středa, března 14, 2007

Jarní počasí

Od pondělí jsme byli se Štěpánem domluvení, že úterní odpoledne strávíme venku, protože mělo být krásné jarní počasí.

Potřebovala jsem jen něco drobného vypočítat a měli jsme vyrazit. Jenže to bylo trochu jinak. Výpočty se poněkud zkomplikovali a tak naše původně drobné zdržení doma, vyšlo na skoro 3 hodiny :(. To víte, ty daně. Naštěstí už je světlo déle než v zimě a tak jsme si sluníčko užili i tak.

Naložili jsme Astu a zastavili jsme se pro Katku, Natku a Nera. Už jsme se s nimi dlouho neviděli a tak jsme je chtěli vzít aspoň na krátkou procházku.
V autě jsme měli i pár horkých chvilek - když se Nero pokoušel očuchávat Astu a jí se to podle všeho moc nelíbilo :(. Naštěstí jsme potřebovali ujet jen kousek a potom už jsme vyrazili do přírody. Zastavili jsme u hotelu Klajdovka. Chtěli jsme naše hafany pustit z vodítek, ale museli jsme vydržet než jsme se dostali do bezpečnější části přírody, neb byli díky pěknému počasí venku „všichni“, včetně jejich čtyřnohých mazlíčků.

Sotva jsme je pustili začali dostihy :). Nero má Astu očividně velmi rád, nebo na už něho přišlo „JARO“. Každopádně za tu dobu co jsme hledali lavičku, ke které chceme umístit naši další keš, oni v šíleném tempu uběhli několikanásobek toho, co my jsme v poklidu ušli :).
Štěpán hledal vhodné místo pro úkryt keše a já s Katkou jsme obdivovali výhled na Maloměřice a okolí. Sluníčko pomalu zapadalo a oblohu měnilo do oranžova. Později se rozsvítilo veřejné osvětlení ve městě a tak byl požitek z výhledu bez chyby (i pár vlaků pod námi projelo).

Potemnělým lesem jsme se vydali zpět k autu. Bylo to cestou necestou, ale podle světýlek v dálce jsme šli správným směrem – orientačním bodem byl nedaleký vysílač Hády.
Ještě jsme se rozhlédli jak vypadá město z horního okraje lomu a šli jsme k autu. Katku, Natku a Nera jsme vyložili před domem. Auto jsme zaparkovali na Horníkové a Štěpán zapnul GPS.

Ano, hádáte správně, museli jsme přece ulovit minimálně jednu keš :). To už k nám jaksi patří. Tato keš je schovaná opět nedaleko cvičáku pod Klajdou :). Stejně jako minulý týden jsme neměli žádnou pořádnou baterku. Naštěstí nebyla nijak „hustá ani přísná“ tma a tak jsme zvládli dojít na místo i bez světla.

Hledat jsem nestihla, protože než jsem posadila psa, Štěpán mi podával keš. Rychle jsme se zapsali a spěchali domů, protože už nás trápil hlad


Večer jsem měla pocit, že mě úplně dostala jarní únava. Nešli jsme nijak daleko, ale unavená jsem byla jako po celodenním výletě. Inu musíme začít pořádně trénovat na léto :).
geocaching (hády)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.