Naše II. (ne)založená keš

geocaching (hády, lavička)

Dnes bylo opět krásně a nás to vytáhlo na stejná místa jako v úterý :). Těšili jsme se, že uložíme naši novou keš a projdeme se na sluníčku. Vše vypadalo ideálně. Auto jsme měli volné, Asta byla svolná k výletu a já nemusela nic počítat.

Původně jsme ji sice chtěli založit až o víkendu, takže na logbooku i na krabičce je datum založení 17.3.2007, ale tomu počasí se prostě nedalo odolat.

Auto jsme zaparkovali na obvyklém místě a vydali se do přírody. Už asi po 50 metrech jsem Astu pustila z vodítka a dala jsem jí volnost. Napadlo mě, že bych jí dala koš, kdyby náhodou chtěla „vyjíždět“ na nějaké cizí psy. Asta, ale byla neskutečně krotká. Obvykle, když ji pustíme, tak běhá široko daleko, jenže dneska se pořád držela u nás. Přála bych vám vidět čeho všeho je schopen pes, když se pokouší sundat si koš z hlavy. Úplně neskutečně s ním ryla v zemi, nebo se po něm plácala předníma tlapama :).K lavičce jsme došli ze směru, ve kterém jsme ji v úterý opustili. Nikde žádný mudla a tak jsme mohli zahájit přípravy na uložení keše do skrýše. Zapsali jsme vzkaz logbooku a čekali jsme jestli nám keš schválí. V původním plánu totiž bylo, že si počkáme na prvního „cachera“. Po delším čekání, které nám příjemně utíkalo při pozorování výhledu, jsme keš schovali. Vydali jsme se zpět, ale cestou, kterou jsme neznali. Asi byla začarovaná :). Tedy pro ty, kdo věří na čáry.
Když jsme byli nad lomem, přišla ona očekávaná schvalovací sms :(. Asi tušíte, že nám keš nebyla schválena a tak nám nezbylo nic jiného než se vrátit. Jenže nic není jednoduché... Na lavičce seděl chudý pocestný - mudla :(. Byl tam opravdu nevhod. Nejdřív jsme tedy začali hledat nový úkryt, protože ten původní nevyhovoval - vzdálenost od další nejbližsí cache musí být alespoň 0,1 míle, což je údajně 161m. A my byli jenom 140m daleko :(. Když se pocestný vzdálil, šla jsem vyzvednout keš. Naštěstí už zde bylo „mudloprázdno“ a tak vyzvednutí proběhlo hladce.

Docela rychle jsme našli prima skrýš. Sice jsme se poněkud zašpinili, ale komu by to vadilo, když si hraje :). Keš jsme zde již nechali a Štěpán zaměřil nové souřadnice. Opět jsme se vydali zpět k autu. Asi po 400m Štěpán zjistil, že se mu ztratila jedna drahocennost. Zkoušeli jsme nechat hledat Astu, ale jako vyhledávač kovů se neosvědčila.

I přes začarovaný kruh, jsme měli víc štěstí než rozumu. Štěpán sešel jen několik kroků z cestičky a našel :). Bylo to opravdu štěstí. Ve všem tom listí a hlíně jsme moc nadějí na nalezení neměli. Štěpán: pomohl sv. Antoníček. Věřte nebo ne - poproste ho a sami uvidíte...

Další cesta zpátky už byla opravdu poslední. Hurá do auta, ať už jsme doma a můžeme stahovat další díl Ztracených a večer tak strávit aspoň hodinku na ostrově :).

Obrázek sv. Antonína je ze serveru abc svatých.