čtvrtek, července 05, 2007

Den 3. - Pláž

4. června se ve Státech slaví Den nezávislosti - Independence Day. Všude kde ještě nejsou vlajky se vlajky vyvěsí a tam kde jsou se zdvoj až ztrojnásobí. Kupříkladu u vchodu k nám do hotelu máme větrníky s vlajkou... Odpoledne bývá nějaký zábavný program pro děti a večer ohňostroj. No a hlavně se nepracuje :).

Abychom se neváleli na pokojích, vyrazili jsme na nejbližší pláž (cca 130 mílí od hotelu). Vzhledem k tomu, že je cesta dlouhá a nudná (= zralá na usnutí), tak jsme se s Ledvou střídali za volantem a já tak poprvé prohnal náš koráb :).

Když už jsme u toho řízení a aut: Američani jsou strašní chudáci a tak jezdí hlavně v obřích autech. Potkáte tu jak místní značky (GMC, Ford, Chevrolet), tak jsou tu hodně Japonci (Honda, Toyota) a jen občas narazíte na Evropany (BMW, Mercedes, WV, Volvo, Audi). Drtivá většina aut je automat. A všichni shodně většinou jezdí jako prasata, tzn. neblikají, zatáčejí kdy chtějí, nedodržují rychlost a předjíždějí i zprava (to je tu normal). Hodně aut nemá klasické blinkry (alespoň vzadu ne) a blikají koncovými světly. Časté jsou různé modifikace aut: liťáky se zvlášť rotujícími disky (nevím jak líp to popsat), různé "mračítka na světla" (zadní světlo jako vlajka USA) atd. V některých státech (např. u nás v NC) nemusí mít auta přední značku. Jinak tu mají i semafory; jsou vždy na protější straně křižovatky. Mají ale i jednu výhodu: přijedete na křižovatku, máte červenou a chcete zabočit doprava (i doleva?). Najedete si trošku do křižovatky, zastavíte a když nic nejede, tak můžete jet vy. Dálnice tu mají obvykle 4 pruhy (3+1 odstavný), v okolí měst i více. Přímo na dálnici žádné benzinky nečekejte, jsou ale poblíž sjezdů. Stejně jako o občerstvení o nich informují modré cedule kousek před daným sjezdem. Poměrně luxusní jsou i Rest areas, což jsou udržovaná parkoviště s toaletami, sezením atd. Omezení rychlosti na dálnici bývá okolo 70 milí za hodinu. Většina aut jede tak 80 m/h. Police sem tam...

Ale dost už aut. Ve Wilmingtonu jsme se dostali k jižní části pláže - Kure Beach. Prošli jsme molo plné rybářů, politovali je (nikdo nic nechytil), odklidili se stranou a vyvalili jsme se do písku. Koupat jsem se šel sám: Ondra ani Aleš tady nemají plavky a ani se jim tam nijak nechtělo. Trošku jsem se pohoupal ve vlnách a šel zase ven. Moc tam toho dělat nešlo. Na pláži se opět jenom potvrdilo, jak jsou Američani neskutečně tlustí.
pláž

Ještě před cestou jsme se zastavili v Carolina Beach State Park, konkrétně uchráněného parkoviště lodí. Hned vedle jsme byli svědky nakládání lodí: auto s vlekem zacouvá po šikmé silnici až do moře (po vlek :) ), loď se rozjede, najede na vlek, zaháknou loď proti sklouznutí, zvednou motor a jedou domů.

V parku jsme taky něco málo pochodili po tzn. hiking trails, obdobě turistických cest. Každopádně nic moc: krátké, nic zajímavého.

Cesta zpět už utíkala rychleji a rozhodně příjemněji, protože už tolik nepálilo sluníčko. Zpátky jsme se dostali o cirka o půl deváté. Na ohňostroje jsme se kvůli večeři vykašlali.

Zítra jedem opět do práce. Ještě asi stejně nebudeme mít přihlašovací údaje, takže stejně asi nic neuděláme.

2 komentáře:

  1. Asi málo chodíš do jacht klubu na brněnské přehradě... tam se lodě vytahujou úplně stejně :)

    OdpovědětVymazat
  2. Tam tedy vážně moc nechodím :(

    OdpovědětVymazat