úterý, července 03, 2007

Den 1.

Odlet začal skřípat už ráno: přijdu do koupelny, rozsvítím světlo a lup. Vyhodil jsem pojistky v celém domě :(.

Pro dopravu na letiště jsem použil bus - přece jen nebudu tahat Leničku (nebo někoho) do Prahy a zpátky, abych tam vešel přes check-in a už se s ní neviděl. Každopádně bus měl být na letišti tak tak, abych odlet stihl. Nechtějte vědět, jak jsem se cítil, když se na 5,5km před Prahou provoz zastavil. Naštěstí jsme po chvilce objeli převrácené auto a dál už to jelo.

Check-in byl bezproblémový, obě moje zavazadla byla ok. V Paříži nám je sami přeloží, ale v New Yorku už si je musíme vyzvednout sami.

Naši boarding gate v Ruzyni jsme našli bez problémů. Nenastupovali jsme ovšem rukávem do letadla, ale sešli jsme po schodech a nalodili se do busu. Ten nás přivezl k letadlu (Airbus Industrie A319), pod kterým byla velká kaluž čehosi, co smrdělo jako nějaké palivo. A taky že to bylo palivo :). Za chvilku přijeli hasiči a náš (stále zavřený) autobus poslali pryč se slovy, že bychom to asi nemuseli vidět :). Kolečko zpátky ke gate, chvilka čekání a opět k letadlu. Kapitán letadla (Air France) si stěžoval personálu, že za tohle nemůže on, ale ten kdo tankoval. Byl docela rozčilený a ani jsme se mu nedivil, když jsme potom museli v letadle cca půl hodiny čekat na timeslot na vzlétnutí. To už totiž bylo, společně s pauzou na odstranění paliva, hodinové zdržení.

V Paříži na letišti Charles de Gaule jsme měli mít tuším hodinu a půl na přesednutí (což je asi tak tak, protože ještě nemají propojené terminály a musí se jezdit busem). Air France se ovšem vytáhlo a pro nás z navazujících spojů poslali pozemní crew s dodávkami, který nas převezl prakticky až k naší bráně. Mimochodem jsem měl první problémy s příručním zavazadlem: na rentgenu v něm viděli cosi jako ostrou zahnutou pinzetu, kterou občas používám na drobné součástky. Netuším jak se mi tam dostala :). Aspoň jsem to věděl a mohl ji vyhodit. Dívali se na mě ovšem docela divně, takže mě takový malý frantík v gumových rukavicích ošahal (nelíbila se mu knížka v mojí kapse a asi 20x ji prolistoval :) ) a Francouzce jsem musel ukazovat batoh...

Letadlo (Boeing 777-300ER) jsme stihli a ještě jsme si v něm chvilku počkali. Tak trošku jsme se rozloučili se zavazadli, které asi nestihnou přeložit. Mimochodem 777 je neskutečné letadlo: strašlivě dlouhé, spousta lidí atd. Každý má pro sebe malý dotykový display a může sledovat asi 8 filmů (on demand), nějaké seriály (smyčka), poslouchat hudbu, hrát nějaké hry. Co taky dělat 8 hodin v letadle, že? Z filmů se myslím dalo dívat jenom na Finding Nemo a ze seriálů jen na 2 díly Přátel a 1 dál Simpsnů. Super byl ale kanál, na kterém byly základní údaje z GPS: trasa letu, aktuální poloha (obojí graficky), výška a rychlost letu, venkovní teplota. Letadlo má mimochodem dole kameru, takže je možno sledovat zem/oceán pod vámi. Vzhledem k počasí a výšce okolo 11 km (36tis stop) bylo něco vidět až před přistáním. To se kamera přepnula na pohled před letadlo, takže jste viděli runway :).

V New Yorku jsme se na letišti JFK rozloučili s Air France a šli do fronty na imigrační, kde vás (opět) vyfotí, sejmou otisky a ptají se vás, proč vlastně jedete do Států. Jak když byste nevyplnil 3 stránkový formulář s žádostí o vízum...

Díky této frontě jsme nestihli náš let v 5 pm do Raleigh :(. Nechali jsme si rychle pomocí automatu vystavit palubní vstupenku, ale vzhledem k času jsme ji dostali až na 9:30 pm :(. To jsme se ještě pokoušeli překecat pozemní personál a dobíhali k nástupní gate. Letadlo už tam ale nebylo. Takže 4,5 hodiny čekání na letišti.

Až jsme se konečně dostali do letadla, tak nás čekala další cca hodina a půl čekání. V noci je bohužel na letišti poměrně rušno, takže jsme museli opět čekat na slot. Konečně jsem seděl u okýnka! Krásný pohled to byl, doopravdy mazec. Takové Google Earth naživo :).

Do cílové destinace, Raleigh, jsme přiletěli někdy po půlnoci. Nemohli jsme najít zavazadla, ale ještě jsme raději počkali a to se nám vyplatilo, protože je teprve dovezli. Přitom ty zavazadla měly letět letem v 5 pm, který nam uletěl?

Každopádně zavazadla máme, jsme na pokojích (mimochodem parádních) a jdeme se trošku vyspat. Přece jen 27 hodin na cestách člověka trošku unaví... Mimochodem hned jsem na pokoji zapojil noťas a chatoval s Leničkou - tady byla jedna hodina ráno, ale v Brně Lenka zrovna vstávala do práce :).

Teď je tu 8 am a chystáme se na snídani a na nějaké vyřizování do firmy. V Brně jsou 2 hodiny odpoledne.

2 komentáře:

  1. To množný číslo je nějaká oceanic-flight-hantýrka?

    OdpovědětVymazat
  2. Jakože MY? No protože je nás víc: letěl jsem s Ondrou, který tu bude 2 měsíce jako já. A čekal nás tu Aleš, který je tu už měsíc...

    OdpovědětVymazat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.