být zima... Ale zvládli to. Výsledek dosadili do souřadnic konečné keše. Výborné bylo, že je rybník v údolí dosti hlubokém na poblouznění GPSky, takže nás nejednou poslala doprostřed rybníka, nebo na jeho druhou stanu apod. Byl sice zamrzlý, ale led nebyl ještě moc silný (bylo skrz něj pěkně vidět do vody, ale na běhání po něm neměl nikdo z nás). Nakonec jsme použili drobnou nápovědu. Keš měla být ve starém pařezu 6 metrů od velkého modřínu směrem k rybníku. Můžete jen hádat, kdo ji nakonec našel. Projevil se klasický instinkt nováčka a k tomu ještě domorodce :). ANO, byl to PEPÉ.

Hledání se mu zalíbilo natolik, že jsme vymýšleli metodu, jak ještě tentýž den stihnout co nejvíc keší.

Proto jsme k dalším vyrazili autem.

opět našel Pepé. Prostě se podíval na pařez a řekl si, ten to bude a byl :). Uvažovali jsme, že už pojedeme do tepla, ale nakonec jsme vyrazili ještě pro jednu keš. Ovšem až po té co jsme se zatajeným dechem sledovali západ slunce.

Poslední keš dnešního dne první uviděl Pepé - naznala jsem, že ho příště necháme doma :) .
Měli jsme výhodu, že byla zima, protože podle informací měli být pod stromem zmije...


Potom jsme jeli na horký čaj, teplou kyselici, cukroví, talíř sýrů atd. Na Vysočině prostě chutná...

Doma jsme se pozdravili se sestrou, umyli auto a jeli na velký nákup na silvestrovskou veselici. Po návratu jsme již byli schopní jen koukat na televizi a odpočívat. Myslím, že i Asta spala tvrdě až do rána :) .

Žádné komentáře:

Okomentovat